Povodně kalí radost z pátého místa

Svého nejlepšího letošního výsledku dosáhl při FUCHS OIL Rally Agropa Jan Sýkora. Poprvé se vedle něj na horkém sedadle představil zkušený Miloš Hůlka a vzájemná spolupráce přinesla své ovoce. V nadcházejících dnech bohužel čekají Honzu závažnější problémy, než shánění prostředků pro závodění. Povodeň na Frýdlantsku totiž výrazně zasáhla i jeho rodinu a reklamní partnery. Nad dalšími starty tak momentálně visí velký otazník.

Blovický pilot představil letos již pátého spolujezdce. Po Miloši Vágnerovi, Vítu Houšťovi, Jaroslavu Novákovi a Pavlu Dreslerovi, mu noty četl bývalý spolujezdec továrního týmu Škoda Miloš Hůlka. „Víťovi neumožňuje velké pracovní vytížení věnovat se soutěžím plnohodnotně. Proto jsem již před Třebíčí oslovil Miloše a potěšil mě jeho příslib pro budoucnost. Vzhledem k jeho novému přírůstku do rodiny a nedostatku času pro vzájemné sladění, se naše společná premiéra uskutečnila až v Pačejově. Představy ohledně psaní rozpisu jsme si poprvé vyzkoušeli před týdnem na klasických rychlostkách Bohemie, Vinci a Březovicích. Okamžitě jsem ocenil Milošovu profesionalitu a zkušenosti a pochopil jsem, jak moc mě může svými radami posunout kupředu,“ nešetří Honza superlativy. Velmi pozitivně hodnotí i rychlostní zkoušky v okolí Horažďovic. „Na pačejovských tratích se mi vždy dařilo. V roce 2005 jsme zde, ještě s Martinou, poprvé dovezli do cíle tehdy nově pořízenou felicii. Předloni jsme pro změnu obsadili třetí příčku absolutně. První dvě vložky jsem znal již z minulosti. Ta třetí, nově zařazená, byla krásná. Svými úzkými asfalty mi hodně připomínala zádveřickou rychlostku známou z Kopné a Barumky. Oceňuji, že pořadatelé zvládli organizaci bez problémů i přes nepřízeň počasí.“

Již od úvodní rychlostní zkoušky se Honza s Milošem usadili v elitní pětici. „Pro první sekci jsme obuli méně proříznuté pneumatiky, než vydatný déšť vyžadoval. Auto tak trochu plavalo. Snažili jsme se jet svižně, ale bez zbytečného rizika. Našim cílem bylo bojovat s dalšími borci s lancery, především Honzou Černým, Lumírem Firlou a Martinem Vlčkem. Vzájemné přetahování o vteřinky jsme si parádně užívali,“ pochvaluje si pilot vozu se startovním číslem 18, ale nemůže si odpustit jednu výtku vůči časoměřičům. „Po úvodní sekci jsme se až od přátel, sledujících výsledky doma u PC, dozvěděli o desetivteřinové penalizaci za údajný pozdní příjezd do časové kontroly. Nic takového se však stoprocentně nestalo a tuto penalizaci považuji za naprosto nesmyslnou, stejně jako skutečnost, že nás na ní nikdo neupozornil. Ve finále těch deset vteřin nehrálo roli, ale přesto při tak velké finanční a časové náročnosti našeho sportu bychom si snad zasluhovali férovější jednání a více přesnosti.“

Ve druhé sekci se posádka červeno-stříbrno-černého lanceru nevyvarovala kratičkého výletu mimo trať. „Při odbočení z asfaltu do vojenského prostoru jsme přetáhli brzdy a malinko sklouzli do trávy. Neztratili jsme však téměř nic. Vložka ve vojenském prostoru se mi líbila, přestože byla každým dalším průjezdem rozbitější. Po svém letošním trápení s defekty jsem se o pneumatiky obával, tentokrát však naštěstí vydržely,“ svěřuje se Honza, který ještě před zahájením třetích průjezdů pomýšlel na čtvrtou příčku. „Stále jsme počítali s pozdějším odečtením penalizace. V tom případě by dvouvteřinová ztráta na Honzu Černého, namísto dvanáctivteřinové, byla řešitelná. První erzeta poslední rundy nám navíc vyhovovala a tak jsme tahali. Honza se však nedal zahanbit a kontroval vyrovnaným časem. Jelikož poslední rychlostka pro změnu svědčila jemu, další snahy o útok neměly smysl. Případný souboj by beztak ovlivnil další necitlivý zásah kompetentních lidí před startem závěrečné vložky. Před námi vyrážel na trať Viktor Szabó s ohnutým ramenem své oktávie a přes naši žádost, podpořenou jeho intervenci, nám nebyl umožněn dvouminutový odstup. Vikyho jsme posléze dojeli již v úvodní třetině testu. Zaregistroval nás okamžitě a hned na prvním rozšířenějším místě nás před sebe pustil. Za sportovní přístup mu patří naše poděkování.“

Husté a vytrvalé deště a povodně, sužující v posledních dnech Českou republiku, nejvíce zasáhly severní Čechy. Nevyhnuly se ani Honzově rodině a přátelům. „Velká voda na Frýdlantsku hodně poškodila tátovu živnost a též majetek mnoha mých reklamních partnerů. Nyní tak máme plné ruce práce s jinými věcmi, než zajišťováním dalších startů. Moc rád bych se těšil do Vyškova, ale i přes měsíční pauzu do tohoto podniku, nedovedu odhadnout, zdali se na startu objevím. Závěrem bych tak chtěl popřát všem lidem postižených povodněmi brzké vypořádání se s živelnou katastrofou, co nejmenší škody a šťastný návrat do jejich domovů.“

Velmi smíšené pocity z uplynulého víkendu má také Honzův dlouholetý reklamní partner a příležitostný spolujezdec Jaroslav Houba. „Moc mě těší, že Honza letos konečně dokončil soutěž bez defektu a technických problémů. Velkou zásluhu na nejlepším umístění sezóny má bezesporu Miloš Hůlka. Jeho zkušenosti a pozitivní nálada jsou pro celý tým velkým přínosem. Je to pohodový parťák a krásně se s ním povídá až dlouho do noci,“ začíná spolumajitel firmy Auta 24 nejdříve pozitivními pačejovskými zážitky. Tím však jeho radost končí. Jako obyvatel městečka Frýdlant byl od ranních hodin znepokojen informacemi o povodních na Severu. „Nepřízeň počasí donutila mě a týmového fotografa Marka Sekáče opustit závody již krátce po poledni a chvátat domů. Většinu našich reklamních partnerů postihla v době bojů na tratích rychlostních zkoušek obrovská pohroma v podobě bleskové povodně. Celý Thermica Rally Team s nimi cítí a drží jim palce při obnově jejich domovů a firem. Mezi postiženými je i sám Honza Sýkora a jeho rodina, vlastnící pozemky a nemovitosti na Frýdlantsku. Je to něco nepopsatelného a kdo to nezažil, jen těžko si dovede představit tu zkázu a bolest. Pokud bude kdokoliv potřebovat s čímkoliv pomoci, budeme se mu snažit vyhovět, jak jen bude v našich silách.“

Foto: Robert Balcar