WRT: Od teorie až na RZ: V. část – Trénink na první závod

Přátelé i vy, znalí pohádky: Jak WRCko Rally Team od myšlenky k závodům přišel – nenechte se zmást titulkem. Svojí první premiéru jsme si totiž odbyli na jaře na Rally Show Stříbro. Pravdou však je, že ten opravdový první závod nás čeká teprve za pár dní, a to v Trutnově. Se svými dojmy jsem se tentokráte rozhodl podělit já – Jeho Spolujezdec – a věřte mi, že je o čem psát.

Jsme mladý tým a ještě se z nás kouří od okamžiku, co jsme se čerstvě založili. Každopádně od myšlenky závodit se snažíme postupně zdolávat všemožné nástrahy typu rozpis, zdravotní testy, licence, rozpis, rozpis, až po první závod, o čemž všem se v předchozích článcích rozepisoval kolega jezdec*. Po „Stříbře“ jsme však záhy zjistili, že jsme si sice zkusili atmosféru závodu, ale na RZ-tě typu „Tam a Zpátky“ – bez přejezdů a časových kontrol. Proto padlo rozhodnutí, že si musíme natrénovat závod skutečný a se vším všudy. Jelikož jsme mladí, nadějní a nadšení, rozhodli jsme se trénink pojmout věrohodně, jako by se jednalo o najíždění před samotným závodem. Jako místo činu jsme si vybrali Thermicu, jejíž itinerář vyměnil WRCko* za čtyři krávy, dvě otrokyně, osm hadů, třináct halucinogenních hub a půl náčelníka, se zkušenější posádkou Kastner-Morkus. No a trénink mohl začít. Večer solidní teoretická (=pivní) příprava, na jejímž konci padla dohoda nastavit budíček na sedmou hodinu ranní.

Určitě většina z vás zažila ten pocit, kdy se z ničeho nic uprostřed noci probudíte a jen tak zkontrolujete budík, abyste se přesvědčili, že můžete ještě dlouho nerušeně spát. Mně se stalo něco podobného – jen s tím rozdílem, že na budíku bylo 6:58, a tak jsem „nasštvaně“ vstal už o dvě minuty dřív. V klidu jsme se nasnídali, já si mezitím ještě podtrhal pár linek v bloku a konečně jsme s Honzou* vyrazili směr Hrádek nad Nisou. Cesta příjemná, neboť si v tu chvíli ani jeden z nás neuvědomoval, že brzy začne tvrdý boj – s itíkem.

Předem musím říct, že itinerář jsem si poctivě přečetl – cestou metrem do práce. Zatímco ostatní louskali ranní tisk, verše od Nezvala, či chemické rovnice na zkoušku, já jsem poctivě luštil časové úseky a především symboly mně neznámé. Ano – SYMBOLY! Teď asi zacílím do vlastních řad, když se nejdříve budu obhajovat, že jakožto ten “Rally dosud nepoznamenaný” jsem se se systémem psaní itineráře a jeho značkami setkal vlastně poprvé, načež jsem hned naznal, že jeho logika mi poměrně dosti uniká. Dodnes si stále myslím, že v některých případech postrádá itinerář opravdu logiku, ale kvůli natvrdlému Kosánovi nikdo nic měnit nebude, a tak vše dnes beru takové, jaké to je a logiku itíku beru postupně za svou.

Jak jsem se dříve obhájil, tak si následně do sebe rýpnu. Hned po výjezdu ze servisu (jo…už jsme tedy začali trénovat ) jsem na první otázku ze strany Honzy* odpověděl, že nevím. Tím pádem jsme přejeli most a jeli někam úplně do pryč. Honza se, na rozdíl ode mne, byl na letošní Thermice už podívat, takže mě tak trochu zkoušel a hned věděl, že jedeme do ři*i, a že se musíme vrátit. Zkrátím to – odnavigovat WRCka* ze servisu na náměstí na pomyslnou startovní rampu, a pak na RZ1, byl opravdu porod. Já klel, jak ženská při porodu osmerčat, proklínal logiku itíku se všemi jeho šipkami, vzdálenostmi od startu i mezi jednotlivými změnami, ale nakonec se nebesa smilovala a já úspěšně odnavigoval svého jezdce* na RZ1 (ne, že by cestu předem neznal, ale trénink je trénink, tak se milý spolujezdče pěkně snaž).

RZ1 byla v lese a za zákazem vjezdu, proto jsme se rozhodli přesunout rovnou na RZ2. Aby zmatkům nebylo konec, tak na Liberecku se staví a opravuje zároveň, takže přímá cesta podle itíku k RZ2 nebyla možná a na řadu musela přijít mapa. Honzu* jsem opět „potěšil“ svojí odpovědí z kategorie „nevím“, to když jsme se blížili k důležité odbočce, jež nás měla dovést k ceduli KAROLÍNKA, jež ohraničovala začátek RZ2. Při večerním rozboru po celé akci bylo jasné, že má známka z navigace do RZ2 by byla tak čtyři mínus (pětku bych nedostal asi proto, že rozdíl mezi prázdnou sedačkou vedle jezdce a mnou byl asi takový, že já jsem alespoň něco zkoušel říkat – i když blbě).

Slunečné počasí a pěkně napsaná ještědská RZ-ta předznamenala pozitivní změnu v mém chápání itineráře. Po obědě jsem byl poměrně lehce schopen svého jezdce* odnavigovat až do Jindřichovic pod Smrkem na RZ3 stylem: „Tady ne, odbočovat budeme až za 2 kilometry.“ No a co vám budu povídat, RZ3 byla pro nás oba s Honzou* asi největší škola. Rychlé pasáže kombinované s úzkými cestami a všelijakými zatáčkami, to bylo něco pro nájezdy a psaní rozpisu. Kdo jste jeli Thermicu a nerozsekali svůj závodní speciál v RZ3, máte náš obdiv. RZ4 byla po RZ3 už taková třešínka na dortu. Záměrně říkám třešínka na dortu, neboť skok u statku jsme projeli jemně a šotolinku jsme se po prvním průjezdu a udivených obličejích provázených zřejmě lehce peprnými komentáři rozhodli dále už nejet. Trénink byl u konce, nás už jen čekala cesta přes Polsko a Německo nazpět do Šluknova.

Jak již bylo zmíněno výše, večer následovalo bilancování (my docela rádi bilancujeme, v tom jsme fakt dobří) a mně nezbývá než shrnout své postřehy z posledního velkého tréninku před Rally Krkonoše. Itík je takový věčný boj s větrnými mlýny, kdy je třeba se smířit s faktem, že má nějakou logiku a tu logiku se postupně naučit (a přijmout ji za svou). My jsme se v závěru dne přesvědčili, že když se chce, tak všechno jde – i pochopit, kam má vlastně člověk jet a ještě to spolu s RZtami stihnout od rána do večera. Dneska mi Honza* psal, že se ne nadarmo říká, že vztah jezdce a spolujezdce je vlastně takové malé manželství. No a nutno říci, že během první třetiny tréninku jsem v tomto „manželství“ hrál roli poměrně nerudné hysterky . Inu, člověk se stále učí a někdy je ten samotný proces učení docela slušný porod. A já tak nějak doufám, že když nám bylo těžko na cvičišti, bude nám o to lehčeji na samotném bojišti.

Děkuji za pozornost (a trpělivost při čtení) a držte nám palce!

Tomáš Kosán (Jeho Spolujezdec)

*Pozornému čtenáři jistě neušlo, že „Můj jezdec“=Honza=WRCko=Honza Pilař . To jen na vysvětlenou.