Fotoarchiv Bořka Chaloupky - Bulharské vzpomínky

Přinášíme vám úvod článku, který nám poslal Bořivoj Chaloupka, fotograf, který se focení rally věnuje už téměř čtyři desetiletí. Ve spolupráci s magazínem Sport Motor News jsme uveřejnili jeho vzpomínky na Bulharskou Rally. V tomto článku na eWRC najdete větší část fotografií, které se na internetu dají zobrazit lépe než v magazínu, kde zase najdete celé vyprávění Bořivoje Chaloupky. Sport Motor News č. 10 - 2012 najdete ZDE

Při třídění rallyearchivu jsem narazil také na fotky i negativy, které jsem pořídil před lety za hranicemi tehdejšího Československa. Není jich mnoho, ovšem pro mě mají svoji cenu. Tenkrát jsem neměl vlastní snahu vyrazit za rallysportem někam jinam. Užíval jsem si domácí šampionát. Jednak nebylo jednoduché cestovat mimo republiku a určitě v tom hrály roly také náklady s tím spojené.

Chvilka odpočinku na dlouhé cestě – 1988

A tak jsem před více než čtvrt stoletím doslova slídil v novinách po výsledcích našich posádek startujících v zahraničí a hltal články a fotky v motoristických časopisech. Tak trochu jsem záviděl J. Maršíčkovi, A. Bahenskému či P. Dufkovi, jejichž reportáže a fotky se objevovaly v Motoru, Světě motorů a někdy i v Signálu. V zahraničí na rallye jsem byl bohužel jen párkrát. Dvakrát v Bulharsku a pak v Německu na Rallye Šumava-Bayerwald.

Marcel si posteskl: Kam já na ně s barumkama, oni mají micheliny nebo pirellky. S Alešem v plném tempu na trati

Když mi koncem července roku 1988 zavolal spolujezdec M. Tučka A. Pilný a nabídl mi cestu na Vida rally do Bulharska, moc jsem neváhal. Vzal jsem si dovolenou, sbalil se a spolu s posádkami M. Tuček – A. Pilný a M. Tesař – V. Ondroušek (obě Š 130 L) vyrazil na bulharskou soutěž započítávanou do mistrovství Evropy a do místních šampionátů - Vida Rally.

Vítězná posádka ročníku 1988 Leonidas-Korresová

Do více než tisíc kilometrů vzdáleného města Vidin vedla cesta přes Bratislavu, Maďarsko a Rumunsko. V servisní skříňové Avii s mechaniky a doprovodem! Dodnes mám v paměti nejrůznější zážitky z dlouhé a úmorné cesty tam i zpět. Třeba na nocování u rumunského Temešváru, kdy bylo vedro a neuvěřitelně nás žrali komáři. Cesty v Rumunsku nejsou nic moc, ale třeba více než deseticentimetrový schod na silnici jsem tady viděl poprvé v životě.

Bulharský asfalt nejrůznější kvality tvořil povrch všech rychlostních zkoušek

Ten kdo jednou cestoval autem tímto směrem, ví dobře, o čem mluvím. O prašnosti cest či potemnělých městech ani nemluvím. Zastavit na odpočívadle u pole s kukuřicí znamenalo, že se během několika minut objeví místní občané s nataženou rukou, snahou něco koupit nebo možná i přemístit. Ale co s rumunskou měnou? Důležité v tu chvíli bylo rychle pozavírat dveře aut a schovat vše, co by mohli občané tehdy také socialistického státu znárodnit. Žádná legrace!

Pokračování vyprávění Bořka Chaloupky na straně 20 magazínu Sport Motor News, který zdarma stáhnete ZDE

Sympatická F. Tramontinová vyhrála dámský pohár

Některé situace nebyly příjemné. Občas bylo nutné překousnout i místní nesnesitelný zápach. Cestou jsme jen těsně míjeli hranici s tehdejší Jugoslávií, která byla pro našince velmi populární, s puncem západního světa, ale ne vždy a pro všechny dostupná. Hranici mezi Rumunskem a Bulharskem tvoří Dunaj. Poprvé jsem viděl tak mohutnou řeku na vlastní oči. Po dlouhém čekání u přechodu v Calafatu a projetí desinfekčních brodů jsme se pomocí přívozu-trajektu konečně dostali s auty do Bulharska. Přímo do města Vidin centra soutěže.

Turecká posádka bojovala proti konkurenci s vozem Mitsubishi Starion Turbo