Poučení z Radouně

Radouňská rally se právem pasuje do role nejlepšího podniku Volného Poháru. Pravda ale je, že ani na ostatních soutěžích jsme neviděli nějakou zásadní chybu. Radouňská rally však obsahuje něco, pro co se opravdu do jižních Čech vyplatí cestovat, noční RZ. Váhat tedy nad tím zda jet nebo ne se jevilo jako naprosto bezpředmětné a ve čtvrtek dopoledne jsme už uháněli po D1 směrem Humpolec.

Stavba zázemí je už zaběhnutým koloritem a tak nám nečinilo problémy ani nezpevněné podloží servisní zóny. Obávat jsme se mohli jen počasí, které v rámci tradice slibovalo přeháňky, nakonec se však meteorologové umoudřili a k radosti pořadatelů i posádek nám svatý Petr připravil nebe bez mráčku a sluníčko na plné pecky.

Na tuto soutěž se k nám připojil náš dlouholetý kamarád a závodní kolega Miroslav Haloun a jeho servicemani Vašek a Míra ml., i díky tomu vládla v našem zázemí velmi uvolněná a příjemná atmosféra. Seznamovací jízdy jsme odstartovali už ve čtvrtek odpoledne. Rychlostní zkoušky nás okamžitě očarovali. Například magický sjezd k jezeru hned za rychlým horizontem na RZ 1 Strmilov – Malý Ratmírov sliboval adrenalinový zážitek. Nový spolujezdec Karel Báťa si také hned na první RZ poznamenal několik míst s heslem „ruka“. To, že ho při jízdě opravdu poslouchám je patrné na videu z Duda Designu (odkaz) kde je jedna taková „ruka“ na diváckém místě hned jako první záběr. RZ 2, která měřila krásných 12,3 km měla být a také byla ozdobou páteční etapy. Průjezd Okrouhlou Radouní po uskákané cestě, která vypadala na roztočený pátý rychlostní stupeň ještě užší, než ve skutečnosti byla, dělil zrno od plev (v některý případech bohužel i plasty od kovu). Sobotní etapu měla odstartovat RZ5 Bílá – Nový Vojířov, 6,6 km uskákaného asfaltu plného horizontů a nebezpečných zatáček kde čtyřkolky vyházejí hodně nečistot. To, že si další rychlostní zkoušky už nemusíme psát jsme nevěděli, a tak jsme si do sešitu přidali i RZ 6, což byla RZ1 v opačném směru a věhlasný Radouňský okruh s legendárním odbočením na špici, kam jsme se hodně těšili a kde jsme chtěli divákům zpříjemnit den průjezdem s poznámkou „ruka ruka ruka“.

Znáte ty chvíle, kdy chcete aby čas utíkal co nejrychleji a on se vleče jako „Pražáci s letníma na hory“? A přesně tak to vůbec neutíká při čekání na slavnostní start a odjezd směr první RZ. Nakonec jsme se však dočkali a přejeli rampu v Nové Včelnici ve stylu teamu AZ PNEU, což znamená hodně nahlas. Přejezd, který se nám v tréninkovém voze zdál nekonečný utekl jako voda a už se soukáme do přileb. S novým diferenciálem, který je ve voze, jsem ještě pořádně nejel, a tak si v autě říkáme, že je potřeba hlavně první RZ dojet.

Na semaforu se nám rozsvítila zelená a my startujeme. Prvních pár km prodáváme, já si začínám rozumět s novým rozdělením rychlostí a snažíme se přidat. Daří se nám krásně protáhnout horizonty kolem jezera. Následuje odbočení u pneumatik a divácké místo. „Ruka“ slyším ve sluchátkách, to už hledám vhodné místo na rozhození auta. Jak Karel řekl tak také konám, rozhazuji auto a flipu pomáhám ještě pozatažením ruční brzdy. To už kloužeme v kolečku pro diváky. 360ka se nám povedla a my upalujeme do dalších kilometrů. Rovné a uskákané úseky dovolili roztočit BMW až k omezovači. Následoval horizont a pak už ve sluchátkách jen ticho, dožaduji se dalšího bodu v notách, ale Karel je zřejmě tak fascinován rychlostí a řevem šestiválce že stále jen mlčí. Naneštěstí je hned za horizontem retardér, o kterém jsem se dozvěděl, až když jsem spatřil nataženou pásku přes silnici a pneumatiky, které retardér vyznačovali. Co teď, blesklo mně hlavou, je jasné že snažit se auto zastavit a projet retardér normálně nemá význam, protože to by mohlo způsobit jen neřízený smyk a havárii. Ve zlomku vteřiny se rozhoduji pro variantu „propálení“ a tak jen slevuji z plynu a hledám mezírku mezi pneumatikami tak, aby mně neponičili světelnou rampu a zároveň mně nekatapultovali na blízké stromky. Během této cca vteřiny jsem přišel minimálně o 10 let života, z čehož ale mají na rozdíl ode mne na vládě radost, protože ušetří za můj důchod.

Krizová pasáž je za námi a my frčíme k dalšímu retardéru. Tady se už Karel chytá v rozpise a sám zřejmě vyděšen předchozím průjezdem se vybičuje k pěknému výkonu a až do našeho odstoupení mně zatáčky dává přesně tak, jak potřebuji. Cil RZ1 je šťastně za námi. Radost z pěkného času nám kalí jen penalizace, která zákonitě musí přijít. Až na odbočení v Okrouhlé Radouni kdy se auto po horizontu „utrhlo“ do krásného řízeného smyku, který jsme si natáhli až do úzkého odbočení, nám RZ2 žádnou větší krizovou nenachystala. Krásný okamžik, který mě zůstane ještě dlouho v paměti. V servisu, který po RZ2 následoval, doléváme palivo a zjišťujeme, že auto má díky krátkému diferenciálu doslova mamutí spotřebu, varujeme tedy všechny diváky u silnice, aby si na dalších RZ drželi své děti protože BMW je opravdu hladové.

Pomalu se na celý kraj snáší příkrov tmy a nebe ukazuje svoji hvězdnou show. To je to, na co tu čekáme. Stojíme před startem první opravdu noční vložky a s němým úžasem a husí kůži na rukách sledujeme, jak startují posádky před námi. Je tu vidět docela dlouhý kus trati a tak koukáme, jak světlomety prořezávají tmu a v tichu, které sebou noc přináší, vyštěkávají přeplňované speciály jezdců před námi. Start ale čeká i nás, a tak usedáme do vozu a vjíždíme do časovky. Od zeleného světla nás dělí jen pouhých pár desítek vteřin, šestiválec si pobrukuje a atmosféra v autě by se dala krájet. Zelená, jednička, dvojka, trojka, rozsvítit přídavná světla, čtyřka a už je tu první zatáčka. Rampa, kterou jsme dali skoro na poslední chvíli dohromady, funguje skvěle. Jediné kde je zásadní rozdíl oproti denním RZ je jízda v obci a na horizontech, kdy se vrháte do tmy. Ploty a domy se kolem nás jen tak míhají a najít orientační body je skoro nemožné. První noční RZ jsme ustáli. Druhá vložka ale slibuje veliké divadlo. Zhruba na polovině lehce probržďujeme odbočení, naštěstí nemusíme couvat, ale stačí korekce ruční brzdou. Před statkem, kterým se projíždělo, nás čekal ohňostroj přátel a servicemanů od našich krajanů z Kovář Motosport. Nabuzen tímto počinem dávám za odměnu hned další odbočení v plném nasazení a dveřmi napřed. Svou snahu však přeháním hned v následujícím retardéru, kdy jsem zatočil o něco dříve, než bylo zdrávo a srazil jsem jeho vnitřní část. Auto zůstalo bez poškození, ale další vteřinky na víc mě mrzeli. Následovalo opět probrodění odbočky a bohužel už i couvání. Ve tmě se brzdné body hledají opravdu těžko a není se čeho chytit. Následuje už jen průjezd pro diváky po šotolině a rychle do cíle. „Tak za tuhle RZ bych si dal 5ku,“ říkal jsem na konci páteční etapy, to jsem ještě nevěděl, že do žákovské knížky dostanu hned následující den dokonce důtku třídního učitele. Noční servis pro nás na rozdíl od jiných posádek proběhl celkem v poklidu, upravili jsme jen ve spolupráci s kluky ze servisu držák chladiče a spodní ochranný kryt motoru (šus-plech).

Ranní vstávání mě nikdy nedělá dobře a není tomu jinak ani na soutěžích. Sobota nás opět vítá krásným počasím. Před námi je opět dost solidní porce kilometrů ve tvrdé závodní sedačce. Rychlá snídaně a už frčíme na start první sobotní rychlostní zkoušky. Nedaleko za startem projíždíme obcí, na jejímž konci se odbočuje na betonový mostek. Brzdit a zatočit volantem zvládne každý, ale provést ještě zemní práce na dělícím ostrůvku to už chce „profesionála“ - závodníka. Snažím se zatočit, ale prostě to nejde, auto se hrne statečně dál ven ze zatáčky. Naštěstí to snad nezanechalo žádné větší následky na autě a my jedeme dál. Bohužel nám ale utíká pravá přední pneumatika, ve které zůstali zbytky trávy, hlíny a kamení. To, že je defekt opravdu zásadní zjišťujeme cca o 400m dál kde nás zatáčka vyhazuje rovně po tečně a žádná korekce volantem už němá na změnu směru vliv. V přesvědčení, že již nejde nic dělat šlapu na všechno, co mám poblíž nohou a tahám za vše, co mám po ruce. Padáme do hluboké škarpy a přední kola dostávají novou, rozbíhavou geometrii. Řadící páka mizí v tunelu a já jen nevěřícně kroutím hlavou a častuji nadávkami můj darebný výkon za volantem. Při rozboru videa, které zachytila paní „Dudová Designová“ si říkám, že šlo dělat ještě ledacos, ale po bitvě je každý generál a chybami se člověk učí. Navíc kdo nebourá, nezrychluje. Autíčko bohužel tedy nespatřilo cíl soutěže a tak jsem se na rampu vydal alespoň já sám. Nově nasbírané zkušenosti se ale pokusíme využít při další soutěži v Českých Budějovicích „kde by chtěl žít přeci každý“. Ač nerad požívám slova spojená s nedávnou érou WRC a nejmenovaným německým závodníkem musím říct, že auto má díky novému diferenciálu, účinnějšímu samo-svoru a novým brzdám potenciál na to, zatopit některým čtyřkolkám nebo v budoucnu historikům.

Rád by jsem na konec poděkoval našim partnerům a přátelům kteří se na našich startech podílejí. Dík patří společnosti AZ PNEU za velkou podporu bez které bychom startovat určitě nemohli. Veliký dík patří také Václavu Donátovi a jeho společnosti AUTORENT. Samozřejmě je potřeba poděkovat i autoservisu Ehrlich a dílně Míry Halouna kde se vůz připravuje. Činili se také servicemani M.Haloun Ml. a Vašek Haloun. Poděkovat chceme také divákům, čtenářům a fanouškům kteří jsou rally kořením, bez kterého by jezdcům snad ani jízda po RZ nechutnala.

VIDEA:

Radouň onboard RZ 1: