Radouň od Jelit

Je pátek 25. června, v 5.15 zvoní budík. Nebudí mě výjimečně do práce, ale na rallye do Radouně. V půl 6 má vyjíždět z Českého Krumlova Richard "Bufu" Kříž s Trabantem na podvalu, sraz máme v Ledenicích. Ale během chvilky přichází sms, že už je za Římovem. To je pěkné, na ranní hygienu s cigárkem a novinami na toaletě není mnoho čásku. Za chvilku už sedím v autě a mířím z Borovan na místo schůzky. Za chvilku už přijíždí Frontera s vysmátým Bufem, domlouváme se na cestě rovnou do servisu, tlačí nás čas. Sleduji jak trabant poutá pozornost už na podvalu, a to ještě nevím, co nás čeká na eRZetách.

Kolem půl 8 přijíždíme do ztichlého servisu a parkujeme vedle kolegů z ADcupu, Richarda Valenty a Romana Kříže. Skládáme Trabiho, a jdeme na kafe do stanu, které nám s úsměvem vaří Boženka Křížová. Probíráme přípravy na seznamovačky, na které po 8 hodině po absolvování administraček vyrážíme. Přijíždíme na start první RZ, vyndávám sešit a jdeme na to. Bufu diktuje a ja zapisuji, krásně nám to odsejpá, když se dostáváme na křižovatku a mírně se dohadujeme, kudy dál. Volá nás příroda a tý se nemá odporovat, přitom sledujeme, jak jezdí trénující posádky každá jinam. Opět nastávají dohady kudy pojedeme. Levá nebo pravá? Vše vyřešil Ríša Valenta, který nám radí levá, že už tak jezdí všichni od čtvrtka. I když se nám to nezdá, jedeme za ním. Na konci rz nám denní počítadlo ukazuje o 400 m kratší rz, než je v itineráři, ale to přisuzujem odchylce tachometru. Po druhém průjezdu této zkoušky v cíli parkuje několik posádek a také řeší, jak se má RZ jet. Shodujeme se, že jsme měli jet doprava. A taky že jo. Bereme to jako taktický tah našeho soupeře Ríši a jen nad tím s úsměvem mávneme rukou. Další RZ a okruh už najíždíme v klidu a bez bloudění.

Jdeme na oběd a vracíme se zpátky do servisu. Odpoledne procházíme skoro bez problému technickou přejímkou, a do večera máme volnou zábavu. Jak se to vezme, mě čeká přepsaní rozpisu do čitelnější podoby, zatímco Bufu pomáhá klukům Svobodů s opravou trucujícího Trabiho, se kterým startujou ve Volném Poháru. Před 20 hodinou večerní procházkou míříme na RZ VP, podívat se, jak to jezdí velcí kluci. V rámci ADcupu startujeme až v sobotu, takže máme klidný večer. Po projetí posádek, pokousaný od různých brouků se vracíme do servisu, kde mechanici připravují vozy na druhou noční rundu. Za zvuků generátorů večeříme, popíjíme zrzouny s pěnou a pak šupky do pelechu, teda do kufru auta.

V sobotu v osm ráno budíček, v půl deváté máme rozpravu. Po ní mizím na pumpu pro kuřivo a benzín, ale hlavně na trůn. Na to, abych šel do lesa jsem až moc plachej. Čas se pomalu krátí, převlékáme se do kombinéz a v 10.39 stojíme v první časovce. Polykáme první kilometry přejezdu a vše zatím šlape. Hlavně nově složenej motor, který se zadřel při slalomu na Pošumavském poháru. Do časovky před RZ to zvládáme v klídku, mizí první cigareta a čekáme na svůj čas. V časovce nás vítají dvě slečny širokým úsměvem, ale ne na nás, ale na přední okno Trabiho. Hlavně slůvko Jelita se jim líbí a už si nás dobírají. Po zapsání času u nich i na startu nervozita stoupá. Sledujeme jak mizí Uno Ríši Valenty, našeho soupeře ve třídě A1, stavíme se na čáru, 5, 4, 3 ,2, 1, start!

Zatáčky ukrajujeme, neřežeme a vše šlape. Je tu první vracák, prej ho projedeme čistě, ale ruka Bufa míří mezi naše kolena. Trabi se řítí bokem a pomalu vyjíždí ze zatáčky, no jo no, 260 kilo posádky musí být někde znát, vteřinky ztráty utíkají a k cestě se snad v epileptickém záchvatu žene Shacki, mávající rukama nohama. Naštěstí to není záchvat, ale divoké povzbuzovaní, stejně tak diváci na přilehlých řadových garáží. To je bomba, máme víc fanoušků než špička MMČR dohromady. Po necelým kilometru další vracák, rukáv, průjezd bokem, pomalej odjezd, diváci v záchvatu. Není to poprvé a naposled. Míjíme v klidu a s respektem rybníky s potápěčem připraveným na pomoc posádkám v nouzi, a do cíle vložky už dojíždíme v klidu. Koukáme na tabuli a ztráta 40s na Ríšu nás nemile překvapuje. Ale jsme v klidu, nejde nám o čas, ale o dojetí do cíle, pobavení diváků i nás samotných.

Při čekaní na druhou RZ se dozvídáme o jejím pozastavení, a následném zrušení. Posádka ADcupu Liška - Hlach téměř omotala svojí Škůdku kolem stromu, naštěstí bez následku na zdraví kluků. Míříme na další RZ. Opět to zvládáme v klidu a před časovkou cigaretka na uklidněnou.

Do RZ, která je okruhová se startuje na prapor. Ten mizí a my letíme, teda pomalu se rozjíždíme. V levé 3 dlouhé dlouhé dostává Trabi kopanec, nečekaně, jelikož jsme si hrbu při najíždění s Fronterou nevšimli. Bufu to zvládá bravurně a valíme do pravého vracáku. Klasika, rukáv, bok, pomalý odjezd a... ...a nic. Diváci bez záchvatu. Co to, asi to nebylo ono. V retardéru před Horní Radouní pořadatelé fandící, maváčka. Projíždíme Radouň do dalšího kola. Míjíme start, levá 3 dlouhá dlouhá kope, a vracák, rukáv, bok, pomalý odjezd a diváci opět nic. Ale co, budou jiní. Retardér čistě, mávající pořadatelé, v Radouní doleva a cíl. Jedeme do servisu, dolejváme benzín a Bufu po domluvě mění v karburátoru trysku za menší. Přejezd v klidu, vysmáté holky v časovce, na startu zahalujeme hasiče u svodidel do modrého dýmu.

Startujem v klidu do 4 RZ, která je stejná jako RZ 1, zatáčky ubíhají a ticho. Motor mlčí. Ve sluchátkách slyším: "A je to v pí.i, je zase zadřenej, končíme." V hlavě se mi honí spousta věcí, je mi do breku. Bufu se snaží motor nastartovat. Daří se, jedeme dál, ale volněji. Opět vracák, klasika jako vždy, i diváci v záchvatu, jen Shacki není. To samé druhý vracák. Moc nechybělo a končíme ve zdi. Jedeme vlažně, obavy o motor. Za časovkou vracíme větší trysku, ale i na přejezdu se motor zadírá. Nasazujeme ještě vetší trysku a domlouváme se, že pojedem dál, buď motor vydrží nebo ne.

Opět pomalý start s modrým dýmem, povzbuzující diváci, máváme, houkáme, máme čas. Míjíme auto p. Koutného, zatáčku kde boural Liška hodně prodáváme, sjezd do cíle, motor točí jen 5 tisíc, jedeme 120 km/hod., víc to nejde, ale zatím šlape.

Okruh v klidu, kopací levá nás už nepřekvapuje, klidní diváci taky ne. Na horizontu i startu stojí a fandí Jarda Krejčí s kolegou, ve dvou lidech dělají mexickou vlnu. To je nářez, díky kluci! Dojíždíme volně, máváme, houkáme, koukáme po ženských lehce oblečených.

V servisu benzín, papu a řešíme, jak dál. Pojedeme nebo balíme? Motor drží, pojedem dál, když už jsme tady a máme tu tolik fanoušků, přece je nezradíme.

Jedeme na dojetí, šetříme motor. RZ jako přes kopírák předešlých kol. Jen okruh je ve slovenštině, uvolněně. Po projetí cíle v autě řveme jak paviáni, dokázali jsme to. Teď už jen rampa, za rampou čekáme na další soupeře. Jako jediná třída dojíždíme všichni, žádný odpadlík. Gratulujeme a děkujeme soupeřům Valent - Novodvorský, Rabiňák - Staněk, Pavlíková - Janů.

Jedeme do servisu zpocení, utrápení, ale šťastní. Balíme, chceme najet na podval, ale ticho. Trabi nestartuje. Jako v romanťáku, dovezl nás do cíle a umřel. Cesta domů je v klidu, v Ledenicích se loučíme, já za rodinou do Borovan, Bufu do Krumlova. Máme dost práce na Trabim, nový motor, výfuk, silnější brzdy, závodní gumy a možná se něco najde jiného.

Závěrem děkujeme všem pořadatelům, časoměřičům, Policii ČR, hasičským a záchranářským sborům za hladký průběh soutěže. Fanouškům za podporu, sponzorům Autodoprava Miroslav Jůzko, PH autodíly, Penzion pod hrází. Hlavně rodině, která nám trpí tenhle koníček.

Na viděnou při dalších závodech AD cupu.