Michal Horák si pochvaluje výměnu jedné felicie za druhou

Michal Horák má za sebou už osm sezón za volantem závodního vozu. Začínal na podnicích Šíma sprintů, od roku 2009 s otcem Ivanem na místě spolujezdce startují v Poháru ČR. Přes nepravidelnou účast se i v uplynulé sezóně blýskli několika pěknými výkony. Za svůj nejlepší výsledek dosavadní kariéry považuje olomoucký pilot čtvrté místo v absolutní pohárové klasifikaci na závěrečném letošním sprintu – PSG – Partr Rally Vsetín.

Michale, můžeš přiblížit tvé motoristické začátky?

„K rallye mě přivedl otec, který také strávil mnoho let za volantem soutěžního vozu. Nejdříve závodil se Škodou 120LS v rámci sdruženého krajského přeboru B (třetí výkonnostní třída), poté se Škodou 1000MB na mistrovství České republiky historických automobilů i na několika podnicích evropského šampionátu. V začátcích mi proto pomáhal a radil on. Já debutoval v roce 2005 s áčkovým favoritem po Karlu Trojanovi. Účastnil jsem se podniků Šíma sprint v okolí Oder a Šternberka. Vzpomínám na ně moc rád. Pro začátečníka byly cenově dostupné a úseky vedly po tratích Rallye Jeseníky a Valašky. Bohužel teď už se nejezdí. Následující dvě sezóny jsem navíc jel Rallye Světlá. Od roku 2008 jezdím s felicií Pohár ČR.“

Máš nějaké jezdecké vzory?

„Žádné vzory nemám. Moc se mi ale líbí jezdecké umění a styl Emila Trinera.“

Čemu se věnuješ, když nezávodíš?

„Pracuji jako přijímací technik v autorizovaném servise značky Toyota. Většinu svého času tudíž pořád trávím s auty. Mým dalším koníčkem je fotbal. Jsem vedoucím mužstva a brankářem Regionsportu v olomoucké futsalové lize.“

Jaký je největší úspěch Tvé dosavadní kariéry?

„Řekl bych, že to byl teď poslední závod ve Vsetíně. Nebýt technických problémů s motorem, mohli jsme skončit druzí absolutně. I čtvrté místo v absolutním pořadí Poháru ČR je však mým prozatímním maximem. Hodně pomohla letošní změna závodního auta. Vyměnil jsem jednu felicii za druhou. Ta nová, pořízená od Libora Šaška, je technicky mnohem dále. Jedná se o minikit. Motor má sto čtyřicet koní. Tlumiče jsou Proflex, velké brzdy Alcon, hewland atd. Předchozí auto jsem prodal severočeskému pilotovi Lubomíru Kubátovi.“

Zažil jsi nějakou větší havárii?

„Největší, a taky doufám jediný, karambol se udál na Rallye Jeseníky. Při dobržďování z maximální rychlosti jsem začal pozdě brzdit a vyletěli jsme ven ze zatáčky, která navíc ještě utahovala. Z ní jsme po kotrmelcích ze srázu skončili hodně hluboko v lesíku. Naštěstí se mně ani spolujezdci nic vážného nestalo. Tak půl hodiny trvalo, než jsme vyřezali cestičku z lesa a pak traktorem auto vytáhli na louku. Pohled na felicii, které prošla v zimě celolakem, nebyl vůbec pěkný.“

Která soutěž je Tvou nejoblíbenější a máš nějakou vysněnou?

„Moji nejoblíbenější soutěží je Kopná. Líbí se mi náročností tratí, kde nerozhoduje výkon auta, ale umění posádky. Na ní se mi ale vůbec nedaří. Ze čtyř startů jsem dojel jen jednou a to ještě po několika výletech mimo trať. Opomenout samozřejmě nemohu mé domácí Jeseníky. Mým snem je účast na Barumce.“

Jaké máš plány do nadcházející sezóny a pak třeba i do další budoucnosti?

„Plány na další sezónu se budou odvíjet podle kalendáře podniků. Uvidím také, co na nás po nešťastné události v Uherském Brodě nachystají pan Ječmínek a spol. Průjezd vesnicí jako boxy ve formuli 1 je tak trochu na hlavu. Rozhodnu se tedy mezi pokračováním pod Federací automobilového sportu a návratem k „nelegálním“ závodům. Určitou možností jsou i starty mimo území České republiky. V budoucnu bych se moc rád svezl ve voze S1600. Zatím na to ale nejsou finance. Jak jinak…

Závěrem bych chtěl poděkovat svému spolujezdci Ivanovi, všem našim sponzorům, mechanikům a ostatním, kteří mi pomáhají a podporují mě a hlavně mé přítelkyni, že mi to vše toleruje.“

Foto: Robert Balcar