Cesta za Legendami 2009 - 1. díl

Tenhle můj prvotní literární počin o putování za Legendami rallye sportu do San Marina jsem sepsal již na místě, 1000 kilometrů od domova. Ale shodou různých událostí, trochu taky leností a různými životními zkouškami posílený Vám naše putování přináším až nyní, v době ani ne měsíc před dalším ročníkem dále zmiňovaných Legend.

STŘEDA + ČTVRTEK

Ve středu už jsem nemohl samou nedočkavostí vydržet v práci. Padla půl čtvrtá a mazal jsem domů, nachystat se na dlouho očekávanou cestu. Cestu za Legendami. Doma si něco sbalit a aspoň na chvíli se natáhnout. Ale aby člověk usnul, když se mu hlavou honí, kam nad ránem odjíždí.

A je to tady, padla třetí ráno, jsme všichni čtyři (původně nás bylo dvanáct, ale vzdali to – srabíci :-) ) naloženi a vyjíždíme. Z Klatov přes Železnou Rudu, směr Mnichov. Před Mnichovem dáváme první pauzičku, vyčůrat a zakouřit - hroznej zlozvyk, ale po těch dvou hodinách chutnala panečku ;-). Od Mnichova už se držíme cedulí na Itálii. Ještě jedna pauza před Rakouskem, musíme koupit dálniční známku. Kolem olympijského Insbrucku stoupáme na Brenner, platíme za most a v klidu přejíždíme do Itálie. Jedeme kolem Trenta, Verony a míjíme Modenu, kde se chceme v neděli na cestě zpátky zastavit poblíž v Maranellu.

Je půl druhé a my přijíždíme do Rimini a hledáme náš hotel. Po chvíli jsme na místě a zjišťujeme, že mají otvírací hodiny, následující je v 15.00. Tak ještě jedeme najít nejbližší obchod, jíst budeme muset. Tam mají taky otvíračku až odpoledne, takže jdeme okouknout pláž. Dlouhé pláže, že není vidět konec, jemný písek a moře hluboké asi 1 metr ještě 50 metrů od pláže. Vůbec nechápu, jak sem někdo může jezdit na dovolenou. Dovedu si představit, jak je to v létě našlapaný. Naštěstí to znám jen z fotek a pohledů. Pro mě by to bylo hrozný utrpení. Ještě, že je každý člověk jiný a nejsou všichni tam, co já.

Před třetí jsme u hotelu, čekáme do 15.15hod a potom zkoušíme volat na vystavená tel.čísla. V půl čtvrtý, kdy to konečně někdo zvedne se dozvídáme, že přijde a ubytuje nás až v šest.

Tak se konečně vydáváme do San Marina na technickou přejímku. Po vjezdu do Serravalle už jedeme podle plakátů u cesty. Provoz houstne a u stadiónu je na maximu. Parkujeme poblíž a jdeme do víru. To už to všude kolem nás bouří, bublá a krásně rezonuje. Na každém kroku potkáváme S4-ku, Delty, Stratosky a další.

Přejímka je v ohrazeném prostoru zábranami, naštěstí jenom metr vysokými a někde jdou rozpojit. Prolézáme v zadní části dovnitř, u vjezdu jsou dva pořadatelé a nechceme se hádat. Vstupenky stejně kupujeme, ale později. Na přejímce panoval chvílemi poměrně chaos, ale alespoň se nás nikdo nevšímá. Fotíme všechno, co se hýbe a má čtyři kola.

Přitom se rozhlížím a sleduju, kde pobrat materiál do sekce „holky“. Ale upřímně, sledujeme hlavně čtyřkolový krasavice, na dvounohý bude ještě čas. Snad. A tak se procházíme a kocháme. Po italštině slyším nejvíc češtinu. Němci nezklamali, jsou to hňupy, který lezou před objektiv a nepřemejšlí. Se dvouma jsem se chytil, dělali to snad ještě naschvál. Ale nedávám si kazit náladu a chodíme od auta k autu. Už kolikrát jsem si na rallye říkal, že si musím vzít sebou alespoň 200 litrový pytel, nachytat si do něj parfémy z výfuků a postupně si doma upouštět a inhalovat. Ale vždycky na něj zapomenu :-)) Začíná přicházet tma a přejímka má trochu jinou atmosféru. Přijíždí Trojan a parkuje eReSo pod rampou, na které stojí dvě porsche.

Krásná kulisa na fotku. Přijíždí ještě Delta a „Burnsovo“ Impreza a parkují vedle Trojanovo stotřicítky. Jeden z lepších momentů pořadatelů, jak krásně auta nechali zaparkovat při čekání na přejímku. Asi v jedenáct to balíme a dekujem se na hotel.

PÁTEK

V pátek ráno vstáváme až k devátý hodině, tedy jak kdo. Petr má zabudovaného budíka v hlavě a probudil se jako do práce – v 6.40. No co, alespoň byla nakoupená a připravená čerstvá snídaně. Míchaný vajíčka, italské housky s máslem, kafe a čaj. Díky ti. Dotlačil jsem ještě řízek z domova, přece ho nevyhodim. Jak říká kolega z práce, řízků není nikdy dost. Po desátý balíme a vyrážíme ještě dokouknout přejímku, byla totiž rozdělená na dva dni. Sehnat místo na parkování je horší než včera, ale nakonec na tom nejsme tak špatně. Scházíme ke stadionu a už je tady zase krásné bublání motorů, někdy řev vytočeného při odjezdu a zase lítost nad zapomenutým 200 l pytlem:-)

Po odchodu z hlavního místa ještě nacházíme jedno větší parkoviště týmů, kde parkuje i Trojan s Vojíkem. Při cestě ulicí dál pozorujeme a fotíme další samostatná stání s R5, Deltou, S4 …. Prostě všude jenom nádherný auta.

V pátek na přejímce jsem se konečně zaměřil na zbudování sekce Holky. Nejdřív jsem fotil nenápadně a z dálky a připadl si jak úchylák. Po Petrovo radě, že si mam říct o úsměv, že ty holky na to čekaj, jsem to přece jenom zkusil. A světe div se, mohli se přetrhnout. Tak snad se vám budou líbit.

Po přejímce jsme se rozhodli projet si RZ 1,3, kterou jsme měli naplánovanou na dnešek a sobotní RZ 5,8,11. Po projetí první jsme si vybrali místo u cíle na kopci, kde se dala sledovat skoro celá zkouška s občasným zmizením auta za kopcem.

RZ-ty jsou sice krátké, ale náročné. Úzké asfalty se spoustou zatáček se střídá někde s ještě užší šotolinou. Na zkoušce je několik super míst, horší je to s přístupem. Ale jak píšu, nejsou tak dlouhé, aby se nedalo někam dojít. RZ 1,3 – z leva doprava, asi jedna delší rovinka, brutální horizont, sjezd z kopce na šotolinu a přes sérii zatáček v diváckém kotli do cíle.

Když píšu kotel, myslím to doslova. To co předvedli fandové před plánovaným příjezdem Trojana, který tam bohužel nedorazil, se dá srovnávat s obrovským kotlem na stadionu při utkání italské fotbalové ligy. Ale proč to srovnávám s fotbalem když ho nesleduju. Takže z našeho místa před cílem najednou slyšíme ukrutnej řev, fandění a skandování. Říkám si, asi pojede nějakej místní borec. Protože jsem nesledoval čísla ani startovku, až později se dovídáme od Petra, který zespodu přišel, že to byli čeští fandové, kteří bohužel marně očekávali příjezd legendárního RS-a. Jaké muselo být zklamání, když místo toho do kotle vletěl Ford Escort.

Vložku jsme tedy měli jako na dlani, byla to noc dlouhých světel. Paráda. I když jak u koho. Jedno auto k nám dojelo na jedno přední světlo a jedno jenom na světelnou rampu, normální světla včetně zadních jaksi nemakala. Srdce nás bolelo při ošklivě klepavém zvuku motoru jedné Delty. Divil jsem se, že to neodstavil už někde na vložce. Ale dojel až do cíle a při našem odchodu ani nikde nestál. Po asi stém autě (ze 160 + asi dvacet předjezdců, prostě bomba) se rozhodujeme, že přejedeme na opačnou stranu RZ, tedy na start. Chtěli jsme zblízka kouknout na Miki Biasiona, Markuse, Juhu Kankkunena a další. Mimochodem jsme si nenechali ujít Markuse na přejímce a vyfotili se s ním. Dalšího jsem si odchytil A.Aghiniho a rošířil tak fotky do sbírky. Takže k autu a valíme na start. Občas spadla sem tam kapka, říkáme si, z toho snad nic nebude. Jak jsme se mýlili. Před startem další úlovek, poprosil jsem Mikiho Biasiona, poklek k němu do dveří a blesky lítali. To už máme vybalenej deštník a pláštěnky a stojíme těsně před startem a sledujem předjezdce, je jich nepočítaně. A na všechno se dá koukat. A už je tu Kankkunen, Gronholm, Liati, Aghini....

Samá raketa a naplno hned od startu. Déšť zvyšuje intenzitu a těch fotografů za kopcem nějak přibývá. Kolem nás projíždí jedno krásnější auto než druhé. A z těch fotografů se vylouply blesky, uvědomujeme si to při prvním hromu. Z deštíku se stává déšť a na nakonec se spustí liják hodný tropickému. Vracíme se kolem časovky zpátky. Mezi startem a ČK potkáváme odstavené RS-o, které jsme potkali ještě před startem, jak se vrací od startu bez cizí pomoci. Nakládáme se do auta a míříme do Rimini na hotel. Doufáme, že se vyprší a sobota bude azuro. No, moc tomu nedávam.

Na sobotu máme naplánovanou RZ 5,8,11, kde vydržíme na dva průjezdy s přecházením při trati. Máme vybraný úsek v polovině RZ, vlastně asi jediným přístupem. Z místa parkování u P5 po nalétávací rovince do kopce následují zatáčky po asfaltu. Máme v plánu dojít něco přes kilometr až na šotolinový úsek, který začíná L5 z kopce z viditelným úsekem asi 200m.

Při najíždění jsme zjistili, že RZ pokračuje úzkým v lese, no spíš ve velkých keřích a po šotolině následuje opět nájezd na asfalt, který asi nějaký domorodec při tvorbě malinko poničil. V délce 2-3 metry jsou v asfaltu vyjeté asi 15cm hluboké koleje, prostě labůžo. (doplněno - podle fotek na eWRC to asi snad ještě stihli opravit) Plán na sobotu tedy je 2 průjezdy touto RZ-tou a přesun na diváckou speciálku do města. Asi to bude veliká zábava se tam vůbec dostat, při tom provozu.

Na pokračování...