„A čti mi to hodně nahlas !“

Tomáš Singer je jedním z nejzkušenějších českých spolujezdců. Na svém kontě má více než sto startů, byl členem týmu Škoda Motorsport a tvořil posádku například s Jindřichem Štolfou. Od roku 2007 ale závodil například i s Jiřím Skoupilem, a tak jsme jej nechali zavzpomínat na jezdce, s nímž odjel 16 společných závodů, který byl jeho přítel, a který zahynul při nehodě na Rallye Šumava minulý týden.

„Já už se ani přesně nepamatuji, jak my dva jsme se k sobě s Jirkou do auta dostali. Nějak nás na sebe nakontaktoval pan Svoboda z Roto týmu. Odjeli jsme spolu hodně závodů a jedním z nejhezčích okamžiků a úspěchů, který jsme spolu dosáhli, bylo to, že jsme na Barumce vyhráli IRC ve dvoukolkách. Nebylo to snad ani tím, že jsme byli nejrychlejší. To Jura s humorem sobě vlastním okomentoval: „Podívej se na ty chudáky. Dojeli před náma, ale my máme mnohem hezčí pohár…:)My jsme dojeli tehdy tuším pátí, ale do IRC se počítaly jen značky Honda a Fiat a všichni před námi jeli se značkami, které nebodovaly.

S Jirkou Skoupilem byla při tréninku sranda. Byl to určitě hodně soutěživý typ. Jak on sám říkal, tak toužil po těch „kalíškách“ a jet jsme museli tak, „aby byly ty kalíšky“…tím myslel poháry. Byl jsem hrozně rád, když jsem byl loni na Šumavě u toho, kdy poprvé vyhrál s S1600. Byla to paradoxně pro Jirku ta nešťastná Šumava. Tehdy z toho měl obrovskou radost, protože měl hodně „kalíšků“…

Měl takový rituál, kdy mi před každou rychlostní zkouškou říkával: „A čti mi to hodně nahlas !“ První, co Jirku vždycky po dojetí do cíle vložky zajímalo, bylo, jak jeli jeho soupeři. Měl určité kamarády-soupeře a s těmi se poměřoval a hecoval. Mezi ně patřil zejména Vlčák (Jirka Vlček). Ti se spolu neustále předháněli a hecovali. Jeho velkým soutěžáckým vzorem byl Pepa Sedláček. Jirka Skoupil si Pepy Sedláčka hodně vážil, a byl přesvědčený o tom, že Pepa je hodně dobrý pilot, což je samozřejmě pravda. Obdivoval, jak Pepa Sedláček dovede skvěle zajet rychlostní zkoušku v noci. Po Pepovi závodil i s autem, kterým byl Nissan Almera GTI z týmu Roto. To byl takový zvláštní paradox. Jirka si k tomu autu udělal takový vztah, že když jsme spolu jeli s Fiatem S1600, který byl o jednu generaci modernější a rychlejší auto, tak Jirka vzpomínal a říkal: „ S Almerou bych tady byl rychlejší…“ To už se skutečně jednalo o lásku k autu, která vyústila v to, že si Jirka tu Almeru z Roto týmu koupil, když se dozvěděl, že ji tým chce prodat. Nechtěl, aby s ní jezdil někdo jiný…:) Almeru si nechal částečně ode mě a částečně od Luďka Svobody – šéfmechanika Roto týmu přestavět do úplně nové karoserie a zrepasovat. Strašně se těšil, že se s tím autem někde jen tak pro radost sveze, a že si ho někde postaví a bude se na něj pro radost chodit koukat. Almera byla určitě jeho nejoblíbenější auto.

Jirka byl velký patriot a měl rád závody, které byly blízko Olomouce, odkud pocházel. Hodně rád jezdil i do přerovské rokle, kde se na autokrosové trati proháněl se svojí Fabií. Stále mluvil o tom, že se tam půjde jednou svézt na „Evropu“. Stejně tak nikdy nemohl vynechat závody do vrchu ve Šternberku na Ecce Homo. To byla jeho další vášeň. Odešel člověk, který rally hodně obětoval. Byl to na jednu stranu tvrdý a úspěšný podnikatel, ale když sedl do auta, byl z něj malý kluk, který měl radost ze všech těch věcí kolem. Obdivoval jsem na něm to, že před závodama nebýval ani moc nervózní. Byl dost sebekritický a nikdy si nestěžoval, že auto nejede.

Zpráva o smrti Jirky mě zastihla naprosto náhle a nepřipraveného. Když jsem na třetí RZ, kde jsme se byli dívat, zaslechl informaci o tom, že na Korábu došlo k tragické nehodě, nevěděli jsme jméno ani posádku, vůbec mě nenapadlo, že by mohlo jít o Juru. Jura málo boural…Měl jsem v pátek v Klatovech ještě povinnosti a bohužel jsem se s Jirkou ani nestačil pozdravit. Myslel jsem, že se potkáme v prvním servisu, ale už jsem to nestihl…Jura mi bude chybět.“

Článek je uveřejněn v magazínu Sport Motor News 6-2011, který si zdarma můžete stáhnout ZDE