Smolné léto Roberta Čonky

Na tři dosud poslední podniky sprinterského šampionátu by nejraději zapomněl Robert Čonka. Ve všech ho totiž vyřadily technické závady, pokaždé z druhé příčky ve třídě 7. Pražský pilot přesto neskládá zbraně a na Jeseníkách se pokusí vrátit do hry o obhajobu loňského stříbra ve své kategorii.

Velmi dobře rozjetou sezónu ti výrazně zkomplikovaly odstoupení na posledních třech soutěžích. Můžeš přiblížit jejich příčiny a celkově tyto soutěže zhodnotit?

„Odstoupení se hodnotí velmi těžko. Jejich příčinu nejvíce přičítám únavě materiálu a naši nezkušenosti s preventivní výměnou některých dílů. I když na druhou stranu – první výpadek způsobil nový přítlačný talíř. Další dva výpadky zapříčinily postupně obě poloosy. Zapracovali jsme na brzdných bodech a s pomocí naší sekvenční převodovky jdeme určitě více do brzd. Tím samozřejmě poloosy trpí. Asi není náhoda, že obě praskly při brzdění…

Pačejov mě letos nadchl tratěmi i organizací. Odstoupení zhruba osm kilometrů před cílem mě dosud mrzí. V tu chvíli jsem tomu odmítal uvěřit… Totéž nás potkalo na Horácké rally. Tentokrát nám do cíle chybělo kilometrů deset. Asi jsem to přivolal klidnou jízdou a snahou fabii šetřit. Bohužel, všechna nedojetí byla z druhého místa. Ztratili jsme jimi kopu bodů, které už se nedají dohnat. Vysočina a Třebíč mě svoji úrovní sice nezklamaly, nicméně místo jedné z nich bych rozhodně uvítal návrat vyškovského sprintu.“

Stejně jako loni, vystřídali se v průběhu sezóny na místě tvého spolujezdce Jakub Venclík a Petr Zátko. Proč?

„Důvody jsou dva. Tím hlavním jsou finance. Petr totiž dokázal zajistit rozpočet do konce sezóny. Výměna na sedadle spolujezdce je tak logická. Vše ale proběhlo úplně v pohodě v rámci týmu. Druhým – neméně důležitým – faktorem je, že s Kubou počítáme na velmi důležitý post v mém novém pracovním působišti. Příští rok ho tak bude velmi složité na závody uvolnit. Otázku spolujezdce budu muset řešit a tohle je jedna z možných variant.“

Vyjma suveréna sezóny a již jistého vítěze třídy 7 Václava Kopáčka zůstává souboj o zbývající pódiová umístění otevřený. Na druhého Radima Kryštofa ztrácíš momentálně čtrnáct bodů, na třetího Lumíra Galiu pět. S jakými ambicemi se chystáš na závěrečné dva sprinty? Co od tamních tratí očekáváš?

„Mým cíli je vždy pěkné svezení a snaha bojovat s nejlepšími. Radim letos dojíždí. Opět tak ukazuje, že spolehlivost je jedním z hlavních faktorů konečného umístění. S Lumírem jsme na tom podobně a sezóna se nám nevyvíjí nijak růžově. Ve zbývajících dvou soutěžích se ale ještě může stát cokoliv. Samozřejmě chceme být v pořadí šampionátu co nejvýše. Na nádherné tratě Jeseníků a Vsetína se moc těším. Jen mě děsí ta hrozná vzdálenost od nás – jediné jejich negativum. Na Valašsko se těším též na své kamarády a známé a tamní úžasnou rallyovou atmosféru. Doufám jen, že letos zase nedojdou poháry a oceněni budou všichni – nejen vítězové… V tom jsou vsetínští v republice unikátní.“

Došlo či dojde v průběhu sezóny k nějakým technickým vylepšením tvé fabie?

„Nic závažnějšího jsme na fabii nedělali. Už od Pavla Miky byla v top specifikaci a jen velmi těžko se na ní dá ještě něco vylepšit. Spíše jsme se věnovali jejímu nastavení a učili se s ní správně jet. V tomto máme pořád velké mezery a fabie nás stále převyšuje. Pořád se jí ale snažím porozumět. Již teď se moc těším na příští sezónu, až bude vše po repasi a fungovat bezvadně včetně řidiče:-)“

V Poříčí nad Sázavou se´s v roli diváka zúčastnil autokrosového MMČR. Jaký je tvůj vztah k autokrosu? Neláká tě vyzkoušet tuto disciplínu, případně v jaké kategorii?

„Autokros jsem si zamiloval častými návštěvami již v dětství. Společně se soutěžemi je moji nejoblíbenější disciplínou a vždy jsem toužil jednu z nich jezdit. Vedle Ariho Vatanena a Waltera Röhrla jsem obdivoval Karla Havla s jeho buggy. Zvuk motoru porsche, jímž byla poháněna, mě vždy uchvacoval. Do Poříčí jsem přijel podpořit Slávu Ducháčka. Znám se s ním už od dob společného závodění v ČMPR. Potěšil mě, jak krásně vodí svého karta. O kategorii mám jasno. Jelikož i v rallye jezdím nižší obsah, chtěl bych si vyzkoušet motor 1, 6 a pohon všech čtyř kol – divizi Buggy 1600. Odehrávají se zde obrovské bitvy a to mám rád. Také karty jsou zajímavé a určitě se budou nadále hodně rozvíjet.“

Foto: Robert Balcar