Pačejovská doba bronzová a pomočený mechanik

Dalším podnikem Poháru ČR byl domácí Pačejov, kde jsme po loňské premiéře nemohli pochopitelně chybět ani letos. Předem chci upozornit, že se zde budou vyskytovat neslušné a hovorové výrazy, aby to dokreslilo atmosféru celé akce. :D Ještě před samotným závodem bylo potřeba vyřešit problémy s cukáním motoru, které nás provázelo celý Kostelec. Problém byl tam, kde jsme ho nečekali a to v nádrži. Byl totož upadlý sací koš a pumpa tak nesála benzín, ale nasávala spíš tento předmět.. Po předělání a opravě vlnovce výfuku byl krátký test a konečně už to jelo jak má.

Samotná soutěž pro nás začala pátečními seznamovacími jízdami. Ráno cestou za Markem na dědinu ještě vyzvedávám v Suzuki auto Kunc nový silentblok motoru a kolem půl deváté již nabírám Máru a razíme do nedalekých Olšan na admin. Marek ráno zjistil, že si zapoměl v Plzni zdravotní průkaz a nejraději by pro něj ještě jel, to mu však rozmlouvám, že je to blbost a že ho po nás stejně chtít nebudou, což se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí. Celý týden před závody jsem očekával poštu v podobě potvrzení přihlášky a technické karty a nic. Byl jsem naštván na Českou poštu o to víc, když se týden před závody na svém FB mr*ky mediální z WRCka RT chlubili, že už jim to přišlo a nám nic :).

Vše jsme tedy vyplnili až na místě, holky byly velice vstřícné a ochotné a dokonce chtěly po Markovi číslo pokoje, jelikož jsem do dotazníku napsal, že je volný a ke všemu svolný. Po vyřízení těchto formalit tedy vyrážíme najíždět. Začínáme nejbližší rychlostkou a to Strážovice-Nehodív, Marek mi neohroženě vede podle itíku ke startu vesnicí a říká: "Za touhle cedulí bude po dvou stech metrech start vložky u prvního stromu." Poslechnu ho tedy a hledám, který z těch stromů v tom lese by to asi mohl být. Po chvíli mně otáčí se slovy, že už jsme to asi přejeli, jedeme zpět na konec vsi a náhle pronese "dyt´ sem ko*ot, jsme o jednu vesnici dřív!" Tlemíme se tomu zas až do té správné vesnice, to prostě není najíždění, aby jsme někde aspoň dvakrát nezakufrovali. Další na řadě byl obávaný muničák, kde tradičně razítkují RFK, dáme s nimi vajgla-teda miffára a jdeme na nejdelší RZ. Po jejím cíli pro změnu posvačíme ohrožováni včelami s Titio racingem, oba naši spolujezdci již jedou neohroženě Rádlery. No maj to ale život.. Po najetí poslední vložky zjišťujeme, že máme do technické ještě dost času a dáváme v Katovicích pěkně řízeček s bjambojem a tatajkou :) Po výborném obědě se přesouváme do Horažďovic, kde oba navštívíme banku (nikoli za účelem loupeže, i když...) a sháníme baterku do stopek. Cestou na benzínku ještě dokončujeme administrativní přejímku.

Na benzíně dáváme kávu a čekáme na příjezd Michala se Swištěm. Čím více se blíží čas přejímky, tím jsme víc a víc nervoznější. Do této doby vše vypadalo až nezvykle klidně, teď ale nastával ten pravej shon. Majkl přijíždí asi tak 7 minut před naším časem protože ho nechtěli pustit dříve z práce. Rychle tedy zahřát auto, sjet z plata, sloupat stará čísla a letět na přejímku. Do ČK dobíhám tak, tak ale stejně 3 minuty po čase, naštěstí z toho pán nic nedělá. Ve frontě jsme za paka, že teprve lepíme čísla, kvalita lepení podle toho taky vypadá :)

Na technické nás pochopitelně šoupli ke stolečku k technikovi, který se očividně vyžíval v hledání závad. Nechal si vyndat oba hasičáky a zjistil, že má jeden z nich propadlou prohlídku. Tomu jsem nevěřil, protože jsem je kupoval oba vloni jako nové s rokem výroby 2011. Technici však byli nekompromisní a dokud neseženeme na tento přístroj revizi, tak nás nepustí do závodu. Kde máme teď v takovej prdeli hledat revizáka? Navíc o prázdninách v pátek v pět odpoledne? Vařilo se to ve mně ani navíte jak, protože jako hasič vím, že u RHP záleží hlavně na tlaku v nádobě a ne na nějaké přiblblé revizní samolepce, ta na funkčnost opravdu vliv nemá. Nějaký místní občan nám poradil ať jedeme do Svéradic a hledáme pana Vaska, že ten to tady jediný dělá. Po cestě se telefonem spojuji s klukem co mi hasičáky prodával a zjišťujeme že nám ho někdo vyměnil za starší z roku 2009 - o to větší mám nervy. Přijíždíme do Svéradic, kde se na návsi ptáme místního pána na pana Vaska. Ten nás potěšil větou že je jeho soused a navedl nás k jeho domu. Po zazvonění na zvonek však nikdo nereaguje. Máti mi mezitím poslala číslo na Strakonice, tam však po dovolání se zjišťuji, že mají dovolenou. Tak to je fakt pěkný, nevzdávám to a jedu na náves do hospody s cílem zjistit telefon na pana Vaska. Tam zjišťuji od štamgastů,že číslo nemají, ale abych zajel do vedlejší bytovky a zazvonil v prvním patře na byt v pravo, že by tam měl být syn pana Vaska. Místní omladina tam asi měla dýchánek a tak byli lehce zděšeni, když jsem zazvonil. Z jejich vyděšených výrazů to vypadalo minimálně na vymahače. Mladej Vasko tam byl a konečně jsem získal telefon na jeho tátu. Ten mi však sdělil, že je v Plzni na nákupu a že se vrátí nejdříve za dvě hodiny. Jenže to už tam zase nebudou na tej přejímce. Jedeme tedy do servisu a půjčujeme si hasičák od Jirky Zahrádky, ještě jednou díky! Technik nám lepí samolepku na rám a jsme konečně převzati do závodu. Spadl nám obrovskej balvan ze srdce. Kluci mezitím jedou na letiště vybalit servis, zatímco my zůstáváme v Horažďovicích ještě nakoupit v supermarketu něco na gril. Po cestě do servisky už je pan Vasko doma a tak již nic nebrání tomu, aby nám udělal revizi, aby bylo vše správně. Večer si kluci ještě dají cvičně výměnu silentbloku a když je vše hotovo tak teprve začíná ta pravá večerní pohoda v servisce.

Na minulé soutěži se domlouváme že budeme mít společný servis s Jirkou Zahrádkou a že kvůli nám vemou velkého suda Rohozce. Těžko říci, zda toho teď dotyční nelitují, protože to byla večer slušná divočina. Přitom to vypadalo z večera tak nevinně, něco se opeklo, pojedlo.. Sedělo se u Zahrádků a byli tam skoro všichni, co přešli do K4 z volných závodů, pak někdo vyndal valašský penicilín a bylo. :D Později večer dojel ještě Martin Vlček s paní a stan začal být pravým středem servisky, jelikož to v něm nejvíce žilo, přilákalo to spoustu dalších postaviček. Jednou z hlavních byl Oťas od ROTA, který si to přihasil na skůtru. Byli jsme poctěni tím, že máme mezi sebou mechoše od Wendy, když na to Oťas říká: "Já nejsem mechanik, já jsem klempíř!" a bylo hotovo, úplně nás tím zabil :D Byla s ním převeliká sranda, ale vše sem bohužel nemohu napsat, kdyby si to náhodou četl pan Svoboda :) Další návštěvou byl kameraman René z Německa s kolegou, který mě překvapil tím, že mě znal jménem. Dovedete si asi živě představit jak probíhal náš rozhovor s nimi- anglicko, německo, česky, rukama, nohama :D Bylo na čase jít spát a proto jsme se přesunuli do dodávky, zatímco mechanicí pokračovali v krasojízdě.

Nevzbudilo již mi ani pálení gumy na skůtru, či jak si na něm onen mechoš rozbil tlamu:D Jelikož mám velmi tvrdý spánek, usnul jsem během chvilky a přišel tak o to nejlepší z noci. V dodávce jsem spal já, Marek a Lukáš. Po chvilce (to už jsem spal) přišel pan L., který poté co začal neskutečně chrápat tímto vystrnadil ven Marka, který si tak lehl ven pod stan vedle Swiště radši. Ráno jsme se však v dodávce probudili jen dva. Já a pan L. Na důvod se zkusme zeptat Lukáše. Zde přináším jeho autentickou výpověď: "V noci mi probudilo kapání o zem, myslel jsem si proto, že venku prší a přes střechu to kape na zem a v tu jsem vedle mně spatřil siluetu člověka... Otevřel jsem proto dveře ven a zjistil že je to pan L. který klečí, drží si ho a močí na podlahu a okolní matrace... Zakřičel jsem na něj jestli se nepos*al, a on v jakémsi transu nic neříkaje zpět ulehl a spal dále." Tato příhoda donutila Lukyho jít si lehnout do svéha auta, jelikož měl pochcanou matraci :D Ráno po probuzení tato zpráva rychle proběhla serviskou a všichni se mohli potrhat smíchy.

Ráno za námi dorazil zbytek fanclubu a to Gutmann s Fryčíkem a jejich drahé polovičky. Téma číslo jedna po panu L. bylo zejména počasí, které až na malou přepršku bylo kupodivu bez deště. Díky tomu se celý závod odjel na suchých gumách. Na slavnostním startu nám přejetí rampy málem znemožnil stan unesený větrem přímo v naší minutě a padnutý přes rampu, byl však rychle odklizen a tak nám nic nebránilo vyjet vstříc Muničáku. První erzetu jsem raději prodal ty nejkrizovější místa, kde hrozil defekt, či poškození vozu. Hodně jsem si ale užil louku na šoto až po výjezd na asfalt, kde nám fandili kamarádi z ewrcu v čele s Markem Šimanou, který na nás hrozil nejvíc, až to vypadalo že nám tam snad skočí :D Dvojka byla pro nás zrušená a tak následoval volný průjezd a následný servis. Po běžné kontrole auta a dotankování na čtyři erzety skoro plné nádrže(pro jistotu) jsme vyrazili na start trojky. Ta byla však pro změnu také zrušena, alespoň jsme si tedy zkontrolovali a poupravili rozpis.

Čekal nás 30km dlouhý přejezd na RZ4, na který jsme měli hodinu čas, dali jsme si tedy v klídku v Horažďovicích kafe na benzíně a pokecali s Kubou Voldřichem. Před startem nás ještě místní děcka stáhla o všechny podpisovky a pořád bylo ještě asi patnáct minut do ČK. S klukama jsme se pozastavili nad tím, že je jedna hodina po poledni a máme odjeto celých 5 km ostrých, to je bojužel nevýhoda jet na chvostu. Parta je tam ale skvělá, Jarda Kovanda se zrovna koukal na naše gumy a říká: "Vy ještě dojíždíte Matadory?" Jasný, odpovídám, na tutěch jsem tu jel i před rokem :D Po startu Mára říká: "No ne, my jedeme fakt erzetu jo?" Byl to zázrak jet konečně na čas, o to hůře jsem se dostával do tempa. Bylo to vidět i na jízdě, kdy jsem zbytečně brzo brzdil před retardéry. Velice jsem si však užil průjezd Strážovicemi, kde jsem za ní tahal jako s wrcem :D Další erzetou byl druhý průjezd muničákem, snažím se držet víc i rozbitá místa a zlepšujeme se oproti prvnímu průjezdu o 7 vteřin. Poslední v rundě je nejdelší více jak 16km vložka na které si vylámala zuby řada favoritů. Zde zajíždíme třetí čas ve třídě, na konci nám však hodně vadnou brzdy.

V servisu při seskupení zjišťujeme, že držíme třetí místo v SA1, avšak o 3,3s za námi je Pavel Beránek, takže závěr bude víc než dramatický. Na posilněnou si dáváme klobásku, zatímco mechanicí postupně odvzdušňují brzdy, přední kotouče to mají za sebou. Na zadku jsou ale v pořádku, proto nastavuji brzdný účinek více na zadek a po dotankování míříme vstříc 11,77km dlouhé RZ7. Před startem jsme ještě oba vypustili kohoutky, abychom byli lehčí a šli na to. Zdravě jsem se hecnul a tak první kilometr se rozjížděl, pak už ale zatemněno, klapky na očích, soustředil jsem se jen na jízdu a na rozpis a rychlou a hlavně bezchybnou jízdou se řítil k cíli. Tam mi Marek řekl, že sem jel jako kráva a že v tom úzkym mi ani nestačil číst :). Hned na přejezdu žhavíme výsledky a nestačíme se divit. Byl z toho druhý čas ve třídě SA1 i ve sprintových 7čkách. Beránkovi dáváme 20 vteřin a Jirku Zahrádku jsme stáhli skoro o půl minuty a jsme teď na desetinu stejně na druhém ve třídě. Na přejezdu probíráme taktiku, co dál a rozhodujeme se raději jet na klid do cíle pro bronz, než-li udělat nějakou blbost a rozbít to na poslední vložce. Jirka si to druhé zasloužil více a hlavně jsme jim vypili půl sudu :D Plán naplňujeme dokonale a jízdou na klid dovážíme auto do cíle na 3. místě v SA1 a 8. absolutně v Poháru ČR. Ještě na přejezdu z poslední na rampu mi volá máti a dostávám vynadáno, proč jsem nejel rychleji, že jsem mohl být druhý :D

I tak je to pro mně rozhodně nejcennější dosavadní výsledek a na rampě jsme s Márou zářili jak sluníčka ozářená v Černobylu :)))

Konec dobrý, všechno dobré. Děkuji všem co nám přijeli z Plzně fandit, dále mechošům Majklovi, Paťanovi a Lukymu a celému týmu Jirky Zahrádky za veškerou pomoc a skvělou náladu a již se těším na příště:)

Díky Shackimu za to, že to tady trpí ty moje slohy a za fotky jemu a Petrovi Šedivců a všem, co jsem jim uvízl v objektivu.