Ze života RaVo Car Rallye Teamu: České Středohoří

Dalším závodem v kalendáři Rallye Cupu 2010 bylo Rallye České středohoří. Obě naše posádky se na tento závod velmi těšily. Jediné obavy jsme měli z napohled dlouhých rovných úseků, které našemu eRku určitě nebudou po chuti.

Je čtvrtek, 9. 9. 2010 a já opět vyrážím k Mírovi na garáž ohledně přípravy na Rallye České Středohoří. Jelikož jsme domluveni, že do centra závodu vyrazíme až v pátek brzy ráno, zajíždím cestou z Plzně jako již tradičně nakoupit nezbytné maso na gril. Opět nezapomínám ani na večery s RFK a házím do košíku energetické drinky za neuvěřitelnou cenu 5,90 Kč. Lehce pochybuji o účincích těchto nápojů za tuhle super cenu, protože to i snad samotná voda je dražší. S nápisem na etiketě drinku „BEST ENERGY ON THE PLANET“ jsou mé pochyby ale vyvráceny. Po nákupu pokračuji v cestě na garáž. Po půl hodině přijíždím ke garáži a zde na mě již čeká Luboš. Začínáme balit věci a po chvilce přijíždí i Míra s podvalem.

Původní domluva byla, že v pátek brzy ráno pojedeme rovnou do servisu, který byl umístěn v Bohušovicích nad Ohří kousek od Litoměřic. Jenže, stala se chybička a Míra kvůli přípravám na závody zapomněl na skutečnost, že má v pátek nějaké povinnosti v Praze a nebude v místě rallye včas, abychom si najeli trať. Začínáme tedy vymýšlet možné varianty. Martin Mazuch bydlí v Praze a na závody tedy určitě pojede rovnou z Prahy. Ihned mu volám a ptám se na místo v autě. Zjišťuji, že jede sám, ale že bych k němu musel přes celou Prahu přijet nejlépe metrem. Jelikož jsem nikdy nejel metrem a z filmů mám na metro svůj názor, tak se mi tahle varianta vůbec nelíbí, ale zatím ji přijímám a jdeme raději naložit auto na podval. Po naložení auta opět začínáme diskutovat o mém přesunu po Praze. Jelikož by Míra musel jet k Martinovi přes ucpanou Prahu s rizikem dlouhé časové prodlevy, přistupuji na plán METRO. Po tomto rozhovoru se s kluky loučím a jedu k rodičům přespat a hlavně si najít veškeré informace o metru. U rodičů ihned zapínám PC a hledám nějaké informace o pražském metru. Nastupovat budu tedy do metra na Hlavním nádraží a výsadek provedu za osm zastávek v Letňanech. Naplánováno. Ještě zjistit cenu jízdenky a jsem na moji historicky první jízdu metrem připraven. Vypínám PC a jdu spát.

V půl páté ráno zvoní budík. Den mé první jízdy metrem nastal. U Míry mám být v pět, takže rychle balím zbylé věci a vyrážím do Nepomuka k Mírovi. U Míry přendávám zbylé věci do jeho auta a vyrážíme s jeho přítelkyní Janou na Prahu. Cestou dostávám ještě instrukce k metru. Jsem poučen, takže jízda metrem bude hračka. Po hodině a půl přijíždíme do Prahy na Hlavní nádraží. Jsem vysazen a nabírám směr metro. Po vstupu do budovy Hlavního nádraží hledám vstup do metra. Od Jany jsem byl upozorněn, že jsou tam dva vstupy do metra. Každý na jinou stranu. Po chvilce bádání mám správný vchod. Paráda. Teď už jen koupit v automatu lístek. Automat s tolika tlačítky jsem ještě neviděl. V tom by se ani „Spok“ ze Star Treku nevyznal. Naštěstí je mé tlačítko hned vlevo nahoře. Stisknu ho a vložím mince. Hurá. Lístek je na světě. Jdu tedy k bráně do metra a snažím se označit lístek. Vkládám ho do označovacího zařízení dle šipek, ale nějak se nedaří lístek označit. Sakra, co je to za křáp? Zkouším to ještě asi desetkrát a stále nic. Pak už to nevydržím a lístek otáčím na druhou stranu, kde je poučení o použití jízdenky. Pokusně ho takto vsunu do zařízení a to bez nějakého protestu ihned tiskem zaznamenává aktuální čas na jízdenku. Přijde mi trochu divné, že ze strany šipek to nešlo a z druhé strany ano. Inu, holt mají v Praze zase nějakou novinku.

Pokračuji tedy dolů do podzemí a to už přijíždí první souprava. Vstupuji dovnitř a hle. Mé představy o metru jakožto místě pro kriminalitu se rázem vyvracejí. Souprava se rozjíždí a já začínám počítat zastávky. Na každou zastávku jsem upozorněn z reproduktoru a hlavně Letňany jsou konečná stanice, takže bych to neměl přejet, ale jistota je jistota. Zastávku před Ládví paní z reproduktoru upozorňuje, že tento vlak končí ve stanici Ládví. No paráda. Poprvé jsem v metru a hned takovéhle trampoty. Nu což. V Ládví vystupuji a čekám, doufajíce, že na téhle koleji přijede i další vlak. Naštěstí během pár minut přijíždí. Nastupuji a za pár minut jsem v Letňanech. Moji první jízdu metrem jsem zvládl. Volám tedy Martinovi a ten mě po chvilce nabírá. Martin ještě musí vyvenčit psa, takže stavíme u nákupního centra v Letňanech a jdeme venčit na zarostlý plácek. Zde mě překvapuje výskyt zajíců, což Martinova psa nenechává klidným a vrhá se za nimi. Martin zapíská a tak z masa na gril v podobě zajíců nebude nic. Škoda. Ještě mu vyprávím své zážitky z metra a zjišťuji, že bych za takto označenou jízdenku dostal „flastr“. To už by asi moje nervy nevydržely. Po chvilce odjíždíme k Martinovi vyložit jeho psa a nakládáme do auta věci na závody. Vše sbaleno a můžeme vyrazit na Litoměřice. Z Prahy jsme byli v Bohušovicích snad za půl hodiny. Po příjezdu do servisu jsme byli oba překvapeni. Servis na trávě a každá posádka má prostor svého území vyznačen páskami. Perfektní věc. Potulujíce se po servisu okukujeme závodní auta. Neunikne nám Subaru Impreza Jirky Sedláčka. To auto je opravdový skvost. Po chvilce jdeme udělat administrativní přejímky. Martinův spolujezdec David Kováč (Grizzla) přijíždí za pár minut s Karlem Maxou (Maxík). Parkují „odtahovku“ s jejich eRkem do vyznačených prostor na servis a jedeme najíždět.

Jelikož byl Míra v Praze, tak mně bylo od Martina dovoleno, že mohu najíždět s nimi v autě. Podmínka byla jasná. Budu celou cestu mlčet, jinak mě vysadí. Chápal jsem jejich obavy o klid. Napsání rozpisu vyžaduje přesnost. Jedna chybka v rozpise a mohla by z toho být velká „mošna“, jak říká jeden závodník s Audinou. Jenže najíždění se nese v duchu srandy, což u RFK není žádná novinka. Z první RZ máme smíšené dojmy. Po startu se vjíždí pod viadukt a za ním přes díru na kostky. Pasáž na kostkách vypadá zajímavě. Je to docela rychlá pasáž s mnoha dírami a zakončená levým odbočením na asfaltovou silnici. Poté následuje rychlá pasáž až do vesnice Keblice. Před vesnicí je připraven retardér a pak následuje levé odbočení. Po výjezdu z vesnice opět následuje velice rychlá pasáž s jedním retardérem a končí u vesnice Brňany. Zde je připraveno pravé odbočení za gumy a navazuje levé odbočení. Poté následuje cca po sto metrech cíl. Jednoduše shrnuto – letiště.

Druhá RZ začíná v obci Černiv. Vyjíždíme z obce a před námi je opět asi 300 metrů rovinka do kopce s retardérem. Na kopci ale zjišťujeme, že letecká show není zdaleka u konce. Před námi je ještě určitě kilometr tratě do vesnice se dvěma zatáčkami, které se dají definovat jako rychlé. Tento úsek je z kopce, takže zde určitě na kopci při závodu vyřadíme, abychom nestrhli motor, a budeme se kochat lomem, kolem kterého tato trať vede. Přijíždíme k vesnici Úpohlavy, kde už na nás čeká retardér a ve vesnici následuje levé odbočení. Za tímto odbočením je rovinka přes obec, kde je opět retardér. Za obcí je nádherná pasáž do kopce až k horizontu. Poté opět následuje rovinka s ostřejší pravou zatáčkou, kde by mohlo být vytahané bahno. Pak ještě pár mírných zatáček a vjíždíme do obce Sedlec. Zde je pěkné divácké místo. Levé odbočení mezi domy zakončené retardérem. Pokračujeme dále do obce Slatina po opět docela rychlém úseku. Přijíždíme do obce Slatina a před obcí je opět retardér. Za retardérem je digitální měřič rychlosti. Paráda. Můžeme si alespoň změřit rychlost projetí retardéru. Dále následuje pravá zatáčka s návazností do levé mezi baráky a blížíme se ke křižovatce. Jelikož je tato RZ okruh, první průjezd se na této křižovatce pojede doleva za gumy a pokračujeme až do obce Černiv, kde se vydáváme do druhého kola okruhu až ke křižovatce v obci Slatina. Nyní jedeme přes křižovatku rovně do cíle. Máme najeto. Ještě si tuhle RZ projet jednou a můžeme vyrazit na oběd.

Na oběd stavíme v obci Brozany v místní hospůdce. Po jídle mě akorát volá Míra, že už je v servisu. Vyrážíme tedy do servisu. V servisu ještě chvilku klábosíme a pak už si jedeme s Mírou alespoň jednou společně projet trať a hlavně zkontrolovat mnou napsaný rozpis. Na pátou hodinu odpoledne vyrážíme už se závodním vozem na představení posádek na náměstí do Litoměřic a poté je od šesti hodin povoleno najíždění třetí RZ v prostoru kasáren. Tato RZ je velmi technická. Jede se skoro celou dobu mezi domy a před koncem RZ je úsek na šotolině, který bude pro náš „zadohrab“ určitě bezvadný. Po najetí této RZ jedeme ještě nakoupit trochu jídla a pak do servisu. Jelikož máme servis vedle kluků z Katovic, tak je opět o večerní zábavu postaráno.

V sobotu ráno probíhají ještě malé přípravy na autě a můžeme vyrazit na první RZ. Zapnout kameru, stáhnout pásy, 3,2,1, START a už jsme na trati. Průjezd pod viaduktem a následné odbočení jedeme raději opatrně. V polovině úseku s kostkami máme poznamenanou nakopávací díru. Hlásím tedy Mírovi, aby jel pomaleji. Míra sice přibrzdil, ale i přesto se ozvala obrovská rána. Snad to odnesla jen lyžina. Během první RZ jsme na autě nepozorovali žádné rozdíly v chování auta, tak snad je to v pořádku. Projíždíme cílem a pokračujeme dále na druhou RZ. Po příjezdu na start druhé RZ se ale za sebou auta shlukují. Suda s Audi havaroval. Kontrolujeme tedy předek auta po ráně na kostkách z první RZ. Ohnu se pod auto a hledám nějaké ohyby na lyžině. Aha, zde je chyba. Tou ránou se lyžina srovnala. Podstatné je, že to odnesla „jen“ lyžina a ne nic jiného.

Po chvilce se už ale opět startuje. Odstartujeme a na místo rovinky s retardérem je tam jen rovinka a retardér je uklizený. Pro jistotu ho nechávám v rozpise a pokračujeme dále. Opatrnou jízdou projíždíme až za obec Sedlec. Následuje mírný kopec a náš vůz začíná ztrácet výkon. Buď se zadírá motor, nebo je něco s přívodem paliva. Kopec ale vyjíždíme a za občasného stávkování vozu vjíždíme do druhého kola. Jenže v tom samém místě za obcí Sedlec auto přestává jet a zastavujeme v kopci. Míra jde ihned hledat závadu. Po chvilce bádání, se konečně auto umoudřilo a my mohli pokračovat dále až do cíle. Ztrátu jsme nabrali velkou, takže bude důležité ještě projet technickou RZ v kasárnách a pak dát v servisu auto do pořádku. Na přejezdu na třetí RZ se ale problém s výkonem občas projevil, takže jsme celou cestu ani nedutali. Na třetí RZ auto skoro nestávkovalo, takže jsme si ji velmi užili. V servisu se Míra s Lubošem snažili přijít na závadu s poklesem výkonu, ale nezadařilo se, tak alespoň zvedli hladinu benzínu.

Čtvrtou RZ projíždíme bez problémů. Na startu páté RZ opět auta stojí. Předjezdec boural. Bohužel se nedaří auto odstranit z trati a tak je nařízen volný průjezd. Za námi ale nevidíme hochy z RFK. Snad ještě pojedou. Pokračujeme tedy na šestou RZ. Kousek po startu byla pravá zatáčka za balík s velkým pláckem na výjezdu. Na tomto místě nám fandili hoši z RFK, kteří bohužel museli pro závadu na řazení odstoupit na čtvrté RZ. Když jsem je viděl, tak jsem po Mírovi chtěl efektivní průjezd, jenže eRko nějak nechtělo uvolnit potřebný výkon na projetí zatáčky smykem, tak jsem škubnul za ruční brzdu. Jenže to už jsme byli skoro na výjezdu ze zatáčky a mým aktivním zatáhnutím za ruční brzdu jsem auto skoro zastavil. Inu, stane se. Příště už za ni tahat raději nebudu. Šotolinovou pasáž si užíváme. Prostě paráda. Pak ještě výjezd ze šotolinového úseku po betonových panelech pěkně „bokem“ do pravé zatáčky za stromy. Následuje další pravá zatáčka a levá a jsme v cíli. Poté jedeme do posledního servisu. V servisu dotankovat benzín, něco pojíst a jedeme na poslední rundu. Sedmou a osmou RZ projíždíme v poklidném tempu a těšíme se na poslední RZ v kasárnách. Devátou a tudíž poslední RZ si chceme opět užít, jenže na šotolinovém úseku nám v pravém „vracáku“ zhasíná motor. Ani jsem si nechtěl připustit, že už by se nám auto nepodařilo nastartovat. Míra naštěstí auto přemluvil, a tak jsme zdárně dojeli do cíle Rallye České Středohoří.

V servisu jsme se pustili do úklidu a netrpělivě jsme čekali na výsledky hlavně našich týmových kolegů, Romana s Čurdou. Jelikož byly po třetí RZ na třetím místě ve třídě A1, tak byla šance získat první pohár s felicií. Po vyvěšení oficiálních výsledků to už bylo potvrzené, a tak si Roman Rada a Václav Dušek mohli dojít na stupně vítězů pro pohár za třetí místo ve třídě A1. Velká gratulace hoši . To naše třída H2 byla opět pro malý počet přihlášených vozů sloučena se třídou H3 a my v této třídě obsadili čtvrté místo. Rallye České středohoří byla i přes dlouhé rovinky hezká soutěž a tímto děkujeme panu Tlaškovi a jeho kolektivu za uspořádání této soutěže a těšíme se na další rok.

Již tento víkend startuje další závod Rallye Cupu 2010 a to Rallye Malé Monte Chříč. Naše posádky na tomto závodu samozřejmě nebudou chybět.

Konečné výsledky najdete na www.ewrc-results.com.

Fotky ze závodu ZDE.

Onboardy z tohoto závodu ZDE.