Fotky žloutnou, vzpomínky ne...

Skutečná příhoda mých přátel ze Švédska při Rallye Bohemia 1992.

Před mnoha roky k nám na rallye jezdili soutěžáci ze Švédska a já jsem se stal jejich přítelem a pracoval jsem pro ně po dobu rallye. Jednalo se partu kluků, kteří byli zapálení do závodění a v podstatě se snažili o to, co já, aby na sebe upoutali pozornost dobrými výsledky a dostali se do nějakého týmu a mohli jezdit na autě klubovém, nikoliv vlastním.

Jedním z těchto týmů byl Team Hammaren z Hallstahammaru, kde bydleli a se svými Toyotami Starlet se snažili vybojovat co nejlepší výsledky. Většinou přijela 3 auta, která byla přihlášena do soutěže týmů. Používali tedy stejné náhradní díly a také co se týká servis a oprav bylo vše daleko jednoduší. Vzpomínám si, že jednou jedné z posádek praskla poloosa a on ji potřeboval vyměnit. Stáli na kopci na RZ a tam se podle mapy nedalo zajet z boku. Proto jsme přijeli co nejblíže a pod kopcem každý dostal do ruky něco, s čím měl běžet na ten kopec.Tam se auto opravilo a dojelo, i když se ztrátou, celou rallye. Ta jejich organizace šla tak do detailů, že ten nejlepší běžec dostal ten díl nebo nářadí, které bylo zapotřebí jako první. Potom se dále rozdělili věci dle pořadí, potřeby a rychlosti běžce. Musím se přiznat, že jsem dostal něco jako poslední a odstartoval jsem nahoru na kopec. Nevím, za jak dlouho jsem přestal běžet, ale cigarety udělaly svou „povinnost“ a já jsem došel krokem a sípal jak parní sentinel. Po opravě auto odjelo a my jsme šli pěšky dolů k autům.

Také při servisních pauzách se chodila spousta diváků koukat na ten „koncert“, který tito kluci předváděli třeba při výměně převodovky a jiných dílů a jen vzdychali, jaké by to bylo, kdyby naše servisy pracovaly takto rychle a doslova na ulici. Byl hluboký „totáč“ a tak je určitě dost lidí, kteří si na tyto kluky vzpomenou.

Jednou z těchto posádek byla i tato – Peter Widerstrom a Per Johansson, kteří jezdili v týmu s dalšími přáteli na Toyotách Starlet. Byli to všichni velcí přátelé a vždy jeli v týmu, kde bylo potřeba nejméně 3 posádek. Protože ale Peter potřeboval zajet dobrý výsledek, tak si na tuto rallye půjčil výjimečně Peugeota 205.

Na přejímce Rallye Bohemia 1992

Na přejímce Rallye Bohemia 1992

Jak je vidět, Švédové tu přejímku brali spíš jako společenskou událost - oba jsou vlevo u otevřené kapoty, na pravé straně kapoty je můj přítel Jindra Denk z Teplic.

Toto je jediná fotka z jízdy s tímto autem, co mám

Potom se ale začali dít neskutečné věci! Čekali jsme na konci RZty, kam měl Peter přijet, ale místo toho přišlo hlášení vysílačkou pořadatelům, že toto startovní číslo někam zmizelo a nejede???

Tak jsme čekali v hrůze, co se stalo. RZta opět odstartovala, naše posádka je prý v pořádku někde na RZ. Protože jsme se museli postarat o další posádky, po domluvě jsme odjeli a zůstalo tam jenom jedno auto s řidičem. Bylo nám jasné, že se tam musíme vrátit po skončení RZ a jejím otevření. Později jsme dostali od pořadatelů zprávu, že auto už si mechanici naložili a je na dvoře u mých známých v Dobrovicích, kde jsme měli hlavní stan.

Když jsme přijeli na dvůr, tak jsme nevěřili, že posádka žije! Seděli uvnitř v domě, pili kafe a povídali tam o tom, jak k tomuto „úrazu“ přišli. Bylo to neskutečné a o to se chci i po letech podělit s vámi.

Na té rychlostní zkoušce zapršelo a oni vyjeli do levé delší vracečky do mírného protisvahu, kde se díky dešti “vyronil vosk“ z nového potahu silnice. Dostali nekontrolovaný smyk a bokem auto letělo dolů ze silnice. Za okrajem silnice byla příkrá mez asi 5 – 6 metrů a tam byl strom.Oni padli s autem do koruny toho stromu a zůstali na něm zaklíněni!

Oba dva pouze otevřeli dveře a slezli dolů z auta na zem a šli se podívat, jak to auto dostanou dolů! Po chvíli si stoupli k silnici a dívali se na další posádky, jak jezdí kolem. Za nějako dobu to za nimi zapraskalo a ten strom si to rozmyslel, držet takovou váhu, rozlomil se a to auto padlo na zem a věřte nebo ne, zůstalo stát na kolech!!! Oni se tomu zasmáli, protože měli ušetřenou práci, jak ho dostat dolů a dál se dívali na závod.

Potom se stalo ale něco neskutečného! Přijela další, tentokrát česká posádka s autem Opel Corsa a vylétla ze silnici v tom samém místě a protože ten strom byl kousek vedle a už rozlomený, tak ta Corsa si sedla na jejich auto!!! Výsledek tohoto „designu za studena“ je na fotkách! Autor se potom na ten dvůr přijel podívat a sám byl rád, že jeho auto sundali z Peugeota. Byl to z Prahy nějaký majitel autobazaru a myslím si, že se jmenoval Sígl nebo tak nějak. Věřte nebo ne, ale moji přátelé se museli ještě do ČR vrátit, protože ani pořadatel ani pojišťovna toho autora zničení švédského auta to nechtěli zaplatit a předhazovali si to, jako horký brambor asi 3 roky!!!

Tady je autor tohoto díla, který se na to ještě přijel podívat zblízka.

Jediné, co si tehdy vzal můj malý syn z jejich auta na památku, je jejich identifikační karta, díky které jsem si na tuto událost vzpomněl a hledal až našel také fotografie, abych se s vámi o tento příběh mohl podělit.

Tak někdy zase nad jinými fotkami...