Rozhovor s Jimmy McRae

Jimmy McRae bez diskuse patří k legendám rallysportu, k lidem, kteří pro tento nádherný sport mnoho udělali. I když sám začal s rally poměrně pozdě, velmi rychle se vypracoval mezi skvělé jezdce, stal se pětkrát britským šampionem a dosáhl řady dalších úspěchů. Během své kariéry působil v několika továrních týmech a soutěžil s i proti jezdcům jako byli Ari Vatanen, Walter Röhrl či Henri Toivonen. Když pak začali závodit i jeho dva synové, Colin a Alister, ukončil Jimmy McRae svou aktivní kariéru a plně se věnoval podpoře svých synů. Dnes ve volném čase závodí v rámci historických rally po celém světě a působí v nadaci věnované jeho synu Colinovi, který jak všichni dobře víte, tragicky zahynul ve vrtulníku nedaleko jejich domu.

Na konci srpna zavítal Jimmy McRae do České republiky, aby se nejen jako zástupce nadace „Colin McRae Vision“, přijel podívat na IRC Barum Rally. Především díky tomu jsme v eWRC měli možnost se s panem McRaem potkat a příjemně si popovídat nejen o jeho názorech na současný svět rally. Náš rozhovor teď přinášíme i vám.

S rally jste začal docela pozdě…Co bylo tím hlavním důvodem, že jste se rozhodl pro rally?

Abych řekl pravdu, o rally jsem se nikdy moc nezajímal a vždy se spíš věnoval motorkám, především motocrossu. Když jsem pak začal s vlastním podnikáním, všechny motorky jsem prodal a závodění pověsil na hřebíček. To mi ale moc dlouho nevydrželo a asi dva roky na to jsem se rozhodl, že se chci vrátit zpět. Spíše než motocross jsem ale chtěl zkusit něco jiného. Jel jsem se tedy podívat asi na dvě rally a bylo rozhodnuto.

Jaké to bylo přesedlat z motorky do závodního auta…bylo to těžké?

Ne, vůbec ne. Šlo to úplně samo a bylo to pro mě naprosto přirozené. První rok v rally jsem jel šampionát pro začátečníky, byla to v podstatě taková soutěž pro amatéry, a v průběhu let se propracoval až k továrnímu Vauxhallu.

Jak vzpomínáte na Vaše první závodní auto? Tím byla myslím Cortina…

Ano, přesně tak. Byla to čtyřdveřová Cortina 1.2, kterou jsem koupil v roce 1974. Cortinu jsme trochu upravili - dali jsme do ní Twin Cam motor a udělali z ní něco jako Lotus Cortina. Na první rally (dnešní obdoba Granite city rally), kterou jsem s Cortinou jel, jsem skončil na 11. místě absolutně a první ve skupině. Druhou rally (Border Couties rally) za volantem Cortiny jsem dokončil už na 5. místě. Celkem jsem s Cortinou odjel asi tři nebo čtyři závody a pak ji prodal. Bylo to přeci jen čtyřdvéřové auto a já chtěl zkusit víc. Po Cortine jsem si pořídil Twin Cam Escorta a s ním se stal vítězem šampionátu pro nováčky.

Stal jste se pětkrát vítězem britského šampionátu….Kterého z titulů si nejvíce vážíte, a který bylo nejtěžší získat?

Byl to asi můj první titul, který jsem získal v roce 1981 jako jezdec továrního týmu Vauxhall. V té době jsem se totiž rozhodl přesedlat z Vauxhall Chevette na Opel Ascona, i když mi říkali, že Ascona není tak dobré auto jako Chevette. Jenže já jsem s Asconou vyhrál britský šampionát a získal tak svůj první titul. Byl jsem moc rád, že se to povedlo právě s Asconou a já mohl jít a všem říct, že právě s ní jsem to dokázal.

Prošel jste řadou továrních týmů a potkal mnoho skvělých rally jezdců. Na který tým a kolegu nejraději vzpomínáte?

Každý tým měl určitě svoje, ale nejvíce asi vzpomínám na dobu strávenou v Rhotmans týmu. Tady jsem dosáhl svých největších úspěchů a potkal se s jezdci, jako byli Walter Röhl, Hannu Mikkola či Henri Toivonen. Společně jsme byli týmovými kolegy na několika soutěžích a myslím, že všichni byli opravdu dobrými týmovými hráči. Svým způsobem to byl ale hlavně Walter Röhl, od kterého jsem se nejvíce naučil, a to především na jedné rally, rally Acropolis. Tady mi právě Walter říkal: „Nejezdi příliš rychle, udělej to a to“. On byl pro mě „tím“ týmovým kolegou.

On byl tedy pro Vás ten nejlepší…

Přesně tak. Odjeli jsme společně sice jen pár soutěží, ale Walter byl ten, kdo vždycky sdílel svá přesvědčení, to čemu věřil, předával své znalosti a zkušenosti. Víte, ostatní jezdci tohle nedělají.

Stejně jako Vy, i Vaši dva synové začali jezdit rally. Jak jste se na to tenkrát díval jako otec a jezdec v jedné osobě?

(Smích)…Bylo to pro mě mnohem těžší, než když jsem sám závodil. Jako jezdec víte, co vše se v rally může stát, znáte veškeré těžkosti a pády, které mohou přijít. Když jen stojíte a díváte se, čekáte vlastně na konec rychlostní zkoušky, kde jen chcete slyšet, že všechno je v pořádku. Bylo to mnohem víc starostí být týmovým manažerem a otcem, než jezdcem.

Poslouchali kluci Vaše rady?

Ano, většinou ano…možná ne vždycky, ale snažili se… (Smích)

O nadaci Colin McRae... o hlavním cíli nadace a jaké jsou plány do budoucna?

Po Colinově nehodě se stalo něco, co nikdo z nás asi nečekal. To množství dopisů, emailů, kondolencí nám ukázalo, jak moc byl Colin oblíbený. Myslím, že ani on sám to nikdy nevěděl jak moc. Uspořádali jsme „Subaru drivers day“ kdy nás přišlo podpořit takové množství lidí, až se to zdálo neuvěřitelné a v tu chvíli jsme věděli, že musíme něco udělat. Colin sám se hodně snažil pomáhat dětem, věnoval se charitě a všem věcem, které k tomu patří. Na základě toho všeho jsme se rozhodli, že založíme nadaci, která ponese Colinovo jméno a umožní nám tak získat mnohem více peněz, které bychom mohli použít právě na tuto pomoc. Díky nadaci podporujeme dětské sportovní kluby, darovali jsme peníze nemocnicím např. nemocnici v Glasgow či v Argentině, předali jsme šek Dětské dopravní nadaci tady v České republice. Víte, je to úžasné vidět, jak moc má Colinova nadace smysl. Doufám, že budeme moci udělat ještě více, pokusíme se jezdit na více míst, kde se bude pořádat rally a získat tak další prostředky, které věnujeme dál. Je opravdu krásné být schopný pomáhat, tak jako se to povedlo tady u vás.

Co říkáte současnému stavu WRC? Co si myslíte o nových vozech s motorem 1.6 turbo?

WRC určitě potřebuje změnu, už jen proto, že jsou tu jen dvě hlavní továrny a pár soukromníků. Upřímně, ale moc nerozumím tomu, proč jde WRC směrem vozů 1.6 turbo. Když se podíváte na IRC, na vozy specifikace S2000, na jejich popularitu a popularitu IRC, která se má co srovnávat s popularitou WRC… nevím, myslím, že je to směšné jít tímto směrem.

Tato změna by právě mohla přivést další tovární týmy zpět do WRC, mladí jezdci by měli mnohem více příležitostí závodit…možná právě tohle je tím hlavním důvodem, proč dělají tuto změnu, nemyslíte?

To ano, ale proč prostě z vozů S2000 neudělají hlavní kategorii WRC? Myslím, že by to bylo jednodušší. Jezdci z IRC určitě budou chtít soutěžit v rámci některých podniků WRC a změna na vozy 1,6 turbo to pro ně dělá zbytečně složité.

Podle Vašeho názoru jsou tedy vozy S2000 tou nejlepší cestou pro svět rally?

Ano, myslím, že ano. Zní to dobře. Vozy S2000 už teď vypadají velmi dobře a zajímavě, ale dokud neuvidíme rally s vozy 1.6 turbo, nebudeme vědět víc. Jen prostě nechápu, proč vozy S2000 tak odmítají. Každopádně WRC potřebuje více týmů, vrátit by se měla Toyota, možná se dočkáme návratu VW a snad i další továrny udělají stejné rozhodnutí.

V loňském roce jste se zmínil, že byste sám rád vyzkoušel řízení vozu S2000. Povedlo se?

Ano, povedlo. Jen velmi, velmi krátce jsem řídil Proton. Je to krásné auto, řídí se opravdu dobře, lehce a vy se cítíte být jeho součástí.

Jaký je Váš názor na IRC? Myslíte, že je lepší soutěží než WRC, třeba právě proto, že je v ní více továren? Co říkáte na její letošní průběh?

V IRC jsou v tuto chvíli čtyři hlavní továrny a kdokoli z 10 nebo 12 nejlepších jezdců může tuto soutěž vyhrát, což samo o sobě dělá IRC opravdu zajímavou. Oproti tomu, když se podíváte na WRC, jsou to pouze jeden nebo dva jezdci, kteří mají šanci zvítězit. Zájem fanoušků o IRC je obrovský, což je vidět i tady v České republice. Pro IRC se vybírají ty správné země, třeba Belgie se svou Ypres rally. IRC můžete sledovat na Eurosportu v přímém přenosu, sledovat onboardy z jednotlivých rychlostních zkoušek a mít tak „kontakt“ s jezdci a pocit, že jste opravdu součástí rally. IRC má vynikající marketing a reklamu, která je u WRC téměř nulová.

A jak se Vám líbí Barum rally? Myslíte, že je právem součástí IRC?

Je to vlastně vůbec poprvé, co jsem navštívil Českou republiku, nikdy před tím jsem tu nebyl a myslím, že je to velmi krásná země, ve které se cítíte opravdu vítáni.

Barum rally má nepochybně perfektní servisní zázemí pro všechny jezdce a skvěle připravené rychlostní zkoušky. Na dvou z nich jsem se byl podívat při sobotní etapě a to množství fanoušků, kteří sem přišli, bylo naprosto neuvěřitelné. Viděl jsem i jízdu historiků a možná, že příští rok mě tu uvidíte i vy za volantem nějakého historického skvostu.

V současnosti jezdíte s historiky …Jak si je užíváte? Jezdíte za nějaký konkrétní tým?

Nejezdím za žádný konkrétní tým, jen čas od času si vyberu nějakou rally. Řídil jsem například Vauxhall Chevette v Belgii na Ypres historic rally, jel jsem s 911 na Barbadosu, možná pojedu s Opelem Ascona na Flanderských ostrovech…V podstatě rád řídím cokoli a moc mě to baví… (Smích)

Mnohokrát děkujeme za rozhovor.

Jak jsme napsali v úvodu našeho rozhovoru, setkání s panem McRaem bylo velmi milé a přátelské. Určitě by trvalo hodiny, kdybychom se chtěli zeptat na vše, co se rally a života klanu McRae týče. Bohužel to s ohledem na časové možnosti Jimmyho McRae nebylo možné a čas vyhrazený na náš rozhovor uplynul velmi rychle. Možná byste v rozhovoru chtěli slyšet více o Colinovi, o jeho rally a úspěších, kterých se mu podařilo dosáhnout, ale všechny tyto otázky jsme, nejen vzhledem k tříletému výročí od Colinovi nehody, v rozhovoru záměrně vynechali. Máme přislíbeno, že se v budoucnu s Jimmym McRae znovu setkáme a přineseme vám další rozhovor o všem možném a nemožném, co nejen k rally, ale i ke jménu McRae neoddiskutovatelně patří.