Mohutným finišem pro bronz

Stejně jako v uplynulé sezóně, také letos vybojoval Robert Čonka sprinterské pódium ve třídě především mohutným finišem na závěrečných podnicích. Se svým výkonem byl spokojen hlavně při vsetínské derniéře. Obtížné tratě Valašska v čele s legendární Bystřičkou mu sedly a k vítězství mu chybělo pouhých sedmnáct vteřin.

Po třech letních odstoupeních vinou technických závad jsi v závěrečných dvou sprintech zabojoval a dvěma druhými místy ve třídě 7 jsi vybojoval sprinterský bronz. Co pro tebe znamená? Jak moc obtížné ho bylo vybojovat po těch třech výpadcích? Věřil jsi celou dobu, že loňské postavení na pódiu obhájíš, nebo už tě přepadaly chmury?

„Letošní bronz je pro mě paradoxně o malinko cennější než loňské stříbro. Letos jsme o něj bojovali do poslední erzety. Průjezd cílem mi přivodil ohromnou radost a skvělé pocity. Po třech smolných odstoupeních jsem už v bednu moc nevěřil. Naštěstí pro nás potkaly trable i soupeře a díky tomu zůstalo vše otevřené až do konce. Chmury mě přepadaly po odstoupení na poslední třebíčské rychlostce. To jsem podléhal pesimismu a ani se mi už nechtělo nikam jezdit. Odpadnutí Lumíra Galia i Radima Kryštofa však zase zamíchalo kartami a vrátilo nám motivaci bojovat dál. Přestože jsme na tom byli bodově nejhůře, opět jsem začal věřit, že to zlomíme a loňské pódium obhájíme.“

Předposlední sprint se odehrál v Jeseníkách za nepříznivého počasí, kdy úvod soutěže poznamenal déšť. Můžeš tuto soutěž zhodnotit? Jak moc kluzké byly mokré tratě na popadaném listí? S jakou taktikou jsi závodil?

„Kluzké a mokré tratě mi nikdy nevadily. Vlastně jsem byl za déšť i trochu rád. Mažou se jím rozdíly ve výkonu a lze soutěžit se silnějšími auty. Smolné bylo ustání deště v prostřední sekci. Na mokrých gumách jsme začali ztrácet. Návrat deště v poslední sekci nám vyhovoval. Vlastně poprvé jsem s fabií závodil na vodě. Dost jsem toho s ní naučil, i když k ideálu ještě mnoho scházelo… Jeseníky každopádně patří k mým nejoblíbenějším soutěžím a letos byly tradičně bezvadné. Charakter jejich rychlostních zkoušek mám vyloženě rád a listí mně nijak nevadilo. Na mokru to ani moc neklouzalo. Taktika byla jasná – jet co nejrychleji a nerozbít auto. Bohužel jsem podvědomě stále šetřil poloosy, které mě vyřadily z předchozích dvou soutěží. Časy nebyly oslnivé. Nakonec ale stačily na druhé místo, s nímž jsem byl spokojen.“

Zatímco v Jeseníkách jsi prohrál s Lumírem Galiou o více než minutu, ve Vsetíně o pouhých sedmnáct vteřin. Váš souboj ještě okořenil Libor Paul. Jak sis poslední letošní soutěž užil? Co bylo příčinou ztráty na třetí rychlostní zkoušce?

„Upřímně přiznám, že do Vsetína se mi vůbec nechtělo. Vzdálenost od domova je pro nás skoro vražedná a tamní podzimní počasí bývá nevyzpytatelné. Pořád mám v paměti rok 2006, kdy jsme na Valašsko přijeli za slunečného počasí a ráno bylo skoro půl metru sněhu… Tehdy to byla šílenost a místy boj o přežití:-) Letos ovšem vše vyšlo parádně. Počasí i organizace zasluhují podtrženou jedničku. Vsetínské erzety považuji v našich krajích za jedny z vůbec nejtěžších. Slabším autům moc nesvědčí kopce, ale zase to vynahrazují srdcové sjezdy. Vadila mi pouze jediná věc – kameny uvnitř zatáček. Chápu je při nájezdu jako snahu zabránit nesmyslnému katování. Jejich přítomnost ve výjezdech mi však není jasná. Bylo to velmi nebezpečné a při pouhém mírném utržení auta mohlo dojít k velkému problému. Věřím však, že to do budoucna vsetínští vyřeší lépe.

Vlastní průběh soutěže byl úžasný a nabídl obrovský boj do posledních metrů. Libor Paul jel naprosto skvěle a Lumír Galia přes technické problémy také. Musím zmínit i Radima Kryštofa s Lukášem Vyoralem. S úzkou feldou předvádí fantastické výkony. Až mě trochu mrzí, že jsme na konečné pódium vystoupili na jejich úkor. Kluci, sorry! Příště vám to určitě vyjde!!! My soutěž zahájili trochu ospale. Po dvou rychlostkách jsme na Lumíra ztráceli devět vteřin. Na třetí jsem se pokusil přidat. Bohužel jsem školácky chyboval v pravé šestce a šel rovně do jakéhosi JZD. Bylo tam už jedno havarované auto, mávající pořadatel trochu snížil moji koncentraci a už to bylo. Jen a jen má hrubá chyba. Než jsme se vyhrabali, uběhlo minimálně třicet vteřin. V té chvíli jsme byli mimo konečné pódium. Nezbylo, než tvrdě bojovat a snažit se ztrátu dohnat. Ve druhé sekci jsem jel asi své maximum. Vrátili jsme se na druhé místo před Libora. Moc si cením výsledku na Bystřičce, kterou jsme při druhém a třetím průjezdu vyhráli. Poslední dvě vložky už jsme jeli v klidu, modlíc se, aby auto vydrželo. Vše nakonec dobře dopadlo a v cíli jsme si mohli vzájemně poblahopřát k výsledku v soutěži i celé sezóně. Jsem rád, že startujeme zrovna ve třídě A5 – tedy od letoška 7. Příští rok slibuje velké souboje. Už teď se na ně těším.“

Všichni tři jste také deklasovali letošního šampióna MMČR třídy 7 Vlastimila Hodaně. V čem vidíš příčinu takového náskoku na vítěze velkého mistráku? Znamená to, že ve sprintech se jede o tolik rychleji?

„Příčinu neznám. Dost mě to překvapilo. Čekal jsem, že všichni dostaneme obklad… Asi měl nějaké technické problémy. Na druhou stranu, letos se ve sprintech jede hodně rychle. Ono tempo při velkých závodech asi nemůže být tak vražedné jako při sprintech:-) Každopádně i Radim byl v podstatě jen kousek od kita pana Hodaně. To jen svědčí o vyrovnanosti sprintů.“

Letošní souboje o body jsou minulostí. Plánuješ start na některém z volných exhibičních podniků? A jaké plány máš pro sezónu 2012?

„Žádný start neplánuji. Nejsme zajímavá posádka a ani naše auto nijak nepřitahuje pořadatele jednotlivých exhibičních závodů, takže nás nikam nevezmou. Navíc odmítám za umožnění startu platit nesmyslné startovné. Morava je pro nás bohužel daleko. Fabie si už odpočine a postupně projde celkovou repasí.

Pro příští rok máme jasno. Pojedeme opět sprinty a rádi bychom se ukázali alespoň na dvou velkých soutěžích. To je přání našeho nového partnera Auto Masarik Beroun. Jedním z velkých podniků proto bude Bohemia, která je pro nás – dealery Škoda – zajímavá. Závěrem chci poděkovat všem našim soupeřům za krásné souboje a přátelskou atmosféru, našim partnerům a mému týmu za celou sezónu. Všem patří velké díky a příští rok nashledanou!!!“