Pětadvacátý Pačejov Václava Stejskala

Václav Stejskal letos absolvoval již pětadvacátý pačejovský start. Na své domácí soutěži debutoval v roce 1985 jako spolujezdec. V následující sezóně už seděl za volantem. Od té doby pilotoval především nejrůznější modely značky Renault. Té zůstal věrný dodnes, kdy se na tratích rychlostních zkoušek prohání i jeho jednadvacetiletý syn Václav junior.

Profil Václava Stejskala na eWRC-results.com

Letos startuješ pouze sporadicky. Proč? Představil ses pouze na německé Thüringen Rallye a v Pačejově. Z jakého důvodu padla volba zrovna na tyto dvě soutěže?

„Jedním z hlavních důvodů jsou finance. Když tě pořadatel pozve a nabídne podmínky, které nelze odmítnout, tak holt musíš jet:-) V Německu navíc vše proběhlo v klidu a v pohodové atmosféře – žádné HANS systémy, dotazníky na prádlo a ostatní nesmysly. Snad jediná věc, se kterou se vždycky chvíli rovnám, je vysoký rychlostní průměr na erzetách. Loni činil dokonce 147 km/h. A Pačejov? To je povinnost! Začínal jsem tam v roce 1985 jako spolujezdec s Otou Čadou v trabantu. O rok později už jsem řídil Škodu 120 LS a noty mi četl Venda Havlík. Od té doby v tom lítám:-)“

Na Thüringen Rallye jsem slyšel hodně pochvalných slov. Ty jsi zde startoval už podruhé v řadě? Jak hodnotíš tento podnik ty? Jsi spokojen se svým výkonem a třiadvacátým místem absolutně?

„Jak vyplývá už z předchozí odpovědi, podnik hodnotím kladně. Jestli jsem spokojen se svým výkonem? Asi ano. Samozřejmě bych rád vybojoval bednu, ale vzhledem k tomu, že do auta vždy sednu po roční pauze, tak dobré. Navíc jde o dost rychlou soutěž a ve skupině N si pořadatelé moc nelámou hlavu, jaká technika v ní jede.“

Na tvém domácím Pačejově jsi startoval už popětadvacáté. Co pro tebe znamená? Na který ze svých zdejších startů vzpomínáš nejraději a naopak?

„Znamená to pro mě, že už jsem dost starej!:-) Nejhezčí vzpomínky mám na začátky s trabantem a Škodou 120 LS – kraťasy, tričko, pak monterková kombinéza. Dále mě nadchly ročníky 2005 a 2006. Vyhráli jsme třídu i skupinu N a pěkně jsme se proháněli s Jardou Roubíčkem a Zbyňkem Novotným. Naopak nerad vzpomínám na pětadevadesátý, kdy jsme jeli s Renaultem R5 GT Turbo. Nejenže jsme ho otloukli o taras, ale když jsme ho ve zbědovaném stavu dotáhli do Pačejova a dali se do slavení třetího místa (všichni ostatní odpadli:-), dozvěděli jsme se o diskvalifikaci za přijetí cizí pomoci.“

Jak hodnotíš letošní ročník a jak se zrodila tvá spolupráce se zkušeným spolujezdcem Václavem Tesařem?

„Letošní ročník si budu také dlouho pamatovat. Abych hned na první erzetě vycestoval ven do nízko vzrostlého podrostu, to se mi snad ještě nepovedlo. Následně se projevila naše absolutní nepřipravenost – neměli jsme pilku! Tímto bych chtěl ještě jednou poděkovat Pavlovi Kundrátovi a ostatním divákům, kteří se do toho křoví nějak prodrali a vynesli nás zpět na cestu. Pak už to skoro šlo. Tedy pominu-li, že mi téměř zkolaboval spolujezdec – zřejmě jak usilovně vyprošťoval. Asi by ty posádky nad sto let neměli pouštět na start:-) Pak už nám „jen“ docházel benzín a na startu jedné vložky jsme se museli ptát, jestli už máme jet. Údajně jsme totiž měli startovat na budík, což ale bylo následně bez dalšího oznámení změněno. Poté už vše fungovalo bez problémů. Dobrá soutěž se vším všudy. A to jsem ještě zapomněl zmínit, že jsem spolujezdce sehnal ve čtvrtek kolem dvaadvacáté hodiny. Když už jsem byl rozhodnut nestartovat, dostal jsem tip na Vaška Tesaře. On zrušil všechny své plány a jeli jsme. Za to velký dík, Vendo!:-)“

Na Thüringenu ti noty četl, podobně jako dvakrát již loni, tvůj syn Václav. Jak rodinná spolupráce funguje?

„Rodinná spolupráce s juniorem funguje super. Jezdím s ním rád. Je to kliďas, nedělá chyby a navíc je s ním sranda.“

Václav mladší v posledních letech občas startuje za volantem Dacia Logan. Jak jsi s jeho výkony spokojen? Vedl jsi ho k soutěžím od dětství?

„Abych se přiznal, ještě jsem ho nikde jet neviděl. Jeho spolujezdci ho ale chválí, tak asi dobré:-) Na závody se mnou jezdil odmalička jako mechanik, ale do ničeho jsem ho nehnal. Spíše to bylo tak, že nejdříve udělá školu, až pak závody. Vím, co je to za „nemoc“:-)“

Měl jsi vždycky blízko k Renault Sportu, pokračuje spolupráce nějak dál?

„S Renault Sportem spolupracujeme pořád. Vlastně i logana jsme pořídili na jejich popud. Měli zájem pořádat pro mladé jezdce Logan Cup. Ze strany českého importéra však nebyl zájem. Navíc jsem se zrovna v té době musel nechat trochu sešít, tak vše polehku zapadlo.“

Stavěl jsi několik clií R3, zbylo i nějaké pro tebe?

„Zrovna nedávno jsem spočítal, že do českého mistráku jsem už dovezl nebo postavil patnáct aut. Z toho dvě „er trojky“. Svoji R3 mám rozestavěnou. Chybí mi jen malá drobnost – pár korun na dokončení. Tak snad příští rok.“

Jaké jsou týmové a tvé osobní soutěžácké plány do zbývajícího průběhu sezóny a let příštích? Máš ještě nějaký nesplněný závodnický sen?

„Nějaké velké plány si nedělám. Za ta léta jsem se už vyřádil dost a nějakou škodu už jsem také způsobil. Navíc otevřením nové dílny jsem si starosti spíše přidělal. Pokud bude čas a chuť, pojedu se někam svézt. Ale v klidu a nejspíš někam ven. Nějak mi to domácí soutěžácké dění vzalo chuť. HANS, ONI systém, mezinárodní licence v českém mistráku – proč? Nesplněný sen? Asi žádný. Snad jen svézt se na Monte.“

Foto: Robert Balcar