Bez podpory všech by to nešlo - 1. díl

Dvě třetiny malého mistráku jsou za vámi. Jednoduchá otázka - spokojenost, či nespokojenost?

M.: Cíl splněn. Jsme v desítce. Zaplať pánbůh, že jsme si ty cíle nedávali vyšší, takže alespoň teď nevypadáme jako blbci…

P.: Přesně. Na začátku roku jsme chtěli jet v TOP 10 a zatím až na jednu výjimku se nám to daří. Takže plán se plní.

Ale podle dílčích časů by se dalo jet ještě lépe. Kde je ta rezerva a kde jí budete pro zbytek sezóny hledat? Protože bude ještě více horko.

M.: Možná kdybychom nehledali rezervy a fungovala nám technika, tak bychom si zase pomohli, protože pokud dobře počítám, tak ze šesti sprintů pouze jeden bez nějaké poruchy je prostě málo.
Na to konto můžeme děkovat bohu, že jsme tak trochu mechanici a že po té sekci to vždycky zvládneme nějak poskládat a dovézt na servis. S autem ať se to líbí, nebo nelíbí, tak prostě máme problém.

Přitom před každým závodem testujete a ne málo. Testy vždy OK, a pokud se podívám na poslední tři závody, tak ve dvou z nich problém hned na samém začátku, to znamená hned po testu. Dá se tomu říkat smůla?

M.: Tak to já nevím, co to je, ale každopádně je to až podivné… Jsou případy, které jsou asi vážně o smůle, a nemůžeme je dávat za vinu nikomu. Prostě po testu odstavíme auto a na první erzetě se po pěti stech metrech, nebo po třech kilometrech podělá diferák…

P.: Každopádně pravda je, že testy se nijak nešidí. Najezdíme na nich vždycky poctivých cca 40 kilometrů. To si myslím, že není zrovna málo. A ani na jednom testu jsme nikdy neměli žádnou závadu takového druhu, jako při závodech.

Právě ten diferák by se dal nazvat vašim letošním prokletím. Co s tím?

M.: On to sice je diferák obecně, ale skládá se z více částí, takže jednou je to čidlo, jednou elektronika, jindy zase mechanická část, nebo hydraulika…
My už jsme si na něm prošli úplně vším. A je pravda, že když nám to přestane fungovat, tak je z EVO IX normální Lada 2107. S tím se nedá zatáčet, brzdit… Jede to na zadek a brzdí zadními koly.

Skončeme s přímým technickým školením a podívejme se na to, jak se vám doposud vyvíjela sprintová sezóna. Třebíč dopadl, jak dopadl, o tom jsme se již v minulosti bavili a psali. Nakonec z toho byl bod do začátku. Pak přišly Lužické Hory a první větší bodový příděl. Jak na ten vstup do sezóny vzpomínáte po cca čtvrt roce?

M.: No, já si uvědomuji, že v Lužických Horách bylo dobře jen proto, že auto se pokazilo až na závěr, kdy jsme přišli o nějaký olej a rozštípal se diferák, ale tím, že to bylo až v samotném závěru, tak jsme měli možnost něco zajet.

Přesto jste si tam dokázali vybudovat nějakou solidní výchozí pozici pro další závody. Kopná?

P.: Kopná pro nás byl letos jediný závod, který byl opravdu bezproblémový, kdy auto fungovalo, jak mělo. Kopná byla po všech stránkách závod, který nám sednul, a bylo to dle mého názoru to nejlepší, co jsme letos jeli.

Přišly Krkonoše a tam se vám dařilo…

M.: …prvních pět set metrů… A odešla mezináprava.

Ke konci už to ale šlo?

M.: Ke konci ano, bohužel mezi sekcemi byl jen jeden servis. Takže jsme s tím odjeli čtyři erzety. Na servise kluci všechno odvzdušnili, dolili živočišné kapaliny a pak jsme mohli zase závodit. Jenže když prodáš první sekci, co chceš dohánět v té druhé?

P.: Sprint není o taktizování. To můžeš třeba na velkém závodě. Na sprintu když dostaneš nařezáno ve dvou, třech erzetách, tak už to nedoženeš.

Pak přišla Vysočina. Tam nastalo pro změnu co? V první polovině závodu vám to celkem šlo…

(Chvíle uvažování…)

M.: Kardan… Ale pozor, musím říci, že to znovu plyne od naší oblíbené mezinápravy, ze které nám vytekl olej, tekl po spodku auta a rozmočil nám silentbloky na kardanu. Takže kardan byla až sekundární závada.

P.: Myslím, že to bylo po první vložce druhé sekce, kdy jsme zjistili, že pod autem je kaluž oleje.

M.: Pravda i my sami jsme v té úvodní vložce vyrobili trošku chybku a šli jsme na výlet do parku mezi Lípy. To bylo za letmým cílem a byla to naše chyba a chyba našeho rozpisu, protože jsem držel do poslední zatáčky, aniž bych měl info, co je za ní. Takže to jde na naše konto, protože opravdu jedeme podle rozpisu a co tam máme to se jede. Ale to, že rozpis v jeden krásný moment končí, to jsme si neuvědomili.

Poslední byla soutěž v Pačejově. A tady opět a pro změnu přestal fungovat… Diferák.

M.: Tentokrát ale vydržel tři kilometry…

P.: Tady ale musíme být upřímní a uznat, že chyba byla i v nás, protože jsme na první sekci šli do rizika a zvolili řezaný slick. Což v daných podmínkách nebyla zrovna dobrá volba a v prvních třech erzetách jsme měli asi deset krizovek a byli jsme rádi, že jsme dojeli do servisu vcelku.

M.: Dvakrát venku, nějaké škarpy… Za celou sezónu jsme neměli tolik krizí jako za první tři erzety na Pačejově. Trochu jsme si i upravili rozpis, ale kdybych Ti to měl tady přednést, tak by to bylo vypípané od A až do Z… Ve finále jsme si na předposlední erzetě přivodili defekt a ty následky byly taky nepříjemné, když nám chyběla pomalu čtvrtka auta. Tak to ale s defekty bohužel je, takže se nám to i trošku prodražilo. Ale vždycky když se něco takového stane, tak nás to nakopne a v poslední vložce z toho byl tuším šestý čas.

P.: To ale bylo v situaci, kdy už vše fungovalo, a měli jsme správné obutí. Pak přišla chvíle, kdy jsem Martinovi řekl v jednom momentě, že to už je moc a ve sluchátkách jsem slyšel ledově klidnou odpověď, že není.

M.: Opravdu se to v zatáčkách pakovalo, ale civilizovaně a čitelně a i v tom skluzu bylo to auto řiditelné, takže v těchto momentech neznamenal skluz odchod ze scény. Takže tady jsem opravdu nabyl jistoty, ale bohužel, to už závod končil.

Když vám auto klekne na samém začátku, jak se vám pak jede zbytek závodu? V servisu se vše narovná, auto už nějak funguje, ale je to motivační, něco ještě stáhnout, nebo demotivační, když vidíte tu díru, která vznikla?

M.: Ono záleží, co se s autem stane. Když vezmu naši oblíbenou mezinápravu, tak ta má obrovský vliv na brzdný bod. A brzdný bod je jeden z nejdůležitějších faktorů pro jízdu. A v momentě, kdy ti auto brzdí jen zadními koly, tak brzdíš moc brzo. Pak si vsugerovat, že už všechno funguje, přičemž musíš mrkat po kontrolkách, jestli to fakt funguje a spoléhat, že to auto nějak zastavíš, tak to zase nějakou dobu trvá, než se do toho dostaneš.

P.: Prostě trvá to, než získáš opravdu víru, že všechno je OK. No a zase… Jsme u sprintů…

Zmiňovali jste, že jedete hodně podle rozpisu. Když jsem měl možnost s vámi trénovat, všiml jsem si, že váš rozpis je hodně podrobný.

P.: Rozpis je podrobný, ale protože už jsem jel se spoustou jezdců, musím říct, že Martinův rozpis je skutečně funkční. Jsou tam věci, na které třeba já osobně jsem nebyl zvyklý, ale zjistil jsem, že fungují. Ale i když ten rozpis je, neříkám, že úplně totálně podrobný, ale podrobný, tak Martin ho dokáže velmi dobře vnímat.

M.: Ono to hlavně je tak, že ho vnímám natolik, že pokud v něm máme chybu, tak jí klidně udělám třikrát za tři průjezdy. Prostě já osobně nejsem schopný bez rozpisu zajet pomalu ani pro rohlíky. A toto jsme museli společně odladit. Je to práce s mojí psychikou a já píšu rozpis na základě prvního dojmu. A sám na sobě zjišťuji, že mám problém třeba se zorným úhlem, takže se nedokážu v rychlosti dívat kus před sebe a hledím před auto a potřebuji mít v rozpis seskládané informace, které bych za normálních okolností měl vidět. A já neumím oči zvednout a podívat se dál. Takže v momentě, kdy budu schopen se dívat do nejvzdálenějšího bodu v zatáčce, tak toho třeba uvidím víc, ale zatím mi to bohužel nejde.

P.: Samozřejmě, co se týká rozpisu, tak při druhých a třetích průjezdech děláme úpravy, ale minimálně. Takže rozpis je vážně na první dojem a ten první dojem u Martina funguje.

Barumka… Čeká vás za pár dní. Martin ji jel dvakrát, společně ji máte za sebou jednou. Martin zatím cíl neviděl. Jak se těšíte?

P.: Společně jsme ji jeli jen loni, já osobně ji jedu letos po šesté. Jedeme si ji užít.

M.: Jelikož nám na Barumce v podstatě o nic nejde, vyjma propagace vlastní firmy, tak se hlavně budeme snažit bavit diváky a spíše chceme jet tím stylem, abychom dobrousili staré gumy. A hlavně dojet, protože bych rád zažil ten pocit, stát na Barumce na cílové rampě.

Takže žádné srovnání s rukama z MMČR, případně IRC, ať máte přehled, jak na tom vlastně jste?

M.: Osobně mám takovou strategii, že třeba jednu sekci zkusíme jet na čas a pro porovnání s ostatníma, ale nechci takto jet celý závod. Nestojí mi za to ani technika, ani body. Ale jednu sekci tomu obětuji, abychom zjistili, jak jsme, nebo nejsme schopní.

P.: Primárně si ale jedeme užít atmosféru, protože ta divácká kulisa vždy bývá excelentní a pro mě díky tomu, že jsem ze Zlína, je to srdeční záležitost.

Barumka ale asi nebude sloužit, jako test životnosti před zbytkem sezóny?

M.: Tak tři sprinty za sebou nejsou test. Když si uvědomíme, že dnes komponenty například na transmisích nejsou schopny ujet bez repase více, než 400-500 km, protože zkrátka dostávají na prdel, tak si myslím, že na Barumce bude schopno dojet jen takové auto, které vyrazí jako úplně nové.
A po Barumce bude to auto mít polovinu životnosti za sebou. Najet na zadní diferák naplno 500 kilometrů je nesmysl a o tom už se kde kdo přesvědčil. Víme, že ve velkém mistráku takové části mění velcí kluci, kteří jedou vepředu třeba po konci etapy. Zvětšený restriktor celkem přesně odhalil, co se na autech bude sypat. Poloosy, převody…

Po Barumce vás čeká závěrečná třetina sprintové sezóny, kde budete muset přepnout z režimu užívání atmosféry do ostrého závodního. Už jsme to na začátku povídání nakousli. Jakou chystáte strategii?

P.: Tak samozřejmě po Barumce už to bude hodně náročné, protože se bude muset stihnout nachystat technika, protože pokud Barumku dojedeme, auto bude mít za sebou v podstatě ještě více kilometrů, než jej bude po zbytek sezóny čekat. A to bez repase. Pravda je, jak říkáš, že půjde do tuhého. Na záda nám dýchá Lumír Firla, takže priorita bude udržet pozici. Bude to náročné, ale nedáme kůži lacino. Nemůžeme jet panna nebo orel, ale budeme bojovat.

Jak se cítí pilot?

M.: Já se cítím tak, že nechci riskovat. Protože si pořád opakuji to o holubovi na střeše a vrabci v hrsti… Pořád mám prioritu sbírat body za únosné peníze, než auto někde rozstřelit kvůli pěti vteřinám. Jedeme s omezeným rozpočtem a velká rána pro nás znamená téměř konec. Navíc je potřeba myslet na to, že jedeme s půjčeným autem a je rozdíl rozštípat vlastní, nebo cizí majetek. Takže ten bubák tady je a pořád nám bohužel auto stoprocentně nefunguje.

Hypoteticky. Pokud by sezóna dopadla dobře. Co příští rok? Pavel už mi v Pačejově ukazoval novou cestovní tašku, do které dá všechno včetně kombinézy a přilby a která se prý skvěle hodí do letadla pro cesty na IRC…

M.: Aha… No… Pavel má tašku a já jsem si pro jistotu koupil novou sekačku na trávu, abych ten motor úplně neopustil. Pravda je ta, že pokud by se všechno povedlo, tak by se nám asi partneři sháněli o něco lépe, protože občas jsme i vidět v reportážích v televizi a to je určitě důležité pro další jednání.
Je dobře, že se o tom závodění mluví, pak i partneři pak na naše návrhy více slyší. Určitě bychom chtěli jet v příštím roce dál, ale určitě to nebude nic jiného, než N4. Pokud někdo neotočí kouzelným prstenem a neudělá z S2000 auto za třetinu ceny, tak momentálně je změna techniky pro nás nereálná.

Zůstali byste u Mitsubishi a EVO IX, nebo by mohlo dojít ke změně značky?

M.: Vzhledem k tomu, že se Subaru jsem v minulosti už jezdil a pomstila se mi dost :) Tak tímto směrem asi nepůjdeme a žádnou jinou N4 neznám. Navíc dneska už snad víme, co u Mitsubishi potřebujeme pro to, aby jelo, i když nám se to moc zatím nedaří uvést do praxe. EVO X stále ještě nedošla tam, kam asi původně dojít měla, takže dle mého „devítka“ ještě bude minimálně sezónu až dvě dobré nářadí.

Co dle vás jde ještě na devítce vymyslet, k posunutí se dopředu?

P.: Vymyslet už asi moc nejde. Po motorické stránce je to auto perfektní. Spíše je potřeba se zaměřit na detaily.

Když jsem nadhodil IRC, co vyjet někam do zahraničí? Neláká vás to? Třeba Slovensko, nebo Polsko?

P.: Tak na Slovensku jsme loni jeli v Košicích, ale s ohledem k našim partnerům mají prioritu domácí tratě. Pokud by se ale objevil partner, kterého by zajímaly starty v zahraničí, tak v tom problém nevidíme. Ale zatím tomu tak není.

pokračování zítra...