Přišel čas. Všechno jednou končí nebo začíná?

Sezóna 2012 je pomalu za námi. Zbývá rozluštit jen tajenku pořadí ve sprintech. Tato sezóna nám přinesla mnoho zajímavých bojů a bohužel i několik černých chvil. Nasazení továrního vozu Škoda Motorsport s vynikajícím pilotem Honzou Kopeckým nám přineslo mnoho nezapomenutelných ukázek jezdeckého umění a ukázek práce špičkového týmu. Na druhou stranu odsunulo všechny další účastníky do role těch ostatních. Nikdo nemůže konkurovat továrnímu týmu. Roman Kresta nenechal nikoho na pochybách, že je stále vynikající pilot, ale ani on si nemůže dovolit jít do techniky tak jako továrna. Druhé místo za této situace je jako vítězství, ale je to stále druhé místo. Jaromír Tarabus dorostl ve velmi rychlého a spolehlivého jezdce a já osobně mu velmi fandím. Tak skromných a výborných pilotů zase tolik nemáme. Honza Černý přestal laborovat s různými vozy a věnoval se dvoukolkám, kde vyrostl ve velmi rychlého jezdce, který dokáže bojovat v absolutním pořadí a to je s dvoukolkou obdivuhodné (vím, o čem mluvím). Přeji mu, aby se mu povedlo na příští sezónu sehnat auto kategorie, o které uvažuje. Jarin Orsák opět dokázal, že je nejlepší enkař. Vašek Pech stále doplácí na přechod na nový vůz. Ze své rychlosti nic neztratil, a tak mu přeji, aby v příští sezóně vše dohnal. Omlouvám se ostatním, které jsem nejmenoval, ale to by byl dlouhý článek.

Bohužel se musím vrátit i k těm nepříjemným věcem. Znovu se potvrzuje, že rally je sport krásný, ale i nebezpečný. Tak to prostě je a to je fakt. Technika jde dopředu, vše je mnohem rychlejší. Nechci zase psát dokola vše, co se již napsalo, jen bych chtěl všem připomenout, jak strašně blízko je k tragédii. Bohužel není to dlouho, co se někteří kritici přesvědčili na vlastní kůži, že malér je tu teď hned. Je jedno, zda se jedná o mladé jezdce nebo staré kozáky. Apeluji na všechny, držte pohromadě a napomáhejte radou nejen kolegům, ale i fanouškům !

V těchto souvislostech musím také zmínit práci AJR a jejich členů. Spolupracujte, děláte to jen pro sebe. Mrzí mě, že někteří to dodnes nepochopili. Nedávné události ukázaly, že ani jezdci v zahraničí nejsou lhostejní ke svojí bezpečnosti. Pokud si bude každý v těchto věcech hrát jen sám za sebe, ničeho nedosáhne. Nebuďte v některých věcech (promiňte) jak stádo ovcí a hajte své zájmy a své peníze. Bez závodních aut, sponzorů a fanoušků se tento sport nedá dělat. Byl bych velmi rád, kdyby noví členové Svazu rally toto pochopili a začali se podle toho chovat a přesvědčili k tomu i ty členy staré (to hlavně).

Nakonec ještě musím napsat něco o sobě. Mnoho lidí se mě v poslední době ptá, co budu dělat, zda budu závodit. Jen několik lidí z mého blízkého okolí ví, že jsem překročil padesátku a slíbil jsem sobě i rodině, že v padesáti končím se špičkovým sportem. Ten konec měl být v červnu, ale nějak to nedopadlo. Protože jsem pověrčivý, nikde jsem neventiloval, že tedy Barum rally je mojí poslední velkou soutěží (ať by dopadla, jak chtěla). Osud si mě stejně našel a dál o tom již nebudu hovořit. Jedno je jisté. Již nikdy nepojedu celé mistrovství. Velmi rád usednu pro radost do závodního auta se špičkovým jezdcem na některý závod ať současných nebo historických aut (pokud vůbec někdy nějaká nabídka bude). Za těch asi 23 let (nemám statistiku) v závodním autě jsem prožil mnoho krásných chvil i dost těch horších, ale bylo to moc fajn a neměnil bych. Poznal jsem mnoho bezvadných lidí, kterých si velmi vážím a bylo mi ctí s nimi spolupracovat nebo soupeřit. Nebudu jmenovat všechny, to by nedopadlo, ale některé musím zmínit.

Začnu lidmi, kteří mě důvěřovali a v začátku mé závodní kariéry si sedli se mnou do auta (začínal jsem totiž jako řidič, než došly peníze). Pardubický Dobiáš, můj první navigátor ve stotřicítce (moje první auto), Jarda Plegr, Ilona Mašková. Všem děkuji a omlouvám se těm, na které jsem zapomněl. Pak jsem začal navigovat. Některé jsem snad něco naučil a někteří naučili mě. S některými jsem dokonce dosáhl na titul Mistrů republiky i na vysoké mety v ME. Marcel Tuček a krásná léta s Nissanem Sunny i jankovitým Kadetem a neovladatelným GTiR. Jindra Štolfa, pro mě vždy král dvoukolek. Pohodový a snad nejtalentovanější český jezdec Emil Triner, kamarád a velký srdcař Jura Skoupil, který obětoval rally i to nejcennější, srandista a ranař Martin Vedral zvaný Martin Kotoul, technik a konstruktér Jarda Kouřil a Dušan Kouřil, Josef Kakrda, dravý Standa Chovanec, mladá nastupující generace Honza Šlehofer zvaný Šlehy a jeho cit pro auta a v neposlední řadě talentovaný a komplikovaný Venda Kopáček. Dále Milan Sameš a nemohu nevzpomenout na Petra Krále a moje první seznámení s velkým enkem. Tyto všechny jsem mohl navigovat a moc si toho vážím a znovu se omlouvám, jestli jsem na některé zapomněl.

Nemohu zapomenout poděkovat ani lidem, které jsem poznal pracovně ve Škodě Motorsport. Nemohu jmenovat všechny a opravdu si všech vážím. Mnozí nemají představu, jak tito lidé žili Škodou a motorsportem a jak třeba před závody pracovali v kuse 38 hodin, aby vozy mohly odjet. Ten, kdo nemohl proniknou mezi ně, nemůže vědět, co všechno obětovali tomuto sportu a své milované Škodě. Bohužel ne s každým se jejich továrna důstojně rozloučila… Jsem pyšný, že jsem mezi nimi mohl být a s většinou si tykat, i když to jsou pořád pro mě pánové s velkým P. Moc děkuji panu Pavlu Janebovi (bez něj by nikdy Škoda neměla WRC), panu Pojarovi, Salamachovi, Kovačovi , Soukupovi, Rychtaříkovi, Kučkovi, Prokopovi (Kazanovi), Masopustovi, Zemanovi, Vrabcovi, Vaškovi Blahnovi, Sváťovi Kvaizarovi, na které jsem ještě jako kluk koukal jak na svatý obrázek, profesoru jízdy Láďovi Křečkovi, mnoha technikům i dámám v kancelářích a skladu a mnoha, mnoha dalším mechanikům a lidem z Motorsportu. Děkuji a vážím si toho, že jsem mohl být mezi Vámi, a těm, kterým to již nemohu říct teď, tak to řeknu až se tam někde nahoře sejdeme. Díky, díky.

Nikdy nezapomenu na některé jezdce Škody Motorsport. Nebudu je jmenovat, ale jednoho si neodpustím. Colin McRae. Největší profesionál, kterého jsem poznal, a nikdy nezapomenu na náš rozhovor. Ptal jsem se ho, zda si myslí, že by mohl být v jednom nejmenovaném závodě druhý? On odpověděl:,, Jsem závodník a jezdím, abych vyhrál, ne proto abych byl druhý.“ Další obrovské poděkování patří panu Petru Svobodovi, který mě umožnil léta jezdit ve špičkových vozech a perfektním týmu a lidem, bez kterých by to nešlo. Renatě, Luděčkovi a ,,Šnečkovi“. Obrovský dík a obdiv Vám za perfektní práci a přípravu vozů a já snad nejlépe vím, co jste dokázali a jaký jste bezvadní kamarádi. Teď mně trochu vyhrkly slzy do očí... Vždycky s Vámi budu rád a Vaší společnosti si vážím.

Obrovský, ten největší dík. Musím poděkovat také všem lidem, bez kterých by rally nebylo. Obětavým časoměřičům a časoměřičkám, pořadatelům, hasičům, lékařům, fanouškům. Prostě těm, kteří mrznou u tratí a bez kterých bychom my nemohli sedět v závodních autech. Poslední poděkování, ale vlastně poděkování největší a na prvním místě patří mé manželce, která to se mnou nemá jednoduché, dceři, mamince, která ve svém pokročilém věku stále rally fandí a tátovi, který už není mezi námi a který mě nechal řídit první auto, a který byl také u mé první nehody, když jsem v deseti letech napasoval jeho Cortinu do průjezdu, kam jsem se nevešel. A také to byl on, kdo mě jako první naučil ovládat smyk a nebát se auta. K Vám všem jsem se vracel a vracím rád a prosím ještě chvíli to se mnou vydržte. Rally mi hodně dalo, mnoho známých, mnoho zajímavých a obětavých lidí a bohužel sem tam i nějakého podrazáka nebo nějaký podraz. To ale už patří k životu a jsem šťasten, že jsem mohl léta v tomto kolotoči zvaném RALLY být. No a co bude dál? Jednu myšlenku mám. Již na vojně jsem závodil na silničních motocyklech. Nyní se trochu starám o jednu sbírku starých aut a motocyklů. Pan majitel jezdí závody motocyklů veteránů a mě to zase vzalo. Kombinézu pořád mám, jen jí asi o deset centimetrů nedopnu. Pokud se to přes zimu podaří a zapnu ji, tak alespoň jednou se chci ještě svézt na silniční motorce a nejlépe v milovaných a krásných Hořicích, za které jsem kdysi jezdil.

Všem děkuji a omlouvám se za nostalgii, ale k tomuto sdělení jsem se již dlouho odhodlával a teď přišel čas. Díky kamarádi, díky rally !

Výsledky Tomáše Singera v ewrc-results.com Klikni sem