Rallye show Líně aneb Jak mi domorodec z lesa přinesl kolesa

Jako rozloučení se sezonou jsem se rozhodoval mezi Mikulášskou a Líněmi. Po zralé úvaze přeci jen zvítězily Líně, jsou za barákem a velká porce šotoliny zaručovala řádnou zábavu. A o tom přeci rallye show je, musí se bavit jak jezdec, tak divák.

Po přihlášení však bylo třeba doladit ještě několik detailů. A nejen technických, ale především kým obsadit horké sedadlo. To bylo kupodivu těžší než jsem si myslel. Nechával jsem to otevřené a dořešoval zatím ostatní. Již v týdnu před soutěží bylo jasné, že se budu muset obejít bez pomoci mechaniků. Byli totiž buď zamilovaní, nemocní, či v Sosnové. Ani toto mě však neodradilo. Nu což, to se nějak zvládne. Ve čtvrtek jsem zajistil garáž v Líních na zaparkování Swiště přes noc a hlavně odvoz do centra soutěže. Jinak bych musel jet po ose, což by ostatně nebylo poprvé.:) V pátek nad ránem píši na sociální síti kdo si ke mně sedne v neděli... Krom mnoha lajků jsem se však i nadále mitfáry nedočkal. Odpoledne tedy jedu na dílnu, kde dávám na nabíječku oživit baterii,aby nás nemuseli přihlížející opět roztlačovat. Poté vyrážím do Litic přezout k Lůďovi celkem pěkné sériové gumy. To bude nejlepší volba, protože závodní pneu bych na hrubém letišti pouze rychle ohobloval a zničil. Na předek jsem tedy obul Toya s lepším vzorkem a na zadek Pirellky s o něco horším. Večer jsem ještě přehodil kola na auto a zkusil nastartovat, zda se dobila dostatečně baterie. Po měsíčním stání se mu moc nechtělo, ale k radosti mé i sousedů se podařilo uvést motor Swiště do chodu. Protože se stále nikdo neozval, tak v průběhu večera volám dokonce i profi mitfáru pana Vojtu. Pan Vojta však nemá jak se dostat do Plzně, avšak přislibuje, že když bude nejhůř tak to nějak udělá a přijede. To mi před noční lehce zvedá náladu. Jdu spát kolem páté ráno a sám jsem zvědav jak to bude. Jediná jistota je, že ve dvě odpoledne přijede kolega s plaťákem, který je rovněž po noční.

Foto: Jaromír Beneš

Ráno je již o něco veselejší. Na telefonu mám dvě zprávy. Jedna od pana Vojty, zda jsem někoho sehnal a druhá od bývalého kolegy Kamila. V ní stálo: "Slim povidal ze nemas spolujezdce tak se muzem domluvit jesi to jeste plati." Hurá konečně v poledne v den přejímek mám mitfáru. Jsem rád, že s ním přesně po dvou letech zase pojedu, tehdy jsme spolu jeli v Jezné ještě s Escortem RS 2000. Obratem mu volám a domlouváme se, že ho vyzvednu v Líních kolem třetí.

Po druhé přijíždí kolega Radek a jedeme naložit Swiště na dílnu. V Třemošné ještě tankujeme plnou Vervy a frčíme směr Líně. Jedu napřed a vyzvedávám Kamila. Po příjezdu do areálu letiště se snažíme najít servis, ale místo toho si nechtěně objíždíme půlku erzety. Až po optání se pana Čermáka ho nacházíme. Tou dobou je ale na hodinkách už půl čtvrté a přejímky jsou do čtyř. Sotva sundáme závodničku z podvalu, už mi zvoní telefon. Na druhém konci se ozývá Robertova manželka a dotazuje se, zda mají na nás ještě čekat, jelikož jsme prý poslední kdo si nevyzvedl itík. Rychle tedy jedeme na Sulkov na admin, kde se v prvé řadě musí vypsat staronový spolujezdec. Technická přejímka byla už jen rychlá formalita. Zbývalo nám tedy půl hodiny na najetí a napsání každého směru okruhové RZty. To se daří a do tmy je napsáno a zkontrolováno. Všímáme si, že pod Swiftem je velká louže vody. Vypadá to že je prodřená hadice od ostré hrany sahary. Od kluků ze stánku si tedy půjčujeme vodu na dolití a se zcela zamlženým oknem jedeme do Líní, kde se v garáži pokoušíme hadici opravit. Po její demontáži zjišťujeme, že hadice prodřená není. Voda však uniká v napojení chladiče k hadici. Zkoušíme tedy dát dvě spony aby se to pořádně stahlo, hadice je však příliš tlustá a stále to dost teče. Voláme tedy Toma Fryče o seriovou hadici. Naštěstí jí má a dáváme si s ním sraz v Plzni na Borských polích na půl osmou. Tom přivezl i pár dalších dílů "kdyby náhodou". K našemu zklamání to pořád teče, sice o mnoho méně, ale teče. Poslední možnost je obmazat hadici ještě silikonem, ale ani to nepomáhá. Musí tedy někde lehce téct chladič. A to je nový a má za sebou pouze jeden závod. Pěknej šmejd mejd in čína zřejmě. Za dva a půl nekup to. Budeme tedy potřebovat na zítra hodně vody říkáme si a celí promrzlí míříme po deváté večerní do svých domovů.

Ráno vyzvedávám na půl sedmou Kamila a Swištíme na letiště. Každého koho ráno potkáme zdravíme: "Ahoj, máte s sebou dost vody?" :) Jsem z celé té anabáze už tak zmaten, že si dávám u stánku ranní kávu 3v1 a naprosto s klidem si tam ještě šoupnu tři cukry :D Kamil mi zachránil, protože mi dal svoje a vypil toho cecka za mně. Doléváme ještě vodu do chladiče. Těsně před startem první vložky dostáváme nabídku od sousedního démona Honzy Bešty na zapůjčení on board kamerky. Neváháme a lepíme jí na zpětné zrcátko.

Nedlouho nato už stojíme na startu jedničky. Jedeme celkem na klídek, všude kde to jde i nejde za ní tahám což spolu většinou přinese nějakou tu krizovku, ale zatím se vše daří pochytat. Již zde si získávám sympatie Německých fans s prapodivnými čepicemi. Nejvíce mně baví dobržďování po startu na šoto do levé vracečky, to je skoro ako v Grécku paně:) První je tedy úspěšně za námi, jen nás mrzí, že se nedlouho po startu vypla kamerka, ten onboard by stál za to... Opět jsme dolévali něco vody a po krátké době bez záseku už je tu start druhé erzety. První kolo vychází dobře, ve druhém ale v některých pasážích už přestávají působit tišící léky a začínám cítit, že jedu jak magor. No a je to tady. Prolétnout kostky u zastávky, levý retardér s následnou pravou a už to valím vlásenkou po rozbité uskákané chlpaté zubaté, která je zakončena pravou 4 NEŘEŽ! Jsem ale kapánek rychlejší a tak než to poslat rovně na břízky volím to říznout. Pak už jenom rána jak z děla a let po dvou kolech. Mám to i zdokumentované, protože u toho stáli čepičkáři, kteří nás neustále ženou kupředu. Hned za rohem to odstavuji s tím že vyměníme gumu a jedem dál. Šok nastal po zjištění že, jsou obě pravé gumy v háji a my máme s sebou jen jednu rezervu. Celou sezonu jsem neudělal ani jednu gumu a teď hned dvě najednou. A zrovna jako naschvál jsme neměli žádné jiné na výměnu. Mezitím kolem projíždí skoro celé pole a pomalu se smiřujeme s odstoupením... Když tu náhle volá soused ze servisu Honza a ptá se kde jsme a co děláme. Tak mu líčím co se stalo a on na to: "hmm pěkný, a kde přesně stojíte a co máte za rozteč?" říkám mu rozteč a za chvíli volá nazpět: "A chcete 13" nebo 15"? udiveně vyhrknu, že třináctky, načež říká: "Tak běžte 200 metrů po trati a u takovýho hangáru vám chlápek podá přes plot gumy..." Rychle tedy jdeme na popsané místo a čekáme. A skutečně po chvíli slyšíme zvuky a v tom spatříme chlápka jak se vynoří z lesa a v ruce dvě gumy! Sotva jsme se stačili pozdravit chlapík povídá: "Máte štěstí, že jsem místní domorodec" a podávajíc nám gumy pronesl, "No jo, to máte z toho,že tu jezdíte jako šílencí! :D A ty gumy vrátit!!" Celí šťastní běžíme k autu a měníme disky. Potom asi s půl hodinovou ztrátou konečně dojíždíme do servisky. Na předek tedy dáváme 14" a na zadek od chlapíka 13". Jedeme tak asi jako jediní v poli s každou gumou jinou :D Levá přední Toyo, pravá přední Pirelli, levá zadní GoodYear a to nejlepší nakonec na pravém zadku... Pozor jako první v ČR zkoušíme nově homologovanou pneumatiku a to značky KRNOV, která by od příští sezony měla nahradit v MS značku DMaCK. Díky Gejšovi a jeho hustému hustoměru hustíme na tlak přesně 1.8 bar tak, aby byla zajištěna směrová stabilita běhounu za každých podmínek, které mohou na trati nastat.

Foto: Jaromír Beneš

Třetí vložka je tu a s ní i zjištění jak se inovace projeví. Paráda! Nemusím tahat ani za rukáv a zadek jde sám do smyku. Nic lepšího jsem si na tuto show snad ani přát nemohl. Nejbáječněji se gumy chovají zejména na letištní ploše, kde by s nimi snad mohl Ken Flock natáčet SwiftHANA 1.3 :D Pjostě djifty jako kjáva!

Na oběd jsme vyrazili do letištní kantýny na Bramborový salát s řízkem, jako pomstu od Honzy jsme s Kamilem dostali extra porci, zřejmě kvůli váze. Následoval zrychlený přesun zpátky, páč v době, kdy se již měla startovat 4RZ jsme teprve dostávali jídlo na stůl. V klidu, jsme na erzetce, klidnil jsem zbytek. A taky že jo, přišli jsme akorát a ještě než odstartovali předjezdci. I nadále jsme si drželi vysoký standard několika krizovek za erzetu k velké radosti diváků. Ve vracáku na šotolině jsem jí zatahl až moc a nejen, že jsme se přetočili, tak po ataku břízky dokonce zhasl motor. "Kamile honem podej mi klíček!" Načež vyndá náš klíček v podobě velkého plochého šroubováku, který používáme namísto porouchané spínací skříňky:) Diváci nevycházejí z údivu. Na páté už je to slušný masakr a strašíme především pressáky ve vracáku u zastávky kam přilítneme, zatahneme a řítíc se údajně bokem na strom ještě kynu bleskymu do kamery. Držíme i nakopávák u startu, kde jsou slušné lety. Ještě jednou jsem přetočil na šoto a ke slovu přichází opět klíčkošroubovák. Po cíli je myslím Kamil rád, že se nejede víc kol. Hraje všemi barvami a říká dokola, že jsem magor a že tohle už bylo moc.:) Jelikož žije a pracuje v Německu, tak po třetí odpoledne musel odjet. Na horkém sedadle ho však vystřídal další střelec a to Kuba Voldřich. Jeho matce jsem však musel slíbit, že s ním pojedu pomalu, nebo mi zabíje. Co myslíte? Jak jsem jel?:D

Před startem jsem mu vysvětlil funkci šroubováku a princip tohoto pekelného stroje z Japonska. Hned po startu byla pasáž po letišti, která byla celá pěkně bokéém za hvízdotu zadních pryží. Již po ní šlo do tuhého, technická pasáž, pak zastávka po které byla levá. V té nás gumy nenechaly chladnými, spakovalo se to a už jsme byli v dopravní značce. Pochopitelně opět před zraky Němců s čepičkami:D Ani Kubu jsem neochudil o zážitek s klíčkem. Chtěl jsem zkusit podržet víc nakopávák, ale před ním jsem pouštěl Mareše, tudíž jsem neměl dost velkou rychlost. Druhé kolo bylo šílený a šel jsem málem dvakrát ven. Zatáčka, kde jsem se přetočil už teď vyšla mnohem lépe. A nakopávák taky, protože sotva jsme dojeli, tak po mně šla Kubovo máma...:D No co divák se baví, divák má...!!!! A vo tom to je. Tákže konec dobrý, všechno dobré. Hlavní je že jsme to přežili ve zdraví. Swišť to odnesl pouze škrábnutým nárazníkem a ulomeným kusem práhu. Ale za zimu se vyléčí, aby mohl na jaře řádit jako za mlada. Snad se na to najde i nějaký ten sponzor:)

Díky patří firmě SD sped Plzeň za podporu. Dále mechošum Tomovi Fryčů, Paťanovi Chodorojc, Lukáši Míčojc, Barbaře Rendlojc za celoroční úsilí. Dále mitfárům Márovi Procházkojc a Kakamilovi Šindelářojc. Za tahání stroje Michalovi Sudojc, Megoušovi a Ráďovi. Gumaři Lůďovi.

Special thanks: muž z lesa, Honza Beštojc a spol. A všem fotografům, divákům a stromům, že letos uhnuli:D