Smůla nás neopouští, ale bronz vezeme

Na Rally Hustopeče nově složená posádka Jiří Hladík – Petr Picka zažila smolný závod, přesto byl na cílové rampě vidět úsměv.

Jirko, jak se jelo s novým spolujezdcem?

Bylo to fajn a šlo to i bez předzávodního testu. Trvalo nám tři vložky, než jsme se trošku sladili a ve čtvrté už jsem byl spokojený. Petr je profík a má i hodně zkušeností, takže se dokáže přizpůsobit rozpisu. V závěru soutěže jsem měl ze spolupráce velice příjemný pocit. Je sice pravda, že auto teď veze o čtyřicet kilo víc, ale s tím se musíme vyrovnat.

Na první RZ jste ovšem zajeli poslední čas.

Ano, příčinou byl nefunkční interkom. I když mi to Petr sypal, bylo ve sluchátkách slyšet jenom chrčení, a to ještě k tomu zřejmě svahilsky. Přesto jsem se snažil, abychom moc neztratili, ale asi dva kilometry po startu jsem nedobrzdil levou zatáčku a už jsem viděl auto na střeše. Nakonec nám to prošlo a zbytek RZ jsem radši zvolnil. Po výměně baterie, kterou nám zapůjčil před startem Petr Šimurda – moc děkujeme, začal interkom zase fungovat.

Podruhé v životě jsi závodil na nočních erzetách, jak to šlo?

Nic moc, tady je znát, že jsem doposud jezdil pouze rallysprinty, takže je určitě co zlepšovat.

Po krumlovské rally jsi nebyl s autem příliš spokojený, bylo to v Hustopečích lepší?

Bylo a o hodně. Auto jelo rovně a nebyl s ním jediný problém, takže musím poděkovat mechanikům za přípravu auta i za servis na soutěži, takhle bych si to představoval i v budoucnu. Přenastavil jsem i brzdný tlak, takže i když to ještě není úplně ono, brzdy nás už také netrápily.

Přesto vaše časy hlavně v první polovině rally asi nebyly podle představ.

Takhle to myslím nejde brát. Před startem jsme věděli, že musíme šetřit pneumatiky a jet takticky, tak to prostě je. V šesté rychlostce navíc přišel defekt levé přední pneumatiky. Zastavili jsme a chtěli kolo vyměnit, ale Petr hlásí, že v autě není hever, tak jsme prolezli auto zepředu dozadu, od podlahy ke stropu a nic. Nakonec nám hever zapůjčil domorodec, který se chystal vyrazit z polní cesty na vložku s osobákem. Sice jsme nachytali velkou ztrátu, ale časovku se nám podařilo stihnout. V tankovačce mi bylo divné, že by kluci nedali do auta hever, tak jsem vzal za tašku, kde vždycky býval a ejhle, byl tam. Spolujezdec ho prostě přehlídnul, ale když chcete ve stresu vyměnit kolo co nejrychleji, tak se to prostě může stát. Házím to jednoduše za hlavu. Chybujeme všichni a Petr tu svoji chybu vyvážil vynikajícím diktátem v soutěži, za což mu právem patří dík.

Hustopečské tratě jsou celkem specifické, jak je vnímáš?

Na každou rally ve velkém mistráku se dívám s respektem. Ne že by to ve sprintech bylo jinak, ale každá velká rally je pro mě nová a MMČR je prostě jiné a náročnější závodění než v rallysprintech.

Na zdejších tratích jsme v roce 2006 vyhráli s Macinou a s naším swiftíkem, který tenkrát dojel do cíle snad jen silou vůle, třídu N1, takže jsem si charakter tratí dokázal vybavit. Moc se mi tady líbí, ale kdybychom měli k dispozici delší převod, tak bych ho použil právě zde. Myslím, že s naší krátkou skříní jsme hodně ztráceli.

I přes smůlu s defektem jste si ale nakonec dojeli pro bronz ve Fabia Cupu.

Ona nás ta smůla tak lehce nepustila a držela se nás až do konce. Čeština má k tomu hezké přirovnání… Tuším, že po sedmé RZ jsme museli znovu měnit baterku v interkomu, protože se opakovala stejná situace, jako v první vložce. A aby toho nebylo málo, tak před poslední rychlostkou jsme ještě měnili levé zadní kolo, ze kterého kluci v posledním servisu vytáhli hřebík. No, takže po tom všem musím říct, že třetí místo je pro nás za daných podmínek a popsaných peripetiích vynikající výsledek.

Teď vás čeká Rally Bohemia – tedy jeden z vrcholů sezóny. Plánujete nějakou přípravu?

Test vozu před bohemkou nás nečeká, tak alespoň zkusíme nějaké změny v rozpisu. Petr je na zbytek sezóny vytížený, takže musíme ještě najít jiného spolujezdce.

Foto: Jiří Rohlena, Michal Beneš