Petr Švestka: „Motorsport mám prostě v krvi!“

Přerovský pilot Petr Švestka patřil několik uplynulých let k domácí autokrosové špičce divize D3A a neztratil se ani na evropské scéně. Přesto považuje svoji autokrosovou kapitolu za uzavřenou a pošilhává po splnění svého dlouholetého snu – startu v automobilových soutěžích.

Foto: David Jeřábek

Můžeš zavzpomínat na tvé závodnické začátky a první kontakt s motosportem? Přestože pocházíš z Přerova, který je jedním z hlavních měst českého autokrosu, začínal jsi na okruzích. Proč? A jak se ti na okruzích a vrších dařilo?

„Když se tak podívám na mé dětské fotografie, držel jsem v rukou řídítka či volant od malinka. Vše, pohybující se nějakou rychlostí, mi bylo vlastní. První kontakt s motosportem jsem však zažil až v roce 2003 na kartingu v Brně. Podařilo se mi tam porazit řadu špičkových brněnských jezdců a vysloužil jsem si tím nabídku ke svezení na slavném Masarykově okruhu. Ještě před závodem jsem absolvoval okruhovou školu u pana Mičánka a získal licenci. Bodový zisk v Jarní ceně Brna 04, vítězství ve Ford Puma Cupu a pódium ve vytrvalostním závodě v Mostě, kde jsem za deště předjel i Tomáše Engeho, dělají z mých začátků krásný, splněný sen. Na vrších jsem v roce 2005 vyhrál mezinárodní „Pohár tří kopců“. Tato disciplína však nepatří k mým nejoblíbenějším.“

Do autokrosu jsi nakonec přece jen přestoupil a získal v něm mnoho úspěchů. Kterého si ceníš nejvíce? Co pro tebe autokros znamená?

„Nejvíce si vážím výsledků, díky nimž jsem stál na nejvyšším stupínku pódia, a hráli mi českou hymnu. Nikdy v životě se nedá zapomenout na chvíle, kdy se diváci postaví do pozoru a uctívají národní hymnu vítěze. To má člověk slzy na krajíčku nebo rovnou pláče. Dodnes si vybavuji mé vítězství z podniku Mistrovství Evropy v italské Maggioře, ale též přerovský triumf v MMČR a Středoevropské zóně v roce 2007. Autokros mi dal strašně moc a mnohému mě naučil.“

Vedle domácího MMČR jsi několik let startoval v Mistrovství Evropy. Jak velký rozdíl je mezi oběma šampionáty?

„Největší rozdíl vidím v omezeném počtu stálých účastníků Mistrovství Evropy. Startovní pole jednotlivých podniků v různých evropských zemích pak doplňují sporadičtí účastníci z pořádajícího státu. Ti mnohdy disponují rychlými a spolehlivými auty, ale svoji nevyježděností působí při závodech komplikace. Rozdíly se začínají projevovat až v poslední době. Dříve totiž byla „Evropa“ ve své podstatě otevřeným českým šampionátem.“

Foto: David Jeřábek

Jaké jsou tvoje domácí a zahraniční nejoblíbenější autokrosové tratě?

„Asi všechny, ze kterých jsem přivezl věnec nebo pohár. Naučil jsem se vnímat každou trať, podobně jako soupeře, s nimiž jsem měřil své dovednosti. Kdybych měl přesto nějaké tratě vyzdvihnout, pak italskou Maggioru a domácí Přerov.“

Které jezdce považuješ za tvé největší soupeře?

„S ohledem na skutečnost, že absolutní špička „mojí“ D3A do 1600ccm sídlí na Moravě, musím jmenovat Ondru Musila, Víťu Nosálka a Laďu Hanáka. Ve sbírce mám však skalpy všech tří. Každý je k poražení:-).“

Pamatuji si tvůj karambol z předloňského závodu ME v Přerově. Byla to tvá největší havárie? Jak jí vnímáš s odstupem času?

„Přerovskou situaci mám stále před očima. Myslím si ale, že jsem zažil i větší havárie. Nejživější vzpomínky mám z evropského podniku v Nové Pace, kde jsem po několika kotrmelcích skončil na střeše a ještě opřený o svodidla. Tak rychle jsem z auta asi ještě nikdy nevylezl. Na každou nehodu je ale potřeba co nejrychleji zapomenout a její příčinu hodit za hlavu, ať už šlo o vlastní chybu, či soupeřův atak. Není čas se k tomu vracet a člověk musí hledět do budoucna.“

Kdo tě vlastně k motoristickému sportu přivedl. Máš nějaké učitele, rádce, či vzory?

„Jak už jsem odpověděl při prvním dotazu, na snímcích z dětství jsem pořád za volantem různých aut. „Hlavním viníkem“ je tak v dobrém slova smyslu můj táta. On mě k motoristickému sportu přivedl a zároveň mi celé závodění umožnil. Odmalinka jsme se společně dívali na Ayrtona Sennu. Ve Štýrském Hradci jsme byli uctít památku Jochena Rindta, jediného mistra světa formule 1 in memoriam. Nevynechali jsme snad jediný autokros v Přerově a také Barumka se vždy konala pod naším dohledem. Mám prostě motorsport v krvi a s tím už nikdy, nikdo, nic neudělá:-).“

Foto: David Jeřábek

Mnoho fanoušků považuje za královnu automobilového sportu soutěže. Sleduješ tuto disciplínu? Jaký na ní máš názor?

„Soutěže sleduji velmi pečlivě a s tím, že jsou královnou automobilového sportu, souhlasím. Mám za sebou několik „autokrosových erzet“, ale chci zkusit tu pravou.“

V následujících dnech budeš testovat soutěžní speciál Citroën C2 R2 MAX. Kde a kdy svezení proběhne? Jak se na něj těšíš a co od něj očekáváš? Jedná se o předzvěst tvého přestupu na tratě rychlostních zkoušek?

„Mé první testování „Maxe“ se uskuteční 27. června 2010 v Rallyareně nedaleko Zlína. Na svezení se těším hrozně moc a doufám, že si ho řádně užiji:-). Je to nová zkušenost a především poslouchat spolujezdcův diktát bude možná trochu těžké. Proto však jdeme testovat a zkoušet.“

Pokud se rozhodneš přestoupit do soutěží, bude to právě s C2 R2? Máš už dohodu s některým spolujezdcem na vzájemnou spolupráci? S jakými ambicemi bys do rallye vstupoval? Znamenalo by to definitivní odchod z autokrosu?

„C2 R2 považuji za dobrý nástroj pro začátek, ale uvidíme:-). Spolujezdce budu zkoušet dva a spolupráci budeme řešit na základě toho, jak si sedneme. Rallye skýtá mnoho nástrah a rozhoduje se na dlouhých rychlostkách, proto základem úspěšného vstupu bude dojíždět v pořádku do cíle. Autokros již považuji za knihu, kterou jsem dočetl. Po testování uvidím, zdali je přestup vůbec reálný. Nechme se překvapit. Závěrem předem děkuji týmu HRT Motorsport za možnost svezení.“

Děkuji za rozhovor