Fanouškův weblog

Předem upozorňuji, že následující výňatek z deníku fanouška nejmenovaného továrního týmu si neklade za cíl vůbec nic. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami a událostmi je naprosto stoprocentní....

Úterý: Prohlášení pí-ár oddělení mě nepochopitelně naplňují bezbřehým optimismem. Dovídám se, že tým před soutěží "usilovně testoval" a "podařilo se nalézt různá vylepšení, která se projeví na výkonech". Vzletná prohlášení postrádající smysl pro realitu se míhají éterem, oddělení propagandy funguje bezchybně a na plné obrátky. Zaměstnanci oddělení se o práci určitě bát nemusí, kampaně politických stran a politických lídrů před volbami do čehokoliv jsou pro ně jistotou do budoucna.

Čtvrtek: Je tady shakedown a s ním i první konfrontace s ostatními týmy. Srovnání nevyznívá zas tak špatně. Nic to však neznamená. Uvidíme zítra.

Pátek: Konečně to začíná ! Jede se první etapa a můj bezbřehý optimismus a víra v lepší zítřky se rychle rozplývají v pocitech beznaděje. Zatímco jednička týmu už čeká na jeřáb a odtahový vůz, dvojka promýšlí strategii pro sobotní etapu, kdy bude tradičně působit v roli "zametače". Pročítám reakce na domácích i zahraničních diskusních fórech a trpce si uvědomuju, že tým ztrácí i ty poslední a nejoddanější fandy, které mu ještě zbývají. Největší ovace pochopitelně sklízí mesiáš a spasitel Arminátor, terčem posměšků se stává i jeho týmový kolega. Patovi a Matovi vyrůstá obrovská konkurence, tvůrci oblíbeného dětského seriálu nemusejí chodit pro náměty příliš daleko. Večer při sledování sestřihu Eurosportu si opět připomenu, jak se anglicky řekne fiasko a blamáž. Odpovědnosti za předvedené výkony se však dotyční vyhýbají jak příslušník národnostní menšiny úřadu práce.

Sobota: O průběhu rally nechci vůbec nic slyšet a pro jistotu ignoruju všechny příchozí smssky. Večer ale zběžně prolétám teletext a mám opět po náladě. No to snad ani není možné ?! Z mikiny v týmových barvách se stává hadr na podlahu a čepice s logem týmu končí v kontejneru. Stydím se za to, že vlastním vůz stejné značky. Být milionářem, tak auto demonstrativně podpálím a nechám shořet před branami fabriky.

Neděle: Pocuchané nervy si léčím poslechem Dead Can Dance, Crematory a Apocalyptiky. Přes všechny ty bezútěšné a temné songy deroucí se do hlavy a snažící se vytlouct mozek z hlavy je mi mnohem veseleji než při pohledu na výsledky po závěrečné etapě. Kdyby týmu fandil takový Mozart, tak se můžeme těšit na Requiem EVO II. Chci si užít večerní sestřih, kde si určitě vychutnám výkony Loeba, Solberga a všech těch střelců, kteří činí tento sport tak úchvatným a napínavým. Doufám, že režisér bude dnes natolik soudný a nedopustí, aby se v pořadu vyskytlo cokoliv, co zavání zeleným šípem na bílém pozadí.

Pondělí: Oddělení propagandy zveřejňuje tiskové zprávy týkající se vystoupení týmu v soutěži a já se konečně dozvídám, jak tomu ve skutečnosti bylo. "Celkový výsledek sice nenaplnil naše očekávání" ale "dílčí úspěchy v podobě jednoho umístění v TOP 10 jsou obrovským příslibem do budoucna". Dvě nuly zářící u jmenovek obou jezdců v tabulce pořadí šampionátu symbolizují, kde se tým nachází. Ano, přesně tam a ukryt hodně hluboko v těch největších sr*čkách. Naděje sice umírá poslední, ale zde se obávám, že patolog už svoji práci dokončil.