Na holku dobrý… Co tím jako myslí?!

Do své jubilejní desáté sezóny letos vstoupí Iva Víchová, která v uplynulém roce četla noty talentovanému Davidu Štefanovi v cliu R3. Ale nad pokračováním její soutěžácké kariéry, během níž poznala i roli pilotky, se teď kvůli nedostatku finančních prostředků vznáší velký otazník. A jaký je její názor na pozici žen v rallysportu?

Profil Ivy Víchové jako jezdce
Profil Ivy Víchové jako spolujezdce
Profil posádky Iva Víchová - Klára Šillerová na eWRC.cz

„Na rallye se mi líbí, že se jako jeden z mála sportů nedělí podle pohlaví, ale soutěžíme společně v jednom startovním poli. A opravdu pak nemám ráda, když někdo řekne, že na holku to bylo dobrý. Co tím jako myslí?! Buď to bylo dobrý, nebo ne! Jezdí se přece na čas, který běží všem stejně, takže se to pozná dost jednoduše,“ netají se Iva svým pohledem na věc a vzápětí s úsměvem dodává: „Samozřejmě, že když je nás holek v rallye méně, tak si tě pak dost lidí pamatuje. Pokud se zrovna daří, je to fajn, v opačném případě už je to horší.“

S Janou Balcarovou

Ivo, letošní sezóna bude tvojí jubilejní desátou. To už je čas i na bilancování. Co ti rallye dala a co vzala?

„Dala mi spoustu zážitků, které mi nikdo nevezme, opravdu hodně známých i pár skutečných kamarádů. Zároveň jsem si splnila sen, který jsem měla už od šesti let. Vyrostla jsem totiž v Teplicích, kde se tehdy jezdila populární rallye, a já tenkrát snila o tom, že budu taky jednou sedět v soutěžním autě. A co mi rallye vzala? Těžko říct… Určitě spoustu času, což mi ale nikdy nevadilo, a samozřejmě hodně peněz :-). Za celou tu dobu jsem vlastně měla jen jediného sponzora...“

Během své kariéry střídáš pozici jezdce a spolujezdce. Která je ti bližší? Jak obtížné bývá přeorientovat se z jedné role na druhou?

„Mému srdci je bližší role jezdce. Někdy si však říkám, že držet se „spolujezdcování“, mohla jsem za ty roky už někde být. Jako jezdec bez peněz se bohužel nikam na špičku nedostanete… Důležité pro mě jsou ale obě role. Osobně cítím větší zodpovědnost jako spolujezdec. To je totiž ten „chudák“, který musí vše vědět, zařídit, ohlídat, a když se něco nepovede, je to většinou jeho vina :-). Proto je pro mě těžké přeorientovat se jen z role jezdce na spolujezdce. Jako pilot se totiž o všechny ty povinnosti vůbec nezajímáte, máte-li dobrého mitfáru.“

Těžká práce spolujezdce

Jako pilot jsi zažila především favorita a felicii. To byla tvá auta? Kde je jim konec?

„První závody jsem jela s erkem (Škoda 110R) a to už bohužel neexistuje. Následovaly dvě půjčené felicie 1,6 a pak jeden favorit po Jirkovi Petráškovi. Toho jsem tak nějak spotřebovala… I když kastli on už vlastně spotřebovanou měl, když jsme ho koupili. Po pěti závodech jsme ji museli vyměnit. Další favorit - „Bělouš EVO II“ - bylo mé jediné auto, kompletně stavěné v naší dílně. I proto jsem ho měla nejraději. Prodala jsem ho a jezdí ve volném poháru. Ještě loni měl stejné barvy. Poslední „Fifina“ byla půjčená. Minulý týden jsem se dozvěděla, že jí nyní vlastní někdo ze Sobotky.“

Labská 2007

Navigovala jsi čtyři piloty – Františka Šímu, Roberta Čonku, Pavla Urbana a Davida Štefana. Můžeš je porovnat?

„Vše proběhlo během docela dlouhé doby, kdy jsem sbírala spoustu zkušeností. Protože jsem i jezdec, tak se o sebe docela bojím. To dost ovlivňuje mé rozhodnutí před usednutím na horké sedadlo. Navíc - nedokázala bych navigovat, a vůbec trávit čas v závodním autě s člověkem, se kterým si nerozumím. Myslím, že není tajemstvím, že Franta je už moc let mým životním partnerem. Také proto jsme začínali závodit společně. Všichni čtyři jmenovaní jsou výborní lidé i skvělí řidiči, ale každý z nich jezdí s jiným autem v jiné třídě. Absolutní výsledky tak porovnávat nelze.“

Pelhřimov 2008 s králíčkem

Neláká tě vyzkoušet i jiná odvětví motoristického sportu?

„Určitě ano. Už jsem jela amatérský závod v trialu s toyotou v Bělé pod Bezdězem, tříhodinovku na motokáře v Sosnové na sněhu a taky truck trial s Mercedesem Unimog. Testovala jsem i dakarskou toyotu ve slovenské Senici. Všechny motoristické disciplíny mají něco do sebe, i když v každé jde o něco jiného. Ale rallye pro mne vždy byla a je královnou.“

Pelhřimov 2008 s králíčkem

Jak vůbec vzpomínáš na soutěž „Žena pro Dakar“, které ses účastnila?

„Od začátku jsem to brala s rezervou. Moc jsem totiž nevěřila, že by někdo zaplatil účast ženy na Dakaru jen na základě vítězství v téhle soutěži. Řekla jsem si ale, co kdyby náhodou… Sešlo se nás přes padesát a k mému údivu i dost holek z rallye. Soutěž měla několik kol. V počátcích šlo o pravidla cross country rallye, navigaci podle itineráře apod., což pro mne bylo docela úsměvné. V soutěži se však vyskytovaly i dívky, které itinerář nikdy neviděly a zabloudily podle něj na Jižním městě. Pak jsme prošly zkouškou technické zručnosti. Šlo o zvládnutí výměny kola. Když nás zůstalo deset, následovalo testování v Senici. Zde jsme již všechny navigovaly ve voze, a kdo si troufnul, jel malý závod v terénu za volantem soutěžní Toyoty Land Cruiser 120. Pak mělo následovat soustředění v tuniské poušti. Místo něj byl ale zařazen kurz přežití, z něhož se nakonec vyklubal pětatřicetikilometrový pochod brdskými lesy s pětadvacetikilovou zátěží, včetně brodění potoků, přeplavání tůně a za celý víkend zhruba šestihodinového spánku pod širákem. Začalo to kurzem sebeobrany a vojenským cvičením se samopalem, po němž jsme na pochod vyrazily již jen čtyři. Mně osobně kurz přežití přišel jako první smysluplná věc celé soutěže z pohledu přípravy, dokonce se mi líbil. Ničeho podobného bych se normálně nezúčastnila a tak mám další zážitky. Po tomto kurzu se však pan Jiří Janeček, organizátor soutěže, nějak ztratil ze světa. Vlastně nám nebyl schopen ani říci, že projekt končí a nic dalšího už tedy nebude. Tím to celé vyšumělo.“

Čemu se vlastně věnuješ, když nezávodíš? Jaké jsou tvé další koníčky?

„Loni jsem mezi závody musela hlavně pracovat. V zimě lyžuji, jezdím na běžkách, v létě na kole v terénu, na in-linech. Vlastně jsem pro každý sport. Už jsem zkoušela i závodní plachetnici.“

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Máš ještě nějaký nesplněný závodnický sen?

„Na letošní sezónu zatím konkrétní závodnické plány nemám. Pro návrat za volant bohužel není finanční krytí. David Štefan pravděpodobně letošní sezónu vynechá, takže vedle něj sedět také nebudu. Právě doděláváme na testování naši Škodu 130 LR..Třeba s ní něco pojedu i já. Nesplněný sen? Ten mám. Alespoň jednou bych chtěla řídit soutěžní auto, které má na vítězství ve třídě. Jestli to dokážu, je už jiná věc. Zatím jsem tu možnost nikdy neměla.“

Bohemia 2011

Přesto - který moment své kariéry považuješ za nejvydařenější?

„Věřím, že tento moment mě ještě čeká…“