Martin Prokop a Rally Sardinie - co vás zajímá? Odpovědi!

DND - Tak já myslím že jedna otázka je nasnadě - jak to bylo s nedorozuměním se startérem na RZ3, v čem přesně byl problém a jsou alespoň útržky té roztržky publikovatelné?

Skoro nikdy nemám problém se s čímkoli svěřit, tohle ale bylo ve svém počátku naprosto banální nedorozumění, které vyplývalo z jazykové bariéry velké jako Čínská zeď, které jsme už asi všichni v zahraničí zažili..

Ale šlo přece jen o závody, žádný pouťák, ale MS a tak se pokusím to trochu popsat. Už proto, ze to cítím jako důležitý dílčí úspěch v sezóně, kde očekáváme souboje o každý bodík. Celá akce začala už před závodem, kdy jsme věděli, ze před námi bude startovat Estonec Kruuda. Aktuálně sice vedoucí jezdec SWRC, ale i přes svůj talent přece jen ještě ne moc rychlý. A my tušili, ze s ním bude problém kvůli prachu a proto jsme žádali o dvouminutový rozestup z důvodu bezpečnosti. Samozřejmě zamítnuto, co jsme mohli čekat. Už na první RZ bylo jasné, že na další dlouhé RZ ho téměř dojedeme. Stalo se. Náš týmový manager vyjednal dvouminutový rozestup na třetí RZ na základě důkazu času z 1. RZ.

Takže jsme si oddechli, nebudeme tápat v prachu a bušit do tratě před námi slepeckou holí. Do další časovky jsme již měli rozestup 2 min. a také jsme s tímto pocitem přijeli na start RZ. To v praxi znamená, ze jsem na startovní čáru přijel v domnění, ze mám fůru času do startu a zdaleka ještě nemusím zahájit poslední přípravy na start, které běžně trvají posledních 30s. Dalo by se to pochopitelně stihnout i rychleji, ale nebyl pro to v danou chvíli (alespoň v našich hlavách) sebemenší důvod! Pan startér však vzal organizaci závodu v danou chvíli do svých rukou a rozhodl se nás pustit minutu za Kruudou! Jeho Fabie jela v tu chvíli už jen na 3 válce. Dobře, i to bych se skřípěním zubů nějak překousnul, ale aktivní pan startér nám podal kartu v 57. vteřině! To jsem sotva zaregistroval, takže první reakce byla, že jsem řekl: „No, its not possible, i am not ready!“ Následovala odpověď v podobě nekonečného italského monologu, který známe všichni, kdo jsme se kdy pokusili cokoli vykomunikovat s Italem nedotčeným cizími jazyky. Vodopád slov, ruce do špetek, rozumíte prd!

Po pár našich marných pokusech o konverzaci v angličtině se začalo telefonovat na všechny strany. Vypadalo to, že se situace konzultuje snad i s Berlusconim a Vatikánem a celkový dojem z atmosféry byl zhruba takovýto – kvůli nám se zruší celý závod a Loeb pojede s brekem domů, že si kvůli Prokopovi s Tománkem málo zazávodil... Stačilo přitom jen přepsat kartu a poslat nás další minutu... To se mu ale zjevně nechtělo a svolil až po 4 minutách naprosto stejným způsobem. Ale to jsem už čekal a byl před každou celou minutou připravený jako gangsterské auto před bankou. Odstartoval jsem do RZ ještě s otevřenými Jendovými dveřmi, jakmile nám dal výkaz. 3 vteřiny před startem - dokonalá koncentrace…

Tím to ale zdaleka nekončilo - startér zjevně nepochopil, kde se stala prvotní chyba a celou věc oficiálně oznámil. Další průběh už je popsán ve FIA zápisu. K tomu jsme ale měli výhradu, že jsme dostali obrovskou penalizaci bez našeho předvolání a vyslyšení naší verze. Trest přišel přímo od ředitele soutěže, který na to má právo, ale nám se takový postup zdál, mírně řečeno, necitlivý. V našem týmu se začaly vařit velké emoce a v sobotu odpoledne, po všech těch požárech mi docela slušně bušilo ve spáncích. Závodit se mi už vůbec nechtělo, jen rychle do servisu, vletět na ředitelství a... ...zadělat si na nějaký pořádný malér. Naštěstí měl přejezd 2 hodiny a já při té nekonečné motanici horama jaksi vychladnul.

V servisu nám lidé od Fordu řekli, ze proti řediteli soutěže nemáme žádnou šanci. Za pouhou možnost předstoupit před komisi zaplatíme poplatek 1000 eur, nic nevyřešíme, jen si vylejeme zlost a naděláme si problémy! Za tisíc éček si člověk může užít i lepší zábavu... Quirin, náš týmový manager, byl ale tak rozjetý, že ho ani Malcolmova rada neodradila a celou noc smolil dopis pro stewardy se žádostí o dodatečné slyšení! Jeho německá důslednost se vyplatila a dopis obsahoval tolik faktů, že případné odmítnutí naší výpovědi by bylo absolutním pohrdáním a byli jsme dokonce odhodláni opustit šampionát... Ale „přepište dějiny(!)“, zabralo to a bezprostředně po cílové rampě jsme šli na kobereček. Zbytek už je také v oficiálnim zápisu. Ještě když nám zrušení penalizace oznamovali, tak jsme tomu nevěřili. Snad jsme měli štěstí na rozumné stewardy, kteří byli schopni objektivně posoudit fakta, kterými jsme je zasypali, snad potřebovali ten den udělat nějaký dobrý skutek a padlo to naštěstí na nás. Musím říct, ze bych na vložkách napříště raději závodil, než si v hlavě sumíroval řeč u případné obhajoby.

Velká část našich emocí pramenila z toho, ze 2 konkurenční týmy sepsaly dopis, kterým apelovali na pořadatele, aby náš „prohřešek“ řešili. Když jsme se jich přímo zeptali, jestli je to nový prvek, který chtějí vnést do šampionátu, ve kterém doposud panovaly v podstatě idylické vztahy, tak se ohradili, ze nešlo o formální protest, ale pouze o dotaz. Aby věděli, jakou mají nastolit taktiku svým jezdcům… Něco jako „Jak moc potrestáte XY za to a to, což by se podle nás trestat mělo? Ať můžeme určit taktiku….“ Obzvláště posádka startující v inkriminovaný okamžik za mnou do toho šla opravdu „přes mršáky“ a obešla celé pole SWRC, aby se proti nám všichni spojili. Všichni nám to řekli a vyhnali je! Udělal to pouze jiný, vysoce profesionální tým, od kterého bych nečekal, že bude mít potřebu se k něčemu podobnému uchylovat. Žil jsem navíc v domnění, že naše vztahy jsou na vysoké sportovní, ne-li dokonce přátelské úrovni. Určitě by to vystačilo na další článek, ale raději na to necháme být, je vidět, že se už hraje velká hra, kde jde přátelství stranou. Škoda, bude se mi po „starých dobrých časech“ stýskat…

PS: mrzí mě, že už podruhé Nasser přišel o podium kvůli rozhodnutí u zeleného stolu!

shifty - Ahoj Martine, předně gratuluji k super výsledku na Sardinii a k výbornému průběžnému vedení v kategorii SWRC. Chci se zeptat, jak vidíš svoje letošní šance na konečné umístění v šampionátu a na zisk titulu? A co říkáš na návrat Mini a Volkswagenu do MS? Díky, zdravím a držím palce!

K Mini a VW - je to podle mě poslední šance WRC, jak zabojovat o diváka a dokázat, že patří na výsluní motoristických disciplin! Bude to velká motivace pro Ford a Citroen na sobě pracovat a investovat do prezentace. Samozřejmě vypadá lépe, když porazíte tři než jednu značku. A tu přirozenou řevnivost, která panuje mezi Francouzi, Angličany a Němci, bych také vůbec nepodceňoval. Pro jezdce bude několik dalších volných míst a pro diváka možná změna v tom, že nebude jen čekat, jestli Loeb zase vyhraje a jestli fandit jemu, protože je fakt dobrej nebo radši dělat rebela a fandit jezdcům Fordu, které dle statistik posledních let vyhrávají jen tu a tam, ale o to víc to potěší. Když bude 10 placených továrních jezdců, kteří mohou dovézt místo auta třísky a neřešit, že je to možná konec kariéry, tak uvidíte ty výkony a emoce jako dřív, tomu věřím! Samozřejmě je tady rozdíl, jakým Mini a VW pracuje, ale v rally se nedají věci naplánovat jako v F1 a mnoho může jezdec ovlivnit přímo na trati. Další tovární vozy můžou znamenat i další národnosti pilotů ve špičce, tím pádem fanouškovská základna a snad i média zastoupených zemí. Z tohoto pohledu je nástup VW, za kterým přicupitají německojazyčná média, učiněným požehnáním.

Náš průběh šampionátu je zatím skvělý i se všemi problémy a peripetiemi, které jsme už zažili. To sport prostě přináší. Od Mexika jsme toho tolik nečekali a nakonec to vyšlo i bez našeho přičinění. Ukázalo nám, co změnit abychom mohli bojovat o vítězství. Na druhou stranu na Sardinii jsme byli velmi motivovaní a připravení bojovat. Z minulých ročníků jsme věděli, že tento ostrov nám prostě sedí a jsme schopni podat velký výkon. V pátek jsme cítili formu a věděli, ze máme rytmus a tempo, kterým můžeme bez problémů s kýmkoli bojovat. Technika měla tentokrát nejspíš jiné představy, ale pořád jsme přesto bojovali.... Škoda, na Sardinii jsme si věřili, mohlo to být podstatně lepší, měl to být závod, na kterém jsme si chtěli připsat nějaké ty plusové body a přesto nakonec musíme osudu děkovat za to, že jsme dopadli tak, jak jsme dopadli. Řecko budeme muset také odjet v obdobné euforii, doufat, že nás Fiona tentokrát podrží a nějaký ten potřebný náskok si vyjedeme tam. Protože pak přijde Finsko, kde bych měl podle všech teoretických předpokladů dostat od severských kolegu pěkný wix… Zkusím ale potrénovat na South Estonia Rally, abych dostal horizonty trochu do krve (bohužel bez Jendy, který se bude natřásat v SUV na Silkway Rally) a kdo ví, třeba se seveřani příliš namotivují, tu a tam vyrobí chybku a my dostaneme šanci! Na asfaltech budeme muset asi dotahovat co půjde, bude to vabank a loni se nám na nich bohužel moc nedařilo. Snad něco ještě na testech a na motokáře naženu… Prostě tomu věříme, makáme co to jde a máme motivaci jako nikdy před tím!

Shacki - Na Monte Lernu jste skočili docela daleko - pamatujete, kdy jste kde skočili úplně nejdále?

Mě to nepřišlo tak daleko, spíš vysoko a pak hurá čumákem do země. Chudák Fiona, už jsem tam skákal tolikrát a zase jsem to neodhadl! Všem jsem tvrdil, ať tam ani nechodí, že se ani neodlepím od země… Mnohem lepší jsou skoky ve velkých rychlostech, kdy se auto nezastaví ve vzduchu, ale dopadá hezky na všechny čtyři. Samozřejmě nejvíc a nejlíp se skáče ve Finsku, ale tam je to takovej fofr, že je auto stejně pořád ve vzduchu a jestli to skočí 3 nebo 30 metrů vůbec neřešíš a srdce Ti rozbuší jen skoky, které nečekáš nebo tě něčím překvapí! Nám se to stalo loni. Na nové RZ jsme nějak neodhadli v rozpisu jeden horizont na šestku v omezovači a navíc tam byli čeští fanoušci s obří vlajkou. Fiona skočila ukrutně daleko a hlavně natolik nakloněná na moji stranu, že jsem koukal na Jendu jak kdyby seděl o patro výš! Ten infarkt jsem rozdýchával až do cíle RZ a jak jsem ty Čechy proklínal… Takhle se nechat vybláznit! Druhý podobný zážitek mám z Argentiny. Kdysi, když jsme jeli rz v nějakých plantážích se jelo pořád jen rovně a naplno. Nedalo se tam vůbec orientovat a v tom se náš Myšák i přes svou váhu vznesl a nekonečně dlouho nechtěl přistát! To bylo fakt nejvíc, ale pamatuji si jen tu ránu po přistáni a tu obrovskou masu diváků, která tam čekala na podobné exoty jako jsem byl já. Rozhodně se v tom terénu orientovali podstatně lépe než my! Obecně - s C2 se skákalo hodně blbě kvůli většině váhy na předku a to se skok změnil v řícení se střemhlav a jistotě, že něco rozbiješ. Mitsubishi je zase tak těžké, že přistáni jsi vždy cítil v dorazech tlumičů a vypadalo to, ze vyskočí z karoserie. Zato Fiesta skáče perfektně a většina skoků se dá držet! Jen je to oproti minulosti nezvyk... Ale otrkávám se...

jonas3 - Jak probíhá rozhodování, jestli po zjištění požáru na voze zastavíte nebo ne? Kde a jaká je ta hranice, je to velikost požáru, vzdálenost do cíle nebo jen prostě to, že z kabiny ještě vidíte ven? Díky.

Jóóó, kdyby to byl nějaký sofistikovaný rozhodovací proces, to by byla paráda. Na Sardinii to byla moje první zkušenost s ohněm a musím říct, ze proti němu nemáme žádnou šanci. První požár vypukl 500m před cílem RZ a po 30km jízdy naplno je člověk sám tak rozpálený a plný adrenalinu, ze vám některé věci moc nedocházejí. Takže i když jsem viděl, jak mi hoří plamen pod nohama, z tunelu se valí kouř, Jenda stále opakuje „ne,ne,ne“ a displeje ukazují hodnoty, jak v raketoplánu (protože se všechny čidla spálily), tak jsem přesto měl pocit, že to nějak do cíle dotáhnu. Měli jsme štěstí, do cíle přijeli s otevřenými dveřmi a hned vyskočili.. Ale pak to teprve začalo - uhasili jsme to poprvé a co teď? Adrenalin ještě fungoval, takže jsme do toho znovu hupnuli a jeli na další start, který byl jen 1km daleko. Jasně, že to blaflo znovu! Další hašení trvalo moc dlouho - prvnímu hasiči nešel hasící přistroj, další doběhl až za pár minut odněkud z erzety! To bylo nakonec naše štěstí, protože co mohlo v tunelu, kam stříkal servo olej shořet to shořelo..

Po uhašeni jsme na prchavý okamžik dostali rozum a rozhodli se odstoupit. Pak se ale soupeři blížili na start, nějak nám to přišlo líto a já dostal bláznivý nápad - nechat dohořet, co půjde a vyrazit dál. Dal jsem plný plyn, aby vše ze serva vylítalo ven , Jenda to s hasičem pohasili, my skočili do toho našeho plamenometu na kolech a vyjeli jsme do RZ s plánem, že zkusíme přinejhorším dojet do dalšího radio-bodu kde jsou i hasiči. Jenda měl mezi nohama tasený hasičák, takže jsme znovu nabyli pocit neporazitelné azbestovosti! Následovaly ještě malé dohady se startérem a vedoucím RZ, kteří ten optimismus nesdíleli, ale namítli jsme, že je to náš boj a bylo po diskusi. Vzájemně jsme se sice s Jendou ujistili, že není moc dobrej nápad vyrazit s ohněm pod zadkem, že nám to oběma přijde tak trochu jako pitomost, ale to už jsme frčeli... Takže vidíte, že to je místy o všem jiném jen ne o rozumu! Ale to se o rally přece ví!

V neděli, když nám chytl kufr, dým se valil do auta a já zase slyšel to Jendovo důvěrně známé „ne,ne,ne“ to bylo podstatně dál do cíle. Tentokrát jsem poslechl a zastavil, protože se už fakt nedalo dýchat a otevřené dveře nepomáhaly. Ale zase ten potvora závodní adrenalin - nechali jsme chvilku dohořet, otevřeli kufr, aby to za jízdy větralo, skočili do auta a pokračovali v RZ s vidinou, že kdyby nám zrušili penalizaci tak budeme stále před Nasserem. Ve dvou brodech jsme přizastavili a auto dohasili. Asi po této zkušenosti budeme apelovat na povinné zařazení brodu do každé RZ... Zkušenost je taková, že s tímhle živlem se nedá smysluplně bojovat a sebevětší zarputilosti ho fakt nepřemůžeš. V našem případě to tentokrát byla jen kombinace trošku praštěných nápadů a obrovské porce štěstí.

maevad - Jak na Tebe působili na Sardinii čeští fanoušci? Bylo jich dost nebo jsi čekal větší podporu?

Kdybych si snad stěžoval tak by to hraničilo s rouháním! Nedokážu v žádném případě počítat, jestli bylo Čechů u trati více nebo méně než v předešlých ročnících, ale vidět byli. A pořádně! Moc si té podpory vážíme. Všichni vynaložili svůj čas, peníze, energii, aby se dostali přes půl Evropy. Vím, že hlavně proto, aby viděli v akci „velké kluky“, což je ohromný zážitek, ale pokud jsme my s Jendou taky jedním z argumentů, proč se tam vydat a fandit u trati pak jsme moc rádi! Jsem sice pověstný tím, že na trati okolí skoro nevnímám, ale je fakt, že české vlajky a reakce českých fandů přehlédnout nejde.

Často se mě lidé ptají, jak vnímám, že někteří fanoušci radši straní škodovkám s cizinci za volantem. Jestli to pociťuju nějak nepříjemně. Nejsem tak nafoukaný, abych si myslel, že budu sympatický všem. Ale když pojedeme s takovým nasazením, jako na Sardínii, snad nás dokáže ocenit i ten nejzarytější „antiprst“. Vždyť jsme koneckonců na stejné lodi – všichni milujeme rally. A o tom to je!

Všem fanouškům děkuji a o spoustu aktuálních informací ze zákulisí se s nimi budu dále dělit na Facebooku „Martin Prokop a Jan Tománek“