Relíčka v mlze

Přijedu na místo a bloudím servisem. Najdu stan našeho týmu, auto už zahřívá motor. Vyrážím „pěškobusem“ k trati. Cestou kupuju snídani podle hesla „Není klobása - není rally“.

Jdu okolo fotobuňky a tam už stojí první rozháněč, inu pospíchám okolo trati co nejdál k prvnímu vinglu. Je nutné dodat, že všude kolem je mlha jak ve Večerníčku O Rákosníčkovi. Dojdu k vybrané zatáčce a jediné, co vidím, je ta zatáčka plus 20m doleva a 20m doprava. Ale už to frčí, už to letí. První projíždí Mišák, pětka v továrních barvách. Po dalších 4 autech je slyšet houkačka, která k nám ale nedojela. Z vysílačky pořadatele zaslechnu, že povyk je kvůli startovnímu číslu jedna.

Později se dozvím, že šli ven do paseky, skákali přes pařezy, posádka je OK a auto KO.

Po chvíli zdržení to jezdí dál. Zmrzlé ruce, v kterých jsem držel klobásu, už jsou zahřáté. Cesta je usmrkaná a auta vytahují čím dál víc bláta. Nemám startovku, a tak každé auto je pro mě překvapení. Slyším vytočený motor a už vidím i auto. Bleskne mi hlavou: Je rychlej. To už jde auto do smyku, v půlce zatáčky je kolmo k její tečně. Kontra, plný plyn a auto jede ke škarpě, kam padá. Chvíli v ní jede, pak zastavuje. Několik lidí vybíhá a jde tlačit. Já se přidávám také. Stavím se k „C“ sloupku toho Peugeota 205 MAXI, přede mnou stojí už jen jedna slečna. Jak tlačíme, slyším protáčející se kola. Při pohledu do škarpy si v duchu říkám, že tam je humus, který to auto musí vyhazovat. Po jakémsi procitnutí vidím na své bundě kapku bláta. V mžiku cítím bláto i na obličeji, vyměknu a vzdávám tlačení. Slečna přede mnou statečně zůstává a auto se daří dostat zpět na trať. Když se dotyčná vrací kolem mě, vidím, jak po celé levé půlce jejího těla teče souvislá vrstva bláta a to samé v obličeji. Její přítel, ona ani já nemáme papírové kapesníčky. Evidentně není žádná citlivka, zůstává u trati a sleduje rallye auta dál. No, vypadali jsme spíš jak aktivní účastnici motokrosu.

Netrpělivě sleduji auta, jde to kupodivu podle startovních čísel 33, 34 a už čekám Milana. Slyším motor a říkám si: Hlavně neblázni, jsou tam svodidla, ať to z nich nemusíme škrabat. Průjezd celkem dobrej, ale přeřazení na vyšší rychlost přichází moc brzo. V duchu nadávám Milanovi: Už zase!! Jenže šok! On po pěti metrech řadí další kvalt a kouká na spolujezdce. Napadá mě, že mají špatně napsáno a ztratili se v mlze. Auto mizí a v tom další šok - nevytočený motor utichá.

Po projetí několika aut jdu po směru jízdy tam, kde asi kluci stojí. Od spolujezdce se dozvídám: „Nemáme vodu… vytekla přes vypadlou zátku. Milan před závodem upravoval chlazení.“ V duchu opět nadávám. Milan volá do servisu a domlouvá odtah, v průběhu hovoru změna - opravujeme a dojedeme se ztrátou. Bohužel jsou v půlce startovního pole a oprava skončí po projetí posledního Trabuka. Milan volá panu Valečkovi a dohodnou se na projetí s uzávírákem.

Uznejte, dost zážitků na RZ 1. A výsledky? Díky nezměřené RZ1 jsme dál jeli mimo klasifikaci. Výsledky dalších testů byly následující 7., 5., 4., 3., 3. ve třídě. Well done boys.