Deníček Deutschland Rallye 2005 - část druhá

Ráno jsem se probudil zimou. Kouknu na hodinky, bylo kolem šesté. Ač nerad, vylézám ven a jdu se vymočit. Potkávám pouze Benyho, který spal v autě a ještě se klepe zimou. Fouká studený vítr, ale neprší. Navíc obloha je příjemně protrhaná, zdá se, že předpověď rosničkářů se vyplňuje a pro příští dny už bude jen hezky. Zalézám zpátky do stanu a znovu usínám.

Po ránu - Martin Stanislav

Kolem osmé se znovu probouzím, tentokrát díky Ozzymu, kterého si Pišta pustil v autě na plné pecky. Svítí sluníčko, ale stále je docela zima. Mezi stany vidím Mloka s Radimem, kteří dorazili po noční jízdě na jediný den. Pomalu vstáváme a vaříme polévku. Stany jsou úplně promočené, a tak je necháváme uschnout.

Druhý den – konečně hezky, louka plná - Martin Stanislav

Během noci a rána se nejen „naše“, ale i přilehlá louka zcela zaplnily auty. Převaha českých fanoušků už není tak jednoznačná, přesto si troufám tipovat, že nejméně polovina lidí tu mluví česky. Po deváté vyrážíme zabrat nějaké pěkné místo. Nakonec zakotvujeme vedle sektoru pro švédské fandy, kde už je docela slušný český kotel. Poznávám Roušíka, Libou, Bilardose, objevuje se i Mravenecz. Když zjišťuje, že jsme na jednom místě tři kameramani (já, Roušík, on), sklízí kameru, v klidu si sedá na židličku a prohlašuje, že konečně si ty závody jednou vychutná. Vyvěšujeme všechny vlajky, co máme, na víno u silnice přidělávám transparent „Prokop GO“.

Horní část vinic s českým kotlem - Marek Felt

Celý svah se slušně zaplňuje, dolní vracáky jsou doslova obležené, Češi mají absolutní převahu. Pišta přináší zákulisní informace – u Fabií prý nejsou spokojeni s výkonem, a tak bez vyzkoušení nasadili nový software do řídící jednotky, který vymyslel Armin. Asi nemusím říkat, co taková zpráva (fáma?) zapříčinila mezi fanoušky. Brzy přichází i informace, že Toni na první erzetě pokácel kus vinic, ale pokračuje dále. Nedlouho poté přicházejí i výsledky z první erzety – vyhrává Loeb (to jsme čekali), Kresta čtvrtý (v to jsme spíš doufali). Prvně se ozývá i místní komentátor, oznamuje výsledky, při každém vyslovení „Kresta“ (s výslovností „Krešta“) se celým svahem ozývá ukrutný rachot, pískot, řev, vlajky vlají ostošest. Čeští fanoušci o sobě dávají notně vědět. Znovu jsem na ně pyšný.

Naše část českého kotle - Martin Stanislav

Před jedenáctou už by se napětí dalo krájet. Konečně se úplně dole objevuje Loeb, diváci (včetně českých) šílí. První vracák, druhý vracák, třetí, čtvrtý… Seb je strojově kroutí jeden jako druhý. Nikde náznak zaváhání, nedotočení nebo přetočení, vše strojově přesné. Pak mizí. Objevuje se Marcus, s těžkopádnějším Peugeotem ale vracáky neprojíždí tak ladně. Hned jak nám mizí, objevuje se pod námi opět Seb, nádherně si vychutná poslední vracák, za obrovského aplausu nás míjí tak dva metry od nás (stojíme na zídce) a mizí v dáli.

Míjí nás Solberg - Martin Stanislav

Střídavě sledujeme jezdce v dolní a horní pasáži – Solberg, Martin, Gardemeister, Rovanpera, Stohl… Nádhera. Trochu lituji, že koukám do kamery, kde si to nemohu tolik vychutnat. Pak se objevuje Roman Kresta. Celý svah aplauduje, vzápětí zklamaně vzdychá – hned druhý nakopávaný vracák se mu zrovna nepovedl. Diváci mu to odpouštějí, zvláště poté, co další už zvládá výborně. Když se pak objevuje u nás nahoře, bojím se, že se celý svah sesune - takový rachot se ozývá se všech stran. Komentátor nevěří, děkuje českým fanouškům, kteří dělají neuvěřitelnou atmosféru i ostatním jezdcům.

Štěpán Vojtěch jako doma - Marek Felt

S napětím čekáme na Fabie. První se objevuje Schwarz. Čekám, co na to čeští fanoušci. Světe div se znovu, oni ho také povzbuzují. Přeci jen u nás vyhrává pocit, že je to české auto a my mu fandíme (nebo to je tím, že oznámil, že končí?). Armin znovu předvádí hezké průjezdy bokem, což diváci oceňují, když se ale mrknu na hodinky, kde si sleduji mezičasy, vracím se do reality – čas je někde jinde, než špička. Alex Bengue jede trochu nenápadně, na pohled ještě hůře ale začíná Honza Kopecký. Buď mu nejede auto (nový software?), nebo začíná s respektem. Obecně se nám zdá, že Fabie jsou línější do kopce než ostatní auta, především při akceleraci z vracáků. Honzu Kopeckého ale stejně po cestě vinicemi vzhůru čeká neméně silný aplaus českých fanoušků. Všichni věříme, že si toho posádky uvnitř aut všímají.

Do třetice propuká český kotel naplno, když se dole objeví Štěpán Vojtěch. Všichni oceňujeme, že dal peníze do podniku MS, ačkoliv předem věděl, že se starším autem a malými zkušenostmi nemá šanci soupeřit s nejlepšími. O to víc mu chceme dát najevo, že i jeho jsme přijeli podpořit. Brouk si vracáky náležitě užívá, jede krásně bokem a na šílející diváky nezapomíná blikat. Bravo, Štěpáne!

Štěpán v prvním vracáku pod vinicemi - Martin Stanislav

Doposud jsme díky dvouminutovým rozestupům viděli maximálně dva jezdce najednou, teď však přichází na řadu junioři s polovičními rozestupy a my najednou nevíme, kam koukat dříve. První se objevuje Wilks a ačkoliv jede s velkým nasazením, na Swiftu je vidět, že mu ještě něco do dokonalosti chybí. To „cédvojka“ se Sordem nebo Meekem působí na asfaltu velmi dravě. „Předohrabky“ se v kráse průjezdů vracáků nemohou wrcům rovnat ani náhodou, ale třeba takový Betti neváhá a své Clio tam také posílá bokem. My už ale čekáme především na „naše“ juniory. Valda je tradičně velmi rozevlátý, zatímco Martin Prokop se snaží jet spíše čistě. Jak jinak, oba dva opět doprovází obrovský aplaus českých fanoušků.

Martin Prokop míjí kotel…- Martin Stanislav

Auta se teď míhají jedno za druhém. Nastupují produkční vozy, jako první Gassner. Pro většinu z nás jsou jejich průjezdy spíše zklamáním, neboť se snaží jet čistě, málokdo se to snaží ve vracákách utrhnout. Nejvíce se odvazuje závodník s oranžovým Lancerem, hledám, kdo to je, je to Holanďan Heuvel (proto ta barva). Čekáme především na Pepu Semeráda a když ho dole zahlédneme, český kotel opět propuká. Co se to ale děje? První vracák projetý strašně, v druhém musel dokonce couvat, třetí rve přes ručku tak, až to skoro přežene, v dalším levém opět couvá… Evidentně má nějaký technický problém, zpočátku tipujeme píchlou gumu, postupně ale poznáváme, že problém je závažnější. Poslední vracák nahoře dokonce otočí přes ručku tak, že na vnitřku přejíždí vystavenou českou vlajku. Její majitelé ji pak hrdě nosí a ukazují vzorek od pneumatiky. Teprve později se dozvídáme, že Semerádovi nefungoval posilovač, a to dokonce tak, že mu v zatáčkách musel s řízením pomáhat spolujezdec!

Zajímavá montáž průjezdu Pepy Semeráda částí vinic - Martin Stanislav

Konec startovního pole už neměl valnou úroveň. Bylo asi čtvrt na jednu, první průjezdy proběhly strašně rychle. Druhý průjezd měl být až ve čtyři, čekání na něj nám měli zpříjemnit historici startující v jednu. Zbývající čas jsme si krátili všelijak. Stanis se přesunul do horního vracáku, kde chtěl nafotit slavné „old-timery“. My zatím čekáme na každou zprávu o vývoji, mě osobně chodí zprávy od Woota (díky!) sedícího doma u internetu. Brzy tak víme, že Bengue a Stohl skončili mimo silnici (dokonce ve stejném místě), Kresta má potíže s řízením, Martin má defekt (o zídku) a že Duval se po třetí erzetě, která se jela kousek od nás (jen na druhém břehu řeky Mosely), dostává do vedení.

No nejsou ty vinice úžasné? - Martin Stanislav

Po jedné hodině se konečně dočkáváme historiků. Nejprve se „přiřítí“ dva zadejchaní trabanti, které vzápětí předjíždí smečka rychlejších vozů. Poznáváme, že průjezdy historiků nemají skoro žádný řád, prostě je jen někdo vypustil na trať bez nějakých pravidel. Vždyť jde jen o šou. Bohužel díky tomu stíhám natočit jen zlomek průjezdů. Většina z jezdců si navíc dává pozor, aby svým miláčkům nic neudělali, a tak volí spíše opatrnější průjezdy. Jako vždy se ale najdou výjimky – Porsche, Alpina, R5, Lancia Stratos. Od těch všech jsme viděli krásné průjezdy. Bohužel jsme se nedočkali avizované a v servisu shlédnuté Audi S1.

Historik - Martin Stanislav

Po pár minutách bylo po všem. Pravda, podobné skvosty se už jen tak nevidí, přesto jsme byli z historiků lehce zklamaní. Čekali jsme větší šou pro diváky a především ne tak hromadný průjezd. Místo abychom si vychutnali jedno auto po druhém, viděli jsme jich pět šest najednou a nic z toho neměli.

Před druhým průjezdem, nahoře uprostřed kotel, kde jsme byli poprvé - Martin Stanislav

Vyšlapali jsme svah nahoru a zamířili k autům. Čekal nás oběd, nějaké to pivko a chvilka oddechu. Bylo stále příjemně polojasno, nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo znovu pršet. Následující hodinku a půl jsme strávili nejen občerstvením, ale i debatami o tom, kam se vydat na druhý průjezd a zda jet poté znova do servisu nebo ne. Na prvním bodě jsme se prakticky neshodli, no a na druhém vlastně také ne. Každopádně jsme si alespoň všichni domluvili společný sraz – před osmou hodinou za dálničním sjezdem na Baumholder.

Tak tohle po nás zbylo… Později odneseno do kontejneru - Martin Stanislav

Sbalili jsme již uschlé stany a před třetí hodinou jsme se vydali znovu do vinic. Plán byl následující – po projetí Valouška se sejít u auta a s posádkou dalšího auta vyrazit do servisu. Tomáš s Filipem se vrátili na stejné místo jako dopoledne, čemuž se nedivím, protože divácky to bylo opravdu nejpřehlednější místo. Já se Stanisem jsme ale toužili po jiných záběrech, a tak jsem vyrazili směrem dolů, až jsme došli do posledního vracáku dolní sekce. Tam jsme zakotvili nejprve do vnitřku, pak jsem se ale kvůli kameře vmáčkl nahoru na zídku k českým fanouškům, z nichž jsem znal jen Michala. Dále jsem identifikoval fotícího Víťu Bezděkovského, který si dělal místo mezi dalšími fotografy přímo na výjezdu. O ostatních členech výpravy jsem netušil, patrně se rozutekli po celých vinicích. Pouze Mára s Pištou předem avizovali přejezd na RZ5 kvůli focení s řekou Moselou v pozadí.

Mára fotí Moselu… - Marek Felt

Brzy přiletěl obvyklý vrtulník s bezpečnostními delegáty, kterým se nelíbili lidi na vnitřku zatáčky, takže se je snažili vyhnat alespoň dále od trati. Jediným výsledkem ale bylo předčasně sklizené víno široko daleko - létat vrtulníkem 20 metrů nad vinicemi tedy opravdu není dobrý nápad. Díky benevolenci místních pořadatelů se diváci ihned nastěhovali zpět, což jsme my, stojící na zídce, nelibě nesli, protože nám tím znemožnili výhled na předchozí vracák.

Jeden z organizačních vrtulníků - Martin Stanislav

Před čtvrtou to začalo nanovo. Loeb a spol. nás ihned přivedli do varu, přeci jen vidět špičkové průjezdy vracákem z několika metrů je něco úžasného. Atmosféra byla neméně úžasná, i když už jsme nebyli uprostřed českého kotle. Roman tentokrát předvedl krásný průjezd prakticky bez chybičky, za což sklidil ohromný aplaus. Armin jel pro diváky až příliš, auto přetočil a byl rád, že mu to na výjezdu nechcíplo. Štěpán Vojtěch si to znovu užíval a blikal na diváky.

Atmosféra - Martin Stanislav

O největší vzrušení se ale postaral Sarrazin. Za „naším“ vracákem následovala po krátké rovince poměrně nevinně vyhlížející levá 3, po níž jezdci mizeli z dohledu fanoušků. Záludnost této zatáčky ale spočívala v tom, že se v ní po prvních průjezdech objevilo poměrně dost vytahaného bordelu, což přes vzrostlé víno nebylo vidět. Sarrazin jako jediný na to doplatil. Právě na tom bordelu mu ustřelil zadek, auto šlo najednou bokem a předkem zůstalo viset přes okraj do vinice. Auto visí na prazích, přední kola ve vzduchu, zadní jakbysmet. Sarrazin je bezradný a mává na diváky, aby mu šli pomoci. Kupodivu ochota kolemstojících není taková, jakou bych čekal, ovšem ze všech stran vidím sprintující francouzské fanoušky spěchající na pomoc. Nejprve mu skákají po zádi ve snaze převážit zadek na silnici, což se jim moc nedaří, auto zůstává prakticky ve stejné poloze. Další diváci se snaží auto odspodu vytlačit, ale to jim také nejde, protože ve strmém svahu sotva sami stojí, natož aby byli schopni pořádně zabrat. Čas letí a auto se nedaří vyprostit. Dole už vidíme Solu stoupajícího nahoru a nejen mně napadá, že se blíží nebezpečná situace. Naštěstí diváci i pořadatelé už zdaleka dávají Solovi najevo, aby přibrzdil, což on respektuje a pomalu přijíždí k místu, kde Sarrazin zatarasil cestu. Právě v tom okamžiku se daří dostat Subaru zpátky na trať a dvojice Sarrazin-Sola vyráží svorně dál. Sarrazin výletem mimo trať ztratil zhruba 2 minuty, Sola zpomalením nějakých 10 vteřin. Diváci, kteří vyprošťovali Subaru, se cítí hrdiny dne a předvádějí před ostatními fanoušky oslavné tanečky.

Diváci se pokoušejí vyprostit uvízlého Sarrazina - Martin Stanislav

Martin Prokop jede na blinkry, vypadá to znovu na potíže s brzdami. Po Valdovo rozevlátém průjezdu se balíme a spolu s Michalem pomalu (ono to ani jinak nejde) stoupáme vinicemi nahoru. Po chvilce chůze mezi keříky vína jsme tak zblblí, že si ani nevšimneme silnice před námi. Najednou frrrr, těsně před námi prolétlo nějaké auto, krve by s v nás v tu chvíli nedořezal. Dál už jsme šli raději obezřetněji. Mimochodem, druhý den mě od chození vinicemi nahoru dolů docela bolely nohy.

Štěpán nás potěšil svými průjezdy…- Martin Stanislav

Došli jsme k autu, chvíli čekali, zda se k nám ještě někdo nepřidá, ale nedorazil už nikdo, kdo by s námi chtěl jet do servisu. Vyrážíme proto sami, pouze osamocený Michal v další Oktávce jede za námi. Pro něho však rallye končí, vyráží domů za rodinou. K dálnici musíme kvůli probíhající RZ5 jinudy, ale vůbec nám to nevadí. Jedeme vyloženě na pohodu nádherným údolím Mosely, obdivujeme rozsáhlé vinice, sledujeme zajímavé lodě.

Mosela - Marek Felt

Najíždíme na dálnici, Michal na nás bliká, loučí se a míří k domovu, zatímco my v klidu míříme do servisu. Již po pár kilometrech ale dojíždíme na dálnici stojící kolonu, která se jen velmi zvolna pohybuje vpřed. Ani nevím, jak dlouho jsme v ní stáli, určitě půl hodiny, možná hodinu. Za všechno mohla nehoda, když míjíme to místo, hasiči již odklízejí poslední následky.

Roman Kresta ve vinicích - Martin Stanislav

Časový plán máme teď docela narušený, ale přesto se vydáváme k Bostalsee do servisu. Bohužel už ve vesnici na přístupu k parkovišti stojí nekompromisní pořadatelé a nikoho dál nepouštějí s tím, že je parkoviště plné. Z vesnice je to do servisu dobrá půlhodinka pěšky, takže to vzdáváme, otáčíme auto a najíždíme znovu na dálnici. Hned další sjezd je ten na Baumholder, a tak sjíždíme a hledáme místo, kde bychom na ostatní z výpravy mohli počkat. To nakonec nacházíme až v první vesnici, kde je příhodný plácek se stolem a lavičkami. Vyndáváme jídlo a pití a vychutnáváme si poslední zbytky již zapadajícího sluníčka.

Brouk - Marek Felt

Před osmou začínám zkoušet vysílačkou, zda již není výprava někde poblíž. Nakonec se mi podaří navázat s Pištou spojení, krátce mu popisuji, kde jsme, no a za chvilku již vidím přijíždějící kolonu, která se zase trochu rozrostla (mimo jiné se připojil Roušík a jeho banda – Liboa, Bilardos a ještě jeden, na jehož jméno si teď nevzpomínám). Pišta na plácku tahá za ručku a stylově parkuje bokem napřed, po něm se to pokouší zopakovat i další, ale s přeplněnými auty jim to moc nejde.

Nejprve si sdělujeme vzájemné zážitky. Z nich suverénně vyčnívá Pištova historka o tom, jak se otáčel na ruční brzdu. Celá historka v jeho podání vypadala asi takto: "No stojíme tam v tej zácpě, mně to nebaví, tak si říkám, otočím to, néé… Vono to tam bylo úzký, takže jsem se to chtěl otočit přes ručku, jenže na tom hrubým německým asfaltu se mi to nepodařilo utrhnout, takže jsem skočil do příkopu. No a ty debilové místo, aby mi pomohli, tak se smáli jako krávy a ven mně tahali nějací Belgičani".

Hromadné focení v pátek večer - Marek Felt

Podnikáme první společné focení a odjíždíme směr Baumholder, respektive vojenský prostor nedaleko této vesnice. Pišta s Márou se opět ujímají role navigátorů a navádí celou kolonu na údajné VIP parkoviště uvnitř vojenského prostoru. Když však dojedeme na místo, brána je zavřená a ani Márova výmluva: "Loni to bylo otevřený" nám není nic platná. Pokračujeme dále podél vojenského prostoru, na nejbližším sjezdu odbočujeme a ocitáme se na (jak zjistím později) na Bivakplatze Feldberg1. Je už docela tma a my ani nejsme schopni se shodnout, kde se na mapě vlastně nacházíme. Nakonec nasedám k Pištovi a Márovi do auta s tím, že vyrazíme na průzkum a pak se pro zbytek výpravy vrátíme. Za námi nakonec vyjíždí i TGV a spol. v černém Golfu. Ještě neví, že tam raději měli zůstat. Po pár stech metrech cesty přijíždíme na další silnici, která evidentně vede tam, kam my chceme – dovnitř vojenského prostoru. Problémem je, že jsou tam zátarasy a pořadatelky, které nás dovnitř nechtějí pustit. Zkouším to na ně anglicky všelijak, ale jsou zcela neoblomné, bohužel nám ani nejsou schopné ukázat na mapě, kde se vlastně nacházíme. Sice nám ukazují jedno místo, ale to my zase na beton víme, že není ono. Nakonec odjíždíme na druhou stranu hledat další vjezd do vojenského prostoru.

Roman - Marek Felt

Po cestě projíždíme další jednostrannou uzávěru a vjíždíme přímo do vesnice Baumholder. Tudy cesta nevede, a tak se otáčíme a vracíme se na k naší koloně. Jenže vzápětí přijíždíme ke zmíněné uzávěře, kde nějaká baba pořadatelka řve „Stop!“. Pišta k ní přijíždí, mile se usmívá, pak prudce sešlapuje plyn a mizíme v dáli. Pořadatelka za námi něco křičí a máchá rukama, ale my jedeme dál. Za námi jedoucí TGV už má bohužel smůlu, baba je neoblomná a nedává mu šanci jet za námi. Kudy se dostali zpátky na bivakplatze nevím, ale objevili se tam asi až po hodině.

Přijíždíme znovu k nám již dobře známým pořadatelkám a přemýšlíme, jak se dostat dovnitř. Zkoušíme je ukecávat, ale nemají pochopení. Najednou přijíždí jeep s nálepkou „Organisation“ se dvěma muži. Ti se ukáží jako velmi ochotní, navíc se s nimi, díky jejich slušné angličtině, mohu konečně domluvit. Vysvětlují, že dovnitř skutečně nikdo nemůže a že všechny přístupy jsou uzavřeny. Vyprávím mu o velké partě českých fanoušků, kteří na nás nedaleko čekají. Nakonec jedou s námi až na bivakplatze, kde už na nás netrpělivě čekají ostatní. Organizátoři nám konečně ukazují, kde se nacházíme, kudy, kdy a kam máme zítra vyrazit. Na závěr nám doporučují, abychom přespali přímo na tomto místě. Děkujeme za rady a oni odjíždějí.

Valda ve vinicích - Marek Felt

Je po půl desáté a všichni vyrážíme stavět stany. Brzy zjišťujeme, že to asi nebude tak jednoduché. Pod slabou vrstvou země je totiž jakýsi uježděný štěrk či co, do něhož nejdou zapíchnout stanové kolíky. Patrně to kdysi býval jakýsi buzerplatz, na který se později v rámci rekultivace navezla slabá vrstva země. Zkoušeli jsme píchat do země široko daleko, ale nic. Nakonec jsme kolíky zapíchli skoro vodorovně, ale stejně moc nedržely. Na nedaleký stožár je upnuta česká vlajka. Kromě naší výpravy jsou zde asi 3 obytné vozy a na druhé straně registruji další dvě česká auta, podle SPZ odněkud z Klatovska.

Rozhodli jsme se, že uděláme oheň. Se Stanisem vyrážíme do blízkého lesa na nějaké dříví vyzbrojeni baterkami. Je nám divné, že nemůžeme najít žádné dřevo. Nakonec nacházíme dva suché stromky, které vláčíme z lesa. Oheň se nám i pomocí Pepa daří rozdělat a nakonec se u něj sházíme všichni. Konečně máme čas vychutnat si pohodu a sdělit si vlastní zážitky. Pivo rychle ubývá, Moraváci do sebe ládují jakési levné víno za 2 eura od Lídla a pochvalují si, jak je kvalitní. Občas koluje i čísi slivovice, no prostě pohoda. Po půlnoci nás postupně přemáhá únava a jeden po druhém vyrážíme na kutě. Jako poslední Moraváci, jejichž zásoby vína jsou snad bezedné.

Na pokračování...