Jestliže je únor v půli, je dobré být v Belgii

V nadpisu jsem použil parafrázi titulu jednoho amerického filmu. Zdál se mi docela příhodný a protože mě nic lepšího nenapadlo, tak jsem ho prostě ukradl. Snad mi to projde. Ostatně, kradou se dnes beztrestně cennější věci a na vyšších úrovních, tak co. Titulek ale neplatí všeobecně. Je určen těm, kteří se dodnes touží podívat na vozy a jezdce, které jim minulý režim shlédnout nedopřál. A i s tou Belgií to je všelijak. Centrum soutěže a její trať leží ve Valonsku, o kterém obyvatelé Vlámska říkají, že to Belgie není. A pak se v tom vyznejte.

Odjet do Belgie a konkrétně do Spa-Francorchamps na Rallye Boucle de Spa Historique Legend, se dnes zdá být snadné. Zájemců o účast se najde dost, variant pobytu několik a tak se stačí domluvit. A to může být kamenem úrazu. Čím početnější skupina zájemců, tím obtížnější domluva. Tříměsíční plánování se může rozplynout stejně rychle, jako obláček páry z výfuku nezahřátého motoru. Jste-li ale odhodláni těch tři sta šedesát přihlášených aut vidět, nedáte se odradit a bleskově poskládáte další, tentokrát minimalistickou alternativu.

Lázně Spa si svůj melancholický ráz uchovávají i během konání soutěže a ve stejném rozpoložení jsou i pořadatelé, kteří komunikují takřka bez výhrady francouzsky. Program soutěže s časovým harmonogramem vydávají v pozdním pátečním odpoledni. Text je naštěstí dvoujazyčný. Pro ty, kteří neumí francouzsky, je k dispozici vlámština. Rozpis začíná sobotní zkouškou číslo tři. O RZ jedna a dvě nenajdete nikde ani zmínku. Později v televizi zjistíte, že už v pátek se kdesi cosi za tmy jelo a ještě později, že ve čtvrtek byl na stejně neurčitém místě a v neznámém časovém rozmezí jakýs takýs “shöeckedown“. Nic se nedovíte ani od pána s dobrosrdečným úsměvem a s mysliveckým kloboučkem, kterého obtěžujete svojí primitivní angličtinou, aniž byste tušili, že mluvíte s Willy Luxem. Vzdejte své snažení a zapomeňte na informační chaos. Příjemné je procházet se v podvečer lázeňskou kolonádou a potkávat Heninga Solberga v roztřepaných džínách a kožené bundě, elegantního Denise Giraudeta, v družném rozhovoru korzující pány Blomquista a Waldegärda, nebo stále se usmívajícího Bruna Thyriho. Pokud neodoláte pokušení pozdravit je pokývnutím nebo nesmělým “hallo“, buďte si jisti, že vám skoro vždy pozdrav s úsměvem opětují. Nemají potřebu hrát si na mistry. Oni mistry jsou.

V obřím vytápěném stanu na konci kolonády začíná avizovaná autogramiáda dvaatřiceti nejznámějších soutěžících, ke které pořadatelé vytiskli plakát s jejich portréty. S odstraněním zátarasy oddělující diváky dychtící po podpisech od aktivních aktérů nezačíná předpokládaná bitevní vřava. Pořadatelé rozdávají prvním několika desítkám čekatelů podpisové archy a ti s nimi v klidu postupují podle dlouhého stolu, fotografují s hvězdami rallye svoje ratolesti a děkují za autogramy. Jen jeden návštěvník působí něco málo vzruchu, když na konci uličky odmítá vyjít ven a chce se vrátit, aby mohl vyfotografovat to, co při sbírání podpisů nestihl. V tom mu pořadatel brání tak dlouho, až nešťastník rozepíná bundu, argumentuje emblémem Rallye Bohemia na svojí mikině a vykřikuje na překvapeného strážce pořádku jména Munster, Soulet, Snijers a Droogmans. Argumenty mají na pořadatele těžký dopad a ten rezignovaně mávne rukou a dál se pomatencem hovořícím řečí pro něho stejně podivnou, jako je pro nás vlámština, nezabývá.

Obrovské množství aut je rozděleno na kategorii Legend a Classic. Zatím co prvně jmenovaná startuje do sobotní RZ Basse-Bodeaux v 11.00 hod, druhá má stejnou trať na programu v 16.02. Tak to v rozpisu stojí bílé na černém. První předjezdec projíždí v 11.31 hod. Zkouška je okruhová. Kdyby vám belgický fotograf ukazoval, že každé auto pojede okolo vás dvakrát, nevěřte mu tak docela. Některá projedou jednou, některá třikrát, ale hlavně obě kategorie dohromady. Poslední auto mizí z dohledu, když hodinky ukazují něco málo po třetí. Napadne vás možná, že stihnete test Stoumont, na který je to asi deset kilometrů a kde startuje první auto kategorie Classic v 15.04 hod. Celkem rychle se na kýžené místo přesunete, abyste zjistili, že okolo vás dojíždí konec startovního pole s čísly vysoko nad tři sta. Ani to vám ale náladu nezkazí.

Výlet do Belgie na Legendy stojí za to a umocnit ho můžete návštěvou okruhu ve Francorchamps. Tam si při troše drzosti prohlédnete staré boxy, zatáčku Eau Rouge, část zázemí okruhu, úsek Blanchimont a povozíte se výtahem, kterým jezdí do svých VIP pozorovatelen majitelé cirkusu F-1 aniž by při tom vystoupili ze svých limuzín. V nedalekém Stavelotu v objektu zvoucím se Abbaye je muzeum okruhu. K jeho návštěvě budete místo drzosti potřebovat několik Euro. Ale věřte, to se vyplatí.