Patrik Pilc: „Soutěže a bojová umění nejdou skloubit!“

Patrik Pilc (1. 10. 1989) je v posledních dvou letech, spolu se svým otcem Radkem na sedadle spolujezdce, jednou z nových tváří na tratích Rallye Cupu. Přestože je často provázejí technické problémy, příšovický pilot a rovněž příznivec autokrosu a bojových sportů rozhodně nehází flintu do žita. Za spolupráce svých přátel, například Michala Křemena, Kláry Šillerové, Jiřího Kunsta a Jakuba Šmída, pracuje na vylepšování rozpisu i techniky. Pro příští sezónu už staví novou felicií, jež by měla nahradit stávajícího favorita.

Patriku, kdy jsi propadl kouzlu automobilových soutěží?

„Už od malinka. Táta jezdil hobbyrallycross se „stotřicítkou“ po Jozefu Bartošovi. Tehdy teprve vznikaly tratě jako Hejtmánka či Týnec a závodilo se především v Kostelci nad Labem, Klech u Mělníka a Staré Boleslavi. Když mi bylo asi osm let, doprovázel jsem otce po závodech a snažil se mu dělat „mechanika“. Například jsem mu šroubovákem čistil drapáky:-) Naše rodina samozřejmě motorsport sledovala všeobecně. Každoročně jsme navštěvovali domácí Rally Bohemia. Pamatuji si, že jsme většinou vyráželi už v pět ráno a erzety objížděli až do večera. Jezdili jsme také pravidelně na závody do vrchu na Záskalí a Vyskeř. Samozřejmě jsem od mala vyrůstal v garáži s tátou a pomáhal mu v rámci možností svého věku a schopností.“

Co tvá jezdecká premiéra?

„Debutoval jsem na letišti v Hoškovicích na silvestrovském závodě v rámci Car Winter Cupu krátce po získání řidičského průkazu za volantem sériového, LPG poháněného, pick-upa s freestylovou nástavbou. Jízda s ním byla příšerná, stejně jako má jezdecká nezkušenost. Adrenalin a atmosféra automobilových závodů mě však zcela pohltily. Pochopil jsem, že to je sport, jemuž bych se chtěl věnovat, dokud finance a zdraví dovolí. Definitivně jsem se tak upsal rallyovém světu.“

Jak vzpomínáš na závodění s poněkud netradiční technikou – Fiatem Uno?

„Táta kdesi v Brně na benzinové pumpě koupil Fiat Uno 1, 5. Vylepšili jsme ho karburátorem z favorita, upravili pružiny, výfuk a odstranili z něj vše nepotřebné. Namontovali jsme sedačku z Fordu Capri, ležící kdesi na půdě u dědy. Koupili jsme naše první závodní slicky – samozřejmě ojeté – a vyrazili sbírat první zkušenosti na závody do Bělé pod Bezdězem. Jel se zde podnik v rámci seriálu Amater Rally, pořádaný panem Blahoutem. Uno sloužilo dva roky jako civilní rodinné a zároveň „závodní“ auto. Také policisty často zajímala absence sedaček a posezení pasažérů na položených slickách. Zažil jsem s ním nejedno opravdu velké dobrodružství, ale vzpomínám na něj rád. Například poloosa vypadávala i v běžném provozu, třeba při cestě do školy k maturitním zkouškám. Ale byl to držák, který potřeboval jen olej, benzín, vodu a vyráželo se na závody. Nakonec fiátek skončil zase na Moravě ve Zlíně, na autoslalomech.“

Následoval tvůj současný favorit.

„Favorita s tygrovanými potahy jsme koupili od staršího pána z Mnichova Hradiště. Navrch jsme dostali zimní gumy a ještě půl plné nádrže. Dlouho stál a tak mi během cesty do Mladé Boleslavi shořely zarezlé a přikousnuté brzdy. Pro začátek nám Jiří Janek navařil ochranný rám, Petr Nešněra postavil „ostrou“ třináctistovku, převodovku jsme pořídili od AB Motorsport a tlumiče po Tomáši Tochtarovi. Táta předělal kompletní elektroinstalaci a natahal nové brzdové vedení brzdy. Většinu komponentů jsem nakupoval od bývalých autokrosařů. Stálo mně to spoustu času i peněz, ale slouží mi až dodnes. Rok a půl jsem ještě závodil u Milana Blahouta, následovaly erzetky u Roberta Valečka. Loni už jsem přestoupil do Rallye Cupu. Prvotní úspěchy se s aplikací složitější techniky střídaly s neúspěchy a my se potýkali s častými závadami nových a nevyzkoušených komponentů. Vše jsme řešili dalším vývojem a úpravami. Je to nekonečný příběh, který musí každý absolvovat, pokud chce soutěžit s vlastním vozem.“

Můžeš představit tvůj tým?

„Sídlíme v Příšovicích v našem malém rodinném domku. Jako dílna nám slouží malinká garáž s garážovým stáním. Díly jsou proto různě „poschovávány“ po celé zahradě a někdy i domě. Velmi děkuji tátovi za jeho podporu a tolerantní přístup. Naše přepravní a doprovodná dodávka Fiat Ducato s neustále vytékající naftou stojí před domem na ulici:-) Funguje též jako další příruční sklad. Já jsem jezdcem a mechanikem, můj otec mým rádcem, spolujezdcem, mechanikem a sponzorem. Od mých začátku s námi jezdí jako mechanik a manažer našeho týmu PilcMotorsPříšovice soused Roman. Jirka Kunst je pro změnu našim rádcem, mechanikem a rychlou technickou pomocí při závodech. V poslední době náš tým posílil Kuba Mráz. Má bohaté zkušenosti z autokrosu, kde jezdil jako mechanik s Honzou Bartošem. V poslední době však měli rozdílné názory.“

Máš nějaké jezdecké vzory?

„Mezi světovými piloty to je jednoznačně Mr. Hollywood – Petter Solberg. Podobně jako já moc nedojíždí:-) Hodně u něj oceňuji, že dokázal ustát i období bez angažmá v továrním týmu, fascinuje mě jeho sbírka závodních automobilů. Prostě borec. V Čechách je mojí jedničkou Emil Triner. Obdivuji jeho atraktivní styl, vstřícný přístup k příznivcům a především dlouholetou fantastickou kariéru. Aktéři Česká pojišťovna Škoda Fabia R2 Cupu asi nejsou moc nadšeni, že je obkládá s mnohem slabší fabií. Moc fandím také Michalovi Křemenovi. Je to můj dobrý kamarád a doufám, že příští rok naplno předvede své jezdecké umění. Hodně mu v tom určitě pomůže jeho nová spolujezdkyně Klára Šillerová.“

Jak funguje rodinná spolupráce v autě? Pracujete na rozpisu?

„Parádně. Otec je mým rádcem i fandou. Oba jsme velkými příznivci soutěží. V autě si perfektně rozumíme. Táta pozná, kdy mě má krotit a kdy naopak vyhecovat k ostřejší jízdě. Myslím, že v rallye není moc posádek, tvořených otcem a synem. Jsem rád, že od něj mohu dostávat rady a zkušenosti, získané při závodech. Rozpis používáme desítkový. V poslední době nám v jeho přípravě pomáhají právě Michal Křemen a Klára Šillerová. Tímto jim za pomoc velmi děkuji.“

Zažil jsi nějaký karambol?

„Kdysi v Sosnové, ještě v Amater Rally, jsem se netrefil na most. Jako naschvál zrovna s úplně nově vyklepanou a nastříkanou kastlí. Sosnová je pro mě zakletá. Startoval jsem zde asi čtyřikrát a jen jednou dojel do cíle s uvařeným motorem. Kotrmelce jsem zažil až na závěrečném podniku letošního Rallye Cupu v Liberci. Michal Křemen mě při seznamovacích jízdách upozornil na dvě krizová místa a já je v soutěži obě sežral. Nejdříve jsem byl moc rychlý ve vlásence u dálnice a políbil svodidla v tomtéž místě, kde s nimi kolidoval Tomáš Grega, startující s kitovou felicií jako předjezdec. Od toho ťukance mě dodnes bolí záda více, než od následujícího karambolu. K tomu došlo krátce po startu třetí rychlostní zkoušky ve sjezdu před první vesnicí. Před pravým vracákem, hojně obsypaným diváky, jsem místo probrzdění držel. Ani „dlouhé krátké“ brzdy, ani použití ruční brzdy, už nás nezachránily. Ven jsme se poroučeli v domnění, že louka je souběžně vysoká se silnicí. Bohužel šlo o půl druhého metru vysokou trávu, v níž jsme hodili dva kotrmelce a dopadli na kola na jakési křoví. Diváci nám z něj sice pomohli a my dorazili do, dvacet kilometrů vzdálené, servisní zóny v areálu pivovaru Konrád. Absence čelního skla by ani tak nevadila. Nasadili bychom lyžařské brýle a pokračovali:-) Proti však byla ulomená nádobka na zadním tlumiči.“

Která soutěž je tvoji nejoblíbenější?

„Srdcovkou je pochopitelně domácí Rally Bohemia. Bude-li opět zařazena do DRS, rádi bychom jí s tátou absolvovali.. Třeba na soutěži mistrovství světa jsem ještě osobně nebyl. Ani nechci, protože by mi bylo líto vidět, jak ti střelci topí v kotelně, a já se jen dívám:-) V rámci letošního Rallye Cup jsme samozřejmě preferovali skoro domácí Liberec a velmi oblíbené Litoměřice, kde máme již po absolvování druhého ročníku spoustu fanoušků.“

Jak hodnotíš konkurenci ve třídě A1?

„Myslím, že je velmi kvalitní a v rámci startovního pole nejnabitější a nejvyrovnanější. Největšími soupeři jsou Filip Mareš s Kubou Šmídem, kteří jsou i našimi největšími kamarády. Na trati si však nic nedarujeme. Třída A1 ve většině případů „dělá“ celou rallye a boje o bednu jsou do poslední erzety neuvěřitelně vyrovnané.“

Čemu se věnuješ, když zrovna nezávodíš a nepřipravuješ auto?

Mám rád sport všeobecně. Několik let jsem závodně boxoval, zkoušel jsem kickbox a taekwondo. Ještě loni jsem se k bojovým sportům zkoušel vrátit, ale se soutěžemi to nebylo možné skloubit. Pracuji v automobilovém průmyslu v oblasti plánování výroby převodovek, takže i můj profesní život se točí kolem aut.“

Sleduješ ostatní motoristické disciplíny?

„Libí se mi autokros, v poslední době mě hodně zaujal kartcross. Pravidelným hostem jsem na závodech v Nové Pace a Dolním Bousově. Letos jsem zavítal i do Přerova a Sedlčan. Největšími oblíbenci jsou „kluci z Bolky“ – Honza Ratajský, Jirka Bret, Petr Bartoš a Honza Bartoš. Právě Honzíkovi se skvěle vydařila uplynulá sezóna v evropském šampionátu a očekávám, že příští rok se bude v kategorii Touring Autocross pohybovat na pódiu pravidelně. Přece jenom připravuje nový vůz a jeho taťka je kouzelník.“

Můžeš přiblížit tvé plány do budoucna?

„Příští rok hodlám pokračovat v Rallye Cupu a dostat se na bednu ve třídě A1 v jednotlivých závodech i celkovém hodnocení. Důležité proto bude porazit Filipa Mareše a Jaromíra Kovandu. Pokud absolvujeme Bohemii, táta si splní dětský sen a zřejmě závodění pověsí na hřebíček. Moc rád bych se někdy svezl na šotolině. Například Jirka Brož mě lanaří na maďarskou Silvestr Rally a Veszprem. Dlouholetým velkým snem je zažít svezení ve speciálu WRC. Snad se dočkám…“

Nakousl jsi téma peněz. Kolik tě tedy stojí například jeden závod v Rallye Cupu?

„Pokud nenastane žádný problém v podobě havárie či technického problému, je to minimálně dvacet tisíc. Startovné je pět a půl, pojištění pět stovek, benzín do závoďáka tři a půl (vedle sedící Ondřej Placata vstupuje do diskuse: „Na to, že jsme v Liberci ani nezávodili, tak jsme projeli čtyřku.“), nafta pro doprovodný vůz „dvojka“ a totéž stojí najíždění trati. Ubytování pro ty čtyři až pět lidí dva tisíce, tři až čtyři tisíce se projí a propijí a tak patnáct set pohltí běžně věci do servisu.

Závěrem chci poděkovat celé rodině, především svému tátovi a hlavnímu sponzorovi v jedné osobě, přítelkyni Martině, dále firmám Femont, Penzion Burda, Pneuservis Frydrych a VŠ Trans Group za podporu, která nám umožnila absolvovat sezonu 2012.

Se všemi fanoušky a příznivci rallye sportu se těšíme na setkání na tratích Rallye Cupu v příštím roce.“