Report z Rallye Český Krumlov

Na rally Český Krumlov jsem se moc těšil po dlouhém závodnickém půstu. Na tuto soutěž jsme stavěli zcela nové auto Renault Clio Sport spadající do skupiny 8. Bohužel čím víc se soutěž blížila, tím víc se krátil čas na dostavbu závodního vozu a tím narůstal stres.

V pondělí v týdnu soutěže se nám ale podařilo vůz konečně otestovat a tak již mohly probíhat jen detailní úpravy a patřičné nastavení. Bohužel první rána v podobě velmi špatné zprávy přišla od mého spolujezdce Petra Motze s kterým jsem měl soutěž jet. V úterý ráno, těsně před vypuknutím soutěže jsem od něj dostal SMS zaslanou z internetu, že nemůže jet a tak začalo urputné shánění náhradního spolujezdce. To jak se k celé věci Petr postavil nebudu rozvádět, ale rozhodně to nemělo nic společného se slušným jednáním dospělých jedinců na které je spoleh. Očekával jsem aspoň telefonát s nějakým vysvětlením, což dokážu okamžitě pochopit, stát se může cokoliv, kord když mi sliboval po SMS náhradu, kterou jsem si stejně musel shánět sám, ale to se nestalo, absolutní nezájem a to se přece mezi závodníky nedělá. No nechme to raději být. Kluci si ze mě už dělali srandu, že si mám koupit navigaci a jet podle ní, nejlépe s hlasem Pavla Lišky, abych to měl v autě veselejší, ale já měl nervy na pochodu.

Nicméně až kolem osmé hodiny večerní v úterý padla dohoda s Morkusem Vlastimilem. Na tohoto člověka jsem narazil přes Martinu Daňhelů a jí patří obrovské poděkování. Je to holka se správným závodnickým srdcem, která pomůže svým kamarádům a nemávne nad celou věcí rukou, když se jí to netýká. Opravdu obdivuju její přístup a já jí tímto chci vzkázat DĚKUJI Marťo, bez tvojí pomoci bych do soutěže neodstartoval a děkuji všem ostatním, který o tomto problému věděli a snažili se pomoct.!!!!

Ve středu odpoledne dorazil konečně Vlasta a my jsme mohli vyrazit psát rozpis. S Vlastou jsme se celkem rychle sehráli a v průběhu tréninků jsme se nesetkali s nějakým vážným problémem, kde bychom museli radikálně přizpůsobovat, či měnit rozpis, což bylo velmi dobré a já se mohl před startem cítit klidněji a v plné koncentraci.

Samotný den soutěže, tedy v pátek se na České Budějovice přihnal déšť a ten setrvával až do soboty. Byla tedy jasná volba mokrých pneumatik a závod tímto nabíral na veliké dramatičnosti. Bylo hned od začátku jasné, že nejdůležitější je pokusit se dojet do cíle. Neočekával jsem žádný lepší výsledek. Měli jsme nový vůz, s kterým jsem se svezl až poprvé na shakedownu a bylo vysoké procento, že technika nevydrží nebo že se někde něco povolí apod. Musím ale říci, že auto fungovalo báječně. Jízda v něm mě moc bavila a užívali jsme si každý kilometr RZ.

První dem jsme dokonce ani nějak nezaostávali za soupeři a mohli jsme začít dokonce lehce pomýšlet na přední příčky v naší skupině, pokud se nic nestane. V tento fakt jsem nemohl vůbec uvěřit, bylo to nad mé očekávání. Radost a nadšení ale samozřejmě netrvala dlouho, v časovce před prvním velkým servisem nám přestali fungovat stěrače. Závada, s kterou jsme počítali v jakékoliv formě byla na světě. Oprava trvala ale příliš dlouhou dobu, že už se schylovalo na odevzdání jízdního výkazu, až najednou jsme zjistili, že se jednalo o velmi banální záležitost. Celý problém vznikl povolenou matičkou na kostře vozu, čili dost částí, větrák, stěrače, světla se dostávali do zkratu a přestávali fungovat. Matička dostala pořádně za vyčiněnou, řádně se utáhla, nasadila se světelná rampa a my mohli vyrazit bleskurychle na RZ Slavkov. Bohužel celý tento problém nás stál penalizaci 2:30 a tak jsme si řekli, že pojedeme v klidu, abychom opravdu dojeli a nasbírali především zkušenosti, které zatím jsou ještě aspoň u mě v plenkách.

Druhý den jsme nasadili optimální tempo, abychom neudělali zbytečnou chybku a časy byly opět velmi dobré, dokonce na druhého Radu jsme ztráceli přes penalizaci cca 30 sekund, ale nějak jsme nehodlali jít do ostrého tempa i když jsme měli rezervy na pár úsecích. Ostré tempo totiž by jistě znamenalo nějaký defekt či havárii a při mém štěstí, bych to jisto jistě někam zahodil. Toto potvrzovalo dost odstoupených posádek z důvodu havárie. Podmínky na trati byly opravdu pekelné. Navíc kluci přede mnou také rozhodně nedali svojí kůži zadarmo a můžu potvrdit, že to byl hezký souboj.

Celou soutěž jsme dokončili na skvělém třetím místě a nebýt dané penalizace, byli bychom s Vlastou první v naší skupině 8. Ale to nás vůbec netrápí, já jsem rád, že jsem si s klukama ve své třídě zazávodil a dopadlo to nad naše očekávání. Nový vůz, žádné zkušenosti a ještě k tomu bedna. Na to jistě dlouho nezapomenu.

Chtěl bych tímto poděkovat teamu ČK Motorsport, za umožnění startu pod jejich hlavičkou dále panu Stejskalovi a jeho ZOFI Rally Teamu Blatná, který nám vůz stavěl a perfektně připravil, dále Vlastovi Morkusovi, který to semnou vydržel až do cíle a mechanikům. Opravdu si protrpěli své v takových podmínkách.

Nyní se náš team ukáže na rally Krkonoše a vedle mě usedne již můj brart Marcel, který brázdí tratě velkých soutěží s Liborem Votavou na Mitsubishi. Pokud vše půjde dobře, zúčastníme se všech zbývajících sprintů a snad 1-2 velkých závodů.

Děkuji za přečtení tohoto reportu, držte palce všem posádkám u tratí a zdravím Vás všechny.

Michal Kraml