Rallye Světlá 2010 aneb Opojení rychlostí….

Letošní tratě ve Světlé byly hodně rozporuplné. Nádherné úseky typické pro Vysočinu se v 1. a 2. vložce střídaly s nudnými rovnými úseky. Při najíždění jsme si říkali, že budeme mít asi krátké kvalty, ale skutečnost nebyla nakonec tak tragická. Bylo nám však jasné, že boj s Polákem Urbanowiczem o celkové 5. místo v poháru bude hodně těžký. Na rychlých tratích mají výhodu silná auta a jedinou naší výhodou mohlo být proměnlivé počasí…Když to nevyjde, nic se nestane, alespoň se pěkně svezeme, když už nám vlastně o body nejde.

Celý týden před soutěží bylo špatné počasí. Chladno, hodně pršelo, ale na víkend byla předpověď docela příznivá. Protože ve třídě už jsme měli jisté první místo po soutěži v Českých Budějovicích, chtěli jsme využít výhody domácího prostředí pro boj se silnějšími soupeři ve třídě A4. V pátek ráno jsme na autě udělali geometrii mnohem méně agresivní, než jakou jsme jeli v průběhu sezóny na suchých tratích. Předpokládali jsme vlhko, studenou trať, malou přilnavost pneumatik. Předpoklad to byl docela správný, ale výsledek a skutečnost , jak se auto nakonec chovalo, nás dost překvapily.

Při najíždění tratě v pátek byla mlha až do půl jedenácté. To nevěstilo nic dobrého pro sobotní úvod rallye. Ale ředitel a stavitel tratí v jedné osobě – Zdeněk Secký – trefil letos termíny obou svých soutěží z pohledu počasí dokonale a v sobotu bylo sice chladno, ale vidno bez mlh.

Startovali jsme s pětkou na dveřích a hned za Kaldou a Šiklem, v zádech nám dýchal Němcův Golf. Náš největší soupeř číslo jedna v této soutěži – Polák Urbanowicz byl při pohledu ze startovní rampy hodně daleko vzadu a svého největšího soupeře ve třídě – Jirku Kašpara jsme ani neviděli. Na rampě nám hodně štěstí popřál náš kamarád a inventární číslo jedna brodských soutěží – moderátor Slávek Felcman a dodal nám odvahy jít do boje od prvních kilometrů.

Na auto jsme obuli mokré - média gumy v přesvědčení, že v lesích bude vlhko a budou fungovat. Ale nebylo tomu tak. Ve třetí zatáčce po startu první vložky jsme šli smykem – prostě se utrhl zadek a musel jsem hodně kontrovat. Následuje rovina s mírnými zatáčkami, které máme psané jen s lehkým ubráním plynu – pětky DRŽ. Jen pár stovek metrů za třetí zatáčkou auto na nerovnostech začne nepředvídatelně kličkovat – něco podobného jsme zažili na první vložce na jaře v Hořovicích. Tam jsme měli hodně tvrdý podvozek a na nerovnostech se auto nedalo uřídit, tady to bylo podobné. V prvním levém vracáku zjišťuji, že auto nefunguje ani na brzdách, zatáčku jedeme smykem jak se čtyřkolkou. Následující rychlý úsek vypouštíme a snažíme se první vložku přetrpět. Dojíždíme do cíle a zjišťujeme, že přes nevalný výkon jsme jen 4 sekundy za Šiklem a Kaldu porážíme. Oba však stojí na křižovatce, Kalda odtrhává zbytek uraženého zadního blatníku a Martinové Šikl s Pecinou také nevypadají tak vesele, jak se většinou rádi prezentují. Jdu oměřit gumy a říkáme si s Pavlem, že to asi dneska nefunguje nikomu.

Druhá vložka je krátká, má nádherný úvod a závěr a nudný prostředek. Přesně tak si ji užíváme. Znatelně se otepluje a je nám jasné, že teď už by se jelo lépe na suchých gumách. Také se dozvídáme, že Němec s Golfem havaroval v cíli první vložky a něco podobného se stane později také Vilímkovi.

Foto: Jakub Malina

Třetí vložku známe lépe z protisměru, a znalost této trati nám přidává na jistotě. Zrychlujeme. Po chmurných myšlenkách, že když auto nefunguje tak nás to nebaví přichází opojení rychlostí a my si začínáme užívat to, proč tyto soutěže jezdíme. Pravé opojení rychlostí. Kouzlo jízdy na limitu vlastních schopností a limitu auta.

Po třetí vložce následuje servis. Musíme jít do suchých Michelinů. Na servis je dneska pouze 15 minut, tak to bude honička. Letíme na světelské nádraží, otáčíme auto na kostkách přes ručku a vjíždíme na plachtu. Narážíme do připravených kol a já se zlobím na všechny, co tu stojí a koukají a nikdo mi neukáže, abych už zastavil. Vyskakuji z auta a křičím – kdo je LOLIPOP??? Ale nikdo se nehlásí a tuhle fukci zřejmě znají jenom okruháři (to je maník, co drží lízátko a zastavuje Vás a potom startuje….)

Ředitel Secký chytře zrušil časovku do servisu, takže k času 15 minut máme ještě čas, který jsme najeli při přejezdu ze třetí vložky do servisu. To se hodí! V klidu přezouváme, kontrolujeme podvozek, brzdy, stíhám upustit tlak v tlumičích a vyrážíme do druhé čtvrtiny soutěže.

Hned v prvním sjezdu z kopce čtvrté vložky auto opět zákeřně uskakuje a nám začíná být jasné, že jsme to s geometrií asi zadní nápravy tentokrát nezvládli. Ale bojujeme! Je nám jasné, že Urbanowicz na silném BMW nás asi obloží, ale chceme alespoň potvrdit naše vítězství ve třídě a zdolat v přímém souboji našeho nejsilnějšího soupeře ve třídě – Jirku Kašpara s bílou Oktávkou.

S oteplující tratí se naše Kitovka uklidňuje a jede se nám čím dál lépe. Je to znát i na časech, hlavně na naší oblíbené rychlostní vložce – trojce. Začíná nás to opět bavit!

Ve druhém servisu stíhám dokonce klobásku a párek a také koukám na průběžné výsledky po prvních třech vložkách. Jirka Kašpar je sice za námi, ale jede hodně podobné časy, na žádnou jízdu jistoty to není, musíme tahat! Časy v první desítce jsou vůbec hodně vyrovnané. Ani Kalda to zatím nemá nijak dobře rozjeté, jako v předchozích soutěžích. Před devátou vložkou u něj zastavujeme a ptáme se, jak je na tom ve srovnání se Šiklem. Odpovídá, že dobře a vypadá poměrně sebejistě. Za pár okamžiků mi dochází, jak velký význam má věta – soutěž končí na cílové rampě!!! Po startu máme problém v první prudší pravé zatáčce, auto jde smykem a trochu ztrácíme. Pak přilétáme do Meziklasí a tam na nás mává pořadatel žlutou vlajkou. To je signál k zastavení, odstavuji plný plyn a sleduji mávající diváky – něco se tam přihodilo! Za zatáčkou na úzké spojovací cestě vidíme pomalu jedoucího KALDU! Dojíždíme ho, ale není možné ho objet, cesta je moc úzká, po chvilce ale Kalda uhýbá a my ho travou objíždíme a pokračujeme do cíle. Tam hlásíme problém, že nás pořadatel zastavil a později nám sám ředitel přichází říci, že nám přidělil čas. Děkujeme a jsme rádi, protože jsme tam nechali minimálně 10 – 15 sekund, které by nám v boji s Kašparem mohly sakramentsky chybět!!! A litujeme Kaldu, který přišel o možné vítězství v poháru, ale to je sport, král (Kalda)je mrtev, ať žije král (Martin Šikl)!

Foto: Jakub Malina

Třetí servis je už rutina, klid a pohoda. Jdu na další párek a mechanik Pavel na můj pokyn vrací tlaky v tlumičích na původní hodnoty. Čekají nás poslední tři vložky letošního poháru.

Na startu předposlední vložky sleduji vteřinovou ručičku hodin a chci „padnout“ do zeleného startovního světla. Rozjíždíme se, ale zelené světlo se rozsvěcí až sekundu po dvanácté a já ho vidím až v bočních dveřích spolujezdce. To byl ULITÝ START! V prvních zatáčkách přemýšlím o velikosti penalizace – to bude +10 sekund podle ZU! Celou vložku o tom přemýšlím, jak je možné, že se zelená nerozsvítila, když byla ručička hodin na dvanáctce….????

A je tu poslední vložka. Hodně dlouho nepamatujeme ročník, ve kterém bychom dojeli všechny soutěže až do cíle a letos navíc i všechny na bedně! Myšlenkami hřešíme podobně jako Kalda před devátou RZ. Ale máme více štěstí než on. Ve sjezdu do Josefodolu mi Pavel hlásí pravá 3 neřezat (vím dobře, že je tam obrubník a jen blbec by ho v poslední vložce trefil). Trefil jsem ho! Lehce to brnklo a v dalších zatáčkách očekávám prázdné pravé přední kolo a hodně zpomaluji. Auto ale funguje normálně a tak se po výjezdu z lesního retardéru dostáváme do původního tempa. Máme radost, že to jede a krátce na to už Pavel kvičí radostí a hladí palubní desku Oktávky už před poslední zatáčkou. S tou se já ještě trochu peru, ale za pár okamžiků je cíl šťastně za námi! Následuje náš obvyklý rituál – Pavel sedá za volant a jede na cílovou rampu. Hezky si to užívá a já mu to moc přeju! Příprava auta v podání obou Pavlů byla letos příkladná a odměnou i záplatou na loňskou ránu jsou letošní výsledky.

V cíli zvu všechny na dobrou večeři do hospůdky našeho světelského talismana (pana vedoucího Jenčíka) a to včetně promrzlých Dudových, kteří odvádí dokonalou práci a za jejich výkony a odvahu na vložkách je upřímně obdivujeme. Skvělou atmosféru ve Světlé ještě navíc podtrhuje suprové vyhlášení ve světlech reflektorů a s defilé mažoretek! Odjíždíme spokojeni, ačkoli 5.místo v absolutním hodnocení jsme nevybojovali, ale dnes to bylo mimo naše možnosti…. Za 14 dnů nás čeká Nostalgie rallye, pak o týden později Humpolec a začátkem listopadu Rallye Střela. Ale už nyní je čas na hodnocení letošní sezóny a přípravu strategie na příští rok.