Vystřídá swifta dětský kočárek?

Vynikající premiérovou sezónu v Poháru ČR prožil Pavel Steiner. Se spolujezdcem Milanem Rákovským opanovali třídu SA1 a v absolutní klasifikaci obsadili skvělou pátou příčku. Příbramský pilot proto pochopitelně září spokojeností. O plánech na příští rok však nemá zdaleka jasno. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků a očekávanému přírůstku do rodiny bude dost možná na tratích rychlostních zkoušek absentovat.

Pavle, proč ses rozhodl před letošní sezónou přestoupit z Rallye Cupu do Poháru ČR?

„Loňská sezóna v Rallye Cupu se mi moc nevydařila. Po dokončení úvodních podniků – Střely a Orlických hor – následovalo odstoupení vinou poruchy motoru na Českém středohoří. Ztráta důležitých bodů ve skupině i třídě A1 nám vzala motivaci pokračovat dál. Zůstaly dvě možnosti – dokončit zbývající podniky Rallye Cupu nebo otestovat auto a absolvovat domácí Rally Příbram. Vyhrála druhá varianta. Bohužel i v Příbrami nás hned na úvodní vložce zastavil neposlušný motor. Když už však bylo auto otestované, rozhodli jsme se letos zkusit Pohár ČR.“

Můžeš oba seriály porovnat?

„Přestup z Rallye Cupu do Poháru ČR je především přechodem z amatérského závodění na poloprofesionální úroveň. Vlastně takový mezičlánek. Soutěže jsou většinou součástí sprintrally. Znamená to mimo jiné profesionální časomíru a pořadatele.“

Musel jsi kvůli přestupu učinit nějaké změny na tvém suzuki?

„Do auta jsme koupili nové pásy, hasicí přístroj a drobné bezpečnostní prvky. Též jsme museli provést pár úprav, aby vůz odpovídal homologaci – týkaly se především svodů, brzdiče a ruční brzdy.“

S přestupem jsi zároveň změnil spolujezdce. Davida Poplšteina nahradil Milan Rákovský? Proč a jak jsi s Milanem spokojen?

„David ode mě odešel na konci loňské sezóny. Důvody byly ale jiné, než mi bylo řečeno. Při hledání nového spolujezdce jsem narazil na Mildu. Znali jsme se jako konkurenti z Rallye Cupu, kde četl noty mladému Luboši Gešvinderovi. Oba jsme velcí nadšenci a okamžitě jsme si sedli. Lepšího mitfáru jsem dosud neměl. Je velice zodpovědný a dodal mi velkou jistotu.“

Která soutěž se ti líbila nejvíce a naopak?

„Nevnímám žádnou nejlepší ani nejhorší soutěž. Poznával jsem nové tratě. Všechny se mi moc líbily, každá byla něčím náročná. Letos bylo hodně nevyzpytatelné počasí. Vždy se nám však podařilo dobře trefit obutí.“

Jaký moment považuješ v uplynulé sezóně za nejvydařenější a je nějaký, na který bys nejraději zapomněl?

„Nezapomenu na Kopnou. Zahájili jsme jí nešťastnou minutovou penalizací za brzký příjezd do servisu. Milan z ní byl hodně rozhozen, přestože jsem mu jí nedával za vinu. On totiž něco vysvětloval kolegovi, jedoucímu za námi, a položil si výkaz na kraj stolku. Paní, zapisující časy příjezdů, se pro něj natáhla a sebrala mu ho, aniž by jí ho dával, o patnáct vteřin dříve. Tím více jsem chtěl zabojovat o vítězství ve třídě. Před závěrečnou vložkou jsme ztráceli jedenáct vteřin na vedoucího Pavla Vedru. Před startem do erzety jsem Mildovi řekl, že do toho jdu. Promítnu-li si to zpětně, dodnes nechápu, jak jsme tu rychlostku mohli dojet. Tak nadoraz jsem nikdy nejel, což potvrdí i Milan. Nejenže jsme dali skoro půl minuty Pavlovi, ale vyhráli jsme absolutně svoji první pohárovou vložku. Dlouho nezapomenu také na Kostelec. Na poslední vložce jsme suzuku otřeli o strom. S ohnutým zadním kolem, bez okna a téměř bez pneumatiky jsme, sužováni problémy s dobíjením, dojeli do cíle soutěže. Zde swift zastavil definitivně a my ho tlačili do kopce k poslední časové kontrole. Na rampě s námi měli slitování a umožnili nám dotlačit auto rovnou do uzavřeného parkoviště. Poté jsme se navíc dozvěděli o udržení vedení ve třídě. Nemohli jsme tomu všemu uvěřit.

Nejraději bych zapomněl na Vsetín. Před cílem úvodní vložky se ozvaly rány z motorového prostoru a my byli nuceni na přejezdu odstoupit. Nejenže jsme tím přišli o svezení na pěkných tratích, ale moc se nesvezl ani zaskakující spolujezdec Roman Švec.“

Jak hodnotíš konkurenci v Poháru ČR a ve třídě SA1?

„Je škoda, že je jiná na soutěžích v Čechách a jiná na Moravě. Respektive polovina jezdců jezdí české a druhá polovina moravské podniky. Až na výjimky se nikomu moc nechce cestovat po celé republice. Vždy ale bylo s kým bojovat.“

Třídu SA1 jsi nakonec vyhrál, v absolutní klasifikaci Poháru ČR jsi skončil pátý. Jak vysoko stavíš tyto úspěchy ve tvé dosavadní kariéře?

„Vůbec bych nečekal, že hned první pohárový rok se nám tak vydaří. Určitě jde o nejlepší sezónu mé kariéry. Vyhráli jsme třídu SA1, absolutně skončili pátí. Víc si snad ani nejde přát. Těší to tím více, že si vše připravujeme doma na „koleni“. Chci poděkovat všem, kteří se na tom podíleli. Jsou to moji mechanici – táta a Petr Okurka, navigátor Milan Rákovský, zaskakující spolujezdci Marek Hora a Roman Švec a samozřejmě moje tolerantní manželka Petra.“

Co tvé plány do nadcházející sezóny?

„Příští rok se nejspíše za volantem neukážu. Chybí finance a navíc s manželkou v březnu očekáváme mimčo, tak budu mít o zábavu postaráno. Uvidíme, jak se vše vyvine:-)“

Foto: Robert Balcar