Rallye Monte Carlo - deníček od bandase

Můj milý deníčku,
po krásném počasí ve Walesu, kde jsme si opravdu užili počasí, což jsme opravdu nečekali, kdy v Čechách bylo opravdu hnusné počasí,jsme po závodech v Bristolu na zahrádce v hospodě v tričku s krátkým rukávem přemýšleli, kam vyrazíme. Díky tomu, že v létě bylo opět zařazeno Monte do programu MS a naší partičku IRC nezajímá, tak cíl byl jasný. Od roku 08 jsme tam nebyli a tak volba byla jednoznačná.

Příprava začala tak, jak mi chlapci nevěřili. Po návratu z Walesu jsem zalehnul k internetu a začal jsem shánět bydlibus, který by se mi hodil nejenom na rally, ale i na ostatní aktivity. A tak jsem po jednoměsíčním shánění zakoupil bydlibus, který vyžadoval ještě nemalé investice, ale k naším účelům se naprosto hodil.

Takže už bylo nutno jenom určit datum odjezdu a posádku. Takže crew: Bandasreisefuehrer a řidič v jedné osobě Michal Popletka navigátor, Zed catering, Boleslav fotograf, JeZed a Attilla – posily z Turnova.

Blíží se den D den odjezdu.
Jelikož někteří z nás mají problém s dovolenou, tak jako obvykle šetříme časem. V neděli 15.1. přistavuju bydlibus po opravách k Popletkovi na zahradu, kde ostatní do úterý dohrnou svoje zavazadla, abychom v úterý 17.1. mohli podle plánu vyrazit.

Úterý 17.1. 13:00 všichni jsou na srazu na Libuši, kromě Zeda (standardně). 13:15 velím odjezd a Zed nikde. 13:30 přijíždí Zed, příště nás dojíždí na Rozvadově aby pochopil, že na bankovní úředníky musí být taky přísnost.

Při odjezdu se ptám ještě Popletky zda vzal navigaci, kterou měl v úkolech. Odpovídá, že ano. Vyjíždíme na Baranďák a tu Popletka, že jí zapomněl doma. Naštěstí Zed vzal náhradní, stejně bychom jí ani nepotřebovali, cestu do Valence máme naježděnou a mapu Rhonských Alp máme s sebou.

Cesta probíhá standardně: od JeZeda jsem dostal láhev černýho Walkera, ze kterého jsem se ani nenapil, ale za Rozvadovem už překvapivě není. Cesta nám ubíhá celkem svižně. Pro opilce jsem musel ustoupit z toho, že na záchod se nechodí, jinak bychom neustále někde stáli. Cestou v Německu stavíme u Norimberku a pak u Freiburku na tankování, což si někteří účastníci zájezdu ani nepamatují. Cestou jsem dokonce byl zasnouben, což si JeZed druhý ani den nepamatuje :).

Míříme na RZ2 abychom si našli nějaké místo. Na RZ1 nestíháme, zavírá se cca ve 4 ráno a my máme plánovaný dojezd kolem 5té ráno. Nicméně cestou k RZ2 nás překvapuje křížení RZ1 na Col de la Fayolle.

OK nevadí, je 4:45 a všichni uléháme. Po dvou hodinách vstáváme. No alespoň jsem spal 2 hodiny. Stojíme asi 400 metrů do křižovatky, kterou znám z fotek z EWRC. Vzpomínám si na fotku, kdy Ogier v rámci IRC tu křižovatku na sněhu projížděl po dvou. Koukáme kam se podívat, na tu křižovatku je asi 800 metrový příjezd odspodu, pak následuje 90 stupňová levá a na druhou stranu souhra protahováků. Jdeme se koukat na odjezd z křižovatky. Přijíždí sportovec Francie, dalo by se říct, že když přijedete do Francie, tak vás vítají ChLoebem a solí :). Chloeba jede vingl jako po kolejích, minimální smyk a odjíždí do série protahováků. Tady se sbírají sekundy. Je vidět, jakým kdo a kolik v jakém protahováku si brnkne o brzdu.

Druhý Hurvajz projíždí vingl o hodně víc hezky na pohled, ale v protahovácích si častěji brnkne o brzdy. Další kdo jede nesmysl je malej Seb, ten vypadá, že nebrzdí vůbec. Pěkně dál jede Latvala a Petter, i když už jsou vidět rozestupy, přece jenom jsme asi na 25tém kilometru. Pěkný průjezdy předvádějí i další S2000 Andersson a Bouffier. Martin nás trošku zklamal, ale jak psal po Walesu, není typem, co by sednul do nového auta a od začátku by věděl kde je hranice auta. Bokem jelo i pár myšáků, co si vzpomínám tak hlavně Kocziuzsko a starý Burri. Po cca 45 autech velím na přesun do obytky a jde se jíst. Čekáme na druhý průjezd. V mezičase koukám po obytkách a vidím, že kromě nás tam je ještě Bryndova obytka. Col de la Fayolle by se dal nazvat jako sraz helikoptér, před druhým průjezdem jsem jich napočítal 16, to překonalo 14 na Panzerplatte. V rámci pauzy dostáváme informace o výsledcích z RZ2, kde jsme nadšeni z toho, že na RZ1 to byla otázka gum a Citroen to prokoučoval.

Druhý průjezd jdeme před vingl. Z lesa je vidět asi 200 metrů rovinka do kopce, levá táhlá 90 stupňová zatáčka a pak nájezd na ručku do pravého vinglu.

Situace se opakuje. Loeb čistě minimální smyk a pryč. Na pohled pak ještě pěkně Latvala, Sordo a Ogier. Koukáme na časy a říkáme, že ten malej Seb jede jako debil. Odkoukáváme většinu, S2000 myšáků a odcházíme. Osobně miluju zvuk Mini, přece jenom zní nejlíp.

Pomalu velíme k ústupu a přemýšlíme, kam pojedeme dál. Volám kámošovi řezníkovi Zdeňkovi ze Stodu, kterej je tam taky svojím bydlibusem, kde se sejdeme. Cíl je daný, RZ5.

Přicházejí katastrofické zprávy - Latvala out, Martin 6 minut. No nic snad zítra bude líp. Okolo 21:00 hodiny najíždím na RZ5 na startu v Labatie. Přede mnou jede kolona osobáků, kteří se přesunují po RZ, s povahou lovce se nechci zahanbit a ženu se za touhle kolonou. Posádka v autě lítá z místa na místo, hrnečky a talíře chrastí, ale já neubírám :). Přijíždíme na místo odpočinku, kde je odjezdová silnice cca v polovině RZ. Je 22:00 a parkuju obytku. Konečně se dneska taky napiju. Po jedné jdeme spát, ráno vstáváme.

Budík 07:00 a kolem hlavy mi neustále jezdí auta, ačkoliv máme být těsně u RZ. Jak je to možný? Ha, navigátor Popletka se opět netrefil a nedal se přesvědčit, že já ačkoliv jsem nekoukal do mapy, tak jsem tvrdil, že RZ vede jinudy. No nevadí, naštěstí na RZ to bylo cca 1 km a ta cesta po které jsme šli, stejně byla se zákazem stání. Přicházíme tak 45 minut před startem. Potkáváme na místě skupinku z Moravy, která už je na rally od soboty a najíždí RZ.

Stojíme na pěkným místě, rychlý sjezd z hlavní doprava na vedlejší padák dolů 2x pravá 90 levá 90 můstek a pak pravá 90. Je namrzlo. První Loeb mírně skáče na vedlejší a drží auto půlkou na trávě před pravým vinglem, aby mu na namrzlu auto neustřelilo. V druhý pravý 90 mu ustřeluje za plynem mírně zadek, nájezd na most a pak zase plnej. Pěkně. Druhej Sordo to samý. Petter na oko pomalejší, Ogier skáče nejdál a na brzdy mu auto pěkně tancuje. Ostatní už žádné velké krizovky nepředvádí. Konečně je ale vidět, že ačkoliv malýho Seba moc osobně nemusím, tak je vidět, že i s horším autem se dá závodit, pokud ho vodí špičkový pilot. Zatím pro mě je zklamání Tanak, protože ve Walesu na DMACKách byl nepřehlédnutelný, co jsem zatím viděl, na Monte jede průměr mezi WRC.

RZ8 druhý průjezd po obědě přicházíme na stejné místo, akorát už není namrzlo. To znamená všichni jedou jako po kolejích. Kdo jede podle časů fakt pěkně je ještě ruskej Žeňa. Je to snad poprvé co ho vidím jet rychle a přitom bez chyb. Buď jel hroznou hůl a rozstřelil to nebo jel plívu jako třeba ve Walesu a dojel.

Po RZ 8 přesun na RZ 10. Cestou stavíme ve Valence, kde bychom se chtěli stavit v servisu. Cestou nás předjíždí Henning, Martin a tak hledání servisu nám to usnadňuje. Po návštěvě Mekáče, kde Iphonisti potřebují nutně vyřešit svojí závislost na internetu a emailech, vyrážíme směr servis. Bohužel se mi to nedaří, nejsem schopnej svojeho 7,2 metrů krátkýho skoro Smarta někde zaparkovat a díky tomu, že už je skoro 20:00, tak vyrážíme na RZ11. Opět najednou díky schopnostem navigátora bloudíme, ale nakonec nacházíme místo 40metrů od trati na odjezdové cestě. Parkujeme vedle bydlibusu s českou SPZ. Je to partička z Hořovic a okolí. Chvilku vyměňujeme tekutý zásoby a jdeme spát. Ráno stojíme na levým vinglu do kopce. Už předjezdci předvádějí bavenici. Ragnotti s Cliem přiletí dveřma napřed. To samý jedna nula Megane. Chvilku tam pobíhá vožralej lokální týpek v oblečku krokodýla, který tam baví půlku zatáčky včetně četníků.

No nic, už se blíží zase Loeb, který zase stejně jako Sordo jede jako po kolejích. Nejhezčí na oči bokem Žeňa. Přijíždí Martin a začíná padat mlha. Ouh, ty auta po něm už skoro nevidíme. Stojíme na odjezdový cestě, kde je zákaz vjezdu a nějaký francouzský nápis, nicméně kluci z Hořovic říkají, že na otvírák nečekají. Ok vyjíždím. Po půl kiláku potkávám první obytku co nandavá řetězy, ještě že žádný nemáme si říkám :), alespoň je nemusím nandavat. Objíždím dál a najednou vidím, že silnice se neudržuje, na silnici led a hluboký sníh. Řeším to rázně – plynem, přece jenom mám náhon na zadek a tuplák, ale ouha po kilometru do kopce stejně musím uznat, že dál to nedojede. Tak se pokorně vracím k mlíku a čekám až otevírák otevře RZtu.

Čeká nás nekonečný přejezd na Turini. 430 km není malej přesun mezi etapami. U Valence najíždíme na dálnici směr Marseille, Nice. Je krásně, svítí sluníčko 15 stupňů. Po 50km ouha začínám vařit. Kurnik co se děje? Že by málo vody? No nic dolejváme vodu a pokračujeme dál po 30km vařím znovu. Jelikož jsem technicky skvěle vybavený, tak používám nářadí, který umí opravit víc než McGyver. Zvedám telefon a volám kámošovi, když popisuju co se děje, je jasný, že mám nefunkční visco spojku na větrák. JeZed, který jezdil Liazkou na Sibiř, zvyklý na tyto situace se snaží tu visco spojku natvrdo zapnout, což se mu po další hodině daří. Hurá jedeme dál, nicméně koukám na teploměr a teplota jde nahoru. Zpomaluju na 85 km/hod a zjišťuju, že se mi motor náporem uchladí.

Otázka dostanu se na Turini? Přijíždím do Nice a volá mi kámoš Zdeněk, že mi drží fleka na bydlika, kde že jsem. Mám před s sebou 30 km a 1600 metrů převýšení před sebou. Vyjíždím kousek nad Lantsque a jedu směr PeiraCava, kde se 2005 a 2006 jezdila RZ Col De Braus. 12 km vracáků. Na jednu zastávku vyjíždím a mířím na Turini. Zdeněk mi drží místo, chvilku za námi přijíždí ještě obytka z Hořovic. Do té mezery se nakonec vejdeme obě obytky. Je půlnoc a máme zaparkováno. Do čtyř kecáme a jdeme spát je nám to jedno první Turini se jede odpoledne.

Po 12:00 pomalu vyrážíme, jdeme po směru RZ, která se naposledy, když se jelo MS v roce2008, jela obráceně. Po cca 4 km přicházíme na místo, kde je vidět do údolí série vracáků. Na tohle místo jsme se těšili. Nálet z kopce dolů, levej vracák, pak odjezd, po projetí pravého vracáku se auta objevují na chvilku po námi, pak opět mizí a po cca 15 sekundách se objevují na protějším svahu údolí, kde jsou vidět po dobu projetí 5 vracáků kde pak následně mizí do údolí. Je opravdu možné je sledovat po dobu cca 3 minut, tzn. že v jeden okamžik neví člověk kam dřív koukat. Je vtipný koukat i na dvoukolky, kde jsou vidět i mezi nima krásný průjezdy. Potkávám tam ještě fotografa z mánie, se kterým pak docházíme ke stejnýmu názoru, že na IRC Barum Zlín nás už jen tak něco nedostane. Po odjetí celého pole se odsouváme nahoru zpět na Col. V 18:30 přicházíme nahoru, kde už to vře. Dělbuchy ohně. Přesně jak to má na Turini vypadat. Bohužel letos poprvé bez jediný kapky sněhu. Nicméně kdo předvede smyk, ten je následně odměněn ohromným aplausem, který je slyšet na kilometry daleko. Celá akce končí před 22:00 a my odjíždíme směr Praha. Už jenom 1300 km a jsme doma. Po půlnoci najíždíme u Monte Carla na dálnici a už jenom stará klasika Janov, Verona, Brenner a domů. U Regensburgu stavíme ještě na oběd na dálnici, kde naposled potkáváme nový známý z Hořovic, kteří to brali zkratkou přes Švajc. Po 15 hodinách dojíždím domů.

Unavenej, ale spokojenej. Monte je jenom jedno.

Foto: Lukáš Ulman