Pohled do autokrosu: Vlasta Burian

Svoji premiérovou kompletní sezónu v autokrosovém MMČR zakončil Vlasta Burian (16. 4. 1981) s vynikající bilancí. Vedle titulu národního mistra Divize 5 obsadil druhé místo ve sloučené mezinárodní Divizi 1+5 a navrch přidal stříbro v Zóně Střední Evropy. Na vyhlášení v polském Krakově, kterého se účastnil i prezident FIA Jean Todt, si tak mohl užít vynikajících kulinářských specialit a spočinout pohledem na krásných hosteskách. Přestože odchovanec trabantcrosu nyní spolu se svými mechaniky intenzivně pracuje na přípravě fabie pro sezónu 2011, v níž chce na předešlé úspěchy navázat, udělal si čas na povídání pro server ewrc.

Motoristické začátky

„Jelikož máme základnu nějakých dvacet kilometrů od sedlčanské kotliny, začínal jsem roku 2001 v tamních krajích tehdy velmi populárním trabantcrosem. O závodech trabantů jsem se dozvěděl náhodou z plakátu. Jel jsem se na ně podívat, zaujaly mě, a jelikož jsem doma jednoho trabanta měl, rozhodl jsem se zkusit štěstí. Okamžitě mě závodění nadchlo a zvrhlo se to až do dnešní podoby:-) Od roku 2004 jsem se podílel i na spolupořádání. Ročníky 2005 a 2006 jsem vyhrál. Zapsal jsem se tak mezi odchovance, jako například Petr Turek a Jan Matušinec. To už ale vzhledem k úbytku startujících nebyl klasický trabantcros, nýbrž kategorie trabant v rámci hobbyautokrosu. V době mých začátků do jednotlivých závodů startovalo i šedesát aut. Dle vyprávění pamětníků jich bylo v roce 1997 dokonce rekordních sto dvaačtyřicet. Sezóna čítala i deset podniků a vedle Sedlčan jsme závodili i na dalších tratích známých z velkého autokrosu – v Nové Pace, Poříčí, Humpolci či na rallycrosové Sosnové. Parta byla vynikající. Některé týmy zpočátku nasazovaly více jezdců – prim hrály především Elán Mšené Lázně a parta okolo Miloslava Fouknera, každý disponující dokonce sedmi auty. Právě oni určovali i technický vývoj. Doba, kdy stačilo trabanta natankovat a jeho hodnota se tím ztrojnásobila, však i zde končila. S aut se staly plnohodnotné závodní speciály s kompletně předělanými motory na sedmdesát koní, upravenými převodovkami s uzávěrkami diferenciálů, předělaným podvozkem, závodními pneumatikami apod. V přímé úměře s technickým posunem aut a úbytkem „sériáků“ počet startujících postupně klesal.“

Přestup do velkého autokrosu

„Po dvou titulech mezi trabanty se nedostávala správná motivace a zatoužil jsem po přestupu výše. Odchovanec trabantcrosu Lubor Zívr už tehdy úspěšně závodil v autokrosové Divizi 5 s felicii pick-up 4x4 s motorem 1,8 turbo z octavie a já se rozhodl jít v jeho stopách. Vsadil jsem však na fabii. Koupil jsem jí v rozestavěné fázi. Kastle již byla zbavena nátěru a opatřena hlavním obloukem rámu. K tomu jsem na paletě dostal motor s převodovkou a v krabici polovinu dílů – nějakou poloosu a nějaký kablík elektriky. Než auto poprvé zavrčelo, čekalo mě a šéfmechanika dva a půl roku práce. První ostrý test proběhl v pátek před závody v Poříčí. Po zjištění, že technika se nezastavila ani po dvaceti minutách, jsem se rozhodl startovat. Večer jsem vyrazil na otočku do Plzně půjčit si homologovanou kombinézu od firmy Speedpro a v sobotu ráno hurá na závody. Nejdůležitějším zjištěním bylo, že auto prošlo i přes drobné závady technickou přejímkou. Samotný závod i nadcházející dva podniky roku 2009 jsme pojali jako testovací. Postupně jsme zkoušeli nastavení a dolaďovali detaily, na které lze přijít pouze při závodním tempu.“

Vynikající vstup do první kompletní sezóny

„V zimní přestávce jsme využili poznatků z předchozích testovacích podniků k vyladění auta. Předně jsme přemístili intercooler dopředu k nárazníku a chladič na vodu dozadu do kufru. Dále jsme upravili zadní tlumiče a minimálně dalších deset detailů. Na úvodním podniku v Nové Pace nás potrápil motor. Šel jen na tři válce a my ne a ne zjistit příčinu. Nakonec jsme jí odhalili až v úterý po závodech. Na prodloužení cívky ke svíčce byla milimetrová prasklinka a tím docházelo ve vysokých otáčkách k jinému kostření oproti normálu. Pouhý týden po Pace následoval Přerov. Zde jsme konečně prokázali potenciál našeho motoru, vyladěného Michalem Vojáčkem, majitelem firmy www.profituning.net, známým z chip fora jako MVolesko. Po zisku třetí příčky nás někteří dokonce podezírali z montáže jiného, silnějšího motoru. Na přerovské trati jsem startoval poprvé a nadchl mě legendární skok Mamut. Ve finálové jízdě jsem však trochu přehnal nájezdovou rychlost a doletěl málem až dolů. Neusínali jsme však na vavřínech a před Humpolcem získali úpravou stálého převodu u pana Sixty lepší akceleraci. Ta byla znát hned v úvodní rozjížďce, kterou jsem vyhrál před Miroslavem Neumanem s mitsubishi a Dušanem Horčičkou s ex-Brožkovým focusem. Všichni žasli ještě více než v Přerově:-)“

Mistrovský titul

„Čtvrtý podnik sezóny v Dolním Bousově jsem v sobotu zahájil kolizí hned v první rozjížďce shodou nešťastných okolností. Po špatné volbě pneumatik jsem se na uklouzané a blátivé trati nevyvaroval jezdecké chyby. Ohnul jsem nápravnici, zničil rameno a těhlici. Museli jsme opravovat dlouho do noci. Mechanikům jsem vše vynahradil finálovou jízdou. V ní jsem se z poslední řady probojoval až na bronzovou příčku a stanul na pódiu vedle vítězného Daniela Landy. Poříčí bylo asi nejsmolnějším závodem roku a vyhrál jsem zde leda tak závod o zlomenou poloosu. Příčinou bylo nedoladěné zavěšení na pravé straně vpředu i vzadu. To mě ve finále stálo třetí příčku. Dokroužil jsem jako pátý, se ztrátou jednoho kola na vítězného Petra Svobodu s lancerem. V Přibicích byl již počtvrté v sezóně závod ovlivněn počasím a všudypřítomným blátem. Díky němu nabraly tréninky velký časový skluz a první rozjížďky byly přesunuty až na neděli. Ráno poslali naši divizi na neprohrnutou trať plnou louží jako první a bez seznamovací jízdy. Vydal jsem se na ní přes startérův zákaz a vykoledoval jsem si napomenutí. Pomohlo mi to však, na rozdíl od některých soupeřů, uchránit se před rozbitím auta. Pak už trať postupně vysychala a bylo možné závodit. Po startu z první řady jsem se držel na třetím místě za Neumanem a Horčičkou, pilotujícím fabii půjčenou od Honzy Bartoše, jenž se s ní účastní Mistrovství Evropy. Nechával jsem si za nimi taktický odstup v předtuše, že se něco semele. A to se také stalo. V předposledním kole se Horčička pokusil o útok, dostal se mimo trať a místo posunu na první příčku dojel až za mnou třetí. Tím jsem získal své nejlepší umístění ve spojené divizi 1+5. Závěrečný podnik – naše domácí Sedlčany – se pořadatelsky vůbec nepovedl. Nechtěli jsme však zklamat diváky a tak jsme od druhé rozjížďky závodili naplno. V té třetí jsme zariskovali, obuli suché gumy a zvítězili. Ve finále zlobil startovací systém a mylně signalizoval snad deset ulitých startů. Odstartovali jsme až po jeho vypnutí, což dodatečně nikdo nepřiznal. Byla to však jediná možnost, jinak bychom tam stáli dosud:-) Postoupil jsem na třetí příčku a snažil se dotírat na Plichtu se subaru, ale on mé útoky úspěšně odrazil. Bronzem jsem nicméně potvrdil zisk titulu mistra České republiky v D5 a vicemistra v D1+D5.“

Maggiora předznamenala setkání s Jeanem Todtem

„Závěr sezóny jsme si zpestřili zahraničním startem a vydali jsme se na legendární trať do italské Maggiory. Díky bodům z Přerova a Poříčí se mi totiž naskytl skvělý bonus – možnost stát se vicemistrem Zóny Střední Evropy. Opět jsem si „užil“ bláta, které vyschlo až na finále. Ještě horší byla první větší porucha – odešla sériová druhá rychlost v převodovce. Kvůli bodovému zisku jsem však závod obkroužil a radoval se z kýženého výsledku. Po skončení sezóny jsme tak absolvovali hned dvě slavnostní vyhlášení. Na to domácí do Humpolce vyvedl celý tým i své něžné polovičky, aby si také něco užily a oslavily perfektní sezónu. Třešinkou na dortu byl večírek v krakovském čtyřhvězdičkovém hotelu, jehož se zúčastnil i prezident FIA Jean Todt. Vše bylo na špičkové úrovni. Menu obsahovalo šest chodů jídla, všude bylo mnoho krásných hostesek, prostě vše, jak má být.“

Oblíbená trať

„Jednoznačně novopacká Štikovská rokle. Tak nějak si představuji ideální autokrosové prostředí a podmínky. Vše je na naprosto skvělé úrovni. Oceňuji též, že auto není ze samotné trati dobité. Svým profilem, tradicí a pouhou hodinou jízdy autem od mého domova je mi sympatické také Poříčí. Nejlepším skokem pak je bezesporu přerovský Mamut. Na něj se už moc těším a doufám, že tentokrát ho ramena i nápravnice přežijí:-) Specifická je italská Maggiora. Je to taková placka a připomíná spíše plochou dráhu. Neustálá jízda bokem v zatáčkách mě však také zaujala.“

Úpravy tratí

„Samozřejmě vím, že vytvořit ideální povrch je velmi obtížné a nelze se zavděčit všem. Přesto by pro pořadatele jednotlivých podniků měly být dané standardy na techniku upravující trať. Seznam by například mohl čítat jeden válec, dva nebo tři bagry, odtahové traktory a cisterny na kropení. K ní by pak mohl být přiřazen jeden závodník, znalý specifik trati. Více než jedno pokropení prašné trati prodlužuje mnohem více čas odtah kolizí zaviněných neviditelností. Samozřejmě se to musí dělat s citem, protože někdy po nájezdu kropiček nejenže není vidět (tentokrát kvůli loužím), ale nejde ani brzdit. Chce to prostě dělat s citem. Myslím, že by se tím kvalita úpravy tratí výrazně zlepšila a ubylo by zbytečných konfliktů. Vždyť i my – jezdci – musíme naše závodní speciály připravit dle přísných a důkladně kontrolovaných kritérií.“

Učitelé, rádci, vzory

„Pro náš tým je velkou ctí být v depu ve společnosti takových es, jakými jsou Jaroslav Hošek, Petr Bartoš, Petr Turek, Ladislav Brožek, Roman Kalvoda, Jaromír Štětina či Roman Keřka. Pořád si nemůžeme zvyknout, že si s některými z nich už tykáme. Docela jsme se skamarádili s Petrem Bartošem. Těší nás jeho sdělení, že dokonce občas zavítá na naše teamové webové stránky (www.burianvlasta.cz) a diví se, jak mohu s naší fabií konkurovat silnějším vozům Divize 1. Už v začátcích s trabantem mi radami pomáhal Standa Bous, se kterým spolupracuji dosud.“

Můj tým

„Největší podíl na úspěších současných i těch s trabantem má šéfmechanik Pavel Skalický. V jeho dílně se nachází celé týmové zázemí a bez něj by ani závodění na současné úrovni nebylo možné. Dalšími mechaniky jsou Tomáš Durdil a Karel Nájemník, který má zkušenosti i s mercedesem DTM Antonína Charouze. Všichni tři společně jsme se potkali v trabantcrosu nejprve jako soupeři na trati, poté jsme se seznámili v depu a nakonec vytvořili společný tým. Všichni bydlí na Dobříšsku, já tam o víkendech dojíždím, tak k sobě máme blízko. V nadcházející sezóně přibude určitě další mechanik a navíc máme ještě jednoho zájemce. Jsem moc rád, že se podařilo vytvořit tuhle skvělou partu. Díky kluci. Závodění v MMČR by samozřejmě nešlo provozovat bez podpory reklamních partnerů. Těmi našimi jsou hlavně Autoopravna Pavel Skalický, stavební firma Horkon.cz, firma vodovody.hyperlink.cz, Autobazar Vega-Dobris.cz. Všem moc díky za podporu.“

Čas a finance

„Pracuji jako technik na bytových objektech ve stavební firmě. Většinu svého platu investuji do černé díry jménem autokros. Taktéž většinu víkendů obětuji svému milovanému sportu a trávím je v garáži přípravou či opravou auta. Na rodinný život tak moc času nezbývá, což bych ale už rád změnil:-).“

Názor na rallye

„Soutěže považuji po formuli 1 za vrcholnou disciplínu motoristického sportu. Sleduji je ale spíše prostřednictvím médií, než že bych je nějak často objížděl. Na to totiž nemám vzhledem k vlastnímu závodění čas. Na rallyový start bych si samozřejmě troufl, ovšem pouze za volantem – horké sedadlo by nebylo nic pro mě:-) Stojím však nohama na zemi a tak dobře vím, že na soutěže finance nemám.“

Plány do budoucna

„V roce 2011 bych rád navázal na loňské výsledky. Bude to ohromně těžké, ale celý náš tým pro to udělá maximum. Doufám, že nám vydrží elán. Rád bych též sehnal hlavního partnera pro možnost dlouhodobého pokračování kariéry a snad i postavení vozu pro Divizi 1, či jak se v té době bude naše třída jmenovat. Po loňském přejmenování na TAX má letos údajně nést název Touring Autocross. FIA tyto změny odůvodňuje snahou odlišit vozy od rallycrosové Divize 1. Nad tím mi ale zůstává rozum stát. Proč by se divize v obou odvětvích nemohly jmenovat stejně, když se jedná prakticky o shodné vozy. Důkazem totožných technických předpisů jsou starty Honzy Bartoše s autokrosovou fabií na mistrovství Evropy v Sosnové a naopak účast Holanďana s italskou licencí Dennise Kuiperse s rallycrosovým dvojkovým focusem loni v Maggioře.“

Děkuji za rozhovor.

Foto: David Jeřábek