Zápisník Ládi Kopelenta - Radouňská rallye

Těsně před rozpravou proběhlo mini utkání v kopané mezi vyzyvatelem, tím byl tým eWRC. cz a místním Motorsportem Radouň. O výsledek 2:0 pro eWRC.cz se postaral na rychlo povolaný hráč do mančaftu Jan „Baiardo“ Kršek. Nominace byla na místo kapitána Tomáše „Shackiho“ Wanky, který přijel těsně po utkání. Jeho zpoždění bylo zapříčiněno tím, že ho zastihla průtrž mračen cestou na zápas. Potíž byla v tom, že se celý tým již nacházel v Radouni, a tak ho neměl kdo přezout na mokré pneu na extremně silný déšť.

Foto: Lukáš Matějů

Foto: Lukáš Matějů

Celkový vítěz soutěže Jiří „Kalda“ Kalista dosáhl úspěchu na nejstarší zúčastněné verzi Mitshubishi Lancer EVO V. Mimo to, že je výborným pilotem, usedá úspěšně do Subaru Impreza Sti, jako spolujezdec po boku Zdeňka Pokorného na letošních soutěžích. Jirka tak odčiňuje svoji aktivitu u bývalé spolujezdkyně Zdeňka. Martinu Nacházelovou přivedl Kalda do radostných očekávání a těšení se na mateřské povinnosti. Zdeněk tím pádem byl bez mitfáry, a tak Jirka zaskakuje při čtení not.

Filmař Vláďa „Blesky“ Duda podrobně, detailně a vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, co je ve znaku Duda Designu. Jsou to dle slov Bleskyho, dvě kružnice a elipsa v kruhu. Ne úplně se Vláďa ztotožnil s tím, že někdo vnímá geometrické tvary tvořící znak, že je to netopýr. Připustil, že by to mohl být Batman. Což konec, konců je také skoro netopýr. Závěrem určení obsahu loga sdělil, že to je prostě znak. Čím více bude znaků na autech, tím budou videa delší a kvalitnější. Tak se snažte svými průjezdy vytvářet patřičný filmový materiál.

Bylo nutno řešit náhradu za zatím nepřijetého Shackiho pro mini kopanou. Byl osloven Josef Mandaus mladší. Je to šlachovitý velmi pohyblivý chasník. Se svojí účastí souhlasil. Nadešel čas konfrontace na nedalekém palouku a Pepíček nikde. Znaven náročným najížděním usnul na plachtě vedle svého soutěžního miláčka. Situaci zachránil Baiardo. Záviděl jsem místním počet hráčů na střídání, celou radouňskou jedenácku by postavili. Tým eWRC.cz byl nakonec rád, že dal dohromady všech pět potřebných hráčů a o střídání se nám mohlo jen zdát.

Počasí je záležitost, která dovede při rallye zahýbat výrazně výsledkovou listinou. V Radouni bylo celý den na déšť zrovna jako loni. Ředitel soutěže Franta Michálek na dotaz jak to vidí s deštěm, jako místní znalec. Zvednul hlavu k obloze a řekl: „Z toho pršet nebude, ty kopce to sem nepustí, ty to roztrhají.“ Letos měl pravdu, spadlo pouze v sobotu pár kapek. Loni to bylo horší. Silný vítr provázející hustý déšť strhnul i dekoraci nad startovním pódiem. Franta Michálek je bývalým soutěžním jezdcem a jek je vidět, že jablko nepadlo daleko od stromu. Syn Petr Michálek s Janem Hálou se Suzuki Swift zvítězili v nejobsazenější třídě A1.

Okruhová RZ je velmi adrenalinová záležitost. Jednak se jede několikrát a stále se hledá hranice zrychlení. Vzrůstajícím počtem okruhů je jezdec ve svých průjezdech zatáčkou více optimistický. Na brzdy se chodí déle. Ne vždy se to povede dle představ jezdce. Viz já loni a dva balíky slámy v potoce. Hůř letos dopadl Honza Kršek se svým synem na horkém sedadle spolujezdce. V jednom z retardérů v horní části trati chyboval a spadl do příkopu. Uvelebil se na střeše a tento smutný pohled nás provázel každým průjezdem v okruhové rychlostní zkoušce. Je to škoda, přitom tak pěkně hrál ten fotbálek. Mam výčitky, jestli jsem ho moc neuštval před soutěží. Stejně jsem byl v podezření, jestli mač není namířen proti místním s cílem je otupit před jízdou.

Roman Maryška precizně zrenovoval Škodu Felicii po Otakarovi Zenklovi. Potom s ní jezdil Kamil Johánek a Petr Šašek, všichni s poměrně solidními výsledky. Auto nyní připomínalo designem slávu továrních Felicií KIT CAR 1500, účastnících se v té době nejen MS. Co naplat auto krásné, ale vše nevydrží věčně. Stopku v soutěži vystavilo posádce Karger Petr – Maryška Roman kolečko druhé rychlosti. To ještě pamatovalo, když jej řadil sám stavitel vozu Ota za svých mladých let.

S tou technikou mělo potíží více posádek. Petr Koutný strávil opravou vozu na první vložce hned několik minut a začínal z posledního místa. Potom k tomu přidal další časovou ztrátu, tím, že ubral kus nárazníku. Vše dokončil v Dívčích kopech, kde skončila v hodinách jeho pouť nadobro. Zároveň tam nechal i celý přední nárazník v trávě. Tak to budou mít Radouňští další trofej z jeho auta na boudě v servisní zóně. Jeden nárazník již tam od Petra mají.

Abych nebyl nařčen, že nejsem sebekritický a taktně pomlčím o tom, v čem jsme hráli prim. Tak se mohu pochlubit, že jsme s Přemkem byli první posádka, která zastavila na trati pro poruchu. Bylo to několik set metrů od startu. Za jízdy chcípnul motor a s tím se špatně jede dál. Neplánovaná zastávka trvala něco přes minutu. Již nejsem žádný mladík, špatně se mi vystupuje, o nastupování ani nemluvím. Oprava také něco zabrala, moc zručný také nejsem. Když už jsem to konečně rozchodil. Znaven urputným bojem s neposlušným autem, tak jsem si přivřel pás do dveří a nemohl ho najít. Dopásat se a s uplivnutou svíčkou na tři válce hurá přes dvě vložky do servisu k další léčbě Favorita.

Velmi nebezpečné místo pro posádky byla právem označena hráz rybníka na první sobotní RZ. Velmi si toto místo pochvaloval a při samotné exhibici užíval Jan Suda jedoucí s Audi. Sice nevím, jak se tam mohl do toho úzkého nájezdu na hráz mezi rybníky s tím svým pancéřákem vejít, ale vešel, když vyhrál třídu H3. V jeho případě by ten jeho ingot z Ingolštatu nezastavilo ani pět balíků slámy za sebou. Naštěstí má vzadu v kufru dvě vrtule u chladiče a mohl by svůj stroj používat po vnoření do vody jako plavidlo. Něco podobného bývalo ve výzbroji armády a jmenovalo se to obrněný transportér OT 65.

Nelze zapomenout na trápení vítěze třídy A2 Michala Trojana, který dokončoval svoji pouť okolím Radouně bez funkčního servořízení. Možná si v tu chvíli připadal, že řídí Tatru 111 a ne Felicii KIT CAR. Musel se nadřít jako snědí makáči, když kopou ručně výkop. Ruce ho musí bolet ještě nyní a bude je mít vytahané až ke kolenům. Otec spolujezdce Jirky Bendy je týmový manager a má svých zkušeností z let minulých, že by je mohl rozdávat. Přes to občas dá i na zkušenosti jiných, podle mého vzoru nechal kluky dojet jízdu v rámci možností až do cíle. Počin dobrý, ale neměli klesat výsledkovou listinou. Měl tam být alespoň minimální progres, když už je přejímáno, tak se vším. Já jsem loni bez serva v Chrudimi ještě na poslední vložce pozávodil Zdeňka Pokorného na Subaru. To prosím nemám takový fyzický fond jako Michal. Otče Bendo, je nutné naordinovat chlapcům individuelní tréninkovou přípravu.

Nejvíc mě dorazil, nejstarší syn našeho Martina. Pořád jsem řešil nějakého toho hráče. Ptal jsem se ho, jestli se cítí na to čutat do balónu. Teaneger stojí, kouká na mě, mlčí, kalhoty má hluboku pod pasem, poklopec někde u kolen. Rozšmajdané boty něvěstí také žádný fotbalový grif. Odvětí mi: „Tak se to nosí.“ Připadal jsem si v tu chvíli jako v té reklamě na jogurt Dobrý táta, nebo máma. Mimo jiné já to také hrát neumím, ale zúčastním se, když už nic neuhraji, pletu se protihráčům aspoň pod nohy. Když už jsem zmínil ty moje volšové nohy, tak Petr Šedivec mi říkal, že je mám jako ředitel vápenky. Hraji bez brýlí, mám na ty nové hypotéku u babi a nerad bych o ně přišel. Oni zas tak dobré do auta nejsou. Neumím v nich zaostřovat z dálkových na tlumené a naopak, chce to cvik. V noci mi nejsou nic platné, to bych potřeboval slepeckou hůl a cvičeného Labradora.

Samostatnou kapitolou každého podniku jsou technické přejímky. Do role hlavního technického komisaře byl pasován bývalý místní, úspěšný jezdec sedmdesátých let minulého století Miroslav Padrůněk. V roce 1976 vybojoval na prvním ročníku rallye Klíč druhé místo absolutně. Protože je to praktik, tak ví, že nejdůležitější z bezpečnostního hlediska je naprosto dokonale upevněný hasicí přístroj. To je alfa a omega co se soutěže jezdí. Ona kovová hasicí láhev vážící čtyři kila rotující autem po nějakém otřesu vozu, nebo snad havárii dovede nadělat pořádnou paseku. Měl jsem obavy z jeho postoje zejména k jezdcům jedoucím ve třídě s jeho synem. Byly naprosto liché a zbytečné.

Hary ředitel se mě dotazoval, co jsme dělali na té první RZ. Chtěl jsem mu říct, že jsem přejel zajíce. Těch možností tam bylo a jak někteří ušáci běželi souběžně s autem podél příkopu. Že je v ustanoveních zaknihován postup při takovém incidentu. Každý takto sražený zajíc se musí odevzdat na nejbližší polesí nebo zakopat. Polní lopatku jsem nechal na vojně, a tak jsem musel za tím hajným. Než jsem fořta v hájovně našel, tak jsem dal Harymu náskok přes minutu. To jsem ještě byl pln optimismu a v naději, že druhý den ztrátu s Přemkem zeliminujeme. Snaha byla oboustranná, jenže náš motor a zejména Hary ředitel s Martinem Lidickým byli proti tomu. Pánové pěkně jste nám to natřeli.

Naštěstí motor v našem Favoritu umíral pomalu, točil méně a méně a auto jelo do kopce pomaleji a pomaleji. Už jsem chtěl vypustit výsadkem Přemka, aby šel zatlačit, abychom ten kopec vůbec vyjeli. Ono to tak strašné nebylo, ale repase agregátu je nutná. Je notně znaven provozem ve Felicii, z ní pro mdlý výkon vymontován. Nyní se trápil ještě ve Favoritu, jel jako znovu zrozen až se Poláci s dvoulitrovou Astrou nestačili divit. Byli předjížděni sice skoro týden, Maevad četl jak o život, mírným pohupováním v sedačce dával našemu autu ještě razantnější impuls vpřed. Až na brzdy před retardérem u lesa jsme jejich oře pokořili. To bylo radosti Na starém bělidle, že jedeme za gumu a ne do lesa. Poláci to také neviděli tak přesvědčivě, že to vyjde. Měl jsem zatnuto, že bych přeštípnul osmičku kulatinu.

Foto: Ondřej Krajča

Málem bych zapomněl na absenci jednoho z klíčových hráčů při před soutěžním derby v luční kopané. Jedna z hlavních opor mančaftu eWRC.cz Vláďa „Blesky“ Duda se zranil při vnitro týmovém přípravném utkání ve středu před odjezdem do Radouně. Sice je pravdou, že do nedaleké hospody ještě v pohodě došel. Potom se nějak rozseděl, rozpít se nic moc se dvěma pivama nerozpil, ale nemohl se při předčasném odchodu ze schůze postavit na nohy. Došel, spíš se dobelhal asi tak třetinu cesty domů. Potom zatelefonoval své ženě Dáše a ta ho podpírala nějakých 300 metrů do další ulice. Tam naštěstí bydlí její sestra, tak na vlečení sedřeného sportovce byla posila. Takto podepřen z obou stran byl deportován o blok dál až domů. Takhle vyřízeného hráče, to jsme ještě neměli. Když jsem se tuto skutečnost následně dozvěděl, tak jsem si připadal svoji náročností jako svobodník Halík z Černých baronů.

Po závodě jsem měl možnost vidět několik podařených snímků našeho týmového Favorita. Připadal mně na nich takový asymetrický. Asi metr široký a asi metr vysoký nad silnicí. Prostě taková koza to je. Bude nutno auto snížit, aby bylo nižší a nižší, až bude nejnižší, tak zase prošoupu obal na převodovce. Potom budeme inovovat a auto zvyšovat. Také jsem se divil, po shlédnutí videa od Bleskyho, jak mohl ten Maevad v noci něco vidět. Vidím to černě, pro mě ty noční výlety už moc nejsou. Možná to Vláďa Duda trochu přitmavil, aby to vypadalo akčněji.

Na vyhlášení promluvil náměstek ředitele tamní Policie. Zdůraznil, že se pro bezpečnost udělá nejvíce, když se silnice uzavře pro veřejný provoz. Je to tak, na takto zabezpečené trati je minimální riziko střetu s běžným účastníkem silničního provozu. Také říkal, že pro motocyklisty pořádali na letišti akci, kde si mohli účastníci vyzkoušet kolik jim to jede. Velmi dobrý počin, někdy mám dojem, z toho co se na silnicích děje, že na erzetách je jízda bezpečnější než v běžném provozu. Před startem jedné z vložek došlo k spadnutí motocyklisty ze stroje. Podrobnosti jsou k události různé. Aktérem byla malá holčička a jezdec na motorce to je zřejmé. Nevím, jestli dívka běžela kdy a kam neměla, nebo řidič se díval tam, kam neměl, nebo jel rychle. Možná nebyl na zmíněné akci, nebo ano a dostatečně se na ní nevyžil, těžko říci.