Ještě se vozím nebo už závodím?

Rallye Show Vysoké Jamné je v cíli, všechny posádky se ve zdraví rozutekly do svých domovů, navíc bez výraznějších škod na vozech. Rychlostní zkouška této akce, která se jela třikrát jedním směrem a třikrát druhým, dokázala být zrádná. A to si evidentně uvědomovalo celé startovní pole, vyjma dvou předjezdců, kteří zbytečně zkomplikovali plynulost soutěže pořadatele WMR Rokycany.

Díky výjimce od Roberta Valečka jsme mohli s narychlo sehnaným, ale o to více zkušeným, spolujezdcem Markem Procházkou absolvovat seznamovačky již ve čtvrtek navečer. Marek jezdí letos s Mírou Volfem - pilotem Škody 110R a zároveň ředitelem nadcházející IC West Nostalgie Rally 2010. Kluci v historiku používají obrácený šestkový rozpis. Marek zvládl přechod na moje "Kopelentovsky desítkové" noty (čísla zatáček jsou posazeny o jeden až dva stupně výše) během poloviny první vložky. Sladili jsme se a shodli se na tom, že levá za horizontem ve finální úzké pasáži bude sakra zrádná a že tam někdo bude venku - snad ne my. Během soutěže tam samozřejmě nebyl nikdo. :-)

Servisní zónu musel Robert Valečko řešit v týdnu před soutěží. Avizované letiště najednou vypovědělo smlouvu, a tak se servis operativně přesunul na louku. To by ani nevadilo, ale páteční déšť vykonal své a z tvrdého podkladu se stala blátivá plocha. Při pátečním příjezdu jsme s vypůjčenou odtahovkou od firmy Autoslužby Horšovský Týn zapadli tak, že nás musel vytáhnout Tomáš Fryč s terénní čtyřkolkou. Ranní probuzení nebylo o moc veselejší. V noci znovu pršelo a blátivá plocha se stala ještě blátivější. Museli jsme vyjet ven na silnici, kde už nám Láďa Kopelent držel místo na servis. Tentokrát nás vytáhl až doprovod startovního čísla 40. Na oplátku jsem jim slíbil, že jejich golfa vyvezeme z těch blátivých orgií na odtahovce.

Když se to všechno sešlo, najednou bylo půl hodiny do našeho času startu. Marek se převlékal do kombinézy, interkom jsme připravený neměli, auto se akorát zahřívalo. Časové manko jsme ale nakonec zvládli, ba i interkom stihl Marek zapojit. Ostatní posádky řešili problém obutí. Mokrý x media x suchý. My měli jasnou volbu v podobě suchých MaxSportů. Zařadili jsme se na start první vložky před posádku Vlček - Herold. Myslím, že jsme nebyli díky časovému presu v úplně nejlepší psychické kondici. To se projevovalo až do půlky zkoušky, kdy jsme probrzdili, co se dalo. Nebylo to ideální, mohlo být lépe. Přímo ve Vysokém Jamném jsme si vyzkoušeli lehce trávu v odbočení za gumy, poštovní schránka však byla pořád dost daleko. Hukot na úzkém až do cíle se mi zalíbil a poslední dva hopy v cílové rovince jsme si s Markem vychutnali dosyta. Obrácený směr jsme pojali už alespoň drobet závodně, začal jsem využívat i velké přednosti felicie z dílny Ládi Kopelenta - brzd.

V servisu jsme doplnili palivo do obou felicií z týmu a Marek šel studovat průběžné výsledky. Já si vzal za úkol dolepit reklamy, na které se ráno nějak zapomnělo... Průběžné 15. místo absolutně mně přišlo nějaké divné, s odstupem jej přisuzuju výhodě naší nucené volby - suchým pneu. Čekání na další RZ jsme si zkrátili výletem s odtahovkou pro havarovaného předjezdce, který překážel na trati. Kluci s BMW combi řádně svůj vůz očesali, ještě že se jim nic nestalo. Zdržením však radost nikomu neudělali. Odtahový vůz jsem před pátkem nikdy v životě neřídil, ale hrozně se mi zalíbilo a děkuji již zmíněné firmě z Horšovského Týna za tu příležitost. :o)

Druhý průjezd prvním směrem jsem pocitově s Markem dost zrychlili, trochu jsme proplavali retardér před obcí, ale nějakým záhadným způsobem jsme se do něj nakonec vešli bez kontaktu s gumou. V úzké pasáži na konci RZ jsme dojeli posádku Škody 130 RS, kteří měli technický problém v podobě upadlého držáku převodovky. Ztráta několika vteřin se dala zkousnout. I v obráceném směru se zadařilo podobně, v hlavě mi zůstala pasáž do kopce od posledního retardéru, kterou jsme prosvištěli na vytočenou trojku až do cíle.

Odpolední servis se zkrátil ze dvou hodin na hodinu, a tak jsme něco pojedli, popovídali. Ve výsledcích jsme figurovali na 6. místě ve třídě s osmnáctisekundovou ztrátou na třetího Tomáše Matíka z týmu Václavů Kopáčků, ještě rychlejší byli Pepa Mandaus a Filip Mareš. Nebylo už pořádně kam spěchat, s Markem jsme chtěli hlavně vidět cíl. Levý vracák v lese se nám tradičně nepovedl, o pár zatáček dál jsem se nechal trochu vyhecovat fandícím divákem a felina se začala hrnout bokem. Bez problémů jsme ji udrželi na silnici, ale ke správné rychlosti jsem musel podřadit, takže zase ztráta. Divácké místo ve Vysokém Jamném se nám konečně povedlo, nejvíc si asi oddechla poštovní schránka. V následném retardéru konečně škrtáme o gumu a maximum attack (alespoň mně to tak přišlo:-D) do cíle. Pocitově nejlepší zkouška dne. Časy jsme si neměřili - na první rundu zapomněl Marek stopky, ve druhém kole je zase zapomněl zmáčknout a ve třetím už bychom stejně neměli s čím porovnávat... :o)

Plán na poslední měřený test byl jednoduchý - v klidu dojet. Jenže plány nejsou realita. Rychlá úvodní pasáž znamenala dostat se do svižného rytmu. Problém je, že tento úsek končil odbočením za gumy na hlavní silnici. A když je člověk tak krásně rozjetý, zpomalovat se mu moc nechce. Takže jsme přiletěli do odbočení rychleji než bylo zdrávo a sklouzli jsme mimo trať na trávu, která nás nechtěla pustit zpět na silnici. A jak se tak kloužeme, blíží se sloup elektrického vedení. Blíží se, blíží, připravuju si nadávky, protože už to fakt vypadá špatně a najedou nás zelená pustí a můžeme pokračovat po asfaltu. Uff... Přemýšlím, jestli tohle vůbec Láďovi říct, nebude nadšený. Ztrátu chci dohnat, takže škrtáme opět gumu v retardéru... Za dnešek celkem dvě. Zlepšuju se, v Rapotíně to byly tři. Vracák v lese (tentokrát pravý) opět špatně, přes mostek a 400 k retardéru. Dobrzdit se povedlo, projíždíme jej na dvojku, řadím tři, vytáčí se a hlásím Markovi: "Tak s trojčičkou až cíle..." Ale najedou auto nejede, netáhne tak jako v minulém průjezdu, něco je špatně. Před cílem řadím raději za čtyři, Marek myslí na přidřený motor. To se naštěstí neprokazuje.

Rallye Show Vysoké Jamné vyhráli Jiří Jírovec a František Šebesta s šestisetkoňovým Nissanem GTR. Druhou příčku obsadil Jan Vajsejtl, který se přijel rozjet se svým Mitsubishi Lancer Evo VIII před dalším podnikem Rallye Cupu - 1. Rally České Středohoří. Pohár za třetí pozici získali Štěpán Zabloudil s Michalem Černým (Subaru Impreza Sti). Nejrychlejší z jednotlivých skupin byli:

A4: Jiří Jírovec / František Šebesta - Nissan GTR
A3: Tomáš Kudrnáč / Jiří Machačný - Renault Clio
A2: Ladislav Kopelent / Petr Kopelent - Škoda Felicia Kit Car
A1: Filip Mareš / Jakub Šmíd - Škoda Favorit
H4: Jan Šuba / Martin Šuba - Škoda 130 RS
H3: Daniel Saller / Barbora Valentová - Škoda 120 S
H1: Tomáš Hausdorf / Michal Tiller - Trabant 601

Detailní výsledky budou na stránkách www.wmr.cz v pondělí dopoledne, na www.ewrc-results.com odpoledne.

Dojeli jsme do cíle, ale poslední rychlostní zkouška mi zkazila náladu. Navíc soupeři zrychlili, takže v celkovém pořadí jsme nakonec zaujali 18. příčku a tuším, že 5. nebo 6. ve třídě. Měl bych být spokojený, ale nějak nejsem - vím, že to jde rychleji a lépe. Markovi děkuji za sobotní bezproblémové čtení a psychickou podporu v krizích. :-)

A co dál? V mysli je účast na všech soutěžích seriálu Rallye Show, což znamená ještě dva podniky. K tomu je ale třeba nějaká finanční podpora. V okolí Plané podpořila náš start firma All Clean Pavla Doležala, čehož si vážíme a doufáme v pokračování spolupráce. Problém s motorem však může rozpočet narušit. Musíme doufat, že ne. Faktem taky zůstává, že felicie je stále na prodej a přijde-li vážný zájemce, jdou mé osobní zájmy stranou.

Takže uvidíme se v neděli 17. října 2010 na IC West Historic Nostalgie Rallye?