Z historie vozu Škoda Octavia WRC - 6. díl

V dnešním díle začneme tam, kde jsme minule skončili a bude to tedy pokračování velkého mistráku. Na konci srpna přivítal 33. ročník Barum rally snovou sestavu vozidel WRC, neboť na startu se jich sešlo 19 kusů 6 různých značek a fanoušci právem vzpomínají s nostalgií na tento ročník. Z hledisla sestavy pilotů Octavií jsme mohli spatřit 5 kusů, pravidelné účastníky MMČR doplněné o Engeho, který přesedlal do Octavie z Focusu WRC. S nejvyšším startovním číslem z pilotů Octavií vyjel do závodu Jan Kopecký, pro nějž znamenala Barumka obrat v doposud nepovedené sezóně a cíl spatřil na 3. pozici absolutně. Dalšími auty byla vozidla OMV rally teamu, tradičně pilotovaná Trněným a Trojanem, z nichž spatřil cíl jen Trojan, který získal v silné konkurenci pěknou 5. příčku, Trněného pouť soutěží ukončila havárie na druhém průjezdu Komárovskou RZ, která byla součástí první etapy. To, že by se ani v rally neztratil, opět potvrdil okruhář Tomáš Enge, který se po celý závod pohyboval v první desítce a v závod dokončil příčku za Trojanem, tedy na 6. pozici. Posledním do party byl Staněk, jehož ani tentokrát neminula technická porucha, a proto se se soutěží rozloučil ve druhé etapě na RZ 11.

Předposledním závodem sezóny ve velkém mistráku byla tradičně Rally Příbram, kde se na start postavila obvyklá čtveřice jezdců na Octaviích. Soutěž se stala kořistí Kopeckého, který o necelou minutu a půl porazil domácího Emila Trinera na Cordobě WRC. Cíl spatřily i zbylé Octavie, a to v pořadí 6. Trojan, 7. Trněný a 12. Staněk. Sedmým a posledním závodem byla Horácká rally, kde čtveřici jezdců z Příbrami doplnil Enge, ten však jako jediný nespatřil cíl, neboť ve 14. RZ odstoupil kvůli technické poruše. V konečných výsledcích by jsme však nenašli ani Staňka, který byl po závodě vyloučen. Závod stejně jako v Příbrami vyhrál Kopecký, díky čemuž vybojoval konečnou 3. pozici v MMČR, což i vzhledem k nepovedenému úvodu můžeme považovat za výsledek z říše snů. Trněný dovezl svůj vůz do cíle těsně pod stupni vítězů na 4. příčce, ale v hodnocení celé sezóny se mohl radovat ze stříbrné pozice, což byla náplast za protrápenou loňskou sezónu. Posledním koho jsme ještě nejmenovali, byl Karel Trojan, který dovezl vůz do cíle na 6. pozici a v celkovém účtování ročníku obsadil 5. příčku. Abychom to měli kompletní, tak Staněk v konečném účtování bral dělenou 31. příčku a Enge 19., ten však neabsolvoval všechny závody v sezóně.

V sezóně 2003 jsme v sprintovém šampionátu mohli vídat kolísající počet Octavií WRC, obecně však můžeme říct, že s postupem sezóny se jejich počet zvyšoval. Na konci února se konala blovická rallyšou, která v této době pravidelně otevírala sezónu a mnohé posádky využívaly tento závod pro rozjetí se před Rally Šumava. S jezdců pilotujících v této sezóně Octavii jsme zde mohli spatřit pouze Jaroslava Staňka, pro nějž Blovice znamenaly první závod v kokpitu Octavie a výsledkem bylo 26. místo, kdy nejlepším časem byl 17. čas v poslední RZ. O měsíc později pokračoval šampionát závodem v Okříškách, zde se opět objevil jeden exemplář Octavie, tentokrát s Karlem Trněným za volantem. Jeho účast v soutěži měla jepičí život, neboť již v první RZ odstoupil kvůli technické závadě.

Třetím podnikem v sezóně byl třetí ročník Autosalon rally v Brně. Ten přinesl podstatné navýšení počtu Octavií WRC na startu a diváci mohli v akci vidět hned 4 kousky. Závod se navíc stal naprostou kořistí tohoto typu vozu, když dokázal obsadit kompletní stupně vítězů. První místo vybojoval, při svém prvním startu v sezóně, úřadující mistr ve sprintech Stanislav Chovanec, když s výjimkou první zkoušky nezajel horší čas v RZ než třetí. Druhou příčku vybojoval Trněný, následován téměř domácím Volfem. Jediným vozem, který cíl soutěže nespatřil, byla Octavia pilotovaná Pavlem Siberou, pro něhož byl tento závod posledním v kariéře. Do havárie na 6. RZ však prokazoval, že ani rok a kousek trvající pauza se na jeho výkonech nepodepsala, neboť se do té doby pohyboval na 2. místě.

Na dalším podniku sezóny, Rallysprintu Kopná, se opět objevily 4 kusy Octavie, avšak složení jejich pilotů se opět částečně pozměnilo. Jako první se se soutěží rozloučil Michael Kašpárek, který si odbýval premiéru ve voze se všemi poháněnými koly. Na 4. zkoušce jej z 60. příčky zradila technika. O pouhou zkoušku dál vydržel v závodě Jan Kopecký, neboť v RZ 5 havaroval z 6. pozice. Můžeme prozradit, že po Kopné se Kopeckému konečně podařilo prolomit smolné období, kdy jej provázely havárie nebo byl jeho vůz sužován technickými problémy. Pouhý stupínek pod podiem skončil Karel Trněný, když o 10 sekund podlehl Bérešovi se Subaru. Nejvýše umístěnou Octavií byla ta na druhém místě, pilotovaná Chovancem, ten dojel závod na 2. příčce, když se musel sklonit jen před Štěpánem Vojtěchem. Jelikož šampionát sprintrally měl v tomto roce sedm zastavení, tak Kopná znamenala začátek jeho druhé půle.

Dalším podnikem byla červencová Rally Agropa Pačejov, zde však 3 přihlášené Octavie dopadly jak sedláci u Chlumce a ani jeden z vozů cíl nespatřil. Se soutěží se nejprve rozloučil Chovanec, u něj můžeme říct, že dokončil 3 zkoušky, avšak průjezd časovou buňkou v cíli RZ 3 se mu stal osudným a po kontaktu se zídkou musel ze soutěže odstoupit. Do tohoto incidentu však v závodě vedl. Na následující RZ 4 odstoupil kvůli převodovce Staněk a aby byla posloupnost dokonalá, tak 5. zkouška znamenala konec i pro Trněného.

Předposledním podnikem sezóny byla vyškovská rally, kde se o body poprala dokonce pětice Octavií WRC. Posádky si pro přehlednost představíme podle výsledku v cíli. Pro závěrečné dva podniky usedl do Octavie od Staňka Marcel Sitník a při své premiéře s tímto vozem si vedl poměrně dobře, když se pohyboval na 7. místě, avšak časová ztráta na poslední rychlostce jej srazila na 41. místo. Na 7. místě dokončil závod Trněný, o dvě příčky lépe dojel do cíle Jirka Volf, kterému se v letošní sezóně mnohem výrazněji dařilo za volantem Octavie, do níž přesedl po dvou podnicích velkého šampionátu, které absolvoval za volantem Cordoby WRC připravované SEAT Sportem Czech. Bronzový stupínek na podiu bral Chovanec, který tímto výsledkem zkompletoval svou sbírku podiových umístění a zároveň to byl jeho poslední start v sezóně, potažmo poslední start na české půdě v kariéře. Zajímavější však je, že i s pouhými 4 starty a 3 dokončenými závody, dokázal v konečném účtování obsadit celkovou druhou příčku v absolutním pořadí sprintrally. Posledním pilotem Octavie byl Tomáš Enge, který se po celý závod přetahoval o vteřinky s mladším s bratrské dvojice Vojtěchů, Štěpánem, avšak v cíli mu podlehl o dvě sekundy.

Poslední podnik sezóny, Sprintrally Sosnová, ještě mohla rozhodnout o držiteli druhé příčky, na kterou si brousil zuby Trněný, který měl navíc výhodu v Chovancově absenci na startu. Avšak jeho auto bylo proti, neboť již v první rychlostce jej vyřadila technická porucha. Druhým pilotem Octavie, který sjel ze startovní rampy, byl Sitník, který dokončil na 6. příčce. Systémem start – cíl se se soutěží popasoval Tomáš Enge, který vyhrál všechny zkoušky a připsal si první vítězství v absolutní klasifikaci, když druhého Jandíka porazil rozdílem propastných dvou minut při délce závodu 60 km. Navíc ti, kdo shlédli Engeho jízdu při závěrečné zkoušce na Sosnovském autodromu, vzpomínali na precizní „školu smyku“ ještě dlouho. Co se týká konečného umístění v sezóně, tak část jsme již v průběhu textu nakousli, ale malá rekapitulace neuškodí. Již zmíněný Chovanec bral nakonec druhé místo absolutně, o pouhé dva body za ním následoval na třetím místě Trněný. Na šesté místo se i přes pouhé dva starty propracoval Enge a více pilotů Octavie do elitní desítky už nenakouklo. V závěru sezóny okořenil Staněk svou účastí s Octavii WRC poslední podnik ČMPR, kde však odstoupil z 3. místa v RZ 5. Tradičně tím úplně posledním podnikem v sezóně byl Pražský rallysprint, kde se na start tentokráte postavila čtveřice Octavií s piloty Danem Landou(první start s vozem specifikace WRC v kariéře), dále Martinem Prokopem, Karlem Trojanem a Karlem Trněným. Umístili se jako 9., 5., 4. a 3., když na jejich síly byla pouze dvojice pilotů Focusů WRC – Enge a Pech.

Závěrečná sekce článku bývá vyhrazena pro zahraniční vystoupení a ani tento článek nebude výjimkou. Stejně jako v roce přecházejícím bylo hlavní „mimočeskou“ baštou Octavie WRC Německo, kde stejně jako v minulé sezóně pilotoval Octavii Matthias Kahle, který do sezóny vstupoval jako úřadující mistr a ambice nemohly být jiné, než obhajoba. V této sezóně jej doplnil Maik Stölzel, který do Octavie přesedl z Escortu WRC. Výsledkově pro něj byl nejúspěšnější hned první závod, Rallye Oberland, kdy se umístil na 3. příčce, v dalších závodech se pohyboval kolem 5. místa. Technika si v jeho přípdě postavila hlavu jen jednou, a to převodovka na Saarland rallye. Obhájce titulu Kahle nevstoupil do sezóny úspěšně, Oberland pro něj znamenal odstoupení a když se přidala na jeho bodové konto další nula díky porouchané převodovce na Saarlandu, tak ani 5 vyhraných zbývajících závodů na titul nestačilo a Kahle se musel spokojit s pozicí vicemistra za Gassnerem. Dalším, díky Chovancovi obvyklým, místem startů Octavií bylo Slovensko, letos se tam ukázala Octavi ve čtyřech případech. Nejprve při Rally Vranov, kdy ji pilotoval, místo v sezóně tradiční Imprezy nebo Corroly WRC, Jozef Béreš junior, jenž se umístil na 3. příčce za dvojicí Focusů WRC v podání Pecha a Cserhalmiho.

Druhým vystoupením byla na začátku záři Rally Hurbanovo, kde se za volantem Octavie představil Stanislav Chovanec a nestačil pouze na Béreše, díky čemuž bral druhou příčku. Ovšem nesmíme zapomínat také na Rally Tatry, neboť na jejím startu se představili Enge a Kopecký. Ani jeden však cíl nespatřili. Engeho vyřadila z prvního místa ze hry poloosa již ve druhé rychlostce, kdežto Kopeckého havárie, která byla bezesporu největší v jeho kariéře. Jeho vůz v rychlé pasáži opustil vozovku a po sérii kotrmelců skončil zdemolovaný mimo vozovku. Pohled na vrak vozu se dal krásně použít jako ilustrační obrázek vyspělosti bezpečnostních prvků ve vozidlech.

Mimo Slovensko a Německo startovaly Octavie WRC ještě v Itálii, kde ji předvedl Riccardo Errani na Rally Terra Toscania, avšak cíl nespatřil, což u jeho vozu nebylo zas až tak moc neobvyklé. Dále se dvakrát v sezóně objevila Octavia v Rakousku, prvně na Castrol rally, kde ji v rámci nabývání zkušeností s vozem pilotoval Kopecký, podruhé to byl na začátku listopadu Chvanec, který startoval na Rallye Waldviertel. K dalším destinacím kde Octavia startovala již jen velmi stručně. Do dění vůz zasáhl v Maďarsku při Rally Fehérvár, kde obsadil první příčku zásluhou Gergelyho Szaba. Dále to bylo Bulharsko, Jasen Popov dokončil na 2. příčce Rally Bulgaria a na stejné pozici se umístil i na Hebros rally. Posledním místem bylo Slovinsko, kde na YU Rally startoval Dragan Simič, avšak vyřadila jej technická závada.

Ohledně dalšího pokračování seriálu visí lehký otazník, hardisk, na kterém má uložené další 3 díly odmítá spolupracovat, takže pokud se před vydáním dalšího dílu objeví větší mezera, tak se omlouvám.