Cesta na Korsiku

V sobotu vstáváme opět v půl sedmé a najíždíme k cíli ranní RZ, kde máme sraz s klukama (holkám stačila páteční etapa). Vložka ještě není zavřená, a tak potkáváme špiony, co jedou proti nám.

Jedeme v protisměru tak 5 km, pak zastavujeme se v sérii velice rychlých zatáček. To bude ono! Nedaleko odstavujeme auta a jdeme hledat dobré místo na koukání. Těsně před startem erzety přicházejí „frajeři“ od Immarsatu. Po chvilce zjišťují, že jim budeme stát v záběru, volají vysílačkou vrtulník a ten nás vyhazuje. Nadáváme jim, takže mají štěstí, že nerozumí česky.

Kámoši z Immarsatu

Kluci zůstávají poblíž, já se vydávám na místo o kus dál. První jede Kopecký, a protože není skoro vůbec slyšet, uskakuji na poslední chvíli. Hned první jezdci ukazují, že zatáčky, které jsme si vybrali, se budou zkracovat. Loeb a Garde jedou čistou stopu, zatímco za Duvalem a „cyklistou“ jiskry jen létají. Protože stojíme kus od cíle, časové rozdíly jsou značné. Nikdo opět nechápe časy Loeba. Místo, kde jsme stáli, jel Roman nádherně.

Neukáznění diváci, já uprostřed

Na druhý průjezd přejíždíme do nedaleké vesnice. Zajímavou pasáž ale nacházíme ještě o kus dál - dvě ostré zatáčky se zkracováním do kopce, další kolem skály, kterou objíždějí. Mára fotí pár aut z této skály, teprve pak jde dolů za mnou. Stojím dole v zatáčce s početnou skupinkou frantíků. Kus od nás pak stojí dva mladí, úplně opilí Italové, kteří všem nutí svoje pivo. Opět přicházejí kameramani od Immarsatu, naštěstí jiní. Nechtějí nás vyhodit, ale prosí Francouze, aby při průjezdu Loeba vydatně fandili. Pak jdou opodál. Po pár průjezdech se vracejí k nám a točí průjezdy od nás. Je tu výborná atmosféra až do okamžiku, kdy jeden Ital proběhne před kamerou a zkazí kameramanovi výborný průjezd Solberga.

Mladí italští alkoholici

Po průjezdu špičky se přesouváme zpět k autu a čekáme na otevírací vůz. Jedeme opět do servisu. Po včerejší policejní akci bereme sebou do auta kamaráda s kamerou. Cesta probíhá stejně jako včera, ovšem bez doprovodu. Parkujeme opět vedle UP. Dnes už z toho ale nejsme tak vyplašení (snad bude někdy z této akce video). Procházíme servis a v týmových stáncích utrácíme zbylé peníze za oblečení, loučíme se a jdeme balit věci na zítřejší odjezd domů.

Tržnice s oblečením

V neděli vstáváme už v 7 hodin, protože v poledne nám vyplouvá trajekt z Bastie. Předáváme bungalov a vyjíždíme. Je to těžké loučení, protože za pár minut nedaleko od nás startuje poslední etapa. Na zpáteční cestě ještě Mára pořizuje poslední fotky v horách. Po desáté hodině přijíždíme do přístavu a naloďujeme se. Čeká nás 7 hodin plavby do Savony.

Nacházíme si klidné místo v salonku v horní části lodi. Mára vyndavá notebook a koukáme na film. Po důkladném výběru si pouštíme film Zkáza lodi Estonia. Po chvíli se nám v salonku začínají scházet nějací pejskaři - je jich tu asi půl tuctu. Začínám si klást otázku, zda nejsme v části pro psy, ale neřešíme to. Po chvíli k nám přicházejí nějací Češi. Prohlížíme si fotky v notebooku, pak koukáme na nějaké archivní rally.

"Estonia" vyplouvá

Čas docela utíká a v 7 večer jsme v Savoně. Z té jedeme směrem na Janov-Piacenza-Brescia-Verona, kde se napojujeme na stejnou trasu, odkud jsme z Čech přijeli. Stavíme u benzínky na Brenneru a podporujeme opět dvojku Fordu. V Příbrami jsme v 5 ráno, já pak v Praze o hodinu později. Byla to pěkná štreka, únava značná, ale stálo to za to. Před odjezdem jsem váhal, jestli nepojedu raději s MravencZem do Třebíče, ale ta Korsika snad byla o něco lepší…

POSTŘEHY:
Místní nenávist k Francouzům je cítit téměř na každém kroku. Směrové cedule a cedule s názvem vesnic a měst jsou psány dvojjazyčně. Prvně francouzsky pak teprve korsicky. Francouzština je téměř všude poničena, buď přečmárána nebo dokonce prostřílena (čím jste blíže Francii, tak tím větší ráží). Tak čtyři z deseti místních aut bývají nabourány na levý zadní blatník, přičítáme to dopravnímu chaosu na kruhových objezdech, které jsou skoro všude. Na nich neplatí pravidla na která jsme zvyklí. Kdo je rychlejší a je tam dříve, tak ten má přednost. S něčím podobným jsme se setkali i na některých křižovatkách. Jedna perlička na závěr - která ženská tady nenosí černé kozačky, tak ta tu není IN. Vysledovali jsme tady průměr, že tak 8 z 10 je nosí (ženy důchodového věku samozřejmě nepočítáme).

Typická korsičanka

Text: Honza Mikulecký
Foto: Marek Felt