Jak si Petr Brynda dal „dáreček“

Bohemka. Jméno s historií, kouzlem a vůní. Pro jednoho je to krásně provedená směs bublinek a lahodného moku, pro jiného odporně nepovedený spor o místo na fotbalovém výsluní. Pro čichače výfukových plynů je to pak jedna z nejprestižnějších akcí rallysportu v Čechách. Nejen nejprestižnějších, ale také nejnáročnějších a nejhezčích. Ta letošní byla pro Petra Bryndu ještě zajímavější také proto, že v jejím průběhu slavil narozeniny. Co si asi může přát jezdec k narozeninám? To je naprosto jednoznačné. Takže pro začátek muselo postačit veliké blahopřání od bráchy Jirky, všech mechaniků a dalších členů teamu. Také od Štěpíka, který chtěl svým diktováním přispět k nejhezčímu dárku. Tak jedeme pro něj.

Začátek v Sosnové naznačil, že neústupný pořadatel odmítl zapnout klimatizaci, a proto se pojede v pěkném horku. To pak pořadatel zlovolně udržoval až do konce. A tolik oblíbený sníh nikde. Zajímavé bylo, že přestože se téměř všichni vařili, Petr jakoby se na sosnovském autodromu rozehříval. Zazněly i hlasy „tribunových odborníků“, že už to není ten Brynda. Omyl, je to on. Ale s věkem zraje a mění se i jeho taktické pojetí. Přesto už v další RZ snad vlivem horka, snad posledními zbytky mladické nerozvážnosti, došlo k špatnému zápisu retardéru. Samozřejmě, taková záležitost nikomu na čase nepřidá. Pak ještě přitopili někteří diváci. Údajně kvůli jejich nekázni byla zrušena RZ 4 ještě dříve, než byla odstartována. Dosti neobvyklý úkaz na obloze pořadatelské. Pak si už ale Petr začal plnit přání. Ve své třídě začal vyhrávat jednu RZ za druhou, a čím dál pevněji se usazoval na špici. Až do té tradiční nešťastné třináctky. Ta mu štěstí nepřinesla a vystavila definitivní stopku. Uražené kolo po nárazu do svodidel ukončilo účast na letošním ročníku Rally Bohemia. Petr to ovšem vidí jinak: „ Jdi do háje s třináctkama. Tedy kromě těch hezky rostlých. Když chceš jet rychle, tak taky musíš počítat s tím, že to občas přeženeš a někam to pošleš. Hlavně zdraví.“ Prostě Peťan. Žádné výmluvy a vše pěkně na tvrdo. Ale ty narozky nakonec stejně oslavil. Smůlu měli také další kolegové, o jejichž techniku pečují mechanici z Hluboše. Honza Černý defekt a Tonda Matys pomalejší nástup do soutěže. To se, bohužel, proti silné polské i české konkurenci na C2 nedalo dohnat. A aby teta Smůla nelenila, zastavila i největšího Petrova soupeře v „áčkách“. Já znám Honzu Dohnala jako fajn skromného kluka. Teď i s největší sbírkou kleklých motorů do Renaultu. Sladká Francie hořkne. Honzo, držím palce, ať ….!

Obrovský dík proto patří všem, kdo pečují o techniku a zázemí v Bryndovic servisu. Tým mechaniků z Montcaru opět odvedl špičkovou práci a auta jela O.K.. Glorifikaci si pak za Bohemku zaslouží spolujezdec Tondy Matyse a pečovatel o žaludky členů teamu, známý pražský restauratér pan Aleš „Vařečka“ Vaněček. Jeho umění nejlépe vystihuje skutečnost, že pražský magistrát nařídil umístit jeho provozovnu dále od Olšanských hřbitovů, protože, když zesnulí ucítili vůni jeho kuchyně, sami se exhumovali a odcházeli na jídlo.

Závěr tohoto článečku je trošku smutný. Díky svátkům po Bohemce se nepodařilo teamu v dostatečně rychlém termínu zajistit náhradní díly na Petrův R3 Max. Tím byla znemožněna jeho účast na Rally Vysočina. Ale na Pačejově se těšte!!!