Michele Mouton – první dáma rally - 4. díl

Předchozí díly

Michele Mouton – první dáma rally - 1. díl
Michele Mouton – první dáma rally - 2. díl
Michele Mouton – první dáma rally - 3. díl

Sezóna 1978 pro ni začínala tradičně na Monte Carlu. Už během příprav ale došlo k mnoha zmatkům. Michele ještě v době, kdy jezdila pro Elf, přislíbila účast na dalším Monte Carlu továrnímu týmu Renault. Ten ji chtěl obsadit do třetího vozu Renault 5 Alpine (vedle Ragnottiho a Frequelina). Jenže teď byla vázána u Fiatu. Po delším jednání s týmem padlo rozhodnutí, že zůstane u Fiatu. Jenže krátce po tomto rozhodnutí přišla špatná zpráva. Z Turína jim oznámili, že tovární servis mohou poskytnout pouze pěti vozům – čtyřem továrním (Röhl, Alén, Darniche a Verini) a jednomu soukromému (Andruet). Na Michele nezbylo místo a bez továrního servisu nemělo cenu ani do Monte Carla jezdit.

Foulon ale nehodlal složit zbraně a snažil se sehnat náhradu. Nakonec si od André Chardonneta půjčil modrý vůz Lancia Stratos, se kterým jinak jezdil Darniche. Ten s tím sice nesouhlasil a křičel, že si svůj vůz od ženské zničit nenechá, ale bylo mu to málo platné. Vůz byl zapůjčen a ve startovní listině Rallye Monte Carlo 1978 tak byla zapsána posádka Moutonová – Conconiová s Lancií Stratos.

Startovní listina byla ten rok velmi nabitá. Darniche, Andruet, Röhrl, Nicolas, Ragnotti, Frequelin, Verini, Munari, Béguin, Bacchelli. Z vítězství se nakonec radoval Jean-Pierre Nicolas s Porsche před Ragnottim a Frequelinem na Renaultech. Michele nezklamala a v cíli byla klasifikována na sedmém místě jako nejlepší z Lancií. Pro značku tak získala první body v sezóně.

Se Stratosem šlo ale o výjimečný start, po Monte Carlu se vrátila za volant ne zrovna oblíbeného Fiatu. Navíc jí vadilo, že má k dispozici horší vůz než Andruet. To se snažila nahradit nasazením, ale ani to většinou nestačilo. Na tradiční Ronde de la Giraglia se snažila Andrueta prohánět tak usilovně, až na mokré trati vylétla ven. Věřila, že na pneumatikách na sucho dokáže na Andrueta něco najet, to se jí ale vymstilo. V červnu ale Andruet odjel do Le Mans a Michele tak pro Rallye d’Antibes dostala jeho auto. Ten rozdíl byl prý markantní. Po boji nakonec skončila třetí za Nicolasem (Escort RS1800) a Bettegou se Stratosem.

Velmi prestižní byl pro Michele automobilový Tour de France, který se jel v září. Tajně doufala, že dostane k dispozici stejný vůz, ale marně. Do svého starého vozu dostala jen repasovaný motor, který na začátku soutěže ani nebyl zaběhnutý. Na ohledy k motoru ale nebyl čas. Už na prologu totiž Andruet těžce havaroval a Michele tak s Fiatem zůstala sama proti silné konkurenci. Tu představoval Darniche se Stratosem, Béguin a Hazard se silnými vozy Porsche, Nicolas s Escortem. Béguin s poruchou převodovky brzy odpadl, vedl Darniche, o druhé místo se přetahovala Michele s Hazardem.

Ve třetí etapě čtyřikrát měnila proraženou pneumatiku a do servisu dojížděla se zadními koly jiných rozměrů. Náhradní kola nebyla, a tak dostala kola odmontovaná z doprovodného vozu. Nebylo divu, že se propadla na třetí místo. Následoval šestihodinový noční přesun Francií a náročná rychlostní zkouška o 39 kilometrech. Michele zabojovala a zbytku pole pěkně naložila, vždyť i Darniche tam na ní ztratil přes půl minuty. Byla zpátky na druhém místě, což Hazard neunesl psychicky a v následné erzetě si ustlal na dlouhé minuty do příkopu.

Na konci etapy se pak udála při vjezdu do servisu úsměvná historka. Spolujezdkyně Francoise Conconiová se mrkla do harmonogramu a sdělila Michele, že mají ještě půl hodinky času do časové kontroly. Michele, která už 26 hodin nespala, si šla na chvilku zdřímnout. Za chvilku ale vjel do časové kontroly Darniche. Francoise se znovu podívala do rozpisu a zjistila, že se o půl hodiny spletla. Rychle běžela Michele vzbudit, to se ale nedařilo. S pomocí mechaniků ji tak odnesly spící do auta, za volant si sedla sama Francois a vjela do časovky. Dostaly sice dvouminutovou penalizaci, ale jely dál.

Problémy ale začaly stíhat Darniche. Odešel mu alternátor a dál jel jen díky tomu, že pravidelně měnil baterky v autě. U Burzetu, který je znám z Monte Carla, mu přestala svítit světla a Darniche noční rychlostní zkoušku o délce 44 kilometrů odjel tak, že jel za jiným soutěžním vozem! I tento heroický výkon ale nestačil. Ráno se u Stratosu přetrhl řemen pohánějící vodní čerpadlo a Darniche motor doslova uvařil.

Michele se tak ocitla ve vedení. Na poslední rychlostní zkoušce se ale ozvala rána z převodovky, kde zůstala zařazená čtyřka a nešla vyřadit. Zkoušku dokončila, do cíle soutěže ji ale ještě čekal stokilometrový přesun na cílovou rampu. Dá se to dojet na čtyřku? Michele to dokázala a v Nice ji na rampě aplaudovaly davy diváků. Sláva to byla veliká, Tour de France byla tehdy mimořádně prestižní soutěží a asi není ani třeba dodávat, že byla první ženou, která ji dokázala vyhrát.

Feministické organizace toho tehdy náležitě využily a vyhlásily cenu pro „nejlepší mužskou posádku“. Obvykle se totiž vyhlašuje cena pro dámy, když ale dámy vyhrály, je přece třeba vyhlásit cenu pro pány. Mimochodem, druhý Jean-Loius Clarre s Opel Kadettem ztratil přes 15 minut.

O měsíc později se objevila na startu Giro d’Italia, tedy dalšího jmenovce slavného cyklistického závodu. Giro se ale tehdy počítalo do klasifikace MS jezdců a konkurence byla znovu obrovská. Víc než se soupeři ale měla problémů s mechaniky. Bylo domluveno, že polovinu soutěže jí budou servisovat auto mechanici z týmu (tedy Fiat France), druhou polovinu pak z italského továrního týmu. Francouzi se totiž potřebovali vrátit domů a připravovat se na Korsiku. Tak zněla dohoda a v polovině soutěže tak Michele přešla pod italské mechaniky. V té době ale byla výsledkově před hvězdou italského týmu, kterou nebyl nikdo jiný než Ricardo Patrese, slavný závodník F1. To se samozřejmě Italům moc nelíbilo, a tak se snažili dělat vše pro to, aby Michele předjel. V několika servisech tak na ní ani nečekal mechanik a všechno kolem auto si tak musela dělat sama za pomoci několika přátel. I tak ale byla v cíli čtvrtá, zatímco Patrese s novým vozem Fiat Ritmo až pátý. Z vítězství se radoval Markku Alén se Stratosem.

Italský tovární tým ale na tuhle potupu nezapomněl. Hned na Korsice na to doplatil Andruet, kterému italští mechanici schválně prodloužili servis a z vítězství se tak radoval Darniche s továrním Fiatem. Andruet se musel spokojit se druhým místem před Munarim a Almerasem, který s Porsche na poslední RZ předstihl Michele. To se jí často nestávalo, a tak s výsledkem spokojená nebyla. Přesto v konečném hodnocení MS jezdců skončila čtvrtá. Pro úplnost ještě výsledky tehdejší Korsiky - Darniche, Andruet, Munari (všechno Fiat 131 Abarth), Almeras (Porsche) a Moutonová.

Pro zajímavost ještě uvedenu něco ke kilometráži Korsiky 1978. Během dvou dnů čekalo na jezdce pouhých 10 rychlostních zkoušek. Ovšem o délkách - 99 km, 97 km , 88 km, 85 km atd. Ani jedna se nejela dvakrát! Jen za první den se ujelo skoro 300 ostrých kilometrů, což je skoro to samé, co celý současný závod MS. Docela by mě zajímalo, kolik stránek měl rozpis na Korsice na rychlostní zkoušku o délce 99 kilometrů...

Ihned po Korsice došlo k velké hádce obou týmových šéfů Fiatu – toho francouzského i toho italského. Od té doby si už každý tým servisoval výhradně svoje auta, i když šlo o společnou akci.

Na pokračování...

Zdroj: časopis Motoristická současnost, internet, archiv autora