Kostelecké kochání se přírodou

Po nevydařené Bohemce, kde jsme měli startovat v nedělní etapě padla volba na Rally Kostelec nad Orlicí. Zde jsem startoval již v roce 2009 s Escortem, proto jsem se těšil na návrat na zdejší pěkné vložky. Díky tomuto startu jsem znal přibližně polovinu trati, nová pro mne byla nejdelší vložka a první polovina Pekelské. Příprava na samotný závod byla o to jednodušší, že bylo vše již připraveno od Bohemie. Přesto jsme dali ve středu večer ještě pro jistotu funkční test auta. Bez testu už nikdy na závody nejedu, například na posledním před Bohemkou se mi rozlétla nová spojková lamela, která měla najeto sotva 10 km. Bylo tedy třeba vyrobit kovokeramickou, za její rychlou a kvalitní výrobu vděčím Honzovi Sudovi. Swišť jel jako z praku a všechny předchozí problémy se zdály být vyřešené, test se zase vyplatil, protože tentokrát praskl řemen od serva.

Ve čtvrtek po práci jsme kolem půl páté odpoledne vyrazili z Plzně na 250km dlouhou cestu směr Kostelec. Cesta až na zdržení v zácpě v Praze rychle utekla a po půl osmé jsme dorazili do cíle cesty. Tím byl hotel Slavie v Potštejně asi 10km od Kostelce. Zde na nás již čekali kolegové Roman Švec a David Karel. Společně jsme zkoukli fotbal Plzeň-Rustavi, dali jsme nějaké to pivko k večeři no a dál už to znáte... Samé historky z natáčení, prostě horší než ženský:)

V pátek ráno byl budíček po osmé, protože od devíti byla administrativní přejímka. Po jejím absolvování a nakoupení snídaně v místní masně vyrážíme najet nejdelší RZ 1/4/7 Skuhrov. Moc času nebylo, protože v 11:00 byla pro nás technická přejímka. Dali jsme jí tedy na dva průjezdy a spěchali do servisu, kde již Michal s Lukym připravovali servisní zázemí. Nutno dodat, že jsme se tam cítili jako Popelka na plese celebrit, kolem nás samá S2000, nu což hlavně že jsme byli alespoň blízko občerstvení, což k zahození rozhodně není. Rychle ještě nalepit čísla a už stojíme ve frontě na technickou přejímku. Ta proběhla až nezvykle v klidu a konečně došlo taky na vytouženou snídani. Prochy, když se totiž nenají, je nevrlý a vůbec se tím netají:) Zatímco mechoší montovali ONI systém, vyrazili jsme vstříc další porci najížděcích kilometrů, což bylo v tom vedru a bez klimatizace fakt očistec. Kolem třetí bylo vše najeto a napsáno. Nejhorší bylo přečkat zbytek odpoledne do večerního slavnostního startu. Vleklo se to neskutečně, ale i díky popíjení všelijakých nápojů a příjemnému povídání s Jirkou Zahrádkou a Davidem Poplšteinem (i v jejich starších provedeních) to celkem uteklo. Slavnostní start byl naštěstí od nejvyšších čísel, což jsme všichni "Poháristi" v tom horku ocenili. Už na přejezdu ze servisu auto několikrát zaškubalo, což mi na klidu nepřidalo. Na startu byl opět ten samý komolitel jmen, co moderoval i v roce 2009, tentokrát ale vše v pohodě, ale asi jsem se mu líbil, protože mi nechal něco říct na mikrofon i v časovém skluzu.:) Já a mikrofon, to je špatná kombinace... Pro jistotu jsme byli Swifta ještě projet, zda je vše v pohodě. Nedaleko servisky jsem našel starou nepoužívanou silnici a dával tomu co to šlo sem a tam. Vše bylo v pořádku, což nás uklidnilo. Zajistili jsme stan i závodničku proti odletu při případné bouřce a jeli bydlet.

Sobotní budíček byl opět na osmou, rychle umýt, navléct se do těch hřejivých overalů, zabalit a rychlý přesun do servisu. V 9:05 již stojíme na rampě a vyrážíme na trať odmávnuti pohlednou dívkou. Přejezd celkem v pohodě až na pár víkendových řidičů, kteří mi celkem slušně brnkají na nervy, ono rozjet se s kovokeramikou není nic moc jednoduchého, když auto začne poposkakovat jako koza, to samé se začne dít i díky ostrým vačkám při malých otáčkách. A je tu konečně start první RZ. Ták pojďme, říkáme si celí natěšení, místo toho však přichází zděšení. Hned po startu se opět projevilo škubání a cukání, kdy auto nereagovalo na plyn a chvíli jelo/nejelo a tak pořád dokola. Skvělé to bylo zejména před zatáčkami, kde jsem plynoval, aby se to chytlo a vždy se to čaplo v zatáčce nebo těsně před. Pramenila z toho nejedna krizovka. Za těch necelých 12km jsem vyprodukoval tolik sprostých slov, že se to nedá ani napsat po 22. hodině. Díky tomu jsem si pěkně vykřičel hlas, až sem dostal vynadáno, že už mám být zticha a nechat Máru soustředit se na rozpis. Celkem dost to prožívam, proto jsem byl hodně vzteklej.

Nejhorší je ta bezmoc, že se člověk týdny připravuje, všechno je tak, jak má a pak přijde hned na první RZ po ztrátě 2 minut o šanci nejen na výsledek. No nic, hlavně hlídat zrcátka, abych nezdržel Pepíka Mandause. A skutečně tak kilometr před cílem mě dojíždí, ihned uhýbám na stranu a nechám ho jet. Na horizontu v následné pravé vidím velký kouř od zadních kol a jak se mu to pakuje, raději brzdím a opravdu za zatáčkou stál napříč silnicí otočen do protisměru po havárii. Mohlo za to ložisko zadního kola, které se kouslo. Oba jsou v pohodě a tak po uvolnění části silnice projíždím okolo a vleču se pomalu do cíle. Protože následuje přeskupení na náměstí, voláme klukům ať zkusí někde sehnat palivové čerpadlo, to se jim ale nedaří a tak naděje na opravu i nálada klesají k bodu mrazu. Před ČK na vjezdu do servisu dáváme s Markem naše první autogramy jedné holčičce, jsem z toho tak rozhozen, že zastavuji za návěstidlem za což jsem pokárán od paní z časomíry. V servisní pauze procházíme všechny možné konektory, co je to ale platné když pumpa vydává prapodivné zvuky. S nadějí, že se to snad zase zlepší nastupujeme do druhé sekce. Ještě, že to jede aspoň na přejezdu, sice musím jen lechtat plyn a točit to max. 3000ot., ale jede to. Na mé oblíbené RZ 2 z Kostelce do Lhot u Potštejna se to nijak nezlepšilo, naštěstí nás nikdo nedojel a tak si připisujeme další minutu a čtvrt ztráty na čelo třídy. Na přejezdu debatujeme, zda dál pokračovat nebo ne, při tom věčném škubání se nesoustředíme ani jeden, zkrátka to nejde. Rozhoduji se ještě počkat a zkusit to. RZ3 byla po havárii Jirsy zrušena. Po příjezdu na RZ4 se dovídáme, že byla taktéž zrušena díky výjezdu sanity k civilnímu případu. Toto nám výrazně zkracuje naše utrpení a tak je jednomyslně odhlasováno dojet soutěž stůj co stůj.

Po servisní pauze následovala opět Kostelecká RZ, zde se ale závada ještě více zhoršila a do kopce od startu až do odbočení u stromu jsme jeli doslova jak nakoupit do Kauflandu výletním tempem. Už se ani nemělo cenu vztekat a tak jsme zvesela mávali na všechny kolem. Po dvou kilometrech nás už předjížděla 130RS. Na odbočení u sámošky již mohutně mávám z okna na přihlížející a za nejvyšší dosažené rychlosti 100km/h z kopce(!) si to šinu do cíle. Tam již mám za zadkem další dvě auta a ztráta tak byla na devíti kilometrech tři minuty. Po této vložce už začínáme mít strach, aby to vůbec dojelo. Držíme krásné poslední šesté místo ve třídě o necelou minutu za dámskou posádkou s Fábií, tak hlavně dojet. Na řadě je RZ 5 Peklo-Rychnov, kterou jedeme dnes poprvé. A začátek opravdu peklo byl, od hospody jsme jeli nahoru na kopec k dětskému táboru snad celou věčnost, pěkně jsme prohlédli krajinku i diváky až po průjezd rozbitou šotolinovou pasáží. Byl plný obrovských kamenů, které však měly na svědomí zázrak. Něco se asi hlo a po výjezdu z lesa zpátky na asfalt to konečně jelo až do cíle jak mělo. Měl jsem obrovskou radost že jsme to nevzdali, v cíli z toho byl i přes ztrátu v první půli vložky 3.čas ve třídě. I proto jsem odstartoval do poslední erzety s očekáváním že by to mohlo jet celých 12 km pořádně, což se ale bohužel nestalo a zase to začalo vynechávat. Nevadí hlavně dojet, v RZ opakujeme 3.čas a i díky tomu přeskakujeme holky a na cílovou rampu přijíždíme jako 4. ve třídě, čemuž jsem ještě dlouho nemohl uvěřit. Opět se nám tedy potvrdila správnost našeho rozhodnutí, hlavní je totiž dojet a zajíci se počítají až po honu, jak nám říkala nejedna zkušenější posádka.

Aby toho nebylo málo tak nás ještě cestou zpět od Hradce až po Prahu stíhala mohutná bouřka, kdy nebylo vidět chvílemi víc jak na dva metry před auto, v jednom místě se na dálnici dokonce sesunul svah a vypadalo to tam spíš jak na divoké řece. A korunovaly to dvě zastávky na benzínkach, kde pokaždé vypadl proud:D Takže konec dobrý, všechno dobré:) Závěrem bych chtěl poděkovat firmám SD sped Plzeň a X hosting.cz za podporu. Majklovi Sudovi a Lukymu Švejdovi za perfektní servis. Prochymu, že má na to nervy ještě a všem čtenářům, kteří to vydrželi do konce číst. A také tomuto jedinečnému serveru, který dá prostor všem bez rozdílu rasy, pohlaví a přesvědčení.

V Pačejově pojďte všichni fandit a ty pitomce vzadu (myslím jako nás) třeba i vyfotit ať mám do dalšího článku nějaké fotky a ne jen od mechaniků. Předem díky a Rally zdar!