Skupina B ožije na Rallye Legend Liberec

Hned dva krásné historiky představí na Rallye Legend Liberec otec a syn Placatovi. Vladimír odstartuje jako předjezdec se Škodou 130 RS, Ondřej zažije premiéru s Audi Sport Quattro. S Ondrou jsem si v mladoboleslavské pivnici Déja vu povídal nejen o jejich nádherných vozech, ale také o dalších plánech a historii motoristického sportu v Doksech.

Ondro, bydlíš v Doksech, známých spíše Máchovým jezerem než motoristickým sportem. Jak jsi propadl automobilům?

„V minulosti v Doksech pár závodníků bylo. V sedmdesátých letech jezdil vrchy můj strejda Láďa Herčík, jemuž dělal táta mechanika, a Vašek Adam. Vrchům a okruhům se věnoval Petr Tiftrunk, soutěžím v osmdesátých letech Martin Jurčík se Škodou 130 L a Jiří Goldbricht s „elesou“. V té době už táta jezdil jako mechanik pro změnu s novoborským Bořivojem Minaříkem. Dnes jsme spolu s mým otcem a kamarádem Kamilem Váňou zřejmě jedinými motoristickými fanatiky v Doksech:-) Domorodce moje audina zajímá jen ve chvíli, kdy si do ní mohou sednout. Vybírat vstupné, byl bych milionář:-)“

Ještě před audinou však začal tvůj otec stavět Škodu 130 RS. Můžeš přiblížit její zrod?

„Táta je odjakživa škodovákem. Vždy toužil postavit si legendární „stotřicítku“ v národních barvách. V roce 2008 koupil klasické kupátko Škoda 110 R ve slušném stavu. Podle originálního auta, nacházejícího se ve škodováckém muzeu, jsme začali stavět přesnou repliku. Sehnali jsme homologační listy, vše jsme ofotili, naměřili a pak už následovaly hodiny a hodiny práce. Jen motor ještě nemáme originální. Postupně jsme však posháněli blok, písty a další díly a tak ho budeme stavět.“

Tvé audi sis prý musel vybojovat přes otcův odpor?

„Audi Sport Quattro je zase moje srdcovka od dětství. Když jsem jako malý kluk poprvé viděl v televizi audinu pilotovanou borci jako Walter Röhrl či Stig Blomqvist a slyšel úžasný zvuk jejího pětiválce, věděl jsem, že jí jednoho dne budu mít. Zlatá skupina B. Když se mi naskytla možnost koupit od jednoho pána ze Semil za dobré peníze klasické dlouhé coupé s pravostranným řízením přivezené z Anglie, neváhal jsem ani vteřinku. Perličkou je, že jsem audinu kupoval dvakrát. Ještě jsem tehdy studoval a přes týden pobýval na internátě. Poprosil jsem proto otce, aby jí převzal za mě. Po příjezdu na víkend domů mě čekalo nemilé překvapení – audina nikde. Později se mi otec přiznal. Jako zatvrzelý škodovák doma audinu nesnesl a prodejce vyhnal. Ten byl hodně naštvaný, přesto mi dal druhou šanci. Tentokrát jsem neponechal nic náhodě. Máma mi napsala omluvenku do školy, já si svůj vytoužený vůz převzal sám a překvapen byl pro změnu táta:-) Ležel zrovna pod autem jednoho zákazníka a na jeho výraz nikdy nezapomenu. Nevěděl, jestli se má vztekat nebo brečet. On spíše plánoval postavit, dle jeho slov levnější a zábavnější, Škodu 120 S. Zhruba za měsíc se však uklidnil, rezignoval a začal mi pomáhat. Dnes už má audinu také rád. Z původního auta zbylo jen topení. O třicet čísel jsme ho zkrátili, dali jinou střechu, prostě předělali jsme skoro vše. Inspirovali jsme se originálním quattrem z muzea v Lánech, které bylo později prodáno do Německa. Vyjma agregátu máme vše jako továrna v osmdesátých letech. Pořídit motor by bylo ohromně drahé. Například audina, kterou poslala na Race of Champions přes boudu Michele Mouton, je k mání za dvě stě padesát tisíc euro.“

Dvě quattra startovala na letošní Barum Czech Rally Zlín. Předpokládám, že jsi mezi diváky nechyběl?

„Samozřejmě, že ne. Vlastně jsem do Zlína jel hlavně kvůli audinám. Bez jejich účasti bych upřednostnil autokros v Dolním Bousově, který nakonec zhatila nepřízeň počasí. Největším zážitkem z Barumky pro mě bylo setkání s legendou na rychlostní zkoušce ve Slušovicích. Hledal jsem pěkné místo na dívání a procházel mezi davy diváků, až jsem našel své místečko poblíž jednoho pána. Náhle se na mě otočil. Stál jsem tváří v tvář Leo Pavlíkovi. Dali jsme se do řeči a povyprávěl mi mnoho historek. Hlavním tématem bylo – jak jinak – audi. Koupil jsem si také knihu „Od škodovky po quattro“ a hned do ní ulovil podpisy Leo Pavlíka i jeho spolujezdce Karla Jirátka.“

Plánujete s tátou nějaký test vašich automobilů?

„Žádný velký test neplánujeme. Táta se představil se „stotřicítkou“ uplynulý víkend v Klatovech. Já se s audinou svezl předminulý týden s elektrikářem při ladění. Motor šel skvěle odspoda a to mi ještě elektrikář později řekl, že turbo fungovalo sotva na padesát procent. Auto špatně brzdí a nezatáčí. Blbě se s ním řadí a má spojku tvrdou jako v tanku. Uřídit ho je makačka jako ve fitness centru:-) Prostě staré auto – žádné WRC v historické karosérii. Ostrou premiéru absolvuji až na Rallye Legend Liberec, kde se s otcem představíme v roli předjezdců. Prioritou bude postupně se sžívat s technikou a ukázat jí divákům.“

Kdo usedne na horká sedadla?

„Tátu bude navigovat dlouholetý rodinný kamarád Martin Rakušan – zapálený motorkář a voják z povolání, sloužící u logistů. Znají se mnoho let a společně objíždí srazy historiků. Vedle mě usedne kamarád Kamil Váňa, který bydlí od nás asi sto metrů za lávkou. Je to velký rallyový nadšenec a kapitola sama o sobě. Jezdí na všechny soutěže s partou z Wallachian Ultras. Byla jen otázka času, kdy usedne do kokpitu soutěžního vozu. Také pro něj bude Liberec premiérou s rozpisem a itinerářem. Jsem zvědav, jestli někde nezabloudíme:-)“

Jaké jsou vaše dlouhodobější plány?

„To je otázka. Na Liberec budeme mít klasické espézetky. Poté však uvažujeme o erkových značkách. Láká nás totiž účastnit se různých Historic Star a Historic Show při podnicích jako Bohemka a Barumka. V žádném případě však nechceme autům, na nichž jsme strávili tolik hodin práce, ublížit. Jelikož mám i polepy přesně jako Audi Sport kdysi, plánuji si také nechat ušít i naprosto věrné kombinézy. A abychom se svezli opravdu ostře například v Rallye Cupu či Volném poháru, zřejmě přes zimu postavíme ještě „elero“.“