Robert Čonka: „Škody z Lužiček nás budou stát jeden start!

Maximální bodový zisk ve třídě 7 si připsala v úvodních dvou letošních sprintech posádka Robert Čonka – Petr Zátko. Zatímco Vrchovinu ovládla naprosto suverénně, v Lužických horách se do čela dostala až na závěrečné rychlostní zkoušce po odstoupení Jiřího Hladíka. Po předloňském stříbru a bronzu z uplynulé sezóny tak má pražský pilot zaděláno na vytoužené zlato.

V uplynulých dvou sezónách vybojoval Robert pódiové příčky především mohutným finišem. Letos může být konečně spokojen i se vstupem do šampionátu. „Lepší to být nemůže. Zatím maximálně plníme předsezónní předsevzetí. Sezóna však teprve začíná a zajíci se počítají až po honu. Musím však zmínit výborné zázemí u našeho týmového partnera AUTO MASARIK s. r.o., projevující se skvělou přípravou auta.“

Na Vrchovině Robert s Petrem dominovali od úvodní erzety. V cíli měli na druhého Jana Heringa komfortní náskok 6:31,6. „Netušil jsem, co mohu od konkurence čekat. Úvodní tři vložky jsme proto jeli v plném tempu. Náskok po první sekci nás překvapil. Umožnil nám trochu zvolnit a šetřit techniku. Mrzelo mě odstoupení hezky jedoucího Radima Kryštofa. Doufám, že se budeme potkávat i v dalším průběhu sezóny. Tratě Vrchoviny jsou pro úvod sezóny ideální. Líbí se mi a navíc vedou krásnou krajinou. Organizace byla solidní, až na formální přejímky. Díky dlouhé servisní zóně se mechanici po tankování docela prošli. Chápu však, že není snadné najít pro servis vhodné místo. Nadšen jsem byl velkým počtem diváků."

Lužické hory zdaleka tak idylické nebyly. „Od začátku jsme řešili problémy. Odešel displej na řazení, následovaly tři defekty a nakonec ještě utržený držák převodovky. Navíc jsem chyboval výletem daleko za „mlíko“. Sečtu-li to všechno, druhé místo za Jirkou Hladíkem bych bral všemi deseti. Opomenout nemohu ani rozdíl v obutí. Na rozdíl od něj jsme totiž nedisponovali novými pneumatikami pro každou sekci. Tím mileji mě překvapila ztráta pouhých 12,6 vteřin na druhé vložce. S dvojitým defektem jsme erzetu dojížděli silou vůle. Jirkovo odstoupení nás překvapilo. Ani nevím, co bylo jeho příčinou. Každopádně prokázal svoji rychlost. V dalších podnicích nám určitě bude velkým soupeřem. Také ostatní soupeři se nenechali zahanbit. Po sžití se s fabií bude určitě hodně rychlý Libor Paul. Jako draci letěli borci s feliciemi. Doufám jen, že budou startovat i nadále. Sportovní úroveň v naší třídě oproti Vrchovině ohromně vzrostla.“

Lužické hory letos nabídly mnoho šotolinových úseků. Některé byly extrémně rozbité, mnozí startující na nich udělali nejeden defekt. „Atmosféra a organizace je na Lužičkách tradičně dobrá. Třeba možnost udělat si „formálky“ dopředu je skvělá. Ostatní pořadatelé by si mohli vzít příklad. Výtku mám naopak k dosti nepřesnému itineráři. Petr pořád nadával, což on často nedělá. Tak to asi opravdu nebylo úplně ono. Co říci k tratím? Myslím, že tři defekty hovoří za vše. Poslední tři kilometry druhé, respektive šesté vložky, pro nás byly likvidační. Jelo se pořád rovně po ostrých kamenech. To nebyla šotolina, nýbrž tankodrom. Zničil nám podvozek auta. Nebudu vypočítávat škody. To by mě někdo mohl obvinit, že pláču… Bohužel však nedisponujeme rozpočtem předních závodníků vyšších tříd. Nemohu proto tvrdit jako někteří z nich, jak se mi to líbilo. NELÍBILO. Investice do opravy škod nás víceméně budou stát absenci na jedné soutěži. Ostatní rychlostky byly výborné. Tím méně mi je jasné zařazení výše zmíněného úseku. Na druhou stranu podmínky byly pro všechny stejné. Nezbývá nám, než vše opravit a jet dál.“

Do nové sezóny vstoupil Robertův tým se zredukovaným počtem mechaniků. Odešel i bývalý spolujezdec a mechanik v jedné osobě, Jakub Venclík. „S Kubou nadále kamarádíme. Letos spolupracuje s Honzou Dohnalem. Získá tím nové zkušenosti. V případě nějakých problémů nám ale přislíbil pomoc. Moc si toho vážím. Tým mechaniků mám skvělý. Obrovským přínosem je, že s námi začal jezdit Tonda Muzikant. Se škodovkami má zkušeností na rozdávání. Jeho přítomnost mi dodává klid. V této oblasti nás tedy bota netlačí. Všem ještě jednou děkuji za vynikající práci.“

Padesát bodů po dvou soutěžích staví Roberta do role jednoho z hlavních favoritů na zisk prvenství ve třídě 7. „Zvýšený tlak ale necítím. Je ještě opravdu brzy něco řešit a vymýšlet. Může se stát cokoliv a opravdu nerad předbíhám. Kopnou vynecháme, ale v Krkonoších už naše fabia bude v plné kondici. Na jistotu rozhodně nepojedeme. Nasadíme své tempo a uvidíme.“

Foto: Robert Balcar