Zábava nejen pro vyvolené

Jeden z mladých domácích automotoklubů vznikl loni v kraji trampů a nese jméno AMK Český Ráj. Přes původní pořádání „černých“ závodů legendárních malých motocyklů pionýrů na legendárním Prachovském okruhu nejenže svoji činnost zlegalizoval, ale začal spolupracovat i na pořádání Rallyshow Nemyčeves a domácích i evropských autokrosových podnicích. Nadšení pořadatelského sboru je obrovské a tak nabízí pomoc i dalším automotoklubům a pořadatelům motoristických podniků.

Jičínský Petr Pěnička je mezi závodníky a příznivci znám svoji organizační schopností a výřečností. Není proto divu, že už mnoho let vykonává při autokrosových podnicích funkci činovníka pro styk s jezdci. Právě Petr se také nejvíce snaží o mediální propagaci AMK Český Ráj. „Prvopočátky Automotoklubu Český Ráj sahají do roku 2006. Tehdy se bratři Ivan a Jindra Pechovi vrátili z ostrova Man, kde navštívili legendární motocyklovou Tourist Trophy. Následně mě oslovili s nápadem uspořádat závody pionýrů na připomínku slavného Prachovského okruhu. Prý jsem hrozně moc známej blázen, který zařídí všechno. Podařilo se, přestože první dva ročníky byly o průšvih. V té době se závodilo neoficiálně za plného provozu. Parta nadšenců stála na křižovatkách a ukazovala. Vše jsme ustáli a navíc jsme pořadatelsky pomáhali na Autoslide Pardubice. To už jsme ale fungovali legálně,“ vrací se k divokým začátkům zaměstnanec jičínské nemocnice.

Jedním ze dvou otců AMK Český Ráj je Ivan Pech. „S bráchou jsme léta snili o výletu na Tourist Trophy. Pak jsme jednou koupili letenky a hurá na Man. Zážitky to byly exkluzivní a každému příznivci motoristického sportu můžu návštěvu této události jen doporučit. Hezčí dovolenou jsem nikdy předtím ani potom neprožil. Zpočátku jsme vůbec netušili, do čeho jdeme. Naštěstí se nás ujal domorodec Jason. Původně nás měl jen odvézt na okruh, ale když nás viděl rozveselené a posilněné alkoholem, zalíbili jsme se mu a vozil nás všude. Závody žil celý ostrov, pro který to je každoroční největší událost a doslova svátek. Atmosféra byla nepopsatelná, program a organizace dokonalé. Žasli jsme nad disciplínou těch lidí. První závod začínal v deset a ještě čtvrt hodiny před ním panoval na silnici čilý ruch. Po zaznění pípnutí se trať jako mávnutím kouzelného proutku vyklidila a vlézt do ní si nedovolil vůbec nikdo. V závodech samotných jsme žádnou havárii neviděli. Dvou jsme se dočkali až po skončení závodu, naštěstí bez vážných následků. Jiných osm motorkářů už takové štěstí nemělo a za touhu projet si slavný okruh zaplatilo nejvyšší cenu.“

Hned po návratu si cestou z letiště Ivan s Jindrou vysnili připomínku Prachovského okruhu. A jelikož sny se mají plnit, začali jednat. „Vypustit na trať velké motorky bylo nesmyslem. Proto jsme vsadili na pionýry. Obvolali jsme kamarády, ti po stodolách posbírali pionýry a na prvním ročníku jsme přivítali sedmatřicet jezdců. Vzhledem k nevlídnému deštivému počasí čtyři z nich nakonec setrvali pouze v roli diváků. Slavnostnímu nádechu po skončení závodu napomohla kapela, proběhla rodinná párty. Ohlasy byly skvělé a druhý rok už startovalo osmdesát borců. Stále ve stylu slavné Tourist Trophy – po pěti vteřinách s tím, že vyhrával nejrychlejší. Takhle masová záležitost však už nešla pořádat neoficiálně. Třetí ročník jsme tak už byli vybaveni všemi potřebnými povoleními od úřadů a obcí. Účastníků opět přibylo. Bylo jich sto dva včetně exotického závodníka Patrika Breuera až z dalekého New Yorku. Patrik při pohledu na tu show jen kroutil hlavou se slovy: „To sem f šifotě neviděl.“ Od jednoho kamaráda si neváhal půjčit pincka a startoval,“ popisuje první ročníky Ivan.

Jak už to bývá, se stoupajícím počtem jezdců a prestiží roste rivalita. „Na stupních vítězů se začaly objevovat stále tytéž tváře. Vyhrávali ti ambiciózní, investující do techniky stále větší peníze. Také už při takovém počtu účastníků nešlo vše řešit jen stopkami. Abychom zajistili regulérnost, museli jsme koupit časomíry. Vše se ohromně zrychlovalo, mnohé stroje také byly opatřeny nádhernými designy. Původní myšlenka – pořádat zábavu pro obyčejné lidi – se začala vytrácet. A tak jsme se rozhodli vše přibrzdit, aby nerozhodovala výše finanční investice, nýbrž jezdecké umění. Z jízdy na čas se stala jízda pravidelnosti. Místo dvou kol jsme zavedli tři s tím, že v prvním si každý zajede takový čas, jemuž se snaží v dalších dvou co nejvíce přiblížit. Ten s nejmenším rozdílem vyhrává. Nejde o rychlost, ale přesnost. Rázem na pódium vystoupal i nejstarší účastník, sedmdesátník pan Kazda. Chceme dělat lidovou show pro obyčejné lidi, aby se frajer mohl po sobotním probuzení pobavit za tři stovky. Proč by měli mít právo bavit se jen zbohatlíci?,“ zdůvodňuje nutnost změny pravidel hlavní organizátor.

V té době už byl velmi činným spolupracovníkem Petr Pěnička. „Loni 1. listopadu jsme slavně založili Automotoklub Český Ráj. Vedle trvajícího pořadatelství Tourist Trophy, kde hodláme v roce 2013 uskutečnit až nepředstavitelnou věc v podobě uzavření kompletní trati pro pionýry i jízdu historických motocyklů a aut, jsme byli požádání Motorsportem Babák, zdali bychom jim pomohli s organizací Rallyshow Nemyčeves. Původní spontánní myšlenkou byla škola smyků. První závod se uskutečnil v lednu a následovalo jich dalších sedm. Startovní pole tvořily zpočátku favority a jeden peugeot. Časem přibyly i lancery a imprezy a za jejich volanty například autokrosový všeuměl Artem Tochtar, Martin „Chytras“ Chytráček, rallyový fotograf Martin Trdla s manželkou, členové Andor Týmu Vysoké Veselý a další. Nakonec se opět zrodila vynikající zábava pro partu chlapů, milujících rockovou hudbu, holky a vůni spáleného benzínu. Stále také aktivně spolupracujeme s novopackými, kde máme na starosti obě depa. Rádi bychom také pomohli půjčením traťáků dalším již zaběhlým automotoklubům – například Rally Bohemia, Kosicím a Hořicím při jejich „300 zatáčkách Gustava Havla“. Zájemci o spolupráci mě mohou kontaktovat na mailové adrese petrpena71@seznam.cz,“ nabízí jménem celého AMK Český Ráj pomocnou ruku Petr Pěnička.