CERS performance: „Pačív“ očima Davida Zachara

Civic ve válečných barvách CERS performance od poslední kostelecké rally ještě ani pořádně nevychladl a už se přiblížila náročná a rychlá soutěž dalšího podniku sprintů v okolí Horažďovic - Fuchs Oil Rally Agropa Pačejov.

Na sprint jsem s Ondřejem odjížděl plný rozporuplných pocitů a mírných obav, co nás čeká, protože to byl krok do neznáma. Tedy pro mě jako spolujezdce, ale i Ondru jako jezdce. On už jakousi zkušenost jako spolujezdec prodělal rok zpátky s ostříleným soutěžákem Karlem Dawsonem a taky z jedné další návštěvy jako divák, ale mě ještě dva dny před odjezdem nepřidal při společném obědě Igor Norek, který o soutěži mluvil seriózně a s velkým respektem. Do toho se po našich triumfech v Krkonoších a Kostelci ozývaly jakési hlasy zmiňující trik s kloboukem nebo-li hattrick, a tak byl odjezd na závody hodně nervózní.

Seznamovací jízdy proběhly úspěšně a potvrdily, že letošní Pačejov bude krásný, ale velmi technický a náročný. Kluci ze servisu potěšili zprávou, že auto je připraveno a míří k nám za pomoci mechaniků od Martina Vopatřila. Už od loňského Vsetína se cesty naších teamů občas potkávají a je to příjemné, protože Martin a lidi kolem něj jsou vstřícní, kamarádští a zapálení pro rally.

Ondřej v pátek, den před soutěží, dovršil věku třiceti let a tak jsme se s klukama ze servisu a mechanikem Standou od Jirky Sojky složili a vytvořili večer v servisní zóně takovou malou taškařici, která spočívala v stíhání oslavence a postříkání několika lahvemi sektu. Ondra ukázal, že žádnou švandu nezkazí a tak jsme na ubikaci odjížděli v dobré náladě.

Gratulace pokračovaly ráno, kdy se ukázala Jindřiška Žáková a Jirka Sojka, který si na dárek pro Ondru zajel půjčit peníze od nejmenované společnosti poskytující půjčky chudým závodníkům. Do první etapy jsme se tak vydali v dobré náladě a dojatí z přátelské atmosféry, která vládla. Dokonce i menší stres, který vznikl před startem do první RZ, kdy jsme nemohli nalézt jednu kuklu, byl zbytečný, protože se ve správný okamžik zjevila, a tak jsme mohli začít.

Těžko odhadovat tempo, v kterém jsme se rozjeli, ale časomíra ukazovala přesně dvě sekundy, které nám Daniel s Petrem nadělili. Nervozita začala stoupat se zrušením RZ 2 a eskalovala po přeskupení při zrušení následující RZ 3. Nervy byly jak špagáty, to jsme v tu chvíli ještě netušili, že konkurenční posádka č. 59 dostala penalizaci za předčasný start. Nemyslím si ale, že by nám to nějak pomohlo. V RZ 4 jsme do toho šli „prsama“ a zajeli náskok 10,5 s na Dana. Ondra jel jako „chlap“, čtyřka nám dost sedla.

V RZ 5 Dan vyrobil chybu, ze které jsme se s Ondrou řádně zapotili. Zůstal viset v zatáčce na výjezdu z šotoly na asfalt tak špatně, že nám celou dobu zůstával schován v zákrytu reklamy, která byla na levé straně stoupání před zatáčkou. Jaké bylo naše překvapení, když se auto Dana s Petrem objevilo v našem zorném poli. Ještě, že Ondra zatáčku „neřízl“ - bylo by vymalováno a ani u Sparrow by nám nepoděkovali.

Situace pak už nebyla tak napínavá, ale rozhodně jsme neusínali na vavřínech. V dalších dvou erzetách se Danovi s Petrem podařilo ukrojit z víc jak minutového náskoku skoro 15 vteřin, aby bylo jasné, že se poměřujeme s papírovými mistry ve třídě v letošním roce. Poslední RZ nám seděla. Někde jsme sice sami na sebe prokaučovali dvě sekundy a Dan se zrychlil, přesto se nám ji opět podařilo vyhrát. Do cíle v Horažďovicích jsme přijížděli jako vítězové, trik s kloboukem byl doma. A pocit to byl nádherný. Obrovské díky a poklona až k zemi za přípravu auta, které se naši mechanici Ondřej Matoušek, Vratislav Hýbner a Tomáš Kohoutek pečlivě věnují!

Prioritou dnešních dní je především fyzická příprava na Barum rally, která je pro mě splněním snu jednoho kluka, co obdivoval rallyplakáty u dědy v garáži. Plakáty zežloutly, ale sen zůstal… Věříme, že za teamovou prací i za přispění naší panenky Márije na nás bude čekat sladké ovoce v podobě dokončené barumky a taky dalších úspěšných bojů v seriálu letošních rallysprintů. V žebříčku bodování sprintů jsme se posunuli o jeden stupínek a s tím, jak emoce odezněly, začal v hlavě nenápadně, ale o to usilovněji vrtat brouk, zda jsme schopni na konci sezony dosáhnout takového úspěchu, jaký se podaří v závodní kariéře jen málokomu.