Budějovice – euforii vystřídalo velké zklamání

Poslední článek končil konstatováním o „pořízení velké opice, pro kterou pak nemáte banány“. Banány se nějaké sehnaly a to v podobě bankovek od koupelny Obselka. Doma byly ještě nějaké přihnilé na dně bedny a tak se mohlo jet. No mohlo... ...mohlo, ale až tehdy, když jsem v práci uspokojil všechny vášnivé cyklisty (raději bych psal o cyklistkách). Vypadalo to spíš na sezení doma, ve čtvrtek ráno jsem zrušil objednávku na geometrii a účast vzdal. Nakonec jsem práci stihl a díky časově nenapnutému harmonogramu seznamovacích jízd a souvisejících věcí jsem se objednal znova na pátek ráno, pak sbalit a hurá k Budějovicím. Ostatně jsme to měli do centra soutěže nějakých 50 km a brali to jako domácí závod.

Na trati Radouňské rallye 2011

Před odjezdem jsem byl strašen účastníkem loňského ročníku, že budu zklamán. Bylo to „letiště“. Letos se jely jiné RZ. Jedna byla sice velice rychlá, ale v podstatě technická. Nebylo to „rovně rovně za roh“, což opravdu nesnáším, ale samé rychlé protahováky na maximální rychlost, takže jsem často držel motor těsně před omezovačem na 170 km/h. Lukan mi povídá, ať držím a neubírám, na což jsem mu odpověděl, že to víc nejede. Když jsme najeli druhou RZ, tak chtěl jet domů. Ostatně já taky. Jsme se totiž normálně báli :-) Takhle krásná, technická, charakter měnící vložka se nikdy na hobíkách nejela. Začínalo se na uzounkém uskákaném lesním asfaltu se středovým šototravním pruhem pro jedno auto, následoval o něco širší úsek po novém koberci, dále velice uskákaný úsek, ze kterého se odbočilo na šotolinu, kterou jsem si interně pojmenoval minifinsko. Závěr byl po širokém rychlém uskákaném. Každá zatáčka - jiná přilnavost. Solidní délka. Poprvé mi při RZ kapal pot na brýle.

První průjezd jsem si zvykal na jev, že silná dvoukolka chce na kluzkém rozbitém pořád skákat do škarpy. Při druhém už to šlo. Velice jsem byl spokojen s diktátem. Důležité to bylo především na této RZ, kde se nedalo nic zapamatovat a pamatoval jsem si tak zhruba první zatáčku. Dokonce jsem tuším po dojezdu jedné z RZ použil výraz super diktát. Nevím čím to bylo, ale Lukáš něco povídal o celkově jiném náhledu na čtení. No ať si na to nahlíží jak chce, podstatné je, že to šlape. Důležitý byl také fakt, že jsme víc odhlučnil uložení převodovky a udělal změny na mé přilbě, takže se mi dostávalo do uší více slov a méně pískotu.

Jelo se nám krásně, bavilo nás to. Byli jsme opět v pozici nejrychlejší dvoukoly, ale kolegové Kašpar s Kabourkem na Octavii nám byli na dostřel. V polovině závodu jsme byli třetí celkově a ani jsme se o tom v autě nebavili, nechtěli jsme zakřiknout první bednu v celkové klasifikaci. Zklamání přišlo před cílem šesté RZ z osmi. Seskládal jsem před přírodním retardérem z maximálky, ale nahoru už nic. Dotáhli jsme to 200 metrů do cíle, kde v časovce navíc auto začalo lehce hořet. Svody byly postříkané olejem z převodovky. Příště to snad nechám shořet, protože úklid auta od práškového hasičáku...

Na trati Radouňské rallye 2011

Díky pořadatelům za moc pěkné RZ, pohodou byl i servis v oploceném vyasfaltovaném areálu. Koupelnám Obselka za příspěvek a dodávku s naftou, Martinu Sovovi za podval. Všem za fandění a podporu.

A co dál? Mazda má před sebou další pauzu a na 99% jsem rozhodnutý, že začnu šetřit na sekvenční převodovku. Už při tvorbě bezsynchronní do sériového obalu byla převodovkářem vyslovena obava, že je to takové „malé hovínko“ a má obavy o to, kolik vydrží. A jestli vyjedeme za rok, za dva to nikdo neví...

Rallye České Budějovice 2011 - onboard RZ3 & 4 (444 MB)