Sprcha, salto a tři silné kávy...

Přestože nejúspěšnější francouzský jezdec historie – Sébastien Loeb – usiluje o sedmý mistrovský titul, rodina je u něj na prvním místě v žebříčku hodnot. Při příležitosti vydání své autobiografie s podtitulem "Ma ligne de conduite" se šestinásobný mistr světa rozhovořil o své rodině a věcech, které považuje v životě za důležité.

"Knihu jsi věnoval své dceři. Co bys jí chtěl sdělit?"
Valentine má skoro tři roky. Přestože mě vídá dnes a denně, tak je ještě příliš malá na to, aby ji to zajímalo. Za pár let třeba dostane chuť do knížky nahlédnout. Bude tu na ni čekat.

"Dozvídáme se od Tebe, že v noci před loňskou rozhodující bitvou o titul ve Walesu měla vaše dcera vážné dýchací problémy."
Valentine spala se svojí babičkou v sousedním pokoji a když bylo půl jedenácté v noci, začala si stěžovat. Nemohla skoro dýchat. Bylo to velmi dramatické. Přál jsem si urychlit každou vteřinu, aby pomoc dorazila včas. Spal jsem jen dvě hodiny. Probudil jsem se strašně unavený, ale s uklidňujícím vědomím toho, že vše bude v pořádku. Mé vítězství to nijak neohrozilo.

"Chtěl bys mít další děti?"
Jednoho dne možná. Až se má kariéra uchýlí ke konci. Ale i když jsem jedináček, nikdy jsem tím nijak netrpěl. Mí přátelé byli jako moji sourozenci.

"Tvoje žena Severine si stýská, že jí prý moc často neříkáš „miluji Tě“. Citlivá duše je Ti cizí?"
Řekněme, že nejsem extrovert. Květiny, dárky, láskyplná slůvka – to není nic pro mě. Nijak to ale nesouvisí s hloubkou mých citů.

"Z toho všeho by člověku připadalo, že to byla ona, kdo po Tobě „šel“..."
To potvrzuji. Přišla za mnou popovídat si o rally, které jsem se zúčastnil. Pak mi poslala blahopřejný dopis a přidala k němu svoji vizitku...a svoje telefonní číslo. Zavolal jsem jí...a vidíte...

"Provozuješ riskantní sport. Určitě je to pro ni těžká situace, se kterou musí umět žít. Mohlo by to vést k ukončení Tvé kariéry?"
Ne. Moje manželka věděla, že jsem rally jezdec. Viděla, jak moc je pro mě závodění důležité. Patří to k mé povaze. Nejsem ovšem kamikadze...

"...přesto ale uličník, který sjíždí eskalátory po zábradlí. Ten, kdo dělal přemety na tříkolce. Byl jsi to Ty sám, kdo si způsobil zranění a díru pod pravým okem. Jako puberťák jsi lezl po střechách, dělal jsi stojky v přívěsu Tvého otce. Dokázal jsi zlikvidovat čtrnáct kol..."
...minimálně stejně tolik mopedů. Ničil jsem je mnohem rychleji, než jsem je stačil opravovat. Byla to pro mě jedna velká hra. Miloval jsem, když jsem dělal triky, které jiní neuměli.

"Pokud bys měl syna, který by se takto choval, jak bys reagoval?"
Podněcoval bych ho k rally...protože na to mám prostředky.

"Motorka, auto, helikoptéra – vypadá to, že rád pilotuješ všechno, co se dá. A dokonce jsi sám řídil tank AMX-30!"
Je to pravda. Bylo to ale na uzavřené cestě a bylo to povolené.

"Z knihy je cítit Tvoje velké pouto k otci, který zemřel v roce 2005…"
Neznám otce, který by měl ke svému synovi hezčí vztah, než měl můj táta. Od svých tří letech jsem s ním chodil do tělocvičny ve škole, kde učil. Dělali jsme spolu spoustu sportů. Doma sice trávil jen málo času, ale náš vztah byl velmi silný.

"Ve škole jsi zářil, na gymnáziu jsi zapadl do šedého průměru. Co se stalo?"
Ve škole jsem se prakticky nikdy neučil. Až do „třeťáku“ šlo vše samo. Když jsem ale viděl, že většina mých kamarádů začala profesionálně závodit, rozhodl jsem se je následovat. V té době bylo mojí prioritou závodění, nikoliv řešení matematických problémů. Neplánoval jsem si nic dopředu, žil jsem přítomností. A žiju tak i nyní.

"Až do roku 1998 jsi za minimální mzdu tahal elektrické kabely pro jednu soukromou firmu. O šest let později jsi se poprvé stal mistrem světa v rally. Nezní Ti to jako pohádka?"
Trošku ano. Je pravdou, že ve svých dvaadvaceti letech jsem na něco podobného vůbec nepomyslel. Měl jsem štěstí, že jsem potkal ty správné lidi. Ti mi umožnili rychle se zlepšovat. Viděl jsem, jaké možnosti se přede mnou otevírají a využil je.

"Jsi jeden z nejlépe placených francouzských sportovců. Jaký je Tvůj vztah k penězům? Jak je utrácíš?"
Jsem spokojený, že jsem si je vydělal díky své vášni a koníčku. Ovšem peníze pro mě nejsou všechno. V tuto chvíli mám dost peněz na to, abychom si pořídili pěkné bydlení, hezké auto a abychom si mohli kdykoliv zajít do restaurace. A to mi stačí. Jediný luxus, který jsem si kdy dopřál, je helikoptéra.

"Ve Švýcarsku si jdeš klidně nakoupit do místního supermarketu v šortkách. Je to pro Tebe důležité?"
Pozor - po nákupech chodím jen velmi nerad. Když už tam ale musím, tak mám raději, když nemusím na každém kroku rozdávat autogramy a fotit se úplně se všemi. Přesně to mi život ve Švýcarsku dovoluje.

"Co bylo hlavním důvodem přestěhování se do Švýcarska? Finance a daně?"
Nejenom to. Vedu tam klidný život, jaký bych ve Francii neměl. Je tam hezky, jste uprostřed přírody a je to praktické i z logistického hlediska. A finanční důvody jsou zcela zřejmé. Kariéra soutěžního jezdce je krátká a já musím myslet na svoji budoucnost a na svoji rodinu.

"Pokud je netrpělivost Tvojí největší slabinou, co je naopak Tvojí největší předností?"
Určitě je to odhodlání. Když třeba děláte gymnastiku na vysoké úrovni, tak si říkáte: „Zajímá mě jenom vítězství. Jakmile začnu prohrávat, končím s tím.“

"Pokud Tě bude Tvůj týmový kolega Sébastien Ogier pravidelně porážet, povede to k úvahám o ukončení kariéry?"
Myslím, že ano. Řekl bych si, že nemá smysl tolik riskovat, abych mu stačil. Ale není to on, kdo ukončí moji kariéru. Jsem to já, kdo o mně rozhodne a s největší pravděpodobností se tomu tak stane na konci roku 2011.

"Nepamatuješ si jména ani data narození, ale dokážeš si zapamatovat každou zatáčku na všech erzetách měřících v souhrnu 400 kilometrů. Jak to jen dokážeš?"
Neumím to vysvětlit, je to pro mě přirozené. Stačí mi jeden průjezd na to, abych si zapamatoval, že v nějakém místě leží ve stopě kámen. Jednou mi to umožnilo jet v mlze bez světel.

"Tvrdíš, že zatímco rally je o instinktech, tak F1 je práce."
Něco v tom slova smyslu. Dělám sport, který vyžaduje spoustu talentu a já mám kliku, že ho mám. Jsem také ten, kdo přemýšlí a kdo je přesný. Rally je o logickém myšlení.

"Ráno před startem rally máš podivný rituál: sprcha, salto a tři silné kávy."
Salto na hotelové chodbě, abych se ujistil, že je tělo vzhůru...

"Nemáš vyhraněný politický názor, ale máš blízko k ekologii. Není to v rozporu s Tvojí prací a automobilovým sportem?"
Víte, taková rally znečisťuje přírodu méně než třeba karavana doprovodných vozů při Tour de France. Všechno je relativní. Ok, naše motory spotřebávají palivo a produkují oxid uhličitý. Nepřekračují ale limity. Nikdy ovšem nenechávám v přírodě žádné smetí a odpadky.

"Jako špičkový sportovec určitě dodržuješ důslednou životosprávu. Nebo to snad není Tvůj případ?"
Přestože teď jím méně než dříve, přiznávám určitou závislost na McDonald’s a na kebabu. Naštěstí můžu jíst co chci a přitom nepřibývám na váze. Vážím pořád 71 kilo….stejně jako před deseti lety.

"Během své kariéry jsi zaznamenal tucet velkých havárií. Pociťuješ kvůli tomu větší strach?"
Myslím na to. A je to i jeden z důvodů, proč přemýšlím o konci. Rizika jsem si užil habaděj a nejsem už připraven na to brát na sebe další. Dnes je mojí jedinou motivací radost ze závodění.

parismatch.com