Afrika Race: Nador, cesta do Dakaru volná

Minulý rok nebyla první závodní etapa žádná oddychovka. René Metge nikoho nenechal na pochybách o tom, do jakého dobrodružství se to pustili. Co si vzpomínám tak první motorkář přijel do bivaku až po setmění a další závodníci se pak trousili celou noc. Mnoho jiných muselo odstoupit a do cíle ten den vůbec nedojeli. Skoro podvědomě se očekávalo to samé letos. Ostatně René Metge umí postavit velmi těžké etapy to předvedl již mnohokrát dříve. Matadorům darkarské soutěže to silně připomnělo „staré dobré časy“

S tímto vědomím a očekáváním jsme přijížděli včera večer do přístavu. Zde už cosi naznačovalo dnešní problémy. Místo do marockého přístavního města Nador, jak je obvyklé, jsme dostali palubní lístek na trajekt do Melilly. To by nebyl takový problém nebýt politického umístění obou měst. Mellila i Nador tvoří skoro dvojměstí, takže na první pohled je jedno kam s trajektem doplujeme. Na druhý pohled je zde velký rozdíl. Melilla je malé území patřící Španělsku i když leží na Africkém kontinentu. Nador je město na marocké půdě. V čem je problém? V hraniční kontrole. Pro vstup do Maroka je potřeba vyplnit vstupní formuláře a pokud vlastníte vůz nebo motocykl musíte dodat pohraničníkům další dokumenty. Vždy se tato formální procedura odehrála na trajektu. Ráno stačilo jen vyjet a vše bylo v pořádku. Je to tedy jasné. Na trajektu do Melily žádný celní úkon neproběhl neb nebyl důvod. Jeli jsme ze španělské Almérie do španělské Melilly. A hned po připlutí se konvoj desítek aut, motocyklů a stovek lidí přivalil na běžnou hranici po silnici a zamíchal do tak již čilého příhraničního provozu . To vše s arabskou mentalitou. To znamená čim více lidí tím více problémů a pomaleji. Během chvilky byla hranice neprostupná. Oběma směry. Musím však vyzdvihnout nevídanou ochotu celníků si odblokovat ucpanou hranici a pořadatelů jak zvládli situaci. I když ne asi standardním postupem. Všechny pasy včetně technických osvědčení o vozidlech a potřebných dokumetů byli sebrány na jednu hromadu a celníci je se zvýšeným tempem vyřizovali.

Řeknu vám, je to zvláštní pocit být na neutrálním území mezi dvěma státy bez pasu a jen tak. Nedá se však nic dělat, jen trochu pobaveně a možná i smutně, sledovat co se děje okolo. Běžný provoz na hranici se tímto opatřením podařilo obnovit. Je pro mne nezapomenutelné vidět jak probíhá denní rutina . Přes osobní přechod směrem z Nadoru do Melilly lidé skoro nic nenesou a cestou zpět mají nadité tašky všeho možného. Celník občas někoho zastaví překontroluje. Koutkem oka je vidět jak nějaké zboží přes celnici neprojde a je úředně zabaveno. To samé probíhá i s vozy. Cestou do Nadoru musí každý řidič zastavit, vystoupit otevřít kufr, nechat nahlédnout na zadní sedadlo. Viděl jsem jak byly, jednomu chudákovi, vyloveny dva kartony naložených fazolí a kartón energetických nápojů. Zabaveno. Zbytek, chipsy a další barevné krabice co jsem zahlédl, celníci asi velkoryse přehlédli. Arab se vrátil za volant hodil smutný pohled na fazole pod stolkem celníků a zkusil je ještě obměkčit pohledem. Nic naplat, musel odjet. Dalších mnoho auto za ním čekalo na odbavení.

Pasy s razítky se nám zpět vracely postupně. Náš press car se za hranice dostal před jedenáctou hodinou dopoledne a to jsme byli mezi prvními. Už v hraničním prostoru začaly prosakovat informace od pořadatelů o zkrácení etapy na 135kilometrů. Konečné rozhodnutí však padne až se všem podaří dostat do Maroka. To nastalo o půl jedné. Bylo oficiálně oznámeno to co se již očekávalo. Etapa se dnes nestihne odjet a je zrušena. Důvodem je časová ztráta. Někteří závodníci by museli startovat do etapy za soumraku a jet v noci je velmi nebezpečné. Pokud není vyhnutí tak dojíždějí etapy za tmy. Startovat v pozdním odpoledni opravdu nedává smysl. Celý konvoj se přesouvá do 550km vzdáleného bivaku po silnicí. Závod fakticky začíná až zítra.

Jistě Vás napadá myšlenka, proč pořadatelé tak riskovali? Proč se neplulo do Nadoru, jako dřív? Je to odzkoušené a bez problému. Odpověď na to je jednoduchá a svůj názor na co se stalo si udělejte sami. Vše bylo připraveno tak, jak je to vyzkoušené. Přepravu smluvně zajišťuje jedna z největších lodních společností na Středozemním moři, Commarit. Společnost byla prý v průběhu podzimu cíleně tunelována ,se vším co s tim spojeno. Bohužel, i z našich krajin takových příběhů známe stovky. Pořadatelé na poslední chvíli museli najít jiné řešení jak dostat závodníky do Afriky. A našli. Věřím ,že to stálo mnoho úsilí.

Dnes se tedy žádná rychlostní etapa nejela ale zítra to bude jiné. Start je přímo z bivaku a nehrozí žádné spoždění. Celá rychlostní zkouška měří úctyhodných 409km plus dalších 79km je po ní přejezd do bivaku. V první část etapy bude velmi rychlá. Trasa povede po kamenitých cestách a plánéch. Nebudou vyjímky údolí a koryta vyschlých řek. Na 135 kilometru na závodníky čeká měkký písek a o padesát kilometrů dále malé a prý lehké dunové pole. Poslední stovku kilometrů se tempo opět zrychlí a pojede se podél řeky Zig. Etapa by neměla být navigačně složitá. Bude zde hodně záležet na umění řidiče za volantem.

Tomáš má za řidítky své Tatry odjety deseti tisíce kilometrů a věřím že situaci bude mít plně pod kontrolou. Tatře takový povrch sedí i když samozřejmě naše „parádní“ etapy přijdou v Mauretánii. Nezbývá než čekat jak to zítra dopadne a držet palce.