Pestrá sezóna zakončená stříbrem

Úspěšnou a především velmi pestrou sezónu má za sebou pražský pilot Robert Čonka. V jejím průběhu vystřídal zaměstnání, spolujezdce i auto a přes slabší bodový zisk v úvodních podnicích nakonec mohutným finišem vybojoval konečné sprinterské stříbro ve třídě A5. Není proto divu, že jsme si během rozhovoru pro server eWRC měli o čem povídat. Zkušený soutěžák se nevyhýbá ani ožehavým tématům a otevřeně vyjadřuje svůj názor na to, co by Federace automobilového sportu a pořadatelé jednotlivých podniků mohli do budoucna zlepšit.

Roberte, úvodem ti gratuluji k zisku stříbrné příčky ve třídě A5 v MČR sprintrally. Co pro tebe tento úspěch znamená a kam ho řadíš ve své dlouholeté kariéře?

„Dokončení sezóny takhle v popředí je samozřejmě skvělé. Mrzí mně jen menší konkurence v závěrečných podnicích. Stříbro ve třídě A5 řadím vedle titulu v ČMPR z roku 2005 ke svým dosud největším úspěchům. Doufám, že nám toto umístění pomůže při jednáních s našimi reklamními partnery pro příští sezónu.“

Uplynulou sezónu můžeš rozdělit na dvě části. Její první polovina nebyla příliš úspěšná a získal jsi v ní pouze patnáct bodů za druhé místo v Lužických horách. V Třebíči, v Krkonoších a na Vysočině jsi dokonce na startu chyběl. Proč? A věřil jsi v tu chvíli, že ještě můžeš zasáhnout do boje o konečné pódium?

„Mé původní plány absolvovat celou sezónu zhatilo neplánované pracovní vytížení. Nové zaměstnání mělo prioritu. Bohužel nás to ve finále stálo možnost bojovat až do konce o ještě lepší umístění. Mrzí mě především neúčast v Krkonoších. V lepší výsledek už jsem ani nedoufal. Chtěli jsme jet jen pro radost a soustředit se na pořízení nového auta a zapojení Petra do kokpitu soutěžního vozu. Až po Vyškově se začalo rýsovat, že vše ještě není ztraceno. Výsledky s novým autem nám pak pomohly ke konečnému pódiu.“

Druhá polovina sezóny byla diametrálně úspěšnější. Na tratě rychlostních zkoušek ses vrátil v deštivém Pačejově třetí příčkou. Byl právě toto onen zlom?

„Pačejov považuji za klasiku, kterou prostě jet musím. Mrzí mě, že to nebylo již s fabií. Té by charakterem tamních tratí vyhovoval lépe. Bohužel se nám nepodařil výběr pneumatik a potrápilo nás obrovské množství vody na trati. Též nám prasknul benzínový ventil, palivo se rozlilo do celého motorového prostoru a akutně hrozilo odstoupení. Nerad se však vzdávám a podařilo se mi závadu provizorně opravit. Bez zmíněného vydatného deště bych to ale asi nezvládl a nejspíše bychom vzpláli:-) Pravdou je, že nás pačejovský bronz nakopnul a dodal více chuti do dalších soutěží.“

Před Vyškovem jsi učinil dvě velké změny. Přezbrojil jsi na modernější fabii a na sedadlo spolujezdce usedl tvůj mechanik Petr Zátko. V nové sestavě jste získali jedno vítězství a dvě druhá místa, takže asi panuje velká spokojenost?

„Samozřejmě. Své ale sehrála i menší konkurence na konci sezóny. To mě moc mrzelo. Chtěl jsem co největší počet silných soupeřů, abych poznal, kolik nám k nim chybí, nebo v čem máme naopak navrch. Bohužel oproti špičkovým autům třídy naši fabii stále chybí výkon a já opravdu nevím, kde jej legálně vzít… V obou autech máme to nejlepší, co homologace umožňuje, a stále to nestačí… Je zde samozřejmě možnost velmi nákladné přestavby motoru na 16V. Ta nás asi nemine, budeme-li chtít stíhat těm nejrychlejším.

Jak jsem již zmiňoval v jednom z minulých rozhovorů, Petr se své role zhostil výborně. Prostor ke zlepšení však určitě ještě má. Dalším důležitým faktorem jsou jeho skvělé manažerské schopnosti a pomoc s chodem a zajištěním týmu. Nemohu ale opomenout ani předchozího spolujezdce Kubu Venclíka, který se mnou absolvoval první tři sprinty. Trénoval s námi a moc Petrovi pomohl. I on má na našem letošním výsledku ohromný podíl.“

Jak, coby dlouholetý matador třídy A5, hodnotíš její současnou konkurenci? Co vlastně říkáš na velký úbytek počtu aut, především v MMČR?

„Pokud se sejdou všichni, kteří mají doma v garáži auta třídy A5, budou to super závody… Bohužel současná doba motoristickému sportu moc nepřeje. Brácha jezdí motokros a přestože jde o finančně mnohem dostupnější disciplínu, problémy mají i tam. Snad dojde ke zlepšení příští rok, protože u nás je mnoho kluků schopných jet o nejvyšší příčky.

Velký mistrák je prostě a jednoduše příliš drahý. Já bych také raději jel dvoudenní podniky, ale za tři velké soutěže pořídím kompletní sprinterskou sezónu. Na pořadatelích je nalezení způsobu, jak přilákat i posádky nižších tříd, například snížením startovného, bonusy za umístění atd. V této souvislosti mě napadá, že na Vsetíně nám ke druhému místu poblahopřály hezké slečny, ale pohár jsme ani nedostali… Uplatnění pravidla o počtu pěti startujících posádek je k smíchu. V seznamu přihlášených nás bylo dost a já nemohu za několik absencí na poslední chvíli… A věřte, že když vás závod vyjde na třicet tisíc a ve finále nedostanete ani ten pohárek za dvě stovky, dost to zamrzí. Pokud nebudu muset, již se tam vracet nebudu. Bohužel jde o obraz dnešní doby a pohárky se budou hodit příští rok, že ano vsetínští pořadatelé? Pro sponzory jsme si nechali udělat vlastní poháry. Hanba by nás totiž fackovala, kdybychom jim sdělili, že na nejvyšší úrovni rallyesportu u nás vám pouze potřesou pravicí… To je smutné, co? Když člověk vidí, jak si posádek váží na nejrůznějších amatérských závodech a nemají problém připravit krásné a důstojné vyhlášení, nezbývá než závidět. Je to podobné jako ve společnosti, kde se sociální nůžky rozevírají stále více a přenáší se to i do sportu.

Takže shrnuto – pokud bude současný trend pokračovat, úbytek posádek bude ještě větší. Zasáhnout by měla také Federace automobilového sportu při schvalování kalendáře a vybírat opravdu jen ty nejlepší soutěže. Někde jsem četl, že z kalendáře má vypadnout Vyškov. Doufám, že se tak nestane. Byla to totiž jedna z nejlepších soutěží. Vždyť třeba v regionu Vysočina se jedou dva sprinty. Méně je někdy více… Ještě nedávno se za umístění udělovaly finanční prémie, což je v zahraničí stále pravidlem. V jednom nejmenovaném seriálu to po skončení sezóny funguje také a problém s nízkým počtem posádek nemají!“

Rallyovou scénu nyní čeká zimní přestávka. Jak jí hodláš vyplnit? A máš už konkrétní plány na sezónu 2011?

„Především mě čeká dost práce na autě. Hodně věcí na něm musíme zrepasovat a doladit. Také kit potřebuje trochu péče. Počítám s ním totiž pro komerční využití, i když nejraději bych jej pronajal dlouhodobě. Změnil jsem také zaměstnání a budu mu muset dát více než sto procent. Jinak to ani neumím a tak se rozhodně nudit nebudu. Mám rád hory a velmi často na ně jezdím jak na lyže, tak na prkno. A než se člověk naděje, už zde bude nová sezóna… Plány spřádáme a vše závisí na zajištění rozpočtu. Rádi bychom vedle kompletních sprintů absolvovali dvě velké soutěže. Ale je to opravdu předběžné. Zájem je i o pronájem fabie a tak budeme vše muset nějak sladit.

Závěrem chci poděkovat všem členům mého týmu i těm, kteří nám v průběhu sezóny pomáhali – Kubovi, Pavlovi, Karlovi, Nuníkovi, Špaldovi, Řediteli, Vegimu, Prckovi a také našim partnerům a skvělým divákům a fandům. Všem přeji krásný zbytek roku a doufám v setkání na rallye i mimo ní v tom příštím. Kubovi blahopřeji k narození dcery a ať je celý tatínek:-), aby se maminka nenudila:-)“

Jednou z nových tváří v kokpitu soutěžního vozu na českých tratích byl v roce 2010 Petr Zátko. Dlouholetý mechanik Roberta Čonky usedl na horké sedadlo vedle svého šéfa především s cílem sbírat zkušenosti. Již v příští sezóně si hodlá odbýt svoji premiéru i za volantem.

Petře, přestože jsi svoji spolujezdeckou premiéru absolvoval teprve ve Vyškově, v automobilovém sportu se pohybuješ již dlouho. Můžeš se čtenářům ewrc představit?

„Jmenuji se Petr Zátko a v prostředí rallye se aktivně pohybuji od roku 2004. Tehdy jsem začal s Robertem spolupracovat jako mechanik. Automobilové soutěže mi učarovaly již v mládí a jsem šťastný, že se mi mé dětské sny plní. Skoro každý kluk chce být závodníkem a mně se to v současnosti daří. Musím však velmi poděkovat své manželce za podporu a fandění v této velmi náročné motoristické disciplíně. Navíc, od chvíle kdy jsem začal jezdit jako spolujezdec, je to časově ještě náročnější.“

Jak složité pro tebe bylo přizpůsobit se čtení rozpisu? Cítil jsi za ty tři podniky nějaký výrazný pokrok?

„S rozpisem jsem už měl zkušenosti z jedné erzetky, na níž jsme s Robertem testovali auto. Věděl jsem tudíž, o čem to zhruba je. Každou odjetou rychlostkou jsem měl lepší a lepší pocit. Hlavně při poslední soutěži ve Vsetíně už spolupráce klapala velmi dobře.“

S Robertem dlouho spolupracuješ jako mechanik. Co pro tebe osobně znamenalo pořízení nové techniky? Můžeš obě auta porovnat?

„O novém autě, nebo výrazném vylepšení kita, jsme se už nějakou dobu bavili. Já preferoval novou techniku a tak mě pořízení fabie těší. Auto Pavla Miky se nám líbilo už dlouho a jsem rád, že Robert dokázal zrealizovat jeho koupi. Na voze je vidět kvalitní údržba a péče, což zdaleka neplatí pro všechna inzerovaná auta. Samozřejmě nás čeká hodně práce, ale nic zásadního. Jde vlastně jen o údržbu plynoucí z provozu. I když jde o dvě Škodovky, v jízdních vlastnostech je obrovský rozdíl. Holt jsou to auta dvou generací. Mnoho dílů je ale podobných a tak údržba není až tak rozdílná.“

Zaslechl jsem, že bychom tě v budoucnu mohli vidět i za volantem. Kdy plánuješ tvoji jezdeckou premiéru?

„Příští sezónu teprve plánujeme a vše záleží na kalendáři. Alespoň dva sprinty bych však za volantem kitu v roce 2011 rád absolvoval. Na spolupráci už jsem domluvený s Jakubem Venclíkem.“

Foto: Robert Balcar