Rallyovou pauzu způsobila změna zaměstnání

Jedním ze služebně nejstarších pilotů třídy A5 je Pražan Robert Čonka. V první polovině sezóny mu velké pracovní vytížení v novém zaměstnání dovolilo start na pouhých dvou sprintech, počínaje Pačejovem bychom ho však měli na tratích rychlostních zkoušek vídat opět častěji.

Tvoji prioritou v posledních letech je domácí šampionát sprintrally. Jak hodnotíš jeho současnou úroveň a konkurenci ve třídě A5?

„Bohužel musím konstatovat, že oproti minulým rokům se konkurence ve třídě A5 snížila a startovní listiny prořídly. Úbytek posádek asi souvisí se současnou ekonomickou krizí. Své udělala i povinnost používat finančně nákladný systém HANS. Naše třída není doménou nejbohatších jedinců a investice okolo sta tisíc korun na jednu posádku za pořízení tohoto bezpečnostního prvku odčerpá finance na dobré čtyři sprinty. Právě proto však očekávám postupný návrat těch, kteří HANS pořídí a našetří další peníze. Ostatně, zatímco na některých soutěžích jelo pět posádek, na Pačejov je již přihlášen více než dvojnásobek. Vliv mají i vzdálenosti a od nich odvislé náklady. Úroveň je daná i velmi úzkou špičkou. Musím jmenovat především mimořádně talentovaného Vendu Kopáčka. Přestože nás pěkně obkládá, moc mu držím palce:-).“

Po vynechaném úvodním podniku v Třebíči jsi na Lužických horách vybojoval skvělou druhou příčku ve třídě. Jak velké rezervy jsi ještě ve svém výkonu měl? Mohl bys soutěž s centrem v Hrádku nad Nisou zpětně zhodnotit?

„Začnu odzadu. Lužičky považuji za jeden z nejlepších sprintů a vždy se na ně moc těším. Asi i proto, že je považuji za téměř domácí soutěž a většinou se nám na nich i daří. Organizační tým okolo pana Krečmana a Honzy Halaly odvádí perfektní práci, což se o všech sprintech tvrdit nedá.

Druhé místo bylo skvělé. Náš největší soupeř Jirka Sutr bohužel havaroval a krásný vzájemný souboj tak skončil předčasně. Na poslední rychlostce navíc zradila poloosa Jakuba Blahnu a nám tak stříbro spadlo do klína:-). Rezervy nedovedu odhadnout, ale prioritou bylo spatření cíle. Přece jen by bylo nemilé zahodit to hned v našem prvním podniku sezóny.“

Velmi smolné odstoupení krátce před cílem závěrečné vložky jsi zažil na populární Kopné. Co přesně se stalo? Pamatuješ v minulosti odstoupení tak blízko před koncem? Jaký máš vztah ke zřejmě nejoblíbenějšímu domácímu sprintu, proslulému vynikající atmosférou?

„Byla to soutěžácká klasika – upadlé štefty. Beru to na sebe. Před poslední rychlostní zkouškou Kopná jsem totiž nepřekontroloval kola a následovala tato bolestná zkušenost. Zůstat stát sto metrů před cílem je opravdovým testem nervové soustavy. Každé odstoupení bolí, ale tohle bylo ještě mnohonásobně umocněné!!! Většinou jsem spíše odstupoval v první polovině soutěže a takhle blízko cílové rampě jsem ještě nikdy neskončil.

Kopnou mám v oblibě, ačkoliv jsem jí ani jednou ze čtyř startů nedokončil. Tamní erzety nemají ve sprinterském šampionátu obdoby. Každý, kdo dojede do cíle, si zaslouží uznání. Naprosto mě uchvacuje Podhoran a v letošní prodloužené verzi byl fakt super. Atmosféra je tam úžasná. Občas až nechápu, jak se fanoušci na některá místa dostanou a v jakém počtu. Tamní kraj prostě soutěžemi žije!“

V Krkonoších a na Vysočině jsi mezi startujícími chyběl. Proč ta pauza?

„Původně jsme měli obě soutěže v plánu, ale zasáhla vyšší moc. Objevila se nová pracovní výzva a zkombinovat zaměstnání se závody nebylo možné. Neumím dělat věci jen napůl a tak práce dostala přednost. Všichni soupeři nám tím, bohužel, bodově odskočili. Svého rozhodnutí nelituji. Práce ve firmě Přerost a Švorc AUTO je pro mě opravdu velkou výzvou.“

Tvoje kitová felicie má už leccos za sebou. V jaké je momentálně kondici a co pro tebe znamená pilotovat tento legendární vůz? Neuvažuješ o přestupu k modernější technice?

„Kondici bych hodnotil jako průměrnou. Oproti soupeřům s obdobnými auty máme výrazně horší motor. Nestěžuji si ale a jsem rád, že drží. Raději proto vítám techničtější rychlostky či déšť, které rozdíl alespoň částečně mažou. Letos už velké změny neplánujeme a přes zimu zkusíme kondici zvednout na nadprůměrnou:-). Závodění s tímto vozem je splněním mého snu. Když jsem kdysi poprvé viděl letět s kitem Jindru Štolfu, byl jsem uchvácen. Od té doby jsem po tomto závodním speciálu toužil a jsem šťastný, že mi nyní jeden stojí v garáži. S přestupem to je velmi složité. Pro třídu A5 přichází v úvahu asi jen Fabia a zajištění její konkurenceschopnosti vyjde na dost velké peníze. Momentálně však nedisponuji rozpočtem, umožňujícím přestup na modernější techniku. Kita prodat nechci – na to ho mám příliš dlouho. Pár kontaktů proběhlo a zatím nechávám vše otevřené. Uvidíme na podzim. Stačí jediné – peníze:-).“

V seznamu přihlášených na blížící se Pačejov figuruješ. Uvidí tě tedy diváci zpět na trati a s jakými ambicemi?

„Přiznávám, že se s Kubou oba moc těšíme. Odhadnout ambice je těžké – přece jen jsme jeli naposledy na Kopné. Především chceme dojet do cíle. Za skvělý výsledek bych považoval umístění okolo třetího místa. Bude to ale moc těžké vzhledem k asi největší konkurenci ve třídě v dosavadním průběhu sezóny. Chybí jen Tomáš Grega, což mě docela mrzí. Jsem zvědav na souboj Vendy Kopáčka a Lumíra Galii, protože oba jedou ukrutnou palbu.“

Jak vlastně funguje vzájemná spolupráce s mladým Jakubem Venclíkem, který loni nahradil tvého dlouholetého spolujezdce Karla Hejného?

„Kuba je hotový mitfára a dostal dobrou školu od Honzy Dohnala. Jede se nám společně dobře. Na soutěže máme podobný pohled a navíc nám docela dobře funguje rozpis. Pro rallye je hodně zapálen a obětuje mu i něco navíc. To velmi oceňuji. Když zrovna nespolkne bonbón a nerozkašle se v brutálním sjezdu, je v podstatě bezchybný:-).“

Dosavadní patnáctibodový zisk ti už velké naděje na boj o celkové prvenství ve třídě nedává. Hodláš přesto absolvovat i poslední tři moravské podniky, nebo se zúčastníš třeba nějaké jiné soutěže?

„O programu pro závěrečnou fázi sezóny se rozhodneme podle pačejovského výsledku. Statisticky se mi v Pačejově vždy dařilo a všechny tři tamní starty jsem dokončil shodně na čtvrté příčce. S tímto výsledkem bych byl spokojen i letos. Pokud bychom měli v konečném pořadí šanci obsadit medailovou pozici, ještě alespoň dva bychom jeli. Jsme si ale vědomi, že na Vendu Kopáčka a Lumíra Galiu v jejich současné formě nemáme a na další příčky je velká tlačenice. Pokud Pačejov nedopadne podle představ, asi se rozloučíme v Příbrami. Přece jen jsem už dlouho nejel za tmy a dvoudenní soutěž mě moc láká.“

Závěrem trošku něco ze soukromí. Podařilo se ti v hektickém pracovním procesu najít čas i na nějakou dovolenou?

„Přiznávám, že letos se žádná dovolená nekonala. Bohatě mi to však vynahradily dvě velmi vydařené akce. První z nich byl prodloužený víkend na motorce v Alpách na Grossglockneru. Vlastníte-li nějaký bike, vřele doporučuji. Stojí to za to a tamní silnice vybízejí k parádnímu sportu, o panoramatech ani nemluvě:-). Moc jsme si to užili. Druhý výlet je ještě čerstvý. Navštívili jsme Grand Prix formule 1 na Hockenheimu. V televizi nudná podívaná je v reálu úplně o něčem jiném. Má-li někdo benzín v krvi, postaví se mu chlupy na rukách již při samotném natočení motoru „ef jedničky“:-). Závod jsme sledovali v zatáčce po startu. V reálu má devadesát stupňů a ti šílenci to tam po startovní rovince dávali o kvalt níž a naplno:-). Fyzikální zákony jdou úplně stranou…“

Děkuji za rozhovor

Foto: Robert Balcar