Radouň Motorsport - tým eWRC.cz 0:2

Ještě před rozpravou proběhl fotbalový mač mezi výběrem domácích pořadatelů a lidí motajících se kolem serveru eWRC.cz. Postrádali jsme dva klíčové hráče – Blesky se zranil při tréninku a Shacki nestihl včas opustit rodnou Plzeň. Tajně jsme doufali, že domácí na utkání zapomenou a my si tím uchráníme svoji čest. Tak se ale nestalo…

Kapitán v akci, foto: Lukáš Matějů

Při pohledu na nabuzený výběr radouňských jsme přetáhli k sobě na poslední chvíli Honzu „Baiardo“ Krška, abychom dali dohromady alespoň pětičlenný tým. Strategie dobrá - Honza dal dva góly a vzhledem k tomu, že gólman z Duda Designu nepustil ani jeden, mohli jsme překvapivě na domácí celý zbytek dne machrovat.

Honza Kršek ve své oblíbené pozici na mezi. Při závodě si to ale mohl odpustit... foto: Lukáš Matějů

Jenže…

…došlo na nás. Tomáš Kabát ani Jaroslav Kubata do Radouně nepřijeli, a tak jsme s Láďou Kopelentem startovali opět z první pozice. Už za startovní rampou Láďa zjištuje problém, auto nejede, jak má a ke všemu začíná zlobit startér. Před startem úvodní vložky stojíme raději z kopce. Letitý Favorit je nakonec přemluven a můžeme odstartovat. Ve druhé zatáčce slyším ve sluchátkách: „A jéjé…“ Znejistím, Láďa přece během vložky nemluví. V tom mi v sedačce chybí progres auta, tady jedeme nějak pomalu. A po chvíli ticho. Chcíplo to.

Prokroužíme úvodní retardér jako v autoškole a Láďa zastavuje po levé straně vozovky. Ujišťuju se, že venku nebudu nic platný, tak pomáhám jenom s odpojením od interkomu. Láďa zvedá kapotu, auto naskakuje, kolem se mihne zelenobílá šmouha Martinů Šikla a Peciny, pilot je zpátky na svém místě, řádně se připoutává a pokračujeme. Čekám klidný dojezd do cíle, ale to se nekoná, času jsme ztratili už dost. Favorit kucká, snad by chtěl jet víc při takovém nasazení, ale nejde to. Prvně se ztrácím během Radouňské rallye v rozpisu, to ještě tak chybělo a v cíli máme minutu a půl manko na posádku Lanceru deváté evoluce.

Před druhou RZ, která měří ještě o čtyři kilometry více než úvodní, necháváme auto opět z kopce. Když přichází náš čas, motor už nechytne. Vystupujeme a potupně Favorita roztláčíme. Suneme se ke startu a teplota vody nějak nebezpečně leze vzhůru. Než se rozsvítí zelené světlo, které nás do měřeného testu pustí, je to pomalu na odstavení vozidla. Rychlá jízda ale Favoritu svědčí a po několika zatáčkách slyším ve sluchátkách: „Je to dobrý, jde to dolů.“ Soustředím se na diktát, abych se zase neztratil. Ztrácím se. Naštěstí v pravé 5,6 na horizontu už se chytám a svištíme do cíle. Před cílovou fotobuňkou dostáváme v pravém odbočení řádnou dávku blesků přímo mezi oči. Tady to bude v dalším průjezdu – to už úplně za tmy – hukot.

U vjezdu do servisní zóny čekáme na svůj čas a teplota zase šplhá k výšinám. Nezdržuju a po padnutí naší minuty jede jezdec rovnou na plachtu, já nechávám zapsat čas u časové kontroly. Když dorazím pod stan k autu, Láďa směřuje ke mně: „Tak můžeš jít odevzdat jízdní výkaz. Nemáme náhradní startér.“ Hrklo ve mně, tolik stráveného času a odjety dvě zkoušky, ve kterých jsem se pokaždé ztratil? Nene, jdu oběhnout servis, jestli někdo nemá. Mandausovi jsou na trati, úspěšný jsem ale u Trojana, resp. u jeho doprovodu. Nakonec jim ho vracíme, protože šéfmechanik Martin nejenom, že opravil ten zlobící, ale Fávo stihlo dostat i nové svíčky.

Jak viděl úvodní – pro naši posádku tak tragickou, sekci sám jezdec? „Tak se mohu pochlubit, že jsme s Přemkem byli první posádka, která zastavila na trati pro poruchu. Bylo to několik set metrů od startu. Za jízdy chcípnul motor a s tím se špatně jede dál. Neplánovaná zastávka trvala něco přes minutu. Již nejsem žádný mladík, špatně se mi vystupuje, o nastupování ani nemluvím. Oprava také něco zabrala, moc zručný také nejsem. Když už jsem to konečně rozchodil. Znaven urputným bojem s neposlušným autem, tak jsem si přivřel pás do dveří a nemohl ho najít. Dopásat se a s uplivnutou svíčkou na tři válce hurá přes dvě vložky do servisu k další léčbě Favorita.“

Druhá sekce pátečního dne už nás čekala za plné tmy. Mám radost, že už nemusím favorita roztláčet, Láďa je smutný, že to stále pořádně nebrzdí. Když se ocitáme v půlce RZ3 a zkušený závodník šlape na brzdu do levé zatáčky, cítím, že se do zatáčky vrháme mýma dveřma. Stíhám poznamenat jenom zlidovělé „Ty vole“ (význam slov samozřejmě nesměřuje k jezdci), Láďa auto rovná a jedeme dál. Při tom neřekne ani „pumpička“. Cítím se trapně, a tak se soustředím na diktát not. A… …nene, už se neztrácím… :-) V cíli zlepšení o 50 vteřin zase tolik netěší, Petr Koutný se dokázal zlepšit na stejné vložce o více jak 3 a půl minuty! :-) Jeho pouť soutěží zbrzdil ještě upadnutý kus nárazníku a definitivně zastavila sobotní havárie, kdy pocuchal přední část vozu. Aby to nebylo líto zadku, tak pomuchlal i ten. To budou mít Radouňští další trofej z jeho auta na boudě v servisní zóně. Jeden nárazník již tam od Petra mají.

Onboard z RZ3, zpracováno by Duda Design:

Čtvrtý měřený úsek dne projíždíme svižně, na brzdy dříve, nefungují, jak by měly. Ke konci RZ přichází avizovaný hukot. Nevím jak Láďa, ale já to nečekal. Martin dává brzdy přes noc do kupy, ráno je to podstatně lepší. Uleháme v karavanu, po chvíli spíme. Byl to těžký a dlouhý den. Od chrápání nás vzbouzí telefon, mačkám zelené tlačítko a slyším: „Klema to rozbil.“ Oponuju: „Moc?“ Dostává se mi od Shackiho odpovědi, kterou slyšet nechci: „Moc…“ Přijíždí pancéřák Honzů Sudy a Pecha, jeli hned za ním. Dozvídáme se, že šlupka to byla velká, ale posádka Moravec - Bártík je víceméně v pořádku. Alespoň, že tak. O bouračce se dozvíte více v samostatném článku, už na něm hlavní aktér nehody pracuje.

Rekapitulace dne znamená 37. místo absolutně a před námi s historickými vozidly vyčnívají: Hary Ředitel, Honza Suda, Miroslav Padruněk a Marcin Miziak s Mercedesem. S Polákem nebude problém, ale píšu si časy ostatních. Cílem je dostat se před domácího borce se Škodou 120 S Rallye, na kterého ztrácíme 50 vteřin. Zbytek dohnat je nereálný, ale proč to nezkusit.

Padruňka stahujeme v sobotu systematicky a v půlce sobotní etapy jsme jej přeskočili. Haryho obíráme také o vteřinky, ale náskoku měl hodně. Plzeňští kolegové v Audi Coupé jedou jako o život a celou sobotu jezdíme prakticky totožné časy. Přiznávám, že mě překvapili. Už umí tu krávu těžkou nejenom rozjet, ale i zastavit!

Jak komentuje situaci na špici třídy H2 v Radouňi Ladislav Kopelent? „Hary Ředitel se mě dotazoval, co jsme dělali na té první RZ. Chtěl jsem mu říct, že jsem přejel zajíce. Ta možnost tam byla, protože někteří ušáci běželi souběžně s autem podél příkopu. Odvětil jsem, že je v ustanovení zaknihován postup při takovém incidentu. Každý takto sražený zajíc se musí odevzdat na nejbližší polesí nebo zakopat. Polní lopatku jsem nechal na vojně, a tak jsem musel za tím hajným. Než jsem fořta v hájovně našel, tak jsem dal Harymu náskok přes minutu. To jsem ještě byl pln optimismu a v naději, že druhý den ztrátu s Přemkem zeliminujeme. Snaha byla oboustranná, jenže náš motor a zejména Hary Ředitel s Martinem Lidickým byli proti tomu. Pánové pěkně jste nám to natřeli.“

V sobotu se nám na zkouškách celkem nic moc nestalo, pominu-li teda to, že v rychlém konci RZ5 jsem se opět ztratil v rozpisu... Zajímavý byl okruh. Vždycky jsme někoho dojeli a museli předjíždět. Během prvního okruhu Láďa formulovým způsobem vybrzdil u šotolinového retardéru Poláka s dvoulitrovou Astrou. Nechtěl jsem uvěřit, že to vyjde, snad ani Láďa si nebyl úplně jistý, Poláci si nebyli jistí určitě. Ale vyšlo. Pochválil jsem v interkomu pilota a poslušně zahlásil „60 – horizont – 70 – horizont – brzda – pravá 7 táhlá, šoto, na výjezdu Sutr“. Byl tam sice jenom šutr, ale co je psáno, to je dáno a to se musí číst...

Ve druhém průjezdu okruhovou rychlostní zkouškou jsme dojeli bílou Astru o kilometr dříve, ve sjezdu do vesnice, kde loni Kopelentovi s Felicií atakovali balíky slámy. Letos tam byly zase, ale v pátek jsme ztratili už času dost, takže je se mnou Láďa navštívit nechtěl. Slawomir Michalak nás pustil až dole ve vesnici. Táhlé zatáčky v Horní Radouňi udělaly své a najednou nebylo po Polákovi ani vidu ani slechu. Na poslední okruh nás nepustil startér za Polákem s Astrou, ale za Polákem s Mercedesem. Při dojetí naštěstí opouštěl trať, a tak jsme cítili, že z toho bude dobrý čas, protože v dohledu nikdo nebyl. Jenže… Ale o tom více pilot Škody Favorit: „Jedu si takhle s Přemkem po okruhové rychlostní zkoušce přes dva horizonty do oblasti jejího startu. Ejhle proti nám jede Favorit s tátou a synem Pelcnerovými na palubě. Z toho, že je vidím, jsem vůbec radost neměl. Jinak si s nimi rád popovídám, jedeme se stejným autem a ve stejné třídě. Tady mně trochu vadili, bylo to proto, že jsem brzdil na hranu té pravé táhlé zatáčky se š(S)utrem v trávě na konci. Nějak jsem s jejich přítomností v protisměru nepočítal. Pamatuji si z toho jen zadní dveře Pelcnerovic Favorita, jak do nich mířím, když stáčeli do směru auto na ruční brzdu. Potom jsem jel mírným skluzem v makadanu mimo stopu celou zatáčkou.“

V pozadí vybržděný Polák s Astrou, foto: Ondřej Krajča

Ještě více se ale u Pelcnerů zbrzdili Michálkovci s malým, ale šikovným Fordem Ka. To mělo vliv na to, že jsme je dojeli, navíc v úzké silničce. V prvním možném místě nás ale mladý jezdec pustil, ztráta tak byla minimální a my tak mohli zopakovat čas z předchozího průjezdu okruhem.

„Okruhová RZ je velmi adrenalinová záležitost. Jednak se jede několikrát a stále se hledá hranice zrychlení. Vzrůstajícím počtem okruhů je jezdec ve svých průjezdech zatáčkou více optimistický. Na brzdy se chodí déle. Ne vždy se to povede dle představ jezdce. Viz já loni a dva balíky slámy v potoce,“ komentuje okruhové závodění v rally Láďa Koeplent a dodává poznatek z letoška: „Hůř letos dopadl Honza Kršek se svým synem na horkém sedadle spolujezdce. V jednom z retardérů v horní části trati chyboval a spadl do příkopu. Uvelebil se na střeše a tento smutný pohled nás provázel každým průjezdem v okruhové rychlostní zkoušce. Je to škoda, přitom tak pěkně hrál ten fotbálek. Mam výčitky, jestli jsem ho moc neuštval před soutěží…“

Copak to tu Pelcnerovi vyvádíte? :-) foto: Ondřej Krajča

Suma sumárum jsme poskočili během 70 ostrých kilometrů o 17 pozic. Splnili jsme cíl s postupem na druhou pozici v H2, pozitivní je i postupné stahování časů Haryho Ředitele. Z přátelského prostředí několika vesnic s přídomkem Radouň jsme si tedy nakonec odvezli poháry za stříbrnou příčku. Děkujeme!