Do cíle chyběl kilometr...

Posádka eWRC-results.com Rallye Teamu se zúčastnila poslední volné akce roku - Rallye Show Líně - s Fordem Puma plzeňského týmu ArtFordSport. Do cíle jsme se, jak už je z nadpisu naznačeno, nedostali. Po 46 kilometrech soutěžní jízdy po těžké, zrádné a místy i hodně rozbité trati nám stopku vystavila poloosa Pumy. Bylo to trpké odstoupení, do cíle bychom dohodili kamenem a ten kousek už došli, pro mě osobně se jednalo také o první odstoupení ze soutěže. Ještě nikdy před tím jsem ten "pocit" nezažil...

Do pátka před soutěží jsem toho moc neřešil. Ne, že bych neměl nebo nechtěl, jen tak nějak nezbýval čas, jsou důležitější věci. Z pátka na sobotu už jsem ale moc nespal a to je vždy znamení, že se na něco sakra moc těším. Sobotní ráno jsem dodělával věci nutné k přežití, po 10. hodině už jsem ale nevydržel a odebral se směr Sulkov na administrativní přejímku s myšlenkou "raději dřív, než dýl". No, přijel jsem tam první... Čtvrt hodinky čekal než se dostaví pořadatel, který přijel přesně na čas a v 11 začaly přejímky. Marek si po prohýřené noci potřeboval trochu oddychnout, takže jsem nespěchal, pomohl s distribucí vytištěných profilů z eWRC-results.com pro všechny účastníky závodu a před 12. hodinou prošla slavnostně přejímkou i dvojice Budín - Procházka.

Následoval přesun do areálu letiště v Líních na seznamovačky. Značení k servisu i po RZ bylo skvěle vyřešené, a tak během dne bloudil snad jen Láďa Kopelent. Marek ví od loňského Vysokého Jamného, že jezdíme takzvaný "softkopelentí rozpis". Láďa Kopelent si v desítkovém rozpisu píše zatáčky cca o dvě čísla výše, náš rozpis je tak o jedno číslo výše. Jinak je najíždění s Markem paráda. Marek si půlku RZ sám nadiktuje, když mu řeknu "pojedeme tudy a tudy, něco si tam napiš", tak to při kontrole perfektně souhlasí. Každý směr jsme najeli třikrát a odebrali se na zasloužený oběd do servisního stánku. Následoval polep našeho sportovního náčiní, odzkoušení sedaček a pásů v základně plzeňského ArtFordSportu. Vše celkem vyšlo, i ten "Procházka" se na okno nakonec vešel a mohli jsme se v klidu těšit na nedělní závodění. Odvoz auta na letiště byl plně v režii p. Galušky.

Ani o sobotní noci jsem toho moc nenaspal. :-) Na letiště jsem dorazil včas, Marek v zápětí. Chyběla nám jen Puma. Ta ale dorazila zanedlouho a po instruktáži od p. Galušky, kde se co zapíná, jsme udělali pár koleček na letišti jako test funkčnosti, abychom zjistili, že vše funguje a celkem to i jede.

Na start první rychlostní zkoušky jsme jeli s dobrou náladou a cílem projet měřený test v klidu. Po úvodní šotolině ale pravá zatáčka byla více utažená než jsme si mysleli a první ztráta byla na světě. Divácké místo "na zastávce" klouzalo už na seznamovačkách, věděli jsme o tom, takže pěkně v poklidu a na výjezdu jsem zkusil ručku s tím, že to něco na tom bahně určitě udělá. Nakonec jsem ji tahal v každém průjezdu zrádného místa. Následoval průjezd úzkou pasáží s názvem "drž, drž a na konci pusť, brzda, pravá 6-7, nekatuj, obrubník" (ano, tam, kde Tom Herold udělal obě pravé gumy - asi nepustil...), abychom se různými cestičkami vynořili na horní části letiště. Následoval druhý průjezd okruhem, kde jsme udělali dvě chyby. Na šotolině před přejezdem jsem opět vyzkoušel ruční brzdu, ale příliš brzy, výsledkem bylo, že jsme jen tak tak dobrzdili před stromečky, které lemovaly trať. Couvačka a šup dál. Výjezd na letiště na dvojku se mi v úvodním kole zdál příliš pomalý, nechám trojku, ono to nějak půjde. No, přece jen to nevypadalo moc bezpečně, tak lehká brzda a už to bylo, zadek Pumy napřed, přetočení a motor chcípnul. Ještě, že nikdo za námi nejel, nikoho jsme nezdrželi. Cíl už byl blízko a tak jsme už nic nestihli vyvést. Na to, že to měla být vložka "na klid" s neznámým autem, tak to bylo docela nadivoko.

Pro další RZ jsme měli jasný cíl: nedělat hlouposti a nenechávat nikde čas. A pak taky ještě vypnout topení, na konci vložce už bylo v kokpitu Fordu Puma celkem horko. Zkrátím to: povedlo se, žádná couvačka, žádné přetočení, jelo se nám pěkně až na drobný výlet na letištní trávu, auto fungovalo bez problémů, pohoda. Ve třetím průjezdu okruhovou zkouškou se nám jelo ještě o něco lépe a oproti ranní RZ jsme si sami sobě dali skoro minutu, což je na 7,6 kilometru pěkná práce. Ve druhém okruhu jsme dojížděli sesterský model Fordu v podobě Focuse, jezdec o náš věděl a gentlemantsky nám uhnul, takže jsme s předjetím neměli nejmenší problém. A to, že jsme téměř dojeli Eidama startujícího cca o půl minuty dříve na Peugeotu 206, který si v Líních odbýval svoji první soutěž, nás nabýval optimismem. Problém jsme měli stále jen s topením Pumy, protože jsme stále nenašli ten správný knoflík. :-)

Opačné průjezdy pro nás začali celkem dobře. Na zastávce nás potkala situace, která se v rally moc často nestává. Po bočním příletu před ostrůvek jsme byli přesvědčeni, že pojedeme vpravo, jenže bahno nás vyneslo až do levého průjezdu inkriminovaným místem. Takže jsme změnili názor, kudy vlastně pojedeme. Mára operativně změnil rozpis na "vlevo, vole, vlevo!" a frčeli jsme dál, aby mne Marek zase něčím překvapil. Před cílem na výjezdu z úzké šotoliny na širokou jsem seřazoval až na jedničku, bylo to ale nějak narychlo a chyběla mi ruka na zatažení ruční brzdy. Aniž bych cokoliv řekl, přišla "boží ruka Máry", zatáhla a do cíle jsme dojížděli vysmátí jak leča. "Boží ruka Máry" přišla i v RZ5, tentokrát jsem ji ale nechtěl a hlavně nečekal, takže z toho byla chyba, kterou zaznamenal Vláďa Duda ve svém sestřihu. Navíc jsme v pětce přidali i jednu couvačku na zastávce a výsledný čas tak nebyl z nejlepších. To jsme chtěli na posledním testu změnit a úspěšně tak ukončit naše účinkování na Dixi Rallye Show Líně.

Osud chtěl jinak. Už od počátku rychlostní vložky na autě nebylo něco v pořádku. Již na začátku RZ na letišti se auto při brždění začalo vždy pakovat na jednu stranu, bylo hodně nervózní, takže jsme zvolili jízdu na jistotu. Na šotolině za přejezdem jsme už ani já ani Marek ručku netahali, chtěl jsem jen podřadit na jedničku, abychom neztráceli ještě více času než jsme do té doby již ztratili, ale místo zatočení doleva jsme pokračovali rovně. Něco bylo špatně, nechali jsme se od hasičů roztlačit ještě po trati, ale auto na nic nereagovalo. Odstavili jsme Pumu na kraji trati a šli zjišťovat, co je špatně. Pravé kolo nám přestalo reagovat na volant, takže jsme tušili cosi se spojovačkou nebo poloosou. Nakonec jsme vlastně měli pravdu, protože náročnou soutěž odnesly obě poloosy i obě spojovačky... Jen jsme netipli stabilizátor. :-)

Foto: Martin ze servisu Ládi Kopelenta

Co říci na závěr? Odstoupovali jsme z boje o 5. místo ve třídě a nějaké 12. celkově. Ve skupině naftových fábií a dvoulitrových předokolek se Puma s motorem 1,7 těžko prosazuje. My jsme ale ukázali, že i to při premiérovém svezení s tímto speciálem jde. Druhé a třetí místo ve třídě z RZ3 a RZ4 je toho důkazem. Náš start v Líních podpořily firma Vito CZ, internetový obchod klenoty-budin.cz a nelze ani zapomenout na domácí servery ewrc-results.com a ewrc.cz. Díky za půjčení vozu včetně servisního zabezpečení patří plzeňskému ArtFordSportu pana Galušky, Robertovi nejen za pořádání Rallye Show, Bleskymu díky za video, fotografům za fotky, kamarádům za podporu u tratě a hlavně Markovi za pohodu v autě. Já osobně jsem měl ze svezení velmi dobrý pocit, třeba si Pumu někdy v budoucnu zopakujeme. Rozhodně bych se toho nebál.

Sestřih průjezdů posádky Budín - Procházka: